Jizva, která se nezacelí

04. listopadu 2013, 00:00 - Petr Weikert, Tomáš Pergler
04. listopadu 2013, 00:00

Hluboký rozkol v ČSSD napovídá, že i příští vládní koalice bude stát na vratkých nohou

Éra slabých koalic zřejmě nekončí. Rozbroje ve vedení ČSSD, které eskalovaly během povolebního týdne, se možná podaří načas utlumit. O trvalém smíru, nebo dokonce jednotě ale nemůže být řeč. Spor v sociální demokracii prostě nikam jen tak nevyšumí a spolu s ním se povleče i riziko nestability plánované středolevé vlády.

Rozhodující pro akceschopnost příští vlády budou poměry v Poslanecké sněmovně. Počty vyznívají celkem jednoduše. Pokud se podaří dohodnout nejlogičtější variantu koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL, bude mít v dvousetčlenné dolní komoře 111 mandátů. Na první pohled mnohem lepší východisko než těsné koaliční většiny, jež v Česku převažovaly od druhé poloviny devadesátých let. Jenže to bychom museli zdejší parlamentní strany a v první řadě tu nejsilnější považovat za kompaktní celky. To ale ve světle událostí z uplynulých dnů nelze.

Vrozený konflikt Stačí pohled na nový poslanecký klub ČSSD. Sedm zvolených poslanců, kteří jsou členy předsednictva, se po volbách přidalo k výzvě brněnského primátora Romana Onderky, aby předseda Bohuslav Sobotka odstoupil.

Kromě Michala Haška, Jeronýma Tejce, Michala Urbana, plzeňského hejtmana Milana Chovance a jeho jihočeského kolegy Jiřího Zimoly to byli také méně známí „pučisté“ Markéta Wernerová z Karlových Varů a Adam Rykala z Ostravy.

Některé z nich, například Chovance, určitě nemůžeme počítat do tvrdého protisobotkovského jádra. Nicméně platí, že pozice „haškovců“ (nazývejme je tak, byť možná někteří pod vlivem mediálního tlaku přepřáhnou a svého vůdce kvůli jeho komunikační blamáži se schůzkou v Lánech hodí přes palubu) je v klubu mnohem širší, než by si Sobotka přál. Ukázalo se to při volbě předsedy poslaneckého klubu, v níž s třiceti hlasy vyhrál Tejc, tedy jeden z hlavních Haškových spojenců při pokusu o svržení Sobotky. Důvody jsou snadné – empatický Tejc a v minulosti i Hašek si uměli mnoho lidí v klubu získat na svou stranu.

Riziko nespočívá ve faktickém rozštěpení klubu ČSSD. „Nevidím to tak, že by tenhle konflikt skončil odchodem části poslanců ze sociální demokracie,“ říká politolog Lukáš Jelínek. Připomíná také, že Hašek se po volbách hrnul do koalice s ANO a lidovci více než Sobotka. Dřívější příklady partajních „rebelantů“ (například Vlastimil Tlustý nebo Petr Tluchoř a spol. z ODS) ukazují, že se můžeme dočkat spíše osobně laděných naschválů, více či méně obalených do ideologických zdůvodnění. V případě budoucí Sobotkovy vlády to může být poukazování na zradu tradiční levicové agendy, kterou ČSSD v nynější konstelaci nebude moci ve středolevé vládě prosadit. Trojí dělení Sociální demokracie navíc nemůže zavírat oči před svým volebním výsledkem. A že skončila po osmi letech v opozici těsně nad hranicí dvaceti procent, je neúspěch zejména jejího předsedy. Byl to právě Bohuslav Sobotka, který si před volbami nepřímo stanovoval cíl kolem třiceti procent. A i když nyní v hlasitém sporu o tom, kdo je lhář a kdo není, vyhrává, nikdo mu podíl na nejhorším výsledku ČSSD za posledních dvacet let neumaže.

Sobotka sice dál povede tým, který má vyjednávat o nové vládě, každé řešení situace uvnitř ČSSD je ale jen dočasné. A to je jasný vzkaz pro budoucí koaliční partnery, že to s ČSSD nebudou mít jednoduché. Sobotka tak či onak bude muset skládat účty a neschová se za tím, jak se ztrapnili jeho oponenti.

Jeho čas přijde nejpozději na jarním sjezdu strany, kdy se mu bude muset postavit silný protikandidát. Pravda, nebude to nikdo z lidí blízkých Michalu Haškovi, ale konkurent to bude. A svůj profil si dělají protikandidáti právě nyní.

ČSSD je totiž toho času rozdělena na tři části. Konzistentní jsou lidé kolem Bohuslava Sobotky, tedy Lubomír Zaorálek nebo Jiří Dienstbier. Členové druhé skupiny jeli do Lán vyjednávat s prezidentem Milošem Zemanem a schůzku zapírali a pak je tu ještě třetí parta, která stojí proti nim, ale nutně nemusí stát za Sobotkou.

Hledá se vůdce Lidé kolem Haška začali ze svých původně radikálních pozic ihned po odhalení „haškování“ o Lánech poměrně výrazně couvat.

Nejprve rozpustili vlastní vyjednávací tým a umožnili podpořit Bohuslava Sobotku v čele nového týmu, který bude za stranu dohadovat povolební uspořádání. Hašek se veřejně omluvil za lhaní a nezůstal jen u toho. „Na funkci místopředsedy strany nelpím. Proberu to s členskou základnou,“ vzkázal. Případnou rezignaci chce oznámit na zasedání ústředního výkonného výboru strany, který zasedá v neděli 10. listopadu. Bohuslav Sobotka předpokládá Haškův konec. „Michal Hašek by měl posoudit, jestli ty kroky, které volil po volbách, byly skutečně šťastné a jestli mu umožní, aby dále působil ve vedení sociální demokracie,“ prohlásil Sobotka. Mírnější přístup může pro lidi kolem Michala Haška na druhou stranu znamenat úspěch ve sbírání funkcí. Sobotka je připraven jim ho dopřát, pokud se „polepší“.

Budoucí vůdce strany, kterého musí ČSSD hledat, se však bude profilovat zřejmě ještě z jiných kruhů. V době, kdy strana trpí podobně jako ODS absencí silné osobnosti, která by na sebe strhla pozornost a dokázala se vypořádat s konkurenty, je potřeba objevit někoho mimo hlavní proud nynějšího sporu.

Kandidátem může být třeba Jan Hamáček, pokud by o křeslo usiloval. Patří mezi ty, kteří kritizovali Michala Haška za jeho lhaní, k jeho blízkým už ale tak kritický není a k zařazení do tábora lidí Bohuslava Sobotky má docela daleko.

Ještě silnější tah je cítit od plzeňského hejtmana Milana Chovance. Byl sice tím, kdo hlasoval pro odstoupení Bohuslava Sobotky a přišel na schůzku do Lán, zároveň ji ale jako první potvrdil a spustil tak skandál kolem Michala Haška, který setkání vehementně popíral.

Bezpáteřní naivka Okolnosti schůzky v Lánech, po níž puč ve straně nastal, zůstávají dosud nejasné. Hradní kancléř Vratislav Mynář v České televizi prohlásil, že prezident nebyl tím, kdo ji inicioval. Opačně ale mluví Milan Chovanec, stejnou informaci stihl v jednom rozhovoru pro ČT24 potvrdit a hned vyvrátit jihočeský hejtman a stínový ministr životního prostředí Jiří Zimola.

Schůzka byla prý každopádně plánována několik dní dopředu. Z toho vyplývá, že konec Bohuslava Sobotky měl přijít bez ohledu na volební výsledek. Vratislav Mynář přesto prohlásil, že obsahem schůzky Sobotkův pád nebyl. Zároveň ale řekl, že neví, o čem přesně zúčastnění jednali.

Jedinou jasnou informací je, že schůzka proběhla, že původně měla být tajná a že po jejím skončení vyzval místopředseda Michal Hašek a brněnský primátor Roman Onderka Sobotku k rezignaci. Celou eskapádu pak po zarytém zapírání Hašek zakončil prkenným prohlášením: „Mým cílem rozhodně nebylo klamat veřejnost, a jestli vznikl takovýto dojem, tak se omlouvám.“

Příznačná Haškova závěť každopádně problém v sociální demokracii neřeší. Bohuslavu Sobotkovi sice přihrála body, nesnímá z něj však odpovědnost za volební výsledek strany, a už vůbec z něj neudělá silného lídra. Haškovu křídlu ustoupil v minulosti už mnohokrát. Předně neprosadil svou v postoji proti Zemanovu „loutkovému“ kabinetu v čele s premiérem Jiřím Rusnokem – ČSSD při hlasování o důvěře vládu nepotopila, a Sobotka dokonce hlasoval jednotně se stranou, ačkoli pár dní předtím bojoval za Rusnokovu nedůvěru. Nestal se ani volebním lídrem v Praze, ale odešel na jižní Moravu, což byl také výraz Sobotkovy slabosti. A když se za jeho zády v pražském hotelu Augustin sešli jeho spolustraníci s Jaroslavem Tvrdíkem a zemanovci Martinem Nejedlým a Miroslavem Tomanem, opět nic neudělal. Nejhorší však je, že nedokáže podržet své lidi. Příkladem budiž Ostrava, kde souboj s „haškovcem“ Adamem Rykalou neustál primátor Petr Kajnar.

Sobotka několikrát své slabé lídrovství obhajoval tím, že ČSSD vede jako demokratickou stranu. Musí si ale uvědomit, že jeho demokracie se při střetu uvnitř strany stává spíše naivitou. A že oponenti už příště „haškovat“ nemusejí. l

Haškova závěť „nechtěl jsem klamat“ problém v sociální demokracii neřeší. Bohuslavu Sobotkovi sice přihrála body, nesnímá z něj ale odpovědnost za volební výsledek strany, a už vůbec z něj neudělá silného lídra.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče