Menu Zavřít

Jak se vaří hustá mediální kauza

21. 12. 2015
Autor: Euro

Pro Česko, kde se boj proti korupci stal náboženstvím a kde jsme si na korupci zvykli svalovat i vlastní selhání (a někdy i osobní korupci), nenajdete lepší případovou studii, jak se dělá mediální kauza, jež ve skutečnosti není ničím víc než prázdnou bublinou. Něco jako Tomio Okamura před svým bryskním splasknutím v politice, hledáte-li ilustrativní nápovědu.

V prosincových Otázkách seděli ve studiu s Václavem Moravcem i dva hosté, kteří o boj proti korupci opírají své profesní životy: David Ondráčka, šéf české Transparency International, a Jiří Dienstbier, ministr bez ministerstva. První z nich se bojem proti korupci živí, druhý ho používá ve volebních kampaních. Takže se jím jednou za čtyři roky taky živí.

Moravec oběma hodil krvavou kost, stejně jako mnohdy jindy mediální spekulaci. Nebo taky „cinknutou“ informaci, chcete-li: poslankyně ČSSD a bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová prý chystá novelu zákona šitou na míru nejen Metrostavu, která i ostatní velké firmy zbaví právní odpovědnosti za korupční jednání, pokud prokážou, že mají firemní etický nebo protikorupční kodex.


Přečtěte si komentář Bohumila Pečinky: Trest smrti pro firmy


Všichni tři se tomu ve studiu dobře zasmáli a příslušnou novelu odsoudili. Ostatně něco takového by neodkývl ani Okamura. Dienstbier navíc zůstal sám sebou, když ještě dodal, že o takové novele zákona sice nic neví, i tak s ní ale nesouhlasí. Svým způsobem měl pravdu: nejen Benešová chystá novelu zákona, který nedávno de iure udělal z firem (právnických osob) lidi (fyzické osoby).

Jenže jak víme, firmy nejsou lidi; už třeba jen proto, že na rozdíl od nás žijí jen v obchodním rejstříku, takže se ani nemůžou dopouštět mnohých lidských zločinů. Firmy tvoří lidi, a právě ti se případných zločinů včetně korupce dopouštějí. Příliš mnoho závadných fyzických osob na jednom místě zpravidla stvoří závadnou právnickou osobu. S menší nadsázkou si představte parlament.

I proto mívají kultivovanější firmy tzv. compliance programy, které mají být prevencí pro případné kriminální jednání zaměstnanců. A právě mezi ně patří i nejrůznější etické kodexy i další kontrolní mechanismy na prevenci trestního jednání. Tahle nuance samozřejmě v současné protikorupční atmosféře, jež začíná připomínat revoluci, snadno zapadne: za korupci je třeba automaticky trestat i firmy, i když už za ni dávno trestáte jejich zaměstnance.

Protiústavní zákon

Jenže pro firmy nejde o nuanci. O tom, že současný zákon je k nim příliš tvrdý, že může být i protiústavní a že možná bude potřeba novelizovat, mluvili už při jeho schvalování mnozí právníci, například i Tomáš Gřivna, advokát a docent na katedře trestního práva Právnické fakulty Karlovy univerzity. Problém je najít správnou rovnováhu mezi tím, zhruba řečeno, kdy korupci vědomě páchá firma, a kdy se jí naopak bez jejího vědomí dopouští pouze zaměstnanci.

Protože za víno v krabici pro Davida Ratha taky netrestáme i celé hejtmanství a ČSSD, byť by to nebylo… Současný zákon navíc nemá prováděcí předpis a umožňuje zlikvidovat firmu, pokud se někteří její zaměstnanci chovají korupčně, aniž by je k tomu sama firma nabádala či vybízela. Nebo pokud se ji prostě někdo rozhodne zlikvidovat.

To vše média nezajímalo. Místo toho se zaměřila na atraktivnější a mnohem jednodušší linku: Benešová údajně pracovala pro Metrostav, a proto mu teď šije novelu zákona na míru. Takže je špatná, podporuje korupci, a proto ji musíte odmítnout v televizi, i když o ní nic nevíte. Aspoň v jednom měl ale Moravec pravdu: ve svém pořadu se skromně ptá, o jakých tématech se po něm bude mluvit. O příslušné novele se mluvilo víc než dost.

eurokomentáře


Další komentáře autora:

Zeman a Babiš, naděje se zbavíš

Už nebude líp. Teď má být hůř, říká Andrej Babiš

BRAND24

Moc toho nevím, ale souhlasím sám se sebou

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).