Jogurty vládnou světu

17. června 2013, 00:00 - Jakub Křešnička
17. června 2013, 00:00

Není třeba mít technologickou firmu, abyste v podnikání uspěli, říká nejlepší podnikatel světa, Turek Hamdi Ulukaya

Pro úspěch v životě i v podnikání je třeba být kreativní. Tak by se dala shrnout základní poučka z přednášky plné praktických triků, kterou v Monte Carlu prezentoval britský komik John Cleese.

Publikem mu nebyl nikdo jiný než 49 nejúspěšnějších podnikatelů z celkem 47 zemí rozesetých po celém světě, kteří se první červnový týden sjeli do Monaka na 13. ročník udílení cen Ernst & Young Světový podnikatel roku 2013.

Člověk si řekne, co má o procesu vymýšlení dobrých nápadů Cleese co vyprávět technologickým vizionářům, globálním výrobcům nebo poskytovatelům unikátních služeb. Často se ale zapomíná, že tento člen Monty Pythonova létajícího cirkusu splňuje kromě role břitkého humoristy i kolonku schopného obchodníka. V roce 1972 založil a v 90. letech úspěšně prodal společnost Video Arts, která produkuje koučinková videa, jež využívá více než 30 tisíc společností. A navíc, jak říká český zástupce v klání o titul nejlepšího byznysmena, majitel a šéf logistické firmy Hopi František Piškanin, každý podnikatel občas vaří z vody a pořád se má co učit.

To se nedá jíst V duchu podobného motta svou kariéru rozjel i Hamdi Ulukaya, v Monaku oceněný jako Světový podnikatel roku 2013, zakladatel a majitel společnosti Chobani. Ten svůj nyní miliardový byznys kdysi rozjel bez jakýchkoli zkušeností s podnikáním.

„Hamdi dokázal, že americký sen je možné naplnit i v dnešní době. Jeho úspěch i životní cesta jsou dobrým příkladem pro začínající podnikatele a mladé lidi všude po světě vůbec,“ komentoval jeho výběr předseda odborné poroty soutěže Rodrigo Alonso Herrera Aspra, který šéfuje společnosti Genomma Lab International a sám má ocenění nejlepšího podnikatele Mexika z roku 2010.

Letošní vítěz klání Ulukaya ale bojoval za Spojené státy americké, kam se z rodného Turecka vypravil v roce 1994. Ve svých 22 letech vyrazil na studia byznysu, prý „jen“ s 3000 dolary v kapse. Sice kvůli tomu nesplňuje rčení o jedné kapse vysypané a druhé prázdné, ale k naplnění klišé o americkém snu postačí snad to, že prakticky neuměl anglicky. To se učil za pochodu, stejně jako později celý svůj byznys.

„Všechno to začalo, když za mnou do USA přijel otec a postěžoval si, že se tamní sýry nedají jíst,“ vzpomíná na svůj start Ulukaya, který mládí strávil na farmě svých rodičů, kde se zabývali výrobou mléčných výrobků. I když si původně chtěl zvolit jinou cestu, otcova stížnost nejspíš zapůsobila a místo dokončení školy se Hamdi v roce 2002 vrhnul na výrobu sýru feta.

Společnost Chobani se zrodila o tři roky později, kdy začínající podnikatel koupil zavřenou jogurtovou továrnu. Mimochodem, nabídku na její prodej odhalil náhodou ve spamovém koši své e-mailové schránky. Jeho právník jej od prodeje zrazoval s tím, že „se musel zbláznit“, ale Hamdiho neodradil. Finance na start sehnal s pomocí banky a polovinu díky půjčce poskytované americkým programem na podporu podnikání Small Business Administration.

Jděte do toho Spolu s pěti zaměstnanci se pak Ulukaya zavřel do továrny na 18 měsíců, než k vlastní spokojenosti vyladil svůj první jogurt řeckého typu, který díky zvláštní filtraci neobsahuje syrovátku.

„Abyste v byznysu uspěli, musíte nabízet něco vynikajícího. Pak už je cesta podnikáním pro každého jiná. Já jsem prakticky neměl zkušenosti, Chobani jsme postavili, aniž bychom v podobných výrobách dřív pracovali.

Učili jsme se za pochodu. Ani jsme si neuvědomili, jak rychle rosteme,“ vypráví Ulukaya.

První jogurt na trh vypustil v roce 2007, o dva roky později už podepsal první dohodu s velkým obchodním řetězcem Costco.

Teď firma Chobani díky jogurtům, které mixují staletí staré postupy výroby s módními příchutěmi, zaměstnává přes 2200 lidí na několika kontinentech. Její tržby přesahují miliardu dolarů ročně a na americkém trhu o velikosti 7,3 miliardy dolarů je nejprodávanější značkou. Kromě toho expandovala do Austrálie či do Velké Británie a obhlíží například Irsko. V Evropské unii má sice problém s tím, že bude muset v USA nejprodávanější „Řecký jogurt“ prodávat pod názvem Chobani, protože výrobek nepochází přímo z Řecka, ale věří, že to na jeho úspěchu nic nezmění.

Sebevědomí Ulukayovi nechybí. Zároveň ale rozhodně nesklouzává k aroganci, která je vlastní tolika podnikatelským rychlokvaškám.

Na rozdíl od nich by se mohl pochlubit majetkem, který americký Forbes ocenil na 1,1 miliardy dolarů, i tím, že desetinu ze zisků před zdaněním věnuje na dobročinné účely.

„Byly chvíle, kdy mě podnikání málem zabilo. Zažijete bezesné noci, kdy přemýšlíte, jestli se vám vůbec podaří oslovit zákazníky, jestli kvůli špatnému rozhodnutí nebudete muset propouštět. Člověk do toho musí být zapálený.

Ale myslím, že se mi podařilo ukázat, že se není třeba podnikání bát. Není to jednoduché a narazíte na překážky, jenže ty jsou všude.

Podnikání může zkusit každý, může se stát vyzyvatelem nadnárodních firem a může uspět, i když nevymýšlí nejnovější technologie, ale třeba jen mléčné výrobky,“ vyzval své následovníky Hamdi, podle nějž by se příležitosti měly dát najít po celém světě.

Nemít občanství nevadí Sám svou příležitost našel ve Spojených státech, kde prorazil proti produktům globálních společností, o nichž se výrobci přírodních jogurtů vyjadřují jako o „chemických voňavkách“. A v podnikání mu nezabránilo ani to, že nemá americké občanství a musí si vystačit se zelenou kartou.

„Není za tím žádný problém, spíš jen moje lenost. Ani v podnikání to neznamenalo překážku.

Jen nemůžu volit, ale daně platím stejné – a že nejsou malé… Teď po návratu už bych si ale o něj zažádat asi měl,“ odpověděl s úsměvem Hamdi Ulukaya na otázku týdeníku Euro.

To, že se stále ještě tureckým občanstvím reprezentoval USA, pořadatelům nevadilo.

Jiná státní příslušnost ostatně nebyla na překážku ani české pobočce Ernst & Young, která do finále Podnikatele roku 2012 zařadila Holanďana Remona Vose s developerskou společností CTP Holding.

„Hodnocení soutěže Ernst & Young Podnikatel roku se zaměřuje na osobnost podnikatele a příběh rozvoje jeho podniku, který by měl mít hlavní působiště v zemi, kde je nominován.

I když podnikatel nemá občanství státu, v němž jeho firma působí, může se soutěže zúčastnit, pokud v dané zemi probíhá hlavní činnost jeho firmy,“ vysvětluje Magdalena Souček, vedoucí partnerka společnosti Ernst & Young v České republice.

Podobně jako Hamdimu Ulukayovi nechyběla invence, drive a optimismus žádnému z účastníků klání o titul světového podnikatele roku, kteří se na začátku června

mohli takřka týden potkávat v uličkách Monte Carla.

„Krize? Jaká krize? Podnikatelé, kteří se tu sešli, reprezentují firmy, jež loni dohromady dosáhly tržeb 40 miliard dolarů. Za poslední tři roky své obraty zdvojnásobily, za stejnou dobu také zvýšily zaměstnanost o 40 procent, z toho o 29 procent jen během roku 2012,“ vítala podnikatele v Monaku Maria Pinelliová, globální viceprezidentka Ernst & Young pro strategické trhy. A dodala, že jakkoli vysoká čísla jsou jen polovinou jejich úspěchů, tou další jsou jejich příběhy, které mohou inspirovat další a další podnikatele. A těch příběhů se dá najít nepřeberné množství.

Patří mezi ně zakladatelé rakouské společnosti Guger Technologies, jejíž technologie pomáhají paralyzovaným pacientům komunikovat se světem. Počítá se i snaha estonské podnikatelky Ruth Oltjerové spolu s působností své firmy Chemi-Pharm rozšířit do světa zlepšení zdravotní péče. Nebo zkušenosti Maríi del Mar Raventós Chalbaudové, jejíž rodinná společnost Codorníu se z generace na generaci předává už několik století.

Své mohli světovým kolegům a leckdy i konkurentům říci také zástupci z našich končin, například slovenský podnikatel Vladimír Levársky. Ten se z učitele matematiky stal majitelem společnosti OMS, globálního hráče na trhu s osvětlením. Jejich příběhy týdeník Euro přinese v následujících týdnech.

Obratem 40 miliard dolarů se mohou pochlubit společnosti finalistů soutěže Světový podnikatel roku 2013.

O autorovi| Jakub Křešnička, Monte Carlo • kresnicka@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče