Ideály, miliony, kostlivci

08. června 2015, 00:00 - DANIEL DEYL
08. června 2015, 00:00

Že se Hillary Clintonová stane napřesrok první prezidentkou USA, je prý nevyhnutelné

Vyprávěl se v 90. letech po Americe vtip: Billu a Hillary Clintonovým se na cestě rozbije auto. Tak tak dorazí k pumpě, kde shodou okolností pracuje někdejší ctitel Hillary. Fofrem opraví auto, ani si nenechá zaplatit. Jen co odjedou, povídá Bill: „Musíš být ráda, že sis nakonec vzala mě. Byla by ses stala manželkou pumpaře, takhle jsi manželka prezidenta Spojených států.“Hillary s úsměvem odpoví: „Ale kdepak –byla bych manželkou prezidenta Spojených států…“Jakkoli je vtip přitažený za vlasy, říká leccos o tom, jak Hillary na Američany po příchodu do Bílého domu v roce 1993 – tehdy ještě coby první dáma –působila. Cílevědomost na samé hranici únosnosti“je zřejmě ten nejrytířštější možný způsob, jak tehdy převládající emoce shrnout. A nebylo těch emocí od samého začátku málo. Billu Clintonovi nemohli republikáni zapomenout vítězství nad Bushem starším ani to, že jen tak pověřil svoji ženu vedením zdravotnické reformy. Pro mnoho demokratů byli zase Clintonovi vždy příliš napravo a drsný způsob, jímž se při první Billově prezidentské volbě zmocnili stranického aparátu (a peněz), jim mnoho přátel nevynesl.

Hillary však odnášela politické spory vždycky tvrději než její manžel. Bill má geniální a pečlivě pěstovaný dar jednání s lidmi. Když se v roce 1996 tahal s republikánským Kongresem o rozpočet, jeho hlavní protivník Newt Gingrich se musel po každé schůzce s ním osprchovat, aby se „detoxikoval, tak moc byl Clinton přesvědčivý“než se mohl vrátit mezi kolegy, jak se přiznal o mnoho let později. Hillary byla jeho pravým opakem: studená, pichlavá, povýšená, nepřístupná a ambiciózní až za hrob –takový obrázek si o ní Američané vytvořili, ať už právem, či nikoli.

Ambiciózní až za hrob Prvního dojmu se člověk zbavuje těžce.

O dvacet let později se původní negativní image Hillary Clintonové stále drží; kromě toho však dnes před Američany stojí žena, jíž se kvalifikací pro prezidentský úřad stěží může kdokoli z jejích konkurentů rovnat. Kombinace osmi let v Bílém domě (jakkoli v podřízené roli), osmi let v Senátu a čtyř let v prominentní exekutivní roli ministryně zahraničí se trumfuje jen obtížně. Přičtěme k tomu nejlepší možné propojení se sponzory Demokratické strany, přetrvávající Billovu oblibu a výhodu v tom, čemu reklamní experti říkají „brand recognition –jen půl procenta Američanů neví, kdo Hillary je. Není divu, že je žhavým favoritem nejen pro primárky Demokratické strany, nýbrž i pro prezidentskou volbu samotnou již 18 měsíců před 8. listopadem 2016, kdy na ni dojde (viz grafy). Problém je v tom, že zhruba totéž se říkalo již v primárkách před osmi lety – jenže pak se objevil Barack Obama a ukázal se jako silný soupeř. Kampaň Hillary se následně během několika měsíců doslova zhroutila; její podřízení se hádali na veřejnosti a později valem přebíhali k protistraně. Letos a napřesrok může být pro Hillary ještě hůř; první známky trablů jsou již na světě. Zaprvé, zkušenost z ministerstva zahraničí pro ni není jednoznačně pozitivní. Když v září roku 2012 byl v libyjském Benghází zastřelen americký velvyslanec Chris Stevens, kladli odpůrci Hillary coby jeho nadřízené za vinu, že nevyslyšela výzvy k posílení bezpečnosti tamních členů diplomatického sboru.

Protože však odpůrci Hillary mají sklon kritizovat každý její křivý pohled, jako by to byla masová vražda, na voliče to (i podle průzkumů soudě) nijak moc nezabralo. Letos v březnu však vyšlo najevo, že Hillary používala ve svém domě ve státu New Yorku vlastní server a soukromý e-mail k vyřizování pracovních záležitostí. (Informace, které tak zpřístupnila hackerům, jsou klasifikovány jako „sensitive but unclassified“tedy citlivé, nikoli však podléhající utajení.)Co hůř, Clintonová o průšvihu lhala. Celkem 30 tisíc e-mailů předala ministerstvu zahraničí k analýze a publikaci (první dávku zveřejnil State Department minulý týden, nic podstatného se veřejnost nedozvěděla), ale předtím některé maily smazala. Tvrdila přitom, že byly soukromé, především od manžela. Na následný dotaz televize ABC, jestli Bill Clinton často píše emaily, odpověděla jeho nadační kancelář (o Clinton Foundation ještě bude řeč), že napsal a odeslal za život celkem dva emaily, oba v době, kdy byl prezidentem. Ačkoli smrt velvyslance Stevense a aféra s emaily patrně nijak věcně nesouvisejí, způsob, jímž Hillary problém řešila, vytváří dojem, jenž nebezpečně rezonuje s negativní imagí z minulosti. Bezskrupulóznost v tomto světle vypadá nikoli jako nutný doplněk výbavy úspěšné političky, nýbrž jako její modus operandi. Navíc ta záležitost otevírá možnost neobvyklého útoku, totiž nařčení z amatérismu. To není dobrá zpráva a první výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. „Naše kampaň chce do primárek získat sto milionů dolarů,“řekla v únoru Clintonová deníku The New York Times. Když však v dubnu pořádala fundraisingovou večeři, na níž měla vybrat od třiceti sponzorů milion dolarů, částka byla poloviční a počet sponzorů „byl blíže deseti než dvaceti“, jak napsal server Politico.

Machinace další potenciálně ničivý problém se točí kolem peněz, tentokrát ovšem kolem peněz soukromých. Jde o dary a honoráře, jež pobírali Bill Clinton osobně (za projevy a přednášky)a nadace Clinton Foundation v době, kdy byla Hillary ministryní zahraničí. „Hillary má exekutivní roli.

Bill je jejím nejbližším poradcem. Domnívat se, že šesticiferný honorář za přednášku se ani podvědomě nepodepíše na jejich komunikaci, znamená předpokládat až nelidskou dávku velkomyslnosti,“napsal kulantně The Washington Post. A případy, kdy Hillary skutečně schvalovala citlivé záležitosti subjektů, které Billovi platily statisíce dolarů za projev (viz graf),existují. Nejnápadnější z nich je příběh, jenž začíná v roce 2005 u kanadského těžařského investora Franka Giustry. Tehdy odletěl s Billem na návštěvu Kazachstánu (kde ClinSpojené ton podpořil Nazarbajeva v rozporu s tehdejší linií State Departmentu). O měsíc později vyhrál Giustra a jeho firma UrAsia v Astaně kontrakt na těžbu uranu. O rok později věnoval Giustra nadaci Clintonových neuvěřitelných 31 milionů dolarů. Náhoda? Možná, ale je to jen začátek.

UrAsia se v roce 2007 sloučila s jihoafrickou firmou Uranium One a vzápětí expandovala do USA, kde koupila uranové doly ve Wyomingu. Aby bylo jasno, USA z vlastních zdrojů pokryjí pouze 20 procent své spotřeby uranu; Uranium One v tu chvíli vlastnila (včetně kazašského uranu)také 20 procent.„Žádný problém,“říkal tehdy Giustra, „ani nemáme povolení k exportu, takže veškerý uran zůstane v USA.“Vyšlo však najevo, že k exportu má povolení obchodní firma, jíž Uranium One americký uran prodává a která jej posílá na zpracování do Kanady; část z něho se zpět do USA vrací, část nikoli. O rok později se o společnost Uranium One začala zajímat ruská státní firma přes jadernou energetiku, Čechům známý Rosatom. Uranium One v téže době platí nadaci Clintonových 8,6 milionu dolarů.

V roce 2010 chce Rosatom koupit 51 procent firmy Uranium One; věc byla automaticky postoupena vládnímu výboru pro zahraniční investice (uran je na washingtonském seznamu strategických investic). Hillary Clintonová spolu s ostatními členy výboru transakci schvaluje. O měsíc později přednáší Bill Clinton v Moskvě za půl milionu dolarů; akci platí Renaissance Capital, investiční banka, která na transakci s Rosatomem spolupracuje. Zpropadená náhoda.

Horentní výdělky Výsledek? Nadace Clintonových vybrala celkem za dobu své existence na dvě miliardy dolarů, Bill Clinton si vypřednášel přes sto milionů. Rosatom je dnes již stoprocentním vlastníkem společnosti Uranium One a stáhl firmu z burzy. Pětina amerického uranu je tak v přímém držení Kremlu. Pro vyhlídky Hillary na zvolení je klíčové, kolik takových podivností vyplave na povrch a nakolik jich její protivníci dokážou využít ve svůj prospěch. Rozhodně se mají do čeho opřít. Budouli však přitom působit jako vzteklí psi (jako se to stalo Billovým nepřátelům v letech devadesátých, kteří splakali nad výdělkem; sám Newt Gingrich dokonce přišel o křeslo ve Sněmovně reprezentantů), může Hillary přese všechno triumfovat. „Když jde o Clintonovy, musíte být cyničtí,“řekl mladý oblastní novinář Joeu Kleinovi, expertu na Clintonovy a autorovi původně anonymně vydané knihy Primary Colors (Barvy moci). Američané už dlouho vědí, že Hillary není svatoušek, ale pořád si ji v Bílém domě dokážou představit. Negativní kampaň vůči ní tak bude mít omezenou účinnost –zejména když se bude moci jako žena snadno stylizovat do role oběti. Úkolem republikánů pro volební sezonu 2015/2016 tedy je najít ve svých řadách člověka, který bude umět po slabinách Hillary Clintonové jít dostatečně tvrdě, ale jakoby mimochodem jako před sedmi lety Barack Obama.

KOLIK STOJÍ CLINTONŮV PROJEV

Struktura zájmu o projevy Billa Clintona vyjádřená výší honorářů za jeho projev. Číselný údaj označuje, kolik projevů

honorovaných částkou v uvedeném rozmezí Clinton v uvedeném roce přednesl (rok/suma v tisících USD)

do 100 100 200 200 300 300 400 400 500 500 600 600 700 700 800

2001 2 51 6 1 0 0 0 0

2002 11 36 11 1 0 0 0 0

2003 2 17 1 0 0 0 0 0

2004 0 5 1 0 0 0 0 0

2005 2 33 7 2 0 0 0 0

2006 4 38 13 0 1 0 0 0

2007 2 37 12 1 1 0 0 0

2008 3 12 6 2 1 0 0 0

2009 1 21 10 3 1 1 0 0

2010 2 37 6 5 2 0 0 0

2011 0 39 6 3 2 0 1 1

2012 0 52 12 3 4 2 1 0

2013 (leden) 0 0 0 0 1 0 0 0

Zdroj: Federal Disclosure Reports, Washington Post

Bezskrupulóznost Clintonové v tomto světle vypadá nikoli jako nutný doplněk výbavy úspěšné političky, nýbrž jako její modus operandi.

CO JE TŘEBA VĚDĚT O HILLARY

1947 Narozena v Chicagu do právnické rodiny.

1964 Pracuje pro prezidentskou kampaň republikánského arci konzervativce Barryho Goldwatera.

1973 Končí studia práv na Yale University.

1974 Je součástí týmu vyšetřovatelů, kteří připravují ústavní žalobu na republikánského prezidenta Richarda Nixona.

1975 Vdává se za Billa Clintona, tehdy profesora práv v Arkansasu.

1976–1992 Až do přesunu do Bílého domu pracuje pro firmu Rose Law Firm v arkansaském hlavním městě Little Rock.

1979 Manžel, čerstvý guvernér Arkansasu, ji jmenuje do čela zdravotního výboru své exekutivy pro odlehlé venkovské oblasti. 1979 Spoluzakládá realitní společnost Whitewater Investments, jež později za podezřelých okolností zkrachovala.

1983 Čerstvě znovuzvolený arkansaský guvernér Clinton ji jmenuje de facto ministryní školství.

1988 Poprvé se objevuje mezi stovkou nejvlivnějších právníků v USA.

1993 Manžel coby čerstvý prezident USA ji jmenuje do čela týmu pověřeného reformou zdravotnictví (plán později zastaví republikány ovládaný Kongres).

2000 Úspěšně kandiduje do Senátu za stát New York.

2004 Znovu zvolena do Senátu.

2008 V primárkách se uchází o nominaci Demokratické strany na prezidentskou kandidaturu; těsně ji porazí dnešní prezident Barack Obama.

2009-2013 Obama ji jmenuje ministryní zahraničí.

2015 Oznamuje, že se bude o prezidentský úřad znovu ucházet.

BEZ VNITRO PARTAJNÍ KONKURENCE Volební preference jednotlivých uchazečů (včetně hypotetických)o nominaci na prezidentskou kandidaturu mezi pravděpodobnými voliči z řad Demokratické strany (v procentech)

NÁSKOK POED REPUBLIKÁNY Jak by v polovině května dopadl volební souboj Hillary Clintonové s každým z osmi nejvážnějších konkurentů z Republikánské strany mezi všemi americkými pravděpodobnými voliči

O autorovi| DANIEL DEYL deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče