Jánošík z Paříže

01. července 2013, 00:00 - Josef Brož
01. července 2013, 00:00

Francie zahájila sociální reformy. Po rodinných přídavcích se na podzim změní i penze a podpora v nezaměstnanosti

Přežil v květnu svou politickou smrt.

A už ví, že si nemůže dopřát prázdniny jako loni, když se stal prezidentem. François Hollande to poradil i svým ministrům.

Po návrhu reformy rodinných příspěvků, jejímž cílem je snížení dvoumiliardového deficitu, je totiž čeká ještě citlivější reforma penzí a podpory v nezaměstnanosti.

Ve výzkumech si mírně polepšil. Nebýt korupční aféry ministra rozpočtu Jérôma Cahuzaca, jenž se přiznal k utajenému kontu a převodu finančních prostředků, mohl by Hollandův postup vypadat i ambiciózně. Prezident, jemuž shodně opozice, ale i agentury veřejného mínění ještě přednedávnem prorokovaly pád (viz Půjde prezident Hollande pod gilotinu?; Euro 19/2013), pád ustál. Prozatím – protože podzim bude horký… Jak se ladí reforma Počátkem června představil socialistický premiér Jean-Marc Ayrault podobu první sociální reformy Hollandova pětiletého mandátu. Učinil tak po květnové vlně demonstrací, vzedmuté po schválení zákona o sňatcích homosexuálů, aby „nepřiléval olej do ohně“.

Hollande zvolil opatrnou metodu „ladění“.

Nejprve se obrátil na odborníka Bertranda Fragonarda, předsedu Nejvyšší rady pro rodiny, poradního orgánu vlády, potom na sociální partnery (odbory a rodinné asociace) – a teprve poté návrh oznámil. Může si to dovolit, prezidentské pravomoci má vysoké. A ke schválení má stále většinu v obou komorách parlamentu. Přesto je tento postup důležitý k zachování sociálního smíru.

Je paradoxní, že je to právě socialistická vláda, která se do sociální reformy pustila. Od 30. let minulého století, kdy vznikaly v Evropě zárodky sociálního systému, se ani pravicová, ani jiná vláda neodvážily ve Francii k podstatné systémové reformě. Snaha reformovat sociální systém je socialisty a jejich vládními partnery, mezi něž patří zelení a část levicových radikálů, vedena snahou neustoupit od zásadních principů, na něž se systém sociálního zabezpečení odvolává. Ty odkazují nejen na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, ale i na slavnou Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789.

Principiální základna přitom není formální, Francouzi to stále berou velmi vážně.

„Systém samotný je třeba jen v případě rodinných příspěvků na papíře velmi rozsáhlý, zahrnuje na 20 tisíc ustanovení,“ vysvětluje šéf lyonské pokladny Marc Tixier. Proto diskuse, jež se nyní ve Francii vede, působí expertním dojmem – a výpočet dávek je velkým labyrintem pro každého. Zaměstnanci Národní pokladny rodinných příspěvků (CNAF) a jejich 102 regionálních poboček (CAF) posuzujících vyplácení dávek, jsou specializovaná úřednická elita.

Kouzla s kvocientem Rodiny už nejsou to, co bývaly, změnil se jejich charakter i úloha. Svědčí o tom proměna rodinných vztahů (včetně onoho zákona o sňatcích homosexuálů), kterou někteří vnímají jako radikální změnu západní civilizace. Ministryně sociálních věcí Marisol Tourainová si tím vypomáhá, když tvrdí, že bohatší rodiny by v čase ekonomické krize měly podporovat ty chudší.

Prezident Hollande dlouho váhal mezi dvěma návrhy, které byly jádrem tzv. Fragonardovy zprávy. Odborná analýza nabízela možnost zkrátit finanční deficit dvěma způsoby – buď tzv. modulací, nebo kvocientem.

Modulace – a zdálo se, že právě jí je prezident nakloněn – je založena na myšlence, že výše rodinných dávek má vycházet z celkového rodinného příjmu. Kdo vydělává víc, má dostávat méně. Fragonard navrhl několik úrovní, nejnižší činila 5000 eur měsíčně. Ti, co by byli nad touto hranicí, by dostávali příspěvky o dvě až tři třetiny nižší. To by ovšem zásadně narušilo ve Francii tak uctívaný princip rovnosti.

Ačkoli byla modulace vnímána pozitivně – podle březnového výzkumu agentury Ifop– -JDD ji podporovalo na 66 procent Francouzů – návrh narazil u odborů, radikální levice i u rodinných asociací. Proti se nakonec jako celek vyslovila i Nejvyšší rada pro rodiny.

Došlo tedy k přijetí metody tzv. kvocientu – komplikovaného výpočtu příspěvků na základě odváděných plateb, a to už pro ty, kteří vydělávají více než 1500 eur (necelých 39 tisíc korun) měsíčně. Uchována přitom bude striktní rovnost ve vyplácení dávek rodinám s jedním dítětem do tří let. Podle vládních údajů by měla reforma postihnout 1,3 milionu domácností, nějakých 12 procent populace. A pro každou „bohatší domácnost“ to má znamenat měsíční výdaj pouhých 64 eur (asi 1650 korun) navíc. Vláda tak chce snížit deficit rozpočtu rodinných přídavků v příštím roce o jednu miliardu eur.

Nový systém však znevýhodňuje nejen bohatší rodiny, ale i ty početnější. Konzervativní deník Le Figaro vypočítal, že podle nových pravidel rodina s jedním dítětem a měsíčním příjmem 5660 eur přijde oproti dnešku o 500 eur, rodina s dvěma dětmi a příjmem nad 6430 eur zaplatí navíc tisíc eur, rodina s třemi dětmi a příjmem od 7970 eur ztratí už dva tisíce eur. A šestičlenná rodina s příjmem nad 9510 eur už přijde o rovné 3000 eur za měsíc.

Útok na střední vrstvu Premiér Ayrault říká, že chce „snížit daňové výhody“ jen u některých příjmových skupin. Je ale zřejmé, že tyto příjmové skupiny nepatří k jádru socialistických voličů, poznamenává Sylvie Manchonová, prezidentka Federace katolických rodinných asociací (AFC).

Kritici připomínají i Hollandův slib, že už nebude v roce 2014 zvyšovat daně. On ovšem doslova řekl: „v ideálním případě“. Realita ovšem ideální nikdy není.

Opozice otevřeně mluví o „útoku na střední vrstvu“. Valérie Pécressová, tajemnice opozičního Svazu pro lidové hnutí (UMP), obvinila Hollanda ze lži. Gilles Carrez, předseda finanční komise téže strany v Národním shromáždění, míní, že Hollande zvolil „nepřímou a úskočnou volbu, jejíž odložená realizace se dotkne více domácností“. Poslanec tu naráží na načasování reformy.

Vláda, disponující v obou komorách většinou, se rozhodla reformu zavést na podzim roku 2014, tedy po místních a evropských volbách. Na účtech pocítí bohatší Francouzi změnu až po návratu z prázdnin příštího roku. A po volbách.

Přesto někteří podnikatelé oceňují, že nedošlo ke zrušení „svatosvatého principu rovnosti“ – tedy plošnosti rodičovských přídavků, i když jen pro rodiny s jedním dítětem do tří let.

„Pokud by to tak nebylo, neměl bych už žádný důvod zůstávat ve Francii,“ svěřil se týdeníku Le Point jeden z podnikatelů, otec čtyř dětí, jehož roční příjem přesahuje půl milionu eur. Dokládá tak, že revoluční princip rovnosti je ve Francii stále velmi důležitý – český podnikatel s obdobnými příjmy by nad nižšími přídavky nejspíš jen mávl rukou.

Spokojen je i Národní svaz rodinných asociací (UNAF) a další sociální partneři vlády.

Zvýšení celkových odvodů rodin považují za menší zlo než jiná řešení, neboť při platbách na malé děti se nedělá rozdílu mezi dětmi bohatých a chudých.

Ticho před podzimní bouří Zatím je tedy klid. Tohle léto ovšem nebude chladné. A kdoví, jak to bude vypadat na podzim. Pro vládu bude tohle léto především studijním.

„Neberte si dovolenou,“ nabádal prezident Hollande své ministry. „V krizovém období už samotná myšlenka vzít si dva týdny dovolené – to nejde dohromady,“ řekl prezident liberálnělevicovému deníku Le Monde.

Už teď totiž prosakují první informace o chystané reformě penzijního systému.

A hlavní odborová organizace CGT již vydala signál, že je pro ni tato reforma důvodem k válečným přípravám.

Jak se tedy socialistům podaří naladit veřejnost na druhou část svých sociálních reforem, je zatím ve hvězdách.

Vláda chce snížit deficit rozpočtu rodinných přídavků v příštím roce o jednu miliardu eur.

O autorovi| Josef Brož, spolupracovník redakce, Lyon

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče