Jednotný evropský patent: neštěstí, nebo spása Evropy?

15. července 2013, 00:00 - MICHAL GUTTMANN
15. července 2013, 00:00

Na jednotné patentové ochraně vydělají především velké nadnárodní firmy

K zavedení jednotného evropského patentu s účinky ve všech zemích Evropské unie, které se k systému připojí, chybí zatím ratifikace Dohody o jednotném patentovém soudu (UPC), přičemž k nabytí účinnosti celého patentového balíčku (Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1257/2012, nařízení Rady EU č. 12602012 a zmíněná Dohoda) je nutná ratifikace této úmluvy v alespoň 13 zemích včetně Německa, Francie a Velké Británie. Vzhledem k řadě dosud nevyřešených problémů, střízlivé odhady uvádějí nabytí účinnosti celého balíčku nejdříve ke konci roku 2014 nebo začátkem roku 2015. Do té doby snad budou rozhodnuty i žaloby Španělska proti Radě EU ve věci obou výše uvedených nařízení.

Téměř 40 let marných snah velkých firem a politiků je, zdá se, u konce. Je to však skutečně výhra pro běžnou českou firmu? Předně je nutno zdůraznit, že pokud se kterákoli česká firma rozhodne využít nový systém, může tak učinit bez ohledu na skutečnost, zda se Česko připojí k systému od samého počátku, nebo až za několik let.

Tento systém má alespoň z části nahradit dosud velmi dobře fungující systém tzv. evropských patentů udělovaných Evropským patentovým úřadem (EPÚ) v jednom centralizovaném řízení, který se následně rozpadne na svazek národních patentů poté, co byl v jednotlivých členských státech zveřejněn jeho překlad do národních jazyků. Výjimku tvoří členské státy, které přistoupily k tzv. Londýnské dohodě a překlady v plném rozsahu nevyžadují.

Hlavním rysem jednotného patentu je poskytnutí jednotné ochrany, která má stejný účinek ve všech zúčastněných státech. V důsledku toho může být patent omezen nebo zrušen v jediném řízení ve vztahu ke všem zúčastněným zemím. To je jeho výhoda i slabina podle toho, zda majitel patentu nebo jeho odpůrce ve sporu uspěje, či nikoliv.

Zjednoduší se placení udržovacích poplatků, které se budou platit EPÚ a nikoli v členských státech. Dosud však nebyla stanovena ani výše ročních poplatků, ani jejich redistribuce jednotlivým členským zemím.

S češtinou se nepočítá Podle druhého nařízení bude jednotný patent udělen v jednom z úředních jazyků EPÚ (angličtina, francouzština, němčina) a patentové nároky budou zveřejněny ještě ve zbývajících dvou jazycích. Mají být k dispozici ještě strojové překlady udělených patentů do všech úředních jazyků EU, ovšem bez záruky na jejich kvalitu.

Dosavadní pokusy EPÚ o vytvoření kvalitních strojových překladů však zatím nevedly k úspěchu a nelze ho očekávat ani v nejbližších letech, zejména u překladů do slovanských jazyků. Přitom jejich existence je podle Poslanecké sněmovny zásadní podmínkou pro zavedení patentového balíčku.

Dohoda UPC vytváří zvláštní soudní systém pro projednávání sporů z porušení evropských patentů a patentů s jednotným účinkem. Systém bude obsahovat soudy první instance (ústřední, regionální a lokální komory) a jeden společný soud druhé instance. Teoreticky je možné, aby lokální prvostupňová komora soudu sídlila i v České republice, pravděpodobnější je ovšem vytvoření regionální komory s některým ze sousedních států. Nicméně podmínka, že dva ze tří soudců musejí být ze zahraničí, prakticky vylučuje, aby jazykem řízení byla čeština.

Je zřejmé, že kvalifi kované zastoupení před soudem budou poskytovat zejména velké kanceláře z Německa, Velké Británie nebo Francie. Náklady na právní zastoupení v patentových sporech činí řádově miliony až desítky milionů eur, tedy až stonásobek obvyklých nákladů v Česku. To jsou náklady, které si naprostá většina českých účastníků sporu nemůže dovolit.

čeSKÝ HAnDiCAp Přenesení pravomoci České republiky k výkonu soudnictví v civilních věcech na nadnárodní soudní orgán představuje první precedens s nedozírnými důsledky do budoucna v dalších oblastech.

Státy střední a východní Evropy, i přes všem známou absolutně nedostatečnou jazykovou přípravu obyvatel, jsou tlačeny vyspělými ekonomikami k tomu, aby udělaly bezprecedentní ústupek a připustily, aby na jejich území platily patenty, které nebudou překládány do jejich úředních jazyků, a budou k dispozici jen v angličtině, němčině nebo francouzštině.

Podniky a výzkumná pracoviště střední a východní Evropy neměly příležitost získat srovnatelné patentové zázemí, know-how a specialisty na předmětný obor jako jejich konkurence v západní Evropě a v zámoří. Nízké povědomí o efektivním využívání všech komponent složitého patentového systému i přes četné vládní aktivity u nás stále přetrvává, jde žel o dlouhodobý generační proces.

Připravovaný systém jednotného patentu hrozí zaplavit naše území cizími patenty, tedy zápověďmi něco konkrétního technického vyrábět a prodávat, které by svědčily zahraniční konkurenci, povětšinou mimoevropským a globálním firmám. Dnes na našem území platí celkem ani ne 30 tisíc takových monopolů. Pak by jich ale přibývalo více než 65 tisíc ročně. Naše firmy ani univerzity nejsou na takový nápor připraveny. Společně jsou ročně schopny do zahraničí podat jen asi 150 nových evropských patentových přihlášek, tedy zhruba 13krát méně než sousední Rakousko. Jsme tedy připraveni, jako stát, 13krát méně, o jazykové otázce nemluvě!

VÝHoDA GLoBáLníCH HRáčŮ Počty evropských patentových přihlášek z mimoevropských teritorií již výrazně převyšuje počet přihlášek ze zemí EU. Cílem jednotného patentu, jak jej deklarují z Bruselu, je zlevnit dostupnost patentu na evropském území a tím pomoci zejména malým a středním podnikům v Evropě. To ovšem vůbec není pravda! Ti, kteří by z jednotného patentu mohli těžit nejvíce, jsou právě velké, silné, bohaté, a převážně mimoevropské, respektive globální firmy. Převážně pro ně je totiž výhodné jedním patentem zablokovat území mnoha států a převážně pro ně bude jednotný patent nástrojem dalších zisků, nižších nákladů a ulehčí likvidaci drobné místní konkurence. Dvacet největších firem podává dohromady přes 25 tisíc evropských přihlášek ročně, z toho pět největších firem přes 9500 přihlášek!

Mnohem vyšší počet blokovaných řešení povede zákonitě k růstu počtu drahých patentových sporů, kdy česká firma bude čelit žalobě na porušování patentů držených cizinci. Zapomenout bude třeba na tuzemské patentové zastupce a advokáty, naše firmy budou muset hledat pomoc pro jednání před soudem v zahraničí. Výrazně se omezí možnost vyrábět nebo dovážet a prodávat zboží, u kterého firmy nebudou vědět, zda je chráněné patentem, či nikoli. Kdo nebude chtít riskovat soudní spor, bude muset investovat do drahých rešerší na patentovou čistotu ve velkém množství platných patentů.

Tohle opravdu chceme? Nebylo by vhodnější se konečně nad systémem zamyslet?

Nezapomínejme, že se jedná o nevratné kroky s dalekosáhlými dopady, které se nikdo zatím ani neobtěžoval definovat a kvantifikovat. Na druhé straně, například v Polsku se o zpracování dopadové studie pokusili a na základě jejích výsledků – vyšší náklady pro polské firmy ve výši 53 miliard złotých (378 miliard korun) za 20 let, respektive 79 miliard złotých (474 miliard korun) za 30 let – ani nepřistoupili k podpisu dohody UPC.

Místo bruselské demagogie o záchraně Evropy postačí sepsat a spočítat argumenty pro i proti, a teprve na základě výsledků zvolit vhodné období pro připojení.

O autorovi| MICHAL GUTTMANN • místopředseda Komory patentových zástupců

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče