Jak se politici bojí jezdit do Atén

30. července 2012, 00:00 - Johanna Grohová
30. července 2012, 00:00

Euroglosa

Evropští politici často mluví o nás, ale nemluví s námi, stěžují si v Řecku. Cesta do krizí zmítané země celkem pochopitelně nikoho příliš neláká. Tak například předseda Evropské komise José Barroso byl v Řecku naposledy před třemi lety, tedy ještě před vypuknutím dluhové krize. Speciál německé kancléřky Angely Merkelové přistál na aténském letišti naposledy v roce 2007. Dvakrát do země sice mezitím vyrazil předseda Evropského parlamentu, sociální demokrat Martin Schulz, ocitl se ale v podivné situaci: bránil politiku své oponentky na německé scéně Merkelové. S vědomím toho, že někdy brzy už bude muset do Řecka zajet, se nicméně Barroso pod tlakem svých poradců rozhodl sednout do letadla. Vybral si letní, údajně „nejméně riskantní“ termín – minulý čtvrtek. Jeho mluvčí se snažil přesvědčovat, že jde o regulérní návštěvu, která se dlouhodobě připravovala. Pravdou je, že vhodná doba nebude ani v dalších měsících.

V případě Řecka neexistuje den, který by nezaváněl staronovým problémem: neschopností země splácet dluhy a plnit závazky, ke kterým se tamní vláda zavázala na oplátku za finanční pomoc.

Zemi opět dochází čas a řecký odchod z eurozóny není, jak zmínil jeden vysoký německý politik, „už takový horor“.

Barroso sice jako kolovrátek říká, že Řecko v eurozóně zůstane. Ve skrytu kamer a mikrofonů se ale odehrávala tvrdá jednání odrážející drsnou realitu. Šéf komise tlačil na premiéra Antonise Samarase, aby vláda urychleně pokračovala v reformách, konkrétně s privatizací, jež má zaplnit díry v rozpočtu. Zatím se moc nepokročilo. Letos se podaří prodat zřejmě jen státní loterii a nákupní centrum.

Pokud se řecká politická scéna neshodne na dalším kole zvyšování daní, rozpočtových škrtů a dalších reforem, zástupci eurozóny se ocitnou tváří v tvář dilematu, kterého se neskrývaně děsí: buď dají Řecku více peněz a další čas, anebo podstoupí nové bolestivé vyjednávání o odpisu další části řeckého dluhu. Tentokrát by se jednalo spíše o pohledávky vlád států eurozóny a Evropské centrální banky než soukromých držitelů dluhopisů.

Řecko tvrdí, že potřebuje ještě dva roky na to, aby splnilo své závazky. To by mohlo věřitele stát dalších 50 miliard eur. Pro vlády eurozóny ale není politicky únosné, aby se znovu obrátily na své národní parlamenty se žádostí o schválení už třetího záchranného balíčku.

Hrozby a neústupnost za strany EU i MMF mají vystupňovat tlak na řeckou vládu, která je v úřadu měsíc, aby pokročila s nepopulárními kroky. Barrosova přítomnost v Aténách má tuto naléhavost jen potvrdit. Trpělivost věřitelů se totiž krátí.

O autorovi| Johanna Grohová, spolupracovnice redakce, Brusel

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče