Jaký si to uděláš…

24. května 2016, 00:00 - PAVEL PÁRAL
24. května 2016, 00:00

Sobotkovsko­babišovský režim utahuje regulační šrouby a nutí lidi zapomínat, že ke svobodě patří odpovědnost

Čtvrtstoletí svobody, jaké si v Česku užíváme, bylo asi dost dlouhou dobou na to, abychom ztratili ponětí, jakou má svoboda cenu a jak je bez ní společnosti i jednotlivcům zle. Zákazy, příkazy, regulace, registry všeho o všech přibývají za této vlády zcela nevídaným tempem. Ono omezování lidské svobody je v celé západní civilizaci trendem, který trvá o mnoho déle než od roku 2014, kdy u nás nastoupil sobotkovsko­babišovský režim. Nicméně je logické, že pravicová opozice ve vládních zásazích do soukromí lidí a omezování jejich rozhodování nachází své nosné téma. TOP 09 byla rychlejší než ODS a obula se do toho svým Seznamem nesvobody, v němž vyjmenovává šestnáct zákonných norem bezpochyby omezujících svobodný život v Česku.

LIKVIDAČNÍ ZÁKONY

Najde se však v dnešní době dost voličů, pro něž je toto téma skutečně nosné a podstatné a kteří jsou ochotni se za svou svobodu brát ještě dříve, než ji úplně ztratí Vždyť v samotné TOP 09 není jednotný názor na jeden z nejmarkantnějších zásahů do lidské svobody – někteří její poslanci dokonce navrhují přitvrzení brutálního protikuřáckého zákona. Ten přitom zcela zjevně omezuje podnikání v rozsahu, jehož jsme nebyli od roku 1989 svědky. Pro část hostinských se fakticky rovná vyvlastnění jejich živnosti. O omezování práv konzumentů legálních a silně zdaněných drog nemluvě. To všechno pod maskou péče o zdraví lidu úspěšně ukrajuje naši svobodu, aniž si to uvědomují i ti, kteří za ni tak kovaně bojují. Protikuřácký zákon na „topáckém“ seznamu není a zjevně nebude.

Na seznamu je samozřejmě elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení, které opravdu finančním úřadům zjednoduší kontroly a usnadní život, ale jak je z výsledků plnění státního rozpočtu zjevné, tak přínosy u již fungujících kontrolních hlášení nejsou doložitelné. Na druhé straně vzniká neuvěřitelně rozsáhlá databáze o podnikání v Česku. Někdo ví, kdo s kým, kolik a za kolik. Zůstanou tyto informace neskutečné finanční hodnoty opravdu skryté, nebo se stanou základem oboustranně výhodného spojenectví vysokých, neodvolatelných úředníků s vybranými oligarchy, kteří díky přístupu k cenným datům totálně ovládnou domácí byznys a pak i veškerou politickou moc v zemi Jenže opět: velká část voličů tuto hrozbu evidentně podceňuje a nechá se přesvědčit argumentem, že daně je přece třeba platit a s těmi, co šidí, je nutné zatočit.

ÚŘEDNÍ BUZERACE

Podobné je to i s takovou záležitostí, jako je právo úředníka vstoupit do vašeho domu a zkontrolovat, čím topíte v kotli. Ano, smrad ze spálených PET lahví je hodně nepříjemný, ale nikdo si ještě nedovede představit, jak nepříjemná může být a bude realizace tohoto úřednického práva, nebo spíše zvůle. Opět převládá pocit, že „Ordnung muss sein“. Volání po pevné ruce, která v zemi udrží pořádek, sílí.

A nastupují i další totalitární praktiky. Například ministryně Marksová hodlá prostřednictvím úřadů práce pokutovat soukromé firmy, jestliže neodměňují ženy stejně jako muže. Bez znalosti výkonnosti, náročnosti práce a pracovních podmínek strká stát nos do pracovněprávních vztahů, do nichž mu pranic není.

Je nutné přiznat, že je to hlavně důsledkem toho, jak se společnost a politika rozcházejí s principem, že ke svobodě patří odpovědnost. A že prosazující se socialismus, který přebírá čím dál větší odpovědnost za život občanů, nakonec nevyhnutelně vede k omezování jejich svobod. Děje se tak nejen u nás salámovou metodou, s podporou Evropské unie, v jejíchž starých zemích tento proces pokročil mnohem dále.

Předznamenává to vzpouru, protože lidé nechtějí žít v nesvobodě a postdemokracii, i kdyby to měla být zlatá klec. Příchod změny signalizuje raketový nástup protisystémových stran ve všech rozhodujících zemích Evropy i úspěch Donalda Trumpa v USA. Migrační krize v tomto případě není příčinou, ale jen poslední kapkou, která padla do džbánu. Ale neexistuje žádná záruka, že to, co přijde, nebude horší, než to, co je. A to je v pořádku.

Protože kdo chce žít svobodně, musí přijmout jednoduché pravidlo – jaký si to uděláš, takový to máš. Což platí pro jednotlivce i pro národy.

O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Návod, jak zatočit s neplatiči alimentů
Jak se vám zvýší splátka hypotéky při refinancování?
8 mýtů, kterým při placení sociálního pojištění nevěřte
Týkají se vás nedoplatky na daních? Pozor, exekutoři už je začali vymáhat
Auta
Video: To nejlepší z Goodwood Revival 2017
Také Toyota Auris (ne)míří do terénu. Verze Freestyle přidává plasty, ale nic dalšího
Už i Hyundai přechází na uhlíková vlákna, prozrazuje nový patent
Mazda představila svou Škodu Kodiaq. Sedmimístná CX-8 ale do Evropy nemíří
Hyundai i30 N se už vyrábí. Do konce roku vznikne pouze 1450 exemplářů
Technologie
Na nereferenční Radeony RX Vega se může čekat až do půlky října, výrobci nemají čipy
Některé počítače HP se po servisní aktualizaci Windows 10 spouští až 10 minut
Tohle by mohla být revoluce. Pi Charger slibuje první opravdu pohodlné bezdrátové nabíjení
Ovladač od Nvidie způsobuje problémy s Nočním osvětlením [Windows Insider]
Naděje v kauze drahých pamětí. Výrobci DRAM konečně investují do zvýšení kapacit
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít