Jak potrestat advokáta

01. února, 00:00 - Václav Drchal
01. února, 00:00

Po zásahu Nejvyššího soudu hrozí pražským advokátům, manželům Hnilicovým, opět trest za extrémní šikanu nájemníků

Odsoudit právníka, natož hned dva, není jen tak. Pražští advokáti – Lenka a Karel Hnilicovi – to ale trochu přehnali. Svým nájemníkům vypnuli na devět měsíců vodu a na tři zimy sebrali část oken. Obvodní soud jim za to v listopadu 2013 uštědřil podmíněné tresty a jejich kauza se pro média stala ukázkovým případem extrémní šikany nájemníků.

Jenže odvolací Městský soud v Praze se poté na věc zahleděl příliš jednoduchou optikou a právě před rokem rozhodl, že šlo maximálně o přestupek. Nyní je trest pro Hnilicovy – a spolu s ním teoreticky i ukončení jejich advokátské kariéry – opět ve hře.

Z webu InfoSoud plyne, že Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil ho na město k předělání. „Verdikt městského soudu považuji za naprosto absurdní. Dva právníci léta pomocí všech představitelných kliček šikanovali dva jiné lidi a prošlo jim to. Za jeho zrušení jsem rád,“ říká bývalý nájemník Hnilicových Jan Lukeš.

Trocha mrazu nezaškodí

Lukešova matka Dana bydlela v domě v pražské Lopatecké ulici od roku 1974. Nejdřív v garsonce, postupně k ní ale připojila další dva malé byty. V roce 2005 koupila – už notně zdevastovaný – dům firma manželů Hnilicových Dogrose a bylo zle. Hnilicová podle výpovědi Lukešové před soudem začala hned během prvního setkání křičet a vyhrožovat, že je „dostane pryč“ bez odstupného a že „ještě uvidí“.

Následoval kolotoč naschválů, žalob, stížností a v domě nakonec zbyli jen Lukešovi, kteří – už hlavně z principu – nechtěli ustoupit. K případu se postupně vyjádřili hned dva ombudsmani: Otakar Motejl (jednání „hraničící s šikanou“) i Pavel Varvařovský („šikanózní výkon práva“), ale nic to nezměnilo.

V domě se už léta netopilo a na chodbách nesvítilo, to ale byly jen dětské neduhy.

V červnu 2009 Hnilicovi soudně dosáhli toho, aby jim Lukešovi odevzdali – údajně k natření – vnější okna, byť, jak stojí v rozsudku, neměli sjednány žádné řemeslníky. Okna pak ležela zamčená v jedné nepoužívané místnosti domu až do konce roku 2012, kdy je vrátit na místo přinutil soud. V prosinci 2010 praskla v domě stoupačka a Hnilicovi banální závadu vyřešili uzavřením vody pro celý dům. I tady musel po devíti měsících bez vody zasáhnout soud. Stejné to bylo s topením, které v bytě zprovoznili až exekutoři.

Příliš jednoduché právo

Obvodní soud pro Prahu 4 uložil Hnilicovi za útisk a neoprávněný zásah do práva k bytu sedmiměsíční podmíněný trest a jeho ženě o měsíc víc, protože byla v jiném případě pravomocně odsouzena za vydírání. Věc poté postoupila k městskému soudu, který nebyl řadu měsíců schopen nařídit jednání, hlavně proto, že případ dostal nejdřív na starost soudce Vladimír Cvetler, manžel dlouholeté advokátky Hnilicových.

Než se senát stihl vyměnit, došlo ke zvratu. Jiní soudci stejného soudu vyhověli jedné z řady civilních žalob Hnilicových a Lukešovým nařídili, aby se z bytu vystěhovali.

Na vině bylo ono dávné slučování bytů ze 70. a 80. let. Proběhlo sice se svolením úřadů, ovšem během let se ztratil či nikdy nebyl vydán dokument (to byla před rokem 1989 běžná praxe), ve kterém by výslovně stálo, že nově sloučený byt úřady Lukešové přidělily.

Odvolací trestní senát se tohoto rozhodnutí chytil a bez nějakých složitějších úvah řekl, že Hnilicovi nemohli utiskovat někoho, kdo v jejich domě neměl desítky let co pohledávat.

Díky tomu oba advokáti vyklouzli, ovšem nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman s tak formalistickým pojetím práva nesouhlasil a případ poslal před Nejvyšší soud.

Ve svém dovolání Zeman namítal, že z hlediska viny Hnilicových není důležité, jestli civilní soud jejich nájemníky vystěhoval nebo ne. Lukešovi v bytě bydleli v dobré víře od 70. let, platili nájem a žádný úřad to nikdy nezpochybnil. Za nájemníky je ostatně chápali i Hnilicovi, když od nich vybírali nájemné.

A pokud by tohle všechno nestačilo, městský soud podle něj jaksi pozapomněl na to, že Lukešovi sice nemají „papír“ k celému sloučenému bytu, ale ke dvěma jeho částem ze tří ano.

Městský soud musí nyní rozhodnout podle „not“ Nejvyššího soudu, nicméně trest pro Hnilicovy to ještě automaticky neznamená. Jedno ale jasné je. Lukešovi už soudní tahanici budou sledovat z povzdálí, protože se z bytu museli před rokem vystěhovat. l •

Dva právníci léta pomocí všech představitelných kliček šikanovali dva jiné lidi a prošlo jim to.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče