Jak nám odpustili dluh

09. března 2015, 00:00 - LUKÁ KOVANDA
09. března 2015, 00:00

POPEKONOMIE List New York Times zveřejnil 15. června 1934 z dnešního pohledu jen obtížně uvěřitelný článek

Všichni naši dlužníci s výjimkou Finska vyhlásili platební neschopnost, hlásal titulek. Ten den přestalo svůj dluh vůči Spojeným státům splácet osmnáct hospodářsky vyspělých zemí včetně Československa.

Vlastně Československo se svým dluhem přesahujícím 165 milionů tehdejších dolarů patřilo k větším dlužníkům USA – řadilo se po bok Velké Británie, Francie, Itálie, Belgie, Polska, ale také Řecka, tedy zemí, jimž se vyhlášením platební neschopnosti snížil dluh leckdy o více než třetinu, pokud ne polovinu jejich tehdejšího HDP. Tyto všechny státy a některé další dlužily USA dohromady sumu převyšující sedmnáct procent amerického HDP. Dalším velkým věřitelem, který se toho dne musel smířit s tím, že poskytnutou částku už více nespatří, byla Velká Británie.

Ač sama dlužila značnou sumu Spojeným státům, figurovala po boku USA také jako zásadní věřitel meziválečné éry, takže se rozloučila se sumou odpovídající v souhrnu téměř 30 procentům svého HDP. Jediné Finsko svým tehdejším závazkům dostálo, a splatilo tak plně dluhy vznikající zpravidla poskytováním úvěrů na obnovné programy po první světové válce.

Obtížně uvěřitelná je rovněž dobová reakce ratingových agentur. Například taková Francie, která vyhlásila platební neschopnost (čili vlastně zbankrotovala) na dluh, jenž přesahoval padesát procent HDP země, nečelila vůbec žádnému zhoršení své ratingové pozice. Agentura Moody’s ponechala hodnocení země na úrovni Aa a agentura Fitch Francii zase nechala rating AAA. Ani rating Československa (podobně jako řady dalších zemí) nebyl dotčen – setrval na známce Baa, resp. BBB.

K hromadné platební neschopnosti došlo v roce 1934 z velké části pod tíhou probíhající velké hospodářské krize. Tou lze ostatně vysvětlit i stoický postoj ratingových agentur, které některým zemím zhoršily rating už před rokem 1934 (například Československu v roce 1932).

V kontextu dnešní debaty zejména kolem možného odpouštění řeckého dluhu vysvítá následující. Umožnění hromadného vyhlášení platební neschopnosti v roce 1934 a tehdejší zjevnou blahosklonnost ratingových agentur lze vidět jako smířlivé akty na opravdu široké úrovni. Příslušné dluhy byly v té době opravdu plně odepsány a v podstatě zapomenuty. Navzdory tomu nevedlo toto masové odpouštění na mezivládní úrovni ke zmírnění geopolitického napětí. To naopak během několika let eskalovalo do podoby další světové války. Prosazovat tedy dnes odpuštění dluhů Řecku nebo jakékoli jiné zemi s odůvodněním, že jde o akt humánní, resp. v jistém smyslu preventivní, se ve světle zmíněné historické zkušenosti jeví jako nemístný idealismus, resp. naivní nepoučenost.

Jediné Finsko svým tehdejším závazkům dostálo a splatilo dluhy.

O autorovi| LUKÁ KOVANDA, hlavní ekonom ?inanční skupiny Roklen

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče