I Švanda by hrál na čínské dudy

06. srpna 2012, 00:00 - Dáša Hyklová
06. srpna 2012, 00:00

Asie chrlí hudební nástroje. A také je kopíruje. Nejnověji se tam registrují kvalitní evropské značky bez vědomí majitelů

Přes 120 značek evropských firem vyrábějících hudební nástroje včetně zvučných jmen z Německa, Itálie, Španělska, ale i Česka si nedávno zaregistroval Jihokorejec Myung H Kim. Pod hlavičkou firmy ChungAng Musical Instrument obchoduje v hlavním městě Soulu s instrumenty. Pohnutky podnikavce jsou jednoduché. Snaha zamezit dovozu evropských výrobců, potenciálních konkurentů jihokorejských společností, jejichž nástroje leží u něj v regálech. Kdyby však Evropané přece jenom do Jižní Koreje své slavné klavíry, housle a trumpety dovezli, museli by je prodávat přes něj. Myung H Kim by nedělal nic. Jen by inkasoval provize.

„To už není legrace. Je to velký podvod,“ komentuje poslední kauzu Zuzana Ceralová Petrofová, jednatelka známé společnosti vyrábějící v Hradci Králové špičková piana již od roku 1864. Představitelka pátého pokolení rodiny Petrofů stojí v čele podniku od roku 2004. Zároveň vykonává i funkci prezidentky Asociace výrobců hudebních nástrojů v České republice. A právě z tohoto titulu se případem, jenž se má řešit i na úrovni Evropské unie, momentálně zabývá.

Klavír z internetu „Trápí nás, že si cizí lidé registrují naše značky. Dalším problémem jsou kopie našich produktů, případně podnikatelé, kteří zkopírují celý název firmy. Jejich výrobky jsou samozřejmě horší kvality,“ dodává Petrofová. Kauz je více a zřejmě jen tak neskončí. Na mezinárodním hudebním veletrhu v Šanghaji před sedmi lety vystavoval čínský výrobce kopii jubilejního nástroje, který Petrof vyrobil jako unikát k 140. výročí svého vzniku. Případ se řešil přímo na místě za asistence policie a hongkongského právníka. Číňané pod hrozbou pokuty ve výši 100 tisíc eur nástroj stáhli a omluvili se. Věc svedli na designéra. Prý se nechal inspirovat obrázkem z internetu. „Nikdo nebyl za nic odpovědný. Nešlo nic dohledat, všichni umřeli,“ vzpomíná Petrofová. Na druhou stranu bere napodobování jako určité ocenění českých značek. Číňané totiž kopírují to nejlepší.

V roce 2005 byla Zuzana Petrofová zvolena prezidentkou Evropské konfederace výrobců hudebních nástrojů (CAFIM). V průběhu svého dvouletého funkčního období se zasloužila o zavedení ochrany proti falzifikaci. Jedná se o speciální hologram, který se při pokusu o odstranění zničí. Oválným logem European Excellent (EEX) si výrobci označují každý svůj nástroj. Zákazník si pak podle přiděleného čísla a certifikátu může přes internet najít příslušnou legendu o tom, kdy a v jakém závodě byl nástroj vyroben.

Také majetnější Asiaté dávají přednost kvalitní evropské značce. I když je tamní produkce obrovská, pouze klavírů se tam vyrobí ročně v průměru 400 tisíc (na starém kontinentě je jich přibližně šest tisíc), ne všichni mají zájem o místní zboží. V Číně hraje roli i politika jednoho dítěte. Bohatí rodiče při koupi hudebního nástroje pro jediného potomka penězi rozhodně nešetří. Dokažte, že je to vaše Společnost Amati – Denak, další slavná česká značka vyrábějící v Kraslicích dechové nástroje, byla bez vědomí vedení firmy zaregistrována v Jižní Koreji. Tento podnik má své zkušenosti i s Číňany. Zkopírovali několik jejich nástrojů, jedním z nich byla i tuba Arion, která se objevila před pár lety na známém veletrhu ve Frankfurtu. Dokazování bylo složité.

Trubka je přece jenom něco jiného než velké piano. Do případu byl zapletený i německý dealer. „Velké čínské firmy chrlí nástroje, které dnes již nejsou špatné, i když zdaleka nedosahují evropské nebo americké kvality.

Bohužel svůj vývoj staví i na tom, že kopírování nástrojů není postižitelné. Nemáme moc možností, jak se bránit. Když něco objevíme, tak po nás čínská strana chce doložit důkazy v čínštině, že je to skutečně naše značka, že jsme ji tam používali a propagovali,“ popisuje Václav Hnilička, jednatel Amati – Denak.

Kopírování a padělání své značky v Asii a nově také v Rusku řeší i známý český podnik Strunal, jeden z největších výrobců strunných nástrojů v Evropě. Jeho továrna se nachází v západočeských Lubech. „Bohužel se jedná o zdlouhavý, nesnadný a nákladný boj,“ konstatuje Ivana Stolařová, generální ředitelka podniku. Značku Strunal si již loni zaregistroval jeden z distributorů v Korejské republice a také v Číně společně s dalšími čtrnácti obchodními jmény renomovaných výrobců z Francie, Německa a z ČR. „Okamžitě jsme začali jednat a záležitost řešíme s čínským právním zástupcem. Uvítali bychom však větší podporu ze strany státu. Například existencí mezinárodní úmluvy o ochraně a padělání tradičních obchodních značek ČR,“ dodává Stolařová. Varhany na sekyru Dalším problémem, který musejí naši výrobci s asijskými podnikateli řešit, je i složité vymáhání peněz za zboží, které tam již vyexpedovali.

Čím větší a nákladnější nástroj, tím větší komplikace. Příkladem je známá firma Rieger-Kloss vyrábějící v severomoravském Krnově varhany od roku 1873. V Číně postavila již troje, včetně vůbec prvních v historii země. Od roku 1988 slouží tento královský nástroj ve staré filharmonii v Pekingu.

Varhany se staly v Číně módou. Téměř každé město chce jedny mít. Spíše než v kostelech jsou umísťovány do nově budovaných hudebních sálů. Nikomu nevadí, že na nich hrají pianisté. Varhaníků je tam nedostatek. Hlad Číňanů po varhanách by byla dobrá zpráva, kdyby krnovská firma dostala za svůj výrobek a práci včas zaplaceno. Teprve před dvěma týdny dokončili zaměstnanci montáž posledních varhan, které si objednalo město Tchien-ťin. Nástroj má 6,5 tisíce píšťal a 68 rejstříků, jeho cena se pohybuje kolem milionu sto padesáti tisíc eur. Výroba trvala šest měsíců, měsíc a půl se stavěly na místě a minimálně měsíc je budou odborníci z Krnova v Tchien-ťinu ladit. A přitom Číňané za ně prozatím nezaplatili vše, co měli.

„Máme smlouvy v češtině, angličtině, čínštině, desetkrát podepsané a orazítkované, a když přijde na placení, tak se druhá strana vykrucuje,“ popisuje Jakub Škrbel, výkonný ředitel.

Do funkce nastoupil loni v prosinci poté, co i s otcem odkoupil 64procentní podíl podniku. „Největší problém je, jak dostat z Číňanů peníze za již postavené varhany,“ dodává. Podle tamních zákonů musí mít pro realizaci projektu čínského partnera. Tento prostředník obvykle navýší cenu, někdy až dvojnásobně. Zadavatelé rozdíl cen znají a vadí jim to. Nicméně s tím nic nemohou dělat. Potíže byly již s první platbou ve výši třiceti procent ceny. Peníze dorazily do Krnova s dvouměsíčním zpožděním. U další splátky představoval skluz dva a půl měsíce a pro třetí splátku vypršel termín před třemi měsíci.

A to má ještě přijít na účet podniku patnáct procent po dokončení ladění a posledních pět procent jako zádržné na jeden rok.

Nicméně tamní trh je pro podnik důležitý. Poté, co se zaměstnanci společnosti Rieger-Kloss vrátili z montáže z Číny, pustili se do další zakázky. Tentokrát si varhany z Krnova objednalo město Ťi-nan. Ředitel Škrbel čeká na první splátku tohoto dalšího čínského zákazníka již třetí měsíc.

Vrátit se zpět Výroba nástrojů v Čechách, která v minulosti slavila úspěchy, se již tak nachází ve složité situaci. Podle Martina Lachkého, majitele brněnské firmy Josef Lídl specializující se na dechové žesťové nástroje – lesní rohy křídlovky, trubky a tuby – lze posledních deset let nazvat bojem o přežití. „Srovnávám-li vývoj v tomto odvětví s minulostí, kdy byla výroba hudebních nástrojů u nás na světové špičce a naše nástroje udávaly trendy a mnohdy inspirovaly i ostatní výrobce, je to dnes spíše opačně. Snažíme se dohonit deficit a alespoň zčásti obnovit tradici,“ říká.

Konkurence z Dálného východu sebrala českým producentům trh se školními nástroji. Ten byl co do množství největší. Museli se tudíž postupně přeorientovat na náročnější klienty. „Pokles výroby školních nástrojů nahrazujeme tím, že zlepšujeme kvalitu. Jsou mnohem lepší a také podstatně dražší,“ tvrdí Ladislav Titlbach, jednatel firmy Harmonikas zabývající se výrobou hlasů (nositelů zvuku celého nástroje) a dílů do harmonik. Na rozdíl od jiných českých výrobců nemá dnešní majitel podniku v Lounech potíže s poklesem odbytu a tržeb. „Máme stejný obrat ve výši 30 až 34 milionů korun celých třináct let, co jsem továrnu koupil,“ dodává. Dříve se v podniku Harmonikas vyráběly hlasy přibližně pro patnáct tisíc nástrojů ročně. Dnes jich zde vyrobí pro osm tisíc. Mají však mnohem vyšší přidanou hodnotu. „A za rok budou naše výrobky zase lepší,“ věří si Titlbach.

Téměř vše jde do světa Skutečnost, že se dnes čeští výrobci zaměřují především na zboží s vyšší přidanou hodnotou a vyšší marží, potvrzuje i Zuzana C. Petrofová. Podle ní lze běžnou českou produkci zařadit co do kvality do vyšší střední třídy s cenami těsně pod německými výrobci. Výjimky představuje výroba na zakázku. V případě Petrofa to byl například atypický klavír ve stylu art deco s pěti nohama, který si za 100 tisíc eur objednal jeden slovenský režisér.

Petrof dnes vyrábí více než 40 procent evropské produkce pianin a 12 procent klavírů. „To nejsou malá čísla, když se vezme v úvahu fakt, že celá evropská výroba pian se v průběhu posledních desíti let čtyřikrát zmenšila,“ vysvětluje jednatelka.

Recese odbytu nástrojů, jež zasáhla Evropu a také Ameriku, představovala velkou ránu pro české výrobce. Na exportu jsou totiž závislí mnohdy až z 90 procent a více. I když si naše známé značky stále drží významnou pozici mezi evropskými výrobci, situace jednotlivých českých podniků se v průběhu několika posledních let výrazně zhoršila. Výroba všech druhů nástrojů klesala, jedinou výjimku představovaly bicí nástroje.

Zatímco před deseti lety dosahoval český export hudebních nástrojů, jejich součástí a příslušenství dvou miliard korun, v loňském roce jsme vyvezli zboží v hodnotě necelých 900 milionů korun. V současné době se nejvíce vyvážejí klavíry a ostatní klávesové strunné nástroje, a to do Německa, Ruska, Japonska a Číny. Druhým nejúspěšnějším artiklem jsou strunné nástroje jako kytary, housle a harfy, žádané především v Rusku, Japonsku, Švédsku a Spojených státech. Třetím nejúspěšnějším druhem co do objemu exportu byly loni dechové nástroje jako trubky, saxofony a klarinety směřující do USA, Německa, Japonska, Rakouska a Velké Británie.

Flexibilita se vyplácí Pro Strunal byl fatální rok 2009 a 2010, kdy podnik ztratil 40 procent zakázek a utrpěl propad tržeb o více než 45 milionů korun.

„Museli jsme přijmout úsporná opatření v nákladových položkách a ostatních přímých nákladech,“ říká ředitelka Stolařová. Došlo ke snížení pracovníků o polovinu a také zeštíhlení výroby. V loňském roce však Strunal zaznamenal opět mírné oživení a nárůst v tržbách. „Věřím, že tento trend udržíme i letošní rok,“ dodává Stolařová.

„Pamatuji si doby v Kraslicích, kdy jsme dělali i patnáct tisíc trumpet ročně. Dnes je to kolem pěti set. Saxofonů jsme dříve vyráběli až devět tisíc, nyní je to tak tisícovka. Až do roku 2001 šla třetina výroby do Spojených států, kam směřovaly například školní saxofony. V té době je Číňané ještě nevyráběli,“ konstatuje ředitel Hnilička. Jak dodává, loni měla společnost Amati – Denak obrat sto deset miliohudební nů korun, což bylo nejméně za posledních dvacet let. V průběhu posledních tří let spadla produkce podniku na polovinu. „Snížili jsme výrobu, také počet zaměstnanců o polovinu na 220, provedli reorganizaci, a navíc jsme kumulovali výrobu z ostatních našich závodů v Čechách do Kraslic. Myslím, že letos by mělo konečně nastat oživení,“ uvádí Hnilička.

Pro tento rok počítá firma Amati – Denak s obratem 120 milionů korun a také doufá, že v nejbližších letech poroste výroba o deset až patnáct procent. Kvůli oslabení vývozu do Španělska, Itálie a Francie posílila východní trhy. Téměř celá produkce saxofonů směřuje dnes do Číny, 80 procent výroby fagotů a kontrafagotů do Japonska. Firma usiluje o větší prodej v Indii, ve Vietnamu a na Středním východě. Od nového německého odběratele si v Kraslicích slibují zvýšení prodeje cylindrových nástrojů nejen v Německu, ale také v Rakousku, Švýcarsku a v zemích Beneluxu.

Podniku Petrof, v němž pracuje 220 zaměstnanců, se momentálně daří. Přitom před osmi lety bojoval o přežití. Banky mu tehdy obstavily účty. V letech 2009 firma prodělala 137 milionů korun a o rok později 2,3 milionu korun. Loni však opět vykázala šestnáctiprocentní růst. Tržby dosáhly 213 milionů korun a zisk 27,6 milionu korun. V průběhu krize byli trpěliví a vsadili na osvědčenou strategii snižování nákladů a posílení obchodu a marketingu. Také doplnili výrobní program o špičkové výrobky ze dřeva a vysokého lesku. Posílili pozice v Rusku, státech SNS, Japonsku a Austrálii. V Číně Petrof již šestým rokem spolupracuje se společností Hailun, která je druhým největším výrobcem pian v zemi. Z výrobního programu vypustili Ameriku, i když se zákazníci v USA ještě donedávna podíleli až z 60 procent na tržbách podniku.

Silná koruna nepřítelem Čeští výrobci hudebních nástrojů museli v posledních letech opakovaně zvedat ceny, aby ustáli zvyšování nákladů. Jejich situaci výrazně zkomplikovalo i posilování koruny. Stali se dražšími a méně konkurenceschopnými.

Doplácely na to nejen velké podniky, ale i drobní špičkoví řemeslníci. Jedním z nich byl i Rostislav Čapek, známý český výrobce bluegrassových a jazzových nástrojů, který má dílnu nedaleko Mníšku pod Brdy.

Na jeho banja, mandolíny či méně obvyklé nástroje jako mandocella či dulcimer hrají například Marek Eben, Ondřej Havelka, Ivan Mládek a Jiří Suchý. Příznivce má i za oceánem a nejnověji v severní Evropě.

„Posilování koruny a oslabování dolaru mě drtilo. Hodně jsem vyvážel do Ameriky a do Velké Británie. Když se propadl dolar někam až na 15 korun, Spojené státy jsem musel udusit. Stejně to bylo s librou. Do Británie jsem docover dával mandolíny přes osm let a najednou libra spadla z 55 korun na 35 a já jsem se stal nejdražším výrobcem v Anglii,“ vysvětluje Čapek.

Rieger-Kloss chrlil za starých časů stovky varhan ročně. Doposud se jich v Krnově vyrobilo 3734 kusů. V největším rozmachu zde pracovalo 300 zaměstnanců, teď jich je 40.

Ještě v devadesátých letech se vyvážely nástroje hlavně do Spojených států a Jižní Koreje.

S rostoucím posilováním koruny se však závod neuměl vyrovnat a zájem z USA opadal. Z té doby zůstal v továrně „pomník“. Jedná se o varhany v hodnotě patnácti milionů korun, původně vyrobené pro zákazníka do Spojených států. Nikdy však neopustily brány závodu. Rozložené na části jsou již několik let uskladněny v různých halách ve fabrice.

Saxofon za půl mega Boj se vede na více frontách. Zatímco zástupci společnosti Rieger-Kloss narazili na specifické podmínky konkurzů v Rakousku a Německu, v jejichž průběhu měli pocit, že jsou ušity domácím výrobcům na míru, Amati – Denak pro změnu dělal „křoví“ loni v ČR při jednom výběrovém řízení na nákup nástrojů pro nejmenovanou českou vysokou školu.

V Kraslicích mají trpké vzpomínky i na VIP zakázku z roku 1994 Ladislava Špačka.

Šlo o saxofon vyrobený na přání prezidentské kanceláře pro amerického prezidenta Billa Clintona. „Nástroj jsme vyrobili, včetně podpisu Václava Havla a jeho typického srdíčka. Nechtěli jsme za něj nic. I speciálně vyrobený klarinet pro thajského krále jsme dodali kanceláři tehdy zadarmo. Pouze jsme chtěli mít možnost umístit tyto informace na naše webové stránky.

Pan Špaček nám k tomu dal písemný souhlas a fotografii Billa Clintona z Reduty s naším nástrojem nám také později zaslal. Vůbec jsme nevěděli, kdo ji fotil,“ vzpomíná Hnilička. Po čase se ovšem ozval fotograf Jiří Jírů a dožadoval se kompenzace 60 tisíc korun za svá autorská práva. Věc skončila u soudu, který rozhodl v neprospěch podniku. Firma Amati – Denak musela Jírů nakonec zaplatit kolem 600 tisíc korun. „Tu fotku mám pověšenou doma, a když se na ni podívám, tak mě vždy napadne, že je asi jedna z nejdražších v Evropě,“ dodává Hnilička. Dnes na událost vzpomíná s úsměvem, nicméně podnik tehdy musel kvůli tomu odložit připravovanou investici.

Prezident Havel vyjádřil nad trapnou událostí politování a usiloval o kompenzaci. „Neviděli jsme ani korunu a pan Špaček na můj dopis, v němž jsem mu záležitost připomněl, již vůbec nereagoval,“ konstatuje Hnilička.

Plány a ambice mají Všichni čeští výrobci by si shodně přáli, aby se situace v jejich podnicích již konečně konsolidovala. Krize je donutila hledat zákazníky v nových teritoriích a také inovovat.

Petrof oslaví v roce 2014 své 150. výročí. V této souvislosti připravuje uvést na trh špičkový mistrovský klavír staronové značky Antonín Petrof. Vyroben by měl být dle nejnovějších technologií pod dohledem koncertních mistrů tak, aby podtrhl romantický zvuk nástrojů firmy. Firma Josef Lídl letos slaví 120 let své existence, v jejímž průběhu dodala například nástroje pro královskou kapelu do Jordánska a pro hráče orchestru Vídeňských filharmoniků. Jedním z cílů, které si klade, je představení jednoho nového nástroje ročně.

Strunal se může pochlubit tím, že celá sekce smyčcových nástrojů v marocké Státní filharmonii je vybavena výhradně nástroji této značky. Také jeden z jejich nejlepších kontrabasů „hrál“ na inauguračním plese George W. Bushe, když byl podruhé zvolen prezidentem Spojených států. Podnik momentálně vyvíjí novou italskou mandolínu a v dohledné době by také rád zahájil výrobu ukulele. Ředitel Škrbel z podniku Rieger-Kloss má také své sny. Patří mezi ty ambicióznější. Z televize se dověděl, že by se v Chrámu sv. Víta měly stavět nové varhany. Nyní jsou tam staré, německé, které neozvučovaly dostatečně celý prostor. Navíc byly již delší dobu nefunkční. „Hodně bych si přál, aby ve Svatovítském chrámu stály jednou naše krnovské varhany,“ dodává na závěr. l •

Kopírování a padělání své značky v Asii a nově také v Rusku řeší i známý český podnik Strunal, jeden z největších výrobců strunných nástrojů v Evropě

Vývoz hudebních nástrojů po letech Statistická hodnota nástrojů a příslušenství celkem (v mil. Kč)

pramen: Český statistický úřad

klavíry vítězí Export podle jednotlivých druhů nástrojů (v mil. Kč)

462,90 Klavíry, harpsichordy a ostatní klávesové strunné nástroje

102,04 Ostatní strunné nástroje (např. kytary, housle, harfy)

78,21 Ostatní dechové hudební nástroje (např. klarinety, trubky, dudy)

32,60 Hudební nástroje, jejichž zvuk je elektricky zesílen

15,27 Klávesové nástroje, jejichž zvuk je produkován elektricky

6,88 Bicí hudební nástroje (např. bubny, xylofony, cimbály, kastaněty a jiné)

0,90 Hudební skříně, orchestriony, vábničky, píšťalky, svolávací trubky a jiné

698,8 CELKEM

pramen: Český statistický úřad

Petrof

Zakladatel slavné značky Antonín Petrof se vyučil na stavitele klavírů ve Vídni. V roce 1865 přeměnil otcovu truhlářskou dílnu v Hradci Králové na dílnu klavírnickou a postavil první piano. V roce 1874 přidal výrobu harmonií a později zahájil produkci i v uherském Temešváru. Sortiment klavírů rozšířil o pianina. Císař jmenoval v roce 1899 Antonína Petrofa dvorním továrníkem pian Rakouska-Uherska a tajným radou. Oba tituly přešly na syny. O devět let později se z firmy stala veřejná obchodní společnost, manželka Petrofa Marie byla jmenována prokuristkou. Vedle zakladatele pracovali v podniku i synové Jan, Antonín a od roku 1914 i nejmladší Vladimír. V roce 1915 Antonín Petrof i jeho žena Marie umírají. Ve válečných letech řídí společnost nejmladší ze synů Vladimír. V roce 1948 byla továrna znárodněna, Petrofovi byli zbaveni majetku a svých práv. Podnik se díky slavné značce i za socialismu rozrůstal, rozšířila se výroba v pohraničí. Tamní závody neměly s původním Petrofem nic společného, zamíchaly však privatizačním procesem zahájeným v roce 1991. Úkolu se ujal Jan Petrof, představitel čtvrté generace. Privatizátoři však řešili spíše nemovitosti než duševní vlastnictví. Rodina dostala na výběr – ucházet se o všechno a vzít si obří úvěr, anebo nic. „Nakonec nám přiznali pouze čtyři procenta. Šlo o původní část továrny v Hradci Králové. My jsme ale tehdy měli odhad na značku Petrof na 900 milionů korun,“ říká Zuzana Ceralová Petrofová (na snímku), představitelka páté generace Petrofů. Tato kauza ji již dávno netrápí. V čele společnosti se ocitla tak trochu z donucení. Vystudovala farmacii a s továrnickou kariérou nepočítala. Svého kroku nikdy nelitovala. Za rodinný podnik, který již několikrát vyvedla z krize, cítí velkou odpovědnost. Přes zavádění moderních technologií Petrof i nadále klade největší důraz na ruční práci, jež je zárukou vysoké kvality tónu nástroje. Jejich romantický zvuk bylo slyšet v milánské La Scale či v opeře v Sydney. A právě proto jej oceňuje Petr Malásek či operní pěvec Peter Dvorský. Hráli na něj i Duke Ellington, Ray Charles, Ella Fitzgeraldová a Charles Aznavour. Před pár lety si jej v Londýně koupil i slavný exbeatle Paul McCartney. l

Strunal

Podnik Strunal nacházející se v západočeském městečku Luby, dříve Schönbach, je největším producentem strunných hudebních nástrojů v Evropě. Továrna navazuje na bohaté tradice výroby datované od druhé poloviny 16. století. V roce 1908 byla v Lubech založena i houslařská škola, která vychovala několik generací skvělých houslařů. Po zestátnění vznikl v Lubech národní podnik Cremona začleněný v roce 1958 pod Amati. K privatizaci došlo v roce 1992. Vyhrál projekt tří společníků z managementu Cremony a Musicexportu. Od ledna roku 2006 je Strunal akciovou společností s akciemi na majitele. Strunal vyrábí housle, violy, violoncella, kontrabasy, kytary, ale také smyčce, pouzdra a povlaky. Jako výhradní exportér má podnik zastoupení na šesti kontinentech. l

Amati

V západočeských Kraslicích, kde sídlí podnik Amati – Denak, největší výrobce dechových nástrojů v Evropě, se na počátku 17. století začínalo s houslemi. S rozkvětem orchestrální hudby se postupně přešlo i na nástroje dechové. Koncem 19. století zde působilo již jedenáct továren. Mezi dvěma světovými válkami jich bylo padesát devět. K největším patřily podniky Bohland & Fuchs, Huller & Co., A. K. Hüttl, Julius Keilwerth, Karl Püchner, Adolf Rölz a Ant. Kohlert. Během druhé světové války mnohé zanikly, jiné se podílely na válečné výrobě. V září roku 1945 bylo v Kraslicích ustaveno družstvo výrobců hudebních nástrojů. Název „Amati“ nesoucí příjmení slavného italského houslaře, který dal houslím dnešní proporce, dostalo díky tomu, že se počítalo s výrobou jak dechových, tak smyčcových nástrojů. V roce 1948 byla výroba znárodněna. Do státního podniku Amati byla začleněna i továrna Červený založená v roce 1842 v Hradci Králové Václavem Františkem Červeným, geniálním konstruktérem dechových nástrojů srovnatelným s vynálezcem saxofonu Adolfem Saxem. Po roce 1990 byl podnik privatizován a v říjnu roku 1993 byla založena společnost s ručením omezeným Amati – Denak (Dechové nástroje Kraslice). Pod touto značkou se zde v současné době vyrábí celý sortiment perinetových plechových nástrojů od kornetu po suzafon. Z cylindrových nástrojů jsou to pod značkou V. F. Červený trubky a křídlovky. V Kraslicích se vyrábějí i pouzdra, činely, triangly a ozvučná dřívka. V roce 2007 došlo k přeprodání podílů v podniku mezi majiteli. Dnes jsou vlastníky čtyři fyzické osoby, přičemž tři z nich mají po dvou sedminách a jedna má jednu sedminu. Dva stále pracují ve firmě včetně ředitele Hniličky (na snímku), který je ve funkci od roku 2007. Do té doby působil ve firmě dvacet let jako obchodní ředitel. l

Rieger-Kloss

Krnovská společnost Rieger-Kloss Varhany patří k největším světovým výrobcům píšťalových varhan, které se v podhůří Nízkého Jeseníku vyrábějí od roku 1873. Zakladatel Franz Rieger koupil dům v Krnově v roce 1844 a zřídil zde varhanářskou dílnu. V roce 1872 převedl prosperující firmu synům Otto Antonínu a Gustavovi. O rok později vznikla továrna, kde se varhany vyrábějí i dnes. V tomtéž roce začalo i jejich číslování. Opus 1 byl zaslán na Světovou výstavu do Vídně, kde vzbudil velkou pozornost. Císař František Josef I. vyznamenal v roce 1880 Otto Riegera Rytířským křížem a továrně propůjčil titul „dvorní dodavatel“. V roce 1924 se vlastníkem stal Josef Glatter-Götz. Po únoru roku 1948 byl podnik znárodněn a spojen s další zestátněnou krnovskou varhanářskou firmou Kloss. V roce 1994 došlo k privatizaci formou prodeje zaměstnancům. Loni koupil většinový podíl Petr Škrbel, jehož syn Jakub (na snímku) vystupuje ve firmě jako výkonný ředitel. l

V současné době se nejvíce vyvážejí klavíry a ostatní klávesové strunné nástroje, a to do Německa, Ruska, Japonska a Číny

O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče