Írán hladově vyhlíží Evropany. Poslední uzavřená velká ekonomika se otvírá světu

01. srpna 2015, 06:50 - Luboš Heger
01. srpna 2015, 06:50

V Persii čeká na západní firmy nevěsta, která má dukátů jako Thajsko, nerostů jako Rusko a ekonomickou perspektivu jako Turecko

Írán je poslední velká uzavřená ekonomika světa a v prvních letech bude mít zájem téměř o všechno. Už teď lze udělat hrubý výčet, jaké západní firmy získají z odvolání hospodářských sankcí největší prospěch. Z ropných gigantů to budou Eni, Statoil, Royal Dutch Shell a Total, z automobilek Peugeot a Volkswagen, ve farmacii a zdravotnictví se nejlépe uplatní General Electric a Bayer, ve strojírenství Siemens a v potravinářství Coca-Cola.

Zemí zaslíbenou bude Írán pro leckoho – jenom do nákupu letadel chce Teherán v příštích deseti letech investovat 20 miliard dolarů, nemluvě o tom, že na západní investory tu čekají akcie za sto miliard.

Chytré telefony a auta

Dá se odhadnout, že nejdříve ze všeho se vyhladovělí Íránci vrhnou na chytré telefony a na auta. PSA Peugeot Citroën jde v odhadech nejdále a otevřeně počítá s tím, že do pěti let tu prodá půl milionu vozů ročně. Íránci mají pro peugeoty slabost, mimo jiné proto, že starší modely automobilky tu pokoutně – částečně na základě staré licence a částečně z dílů dodávaných místními subdodavateli – produkuje strojírenský gigant Khodro.

Na šestimístná prodejní čísla se ale může těšit kterákoli automobilka, která bude schopna nabídnout kvalitní vůz v ceně do deseti tisíc dolarů. Díru na trhu dosud zaplňují Číňané, jejichž pověst je špatná. Ihned po Peugeotu by mohly mít největší šanci vozy z koncernu VW.

Jestli je po autech hlad, po výrobcích firmy Apple panuje neskutečná žízeň.

Jestli je po autech hlad, po výrobcích firmy Apple panuje neskutečná žízeň. Přes přísné sankce vlastní asi sedm milionů Íránců iPhony, jež si dosud vozili ze služebních cest do Istanbulu či Dubaje, případně je kupovali se stoprocentní přirážkou v nějakém bazaru. Nejlevnější model iPadu tam vyjde asi na 600 dolarů. Íránské banky nejsou součástí platebního systému SWIFT, takže obchodníci tu jezdí za západním zbožím v podstatě s kufry plnými peněz.

Ajatolláh na Facebooku

Otevření íránského trhu bude občas připomínat transformaci východní Evropy, ale většinou asi moc ne. Írán disponuje čtvrtými největšími zásobami ropy a druhými největšími ložisky zemního plynu na světě, což z něj dělá zemi s ekonomickým potenciálem Saúdské Arábie, kterou lidnatostí třikrát převyšuje. Se 77 miliony obyvatel je Íránců o něco méně než Němců a o něco více než Turků. Nominální HDP na obyvatele činí kolem pěti tisíc dolarů, což není moc, ovšem ještě v roce 2011 (před schválením ostřejších sankcí) činil skoro osm tisíc. Při přepočtu na paritu kupní síly (17 tisíc) je dnes Írán před Brazílií a srovnatelný s Venezuelou či Mexikem. Jinými slovy, Írán je obrovský trh s potenciálem rychlé expanze.

Z otevření íránské ekonomiky světu bude přitom mnohem více profitovat Evropa než Amerika.

Íránská populace je velmi mladá (dvě třetiny lidí je mladších 35 let), vzdělaná a domluví se dobře anglicky. Skutečnost, že 15 procent Íránců má profil na Facebooku, zmiňuje teheránské ministerstvo informací dokonce jako klíčovou komparativní výhodu. „Velký ajatolláh se nám omluvil, že není na Facebooku, protože je příliš zaneprázdněn, ale ujistil nás, že jeho děti tam jsou,“ napsal nedávno pro CNBC americký podnikatel Dick Simon, podle něhož mladí Íránci patří mezi nadšené klienty online kurzů amerických a evropských univerzit. V tomto ohledu se Írán východní Evropě po roce 1989 vůbec nepodobá, připomíná spíš Šanghaj.

Na druhé straně mnohaletá izolace způsobila, že v lékárnách chybějí základní léky běžně dostupné kdekoli na světě, nemocnice postrádají CT scannery a MTI přístroje a Íránci sice používají debetní karty, ovšem donedávna ještě nechávali obchodníky, aby za ně vyťukávali na portálu PIN, píše agentura Bloomberg. Většina íránských firem má akcie na burze, jejichž likvidita je však nulová a jen jedno procento z nich má zahraničního vlastníka. Velká část Íránců smí vycestovat a studovat v zahraničí, brání jim v tom ale slabá místní měna riál, jejíž kurzové pohyby jsou nepředvídatelné.

Lze si ovšem snadno představit, že nedlouho po vstupu na světový energetický trh (Íránci své suroviny dosud prodávají hlavně do Číny) se problém sám od sebe vyřeší. Z otevření íránské ekonomiky světu bude přitom mnohem více profitovat Evropa než Amerika.

Íránky burziánky

Deutsche Bank minulý týden odhadla, že i kdyby se obchodní výměna Německa s Íránem pouze vrátila na úroveň před deseti lety, bude to pro německé firmy znamenat zvýšení ročního obratu o pět miliard eur. Spolkový svaz německého průmyslu (BDI) předpovídá vzrůst exportu ve střednědobém horizontu na deset miliard (v současnosti činí 2,5 miliardy ročně). Berlín si s Teheránem udržel dobré vztahy i během sankcí, a bude proto z jejich rušení těžit nejdříve. Na německé firmy jsou navázány i české. Podle Ilji Mazánka z Hospodářské komory se v Íránu otevírá prostor pro specialisty na dopravní stavby, výrobce kolejových vozidel, dodavatele turbín či čistíren a úpraven vod. „V Íránu je pět tisíc dolů, které se zabývají těžbou různých nerostných surovin včetně zlata, a české podniky jsou v tomto výjimečné,“ řekl Mazánek pro Hospodářské noviny.

Výrobní potenciál íránských automobilek dosáhne v roce 2020 kolem čtyř milionů vozů (v současnosti produkuje Írán milion aut ročně), což by třeba koncernu VW mohlo nahradit stagnující tržby v Číně. Zdejší akciový trh má celkovou hodnotu sto miliard dolarů, přičemž v Teheránu již působí investiční společnost Griffon Capital, kterou založil německý bankéř íránského původu Xanyar Kamangar s jediným cílem – počkat na zrušení sankcí a nakupovat pro bohaté evropské investory vybrané íránské akcie. Teheránská burza pětatřicetiletou vládu ajatolláhů bez úhony přežila; k překvapení většiny Evropanů, kteří na ni zabrousí, tvoří většinu jejích zaměstnanců i makléřů ženy.

Írán ve třech číslech
17 113 dolarů je podle MMF íránský HDP v paritě kupní síly.
10 miliard dolarů dosáhne podle Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) ve střednědobém horizontu objem německého exportu do Íránu.
100 miliard dolarů je celková hodnota íránského akciového trhu.

Návrat do Persie

Návrat do Íránu podle Wall Street Journal chystají italská firma Eni SpA, norská Statoil AS, BP a Royal Dutch Shell projevují zájem o průzkum nových ložisek. Souboj o poslední velký trh svedou také Boeing s Airbusem, neboť teheránské ministerstvo dopravy avizuje nahrazení celkem 400 stárnoucích strojů íránské flotily novými proudovými letadly, což znamená, že se zde rýsuje obchod nejméně za 20 miliard dolarů.

Jestli v něčem Írán opravdu zaostává, je to počítačová gramotnost. K internetu má v současné době přístup jen 53 procent populace, což je při jejím relativním mládí docela málo. Pouze 11 milionů Íránců má k dispozici mobilní internet. V zemi nejsou dostupné ani ty nejběžnější zahraniční tiskoviny, ať už fyzicky, či online. „Když si chci přečíst něco z Harvard Business Review, musím se k němu dostat skrze šest různých zastávek na soukromých virtuálních sítích a proxy serverech. Objednat si předplatné poštou, to také nejde,“ citoval Bloomberg potíže jednoho internetového uživatele. Na vině přitom není cenzura, nýbrž americké obchodní embargo.

Velký ajatolláh se nám omluvil, že není na Facebooku, protože je příliš zaneprázdněn, ale ujistil nás, že jeho děti tam jsou.

Amerika je nejlepší

Přestože panuje všeobecné očekávání, že na íránském trhu se mnohem dříve uchytí evropské než americké firmy (což je dáno tím, že Američané vyhlásili embargo již v roce 1979, a ne teprve před deseti lety jako Evropa), je prý v íránské populaci patrná velká nostalgie po amerických značkách. Coca-Cola je v Íránu běžně k dostání, protože koncernu se nějakým zázrakem podařilo získat od vlády USA výjimku a smí dodávat koncentrát íránským stáčírnám, v nichž ovšem nesmí mít žádný vlastnický podíl. To se od nynějška změní.

Mnoho starších Íránců také prošlo americkým školstvím a mají stále za to, že americké inženýrství je pravý poklad, takže pšenka by v Íránu mohla nakonec kvést i automobilkám z USA. „Íránci milují všechno americké,“ tvrdí kalifornský sociolog íránského původu Darius Mehri. „Poslouchají americkou hudbu, koukají na americké filmy, a sledují dokonce americké televizní pořady. Jsme všude vřele vítáni,“ popsal atmosféru při svých jednáních již zmíněný podnikatel Dick Simon. Firmy z USA, včetně automobilek, by podle všeho mohly těm evropským směle konkurovat, už jen díky této nostalgii. Budou si však muset počkat, neboť sankcí vyhlášených Washingtonem je mnohem více a bude trvat mnohem déle, než se je všechny podaří odvolat.


Čtěte také:

Čeští poslanci odjeli do Íránu, doprovází je dvě desítky byznysmenů

Místo Ruska Turecko či Irán. Hospodářská komora hledá firmám nové trhy

Velmoci se dohodly s Íránem na jaderném programu

Amnesty International: Írán urychlil vykonávání rozsudků smrti

Íránský tanker s ropou se prý vydal na cestu do Asie

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče