Jak vysát rozpočet na vědu do poslední kapky

Jan Novotný 28. prosince 2015, 06:00
28. prosince 2015, 06:00

Jak nejlépe vysát miliony z veřejných peněz na českou vědu? Vědec Univerzity Karlovy a milovník upírů Wadim Strielkowski přišel na to, že stačí psát jeden článek za druhým.

Když odbornice na populární televizní tvorbu Irena Reifová dávala letos na jaře dohromady soupis vědeckých publikací členů Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nestačila se divit. U jednoho ze svých kolegů narazila na článek otištěný v časopise Mediterranean Journal of Social Sciences (Středomořský časopis sociálních věd). To není úplně běžné periodikum, kde vědci z pražské Fakulty sociálních věd publikuji své texty.

Reifová, která měla v institutu vědu na starost, po chvíli zjistila, že středomořské periodikum vykazuje mnoho znaků takzvaných predátorských časopisů. Tyto „odpadní žurnály“ se naoko tváří jako vědecké tituly, ale orientují se na rychloobrátkové vydávání textů nezávisle na jejich kvalitě. Za otištění příspěvku v časopise, který před pěti lety založilo několik pedagogů z římské univerzity Sapienza, akademik běžně zaplatí 200 eur. Ne naopak. Bankovní spojení se ztrácí kdesi v Albánii.

Příspěvky přijímá editorka Bidzina Savaneliová z Tbiliské univerzity v Gruzii. Autoři mohou dokonce sami navrhnout až dva hodnotitele, kteří ověří přínos jejich vlastního textu. Středomořský časopis je navíc zdarma, publikované články si může přečíst každý. Ale moc čtenářů zřejmě nemá.

Humanitní termály

Pozoruhodné bylo i téma onoho článku. Text publikovaný v neznámém italském sociálněvědním žurnálu pojednával o využití geotermální technologie v Černém moři. Autorem příspěvku, který byl podle univerzitní databáze financovaný z českého státního rozpočtu na humanitní vědy, byl člen katedry marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Wadim Strielkowski. Článek napsal společně s několika ruskými kolegy, které však na Karlově univerzitě nikdo nikdy neviděl.

Ale to nebylo vše. Marketingový specialista Strielkowski se postupně ukázal jako renesanční osobnost 21. století. Ve svých publikacích vykazoval velmi široký záběr odbornosti od geotermální energie přes turismus, rozvoj venkova, migraci, psychologii, historii, pedagogiku, média, podnikovou ekonomiku, korupci, daně, evropskou integraci až konečně po marketing. Rodilý Polák Strielkowski loni publikoval třeba zajímavou studii o marketingovém potenciálu Halloweenu. Článek podpořený z českého rozpočtu vyšel v pákistánském časopise World Applied Sciences Journal i v chorvatském sborníku Tržište.

V publikacích vykazoval velmi široký záběr odbornosti od geotermální energie přes turismus, rozvoj venkova, migraci, psychologii, historii, pedagogiku, média, podnikovou ekonomiku, korupci, daně, evropskou integraci až konečně po marketing…

Autor v něm došel k závěru, že Halloween může být z marketingového hlediska srovnatelný s Vánocemi. Wadim Strielkowski byl tak plodným vědcem, že v univerzitní databázi uváděl za loňský rok nejvíce publikací z celého komunikačního institutu Fakulty sociálních věd.

Za tři roky zvládl vydat zhruba 60 článků či knih. Na šestatřicetiletého výzkumníka úctyhodný výkon. Jenže jak následně zjistila Reifová, tyto články otiskly vesměs neznámé a pochybné časopisy. Ještě o něco divnější jsou Strielkowského monografie. Vydal řadu knih v ruštině pod hlavičkou Fakulty sociálních věd – která k tomu nikdy nedala svolení. „Hned jsem celou věc předala vedení institutu a proděkanovi pro vědu,“ tvrdí Reifová. Setkala se ale prý s velmi liknavým přístupem.

Problematické publikace Strielkowského objevila letos v dubnu a o měsíc později kvůli údajné neochotě vedení situaci řešit odstoupila z funkce tajemnice pro vědu. Vedení institutu si celou věc pamatuje jinak: Reifová prý odstoupila poté, co byla dotázána, jak své podezření sama řeší. Nadřízení jí také vytkli, že na vše upozornila pozdě. „Je pravda, že jsem si toho mohla všimnout dřív, ale přece jen jsem to byla já, kdo na to upozornil první. Problémy s publikacemi do té doby neodhalili ani ti nejpovolanější – knihovny a hodnotitelé na úrovni pověřeného úřadu vlády,“ míní Reifová.

Výkonný kafemlejnek

Při podrobném zkoumání vědeckých výstupů Strielkowského došla k tomu, že řada predátorských časopisů, v nichž publikoval, je zařazena do akademické databáze Scopus.

Publikování v nich může přinést vytoužené RIV body. Rejstřík informací o výsledcích (RIV) shromažďuje vědecké publikace a za ně pak stát automaticky posílá univerzitám a fakultám peníze ze státního rozpočtu. Pro tento systém se mezi vědci vžilo označení „kafemlejnek“. Za Reifovou se na jaře postavil její kolega Václav Štětka, vědec se zkušenostmi z Oxfordu, který na Fakultě sociálních věd v roce 2013 založil výzkumný tým PolCoRe, který se zabývá politickou komunikací. „Vedení institutu poukazovalo na finanční přínos těchto publikací. Snažili se to zamést pod koberec,“ vysvětluje Štětka, proč se podle něj vedení školy zpočátku snažilo problém bagatelizovat. Ředitelka institutu, odbornice na menšinová témata v médiích a bývalá moderátorka České televize, Alice Němcová Tejkalová ale výhrady svých spolupracovníků odmítá.

Ve smyslu zákoníku práce nebyl tento přístup doktora Strielkowského důvodem pro okamžité rozvázání pracovního poměru

„Ve smyslu zákoníku práce nebyl tento přístup doktora Strielkowského důvodem pro okamžité rozvázání pracovního poměru,“ hájí se Tejkalová, která je mimo jiné i členkou kolegia rektora Karlovy univerzity. Proto iniciovala alespoň vznik pravidel pro publikování.

Jasné instrukce mají napříště zabránit tomu, aby vědci v honbě za přísunem financí vydávali jeden článek za druhým bez ohledu na to, kde vyjde a jakou bude mít vědeckou hodnotu. Alice Němcová Tejkalová, která tato pravidla vydala, však sama publikovala s Wadimem Strielkowským článek v žurnálu Mediterranean Journal of Social Sciences. Publikovala i v ázerbájdžánském časopise Journal of Language and Literature. Sama tvrdí, že se z této zkušenosti poučila.

„Důvěřovala jsem doktoru Strielkowskému. Snažím se vidět v lidech to dobré. Navíc článek publikovaný mými kolegy v Mediterranean Journal of Social Sciences v roce 2014 byl zařazen mezi ty, které nám letos v březnu tajemnice pro vědu Irena Reifová zaslala k možnosti citování v našich pracích. Tento časopis tedy nebyl z její strany vnímán negativně,“ říká Tejkalová. Poplatky za publikování v predátorských časopisech podle ní nešly z rozpočtu institutu či fakulty, ale Strielkowski je platil sám.

V průběhu debat o řešení celé situace vypluly na povrch další podrobnosti o působení marketingového specialisty Strielkowského na české univerzitní půdě. Vypadalo to, že kauza nebere konce a přitom se to celé začíná měnit v tragikomedii. Reifová se Štětkou a několika dalšími kolegy například zjistili, že Strielkowski publikuje své texty v pochybných časopisech také ve spoluautorství s jistou Emily Welkins, akademičkou z Cambridge, o které však lidé z oboru nikdy nic neslyšeli. Doktor Strielkowski dokonce v jednom svém článku okopíroval kompletní kapitoly z knihy podepsané právě Emily Welkins.

Po předání nového zjištění ředitelce institutu dostali „fakultní rebelové“ šokující odpověď. Alice Němcová Tejkalová mezitím zjistila, že Emily Welkins je ve skutečnosti neexistující smyšlená identita, kterou vytvořil Strielkowski.

Vědecky publikoval nejen pod svým jménem, ale zároveň i pod jménem svého alter ega Emily Welkins, fiktivní výzkumnice, kterou si vymyslel. Uměle stvořená vědkyně je zároveň autorkou několika populárně-naučných knih o upírech. V jedné ze svých knih pojmenované Till the Last Drop (Do poslední kapky) se Welkins, tedy vlastně Strielkowski, zabývá otázkou, zda „lidé a upíři můžou žít spolu v míru“. Kniha vypráví o fenoménu a historii upírů, používá matematické modely a diferenciální rovnice k výpočtu různých scénářů a prognóz. Strielkowski ji dokonce doplnil vlastními roztomilými ilustracemi.

Vtip á la Cimrman

„Je pravda, že jsem si v Anglii zvykl na trochu jiné standardy akademického chování. Tady jsem narazil do zdi,“ kroutí hlavou Václav Štětka, který ještě před dvěma lety seděl v oxfordské knihovně a pracoval na vědeckém výzkumu médií a demokracie ve střední a východní Evropě. Sám Strielkowski vysvětluje falešnou identitu stvořené výzkumnice odkazem na českou národní povahu. „Zdálo se mi to jako dobrý vtip po vzoru českého génia Járy Cimrmana. Svůj počin jsem si řádně pareport tentoval v USA a mám na něj autorská práva,“ prohlašuje Strielkowski.

Týdeník Euro ho několikrát kontaktoval, telefonicky i e-mailem. Strielkowski hájí svůj přístup k publikování tím, že se nedopustil ničeho nezákonného, neetického ani neporušil žádná pravidla fakulty či univerzity. Nicméně připouští, že některé jeho texty „vznikaly během poměrně krátké doby a možná nejsou tak dokonalé“. Celá kauza je podle něj výsledkem mocenského boje uvnitř institutu.

Svéráz s vlastní školou

Wadim Strielkowski je v první řadě svérázný vědec. „Je to trošku blázen. Tak to v akademickém světě chodí,“ říká o něm bez obalu Denisa Hejlová, vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd (FSV), kam byl Strielkowski v roce 2013 přijat. Na katedru nastoupil poté, co byl nucen opustit Institut ekonomických studií FSV UK, kde vystudoval ekonomii a následně učil a podílel se na výzkumu. Podle ředitele institutu Martina Gregora nesplňoval požadavky na vedení kurzů a jeho rychloobrátkové publikace nebyly příliš kvalitní.

O jeho přechodu na katedru marketingu spolurozhodovala její šéfka Denisa Hejlová. Se Strielkowským se spřátelila a v poslední době patří v akademické obci k jeho nejbližším lidem. Dokonce s ním publikovala články v časopisech, které lze označit přinejmenším za podezřelé.

Je to trošku blázen. Tak to v akademickém světě chodí

Hejlová je například spoluautorkou textu o ekonomických faktorech ovlivňujících kvalitu života na Sibiři, kterou vydala v rumunském žurnálu Journal of Applied Economic Sciences. Podle svých slov napsala první stránku článku věnovanou teorii štěstí. Jedná se o přehled dostupné literatury k tématu. Autory ostatních pasáží jsou Wadim Strielkowski a Ljudmila Kisileva ze sibiřské univerzity v Tjumeni.

Strielkowski a Kisileva dlouhodobě spolupracují. Například na nové pražské univerzitě, která však nikdy nezískala akreditaci českého ministerstva školství. Prague University of Social Sciences and Humanities vznikla letos v červenci a navázala na činnost společnosti Univerzitní servis. Vlastníkem obou firem je právě Strielkowski.

puni.cz versus cuni.cz

Tajemná univerzita za poplatek vzdělává především postgraduální studenty ze zemí bývalého Sovětského svazu. Při prezentaci školy na internetových stránkách www.puni. cz, jejichž název se nápadně podobá stránkám Karlovy univerzity www.cuni. cz, Strielkowski využíval loga Karlovy univerzity bez jejího vědomí. Strielkowski dokonce organizoval placený kurz Modern management, který vyučoval v prostorách Fakulty sociálních věd a certifikáty opatřil logem Karlovy univerzity. Za kurz si přitom od ruských studentů účtoval poplatek 500 eur. Poté, co se o jeho aktivity začal zajímat týdeník Euro, Strielkowski přístup na stránky své univerzity zablokoval.

„Po školeních, která jsem organizoval, vydávalo certifikáty za jejich absolvování oddělení zahraničních styků Fakulty sociálních věd po dohodě se mnou,“ tvrdí Strielkowski. Rektorát Karlovy univerzity však rozhodně odmítá, že by Strielkowskému dovolil pořádat v budově Fakulty sociálních věd soukromé kurzy, vybírat za ně poplatky a tisknout certifikáty s logem univerzity. Fakulta sociálních věd navíc neeviduje žádný pronájem prostor Strielkowského soukromou univerzitou. „Pokud došlo ke zneužití značky nebo prostor Univerzity Karlovy, bylo by to velmi závažné. V současnosti zjišťujeme, jestli v této věci nedošlo k porušení platných zákonných předpisů. Pokud ano, vyvodíme z toho důsledky,“ nechal se slyšet prorektor pro vědu Jan Konvalinka.

Blíží se trestní oznámení?

Univerzita Karlova v současné době zvažuje podání trestního oznámení na Wadima Strielkowského, který musel právě kvůli nesrovnalostem v publikování i nejasným okolnostem svého podnikání s tituly Karlovu univerzitu opustit. Úvazek na Fakultě sociálních věd mu skončil v září. Poté ještě na několik týdnů přešel na Fakultu humanitních studií, ale poměr s ním byl i kvůli stále znepokojivějším informacím o jeho akademické dráze ukončen ve zkušební době.

Na Fakultě humanitních studií se Strielkowski setkal s Innou Čábelkovou, rodilou Ruskou, která zde vyučuje ekonomii. Čábelková ještě donedávna pracovala v Prague University of Social Sciences and Humanities jako rektorka, a dokonce se zde prezentovala falešným profesorským titulem. Čábelková vyučovala i na podivných placených kurzech, kde se rozdávaly certifikáty s logem Karlovy univerzity.

Strielkowski tedy letos na podzim nuceně opustil Karlovu univerzitu. Přesunul se do ruského Irkutska, kde přednáší v kurzu o energetické ekonomice. „Nemám problém si najít práci v oboru jinde. O vědce s tak masivním publikačním portfoliem, jako je to moje, je všude ve světě zájem,“ říká sebevědomě Strielkowski. Z Česka však neodešel úplně. Nadále působí na katedře cestovního ruchu Vysoké školy ekonomické (VŠE). I jejím logem se chlubil na webové prezentaci své soukromé univerzity. Vedoucí katedry cestovního ruchu Josef Abrhám zároveň působil jako člen vedení Strielkowského univerzity. Týdeník Euro se pokusil několikrát s Abrhámem spojit, ale docent z VŠE na dotazy nereagoval.

Magistři z Prahy

„Prague University“ kromě organizování kurzů a udělování zcela inovativních titulů Master of Academic Writing (magistr akademického psaní) vydává také několik „vědeckých“ žurnálů. Téměř výhradně v nich publikují ruskojazyční studenti Strielkowského univerzity. V Rusku a ostatních státech bývalého sovětského impéria totiž nedávno začala pro akademiky platit pravidla publikování ve vědeckých časopisech, což do té doby nebylo zvykem. Strielkowski si tak na nové poptávce postavil byznys. Navíc „titul z Prahy“ má v Moskvě či v Baku stále slušný zvuk. Mezi autory článků ve Strielkowského časopisech jsou ale i někteří Češi. Například Josef Abrhám či Denisa Hejlová.

Ve Strielkowského časopise Czech Journal of Social Sciences, Business and Economics (CJSSBE) Hejlová publikovala loni článek o veřejném vnímání problematiky globálního oteplování. Jako hostující studentka Columbia University v New Yorku v něm popisovala diskurz globálního oteplování vyjádřený při jednom protestním pochodu v New Yorku. „Texty, které zmiňujete, si nezahrnu do RIV publikací,“ uvedla Hejlová poté, co se týdeník Euro začal o kauzu zajímat. Stát by je tak nakonec neměl financovat. Hejlová tvrdí, že dříve nevěděla o tom, kdo časopis CJSSBE vydává.

Tuto informaci se podle svých slov dozvěděla až od týdeníku Euro. O univerzitě Wadima Strielkowského poprvé slyšela před několika dny. „Pokud je pravda to, co tvrdíte, cítím se podvedena,“ reagovala Hejlová. Podvedených bude asi více. Rychloobrátkové publikace Wadima Strielkowského totiž můžou ze státního rozpočtu na vědu vytáhnout až miliony korun. Sám jejich autor už si z Fakulty sociálních věd odnesl jen na odměnách minimálně 200 tisíc korun. Univerzita Karlova po dotazech týdeníku Euro minulý týden oznámila, že nechá publikace Strielkowského prověřit. Pokud se potvrdí některá podezření, budou z hodnocení vyřazeny.

Děravá věda

Kauza s publikacemi však ukazuje na mnohem širší systémový problém. Na hodnocení poctivosti publikace má nyní vliv jen to, zda je časopis zahrnut do jedné ze dvou celosvětových vědeckých databází Web of Science nebo Scopus. Ty však fungují na komerčním principu a jejich hlavním cílem je dosažení zisku, který generují při co největším počtu indexovaných časopisů. Údaje o publikacích putují do Rejstříku informací o výsledcích a za tyto publikace získávají univerzity a fakulty ze státního rozpočtu automaticky dotace. Část z nich pak končí přímo na účtech autorů. Wadim Strielkowski proto využil děravého systému a publikováním jednoho článku za druhým v časopisech zejména databáze Scopus dokázal rychle maximalizovat RIV body.

„Hodnocení kvality a jeho vazba na poskytování prostředků ze státního rozpočtu subjektům, které výsledky vyřešily, prakticky neexistuje,“ přiznává Radek Melichar z Kanceláře místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka. Na nápravě už se na Úřadu vlády pracuje. Připravuje se nový zákon o podpoře vědy, výzkumu a inovací i zcela nová metodika hodnocení vědy, která by mohla určovat pravidla pro přidělování státních dotací od roku 2017. Univerzity by měly být hodnoceny především podle své kvality, historie, společenské relevance a perspektivy výzkumu.

Ukazuje se, že důraz kladený na automatické sčítání „publikačních bodů“ jako podklad pro financování není pro českou vědu úplně optimální. Univerzita Karlova proto nechce čekat až do roku 2017 a už rozjela pilotní studii, jejímž prostřednictvím si mimo jiné i na Fakultě sociálních věd testuje využití takzvaného peer-to-peer hodnocení jednotlivých publikací. Předtím než články dostanou státní podporu, měly by tak projít hodnocením vědců v komisích.

Peníze jsou věda
60 vědeckých článků či knih napsal Wadim Strielkowski během necelých tří let.

500 eur stál kurz Modern Management organizovaný Strielkowského soukromou školou na půdě Karlovy univerzity.

200 eur je běžná cena za publikaci článku v predátorském časopise.

200 000 Kč na odměnách získal Wadim Strielkowski od Fakulty sociálních věd za své publikace.

Čtěte také:

Predátorská vydavatelství útočí: Vysávají český rozpočet na vědu

Čekání na vraždu Pavel Páral

Musíte si přečíst

Zisk Mitsubishi se kvůli aféře s manipulací spotřeby…

Investiční smlouva s General Electric dostala od vlády…

Nový školní rok s vyššími platy. Ve školství dostanou…

E15: Penta chce koupit a zbourat halu nádraží na…

Klíč k budoucnosti. Tesla urychluje stavbu gigatovárny

První polský uhelný důl po 40 letech. Otevírat ho…

Eva Liba: Snapchat nepochopí nikdo nad 30 let
Nejrychleji rostoucí sociální síť světa Snapchat sází jen na mladé, pro starší je extrémně nepřístupná. Microsoft ani Google to nedotáhli tak daleko, říká v pořadu Euro TV Eva Liba, social media manager společnosti Coca-Cola.
Zhlédnout další videa