I Němci zavedou siestu

09. listopadu 2015, 00:00 - Miroslav Zámečník
09. listopadu 2015, 00:00

Dlouhá polední pauza je geniálně levná a příjemná adaptace na vysoké teploty, která prospívá ekonomice

I na severu Evropy se najdou ctižádostiví nadšenci, kteří se snaží pod širým nebem pěstovat fíkovníky, citrusy, granátová jablka, bambusy, palmy, banánovníky, kaktusy nebo bromélie. Je to staré hobby, třeba v Anglii najdete dodnes tucty láskyplně udržovaných, památkově chráněných exotických zahrad s cedry a palmami, které byly sázeny v době, kdy královna Viktorie byla nezletilá dívenka. Jasně že je rozdíl mezi přímořskými oblastmi v jihozápadní Anglii nebo v Bretani, kde máte v lednu díky Golfskému proudu ve chráněných údolích teplotní průměry jako na Azurovém pobřeží, ale „palmaře“ najdete i v Česku, středoevropskému klimatu navzdory. V porážení geografie a klimatických zón jsou i Češi nesmírně vynalézaví: stavějí přístřešky, vytvářejí záhřevné substráty, vkládají do půdy topné kabely, jež se v mrazech termostaticky spínají, aby chránily milované výpěstky. Jejich koníčku navíc – pokud zvládnou prudké změny teplot v zimě – v posledních desetiletích nahrává prokazatelná změna klimatu.

OTEPLUJEME O PATNÁCT KILOMETRŮ ROČNĚ

Nejen zahradníci, ale i vědci to vnímají a sledují. Podle dlouhodobých studií má švýcarská Ženeva v poslední dekádě roční průměr teplot vyšší, než měl jihofrancouzský Toulouse v 50. letech minulého století, a slavné vinařské Bordeaux se dostalo na úroveň portugalského Lisabonu. Ani ve východní Evropě to není jiné: západoukrajinský Lvov je tam, kde kdysi býval srbský Bělehrad. Letní izotermy (průměrné teploty za tři letní měsíce) se pohybují tempem, které sice nemá všude stejnou rychlost, ale každopádně mají stejnou orientaci: posunují se severním směrem až o patnáct kilometrů ročně.

Je na tom cosi hluboce uspokojivého, sklízet i ve zcela nevhodné lokalitě na předměstí Prahy díky horkému létu nejen hroznové víno, ale také fíky v konzumovatelné kvalitě, a klimaticky se dostat někam k bulharskému Plovdivu. Hojný výskyt horkých letních dnů, tolik příznivý pro dozrávání plodů fíkovníku odrůdy Brown Turkey na zahradě autora tohoto příspěvku, dokazuje jenom jedno: klima se fakt mění, a je to téma i pro ekonomy.

V HORKU NEDĚLÁME

Jakkoli motivovaní lidé mohou být, vysoké teploty podle všeho zhoršují nejen výkonnost, ale i koncentraci, takže víc chybují. Má to prokazatelný negativní dopad na produktivitu.

Kdyby tomu tak nebylo, nebyli bychom schopni odůvodnit si nikdy význam klimatizace.

Jeden historický příklad: Proč se z Kalkaty stěhovala britská koloniální správa před vlnou vlhkých veder do Dárdžilingu, Francouzi ze Saigonu do Da Latu nebo z Hanoje do Tam Daa? Cokoli výš než kilometr nad mořem bylo ve vlhkých tropech dobré, protože dole Evropané padali jako mouchy, se všemi svými zbraněmi. Nahoře se dalo vládnout.

Publikace americké organizace National Bureau of Economic Research (NBER), která podléhá rigoróznímu odbornému posuzování, tvrdí, že vysoké teplotní průměry (za 24 hodin) v rozmezí 24 až 27 stupňů Celsia snižují v USA denní důchod na osobu o pětinu.

Když stoupne průměrná teplota za 24 hodin nad třicet stupňů, klesá důchod o 28 procent.

Ekonometrové na svých složitých modelech spočetli, že zvedání průměrné roční teploty do 13 stupňů Celsia dotčeným zemím pomáhá, ale pak již začínají vyšší teploty působit na produktivitu tíživě. Takže v severní Evropě bychom měli s růstem průměrných teplot pracovat lépe a efektivněji, avšak všude na jih od této hranice, zhruba odpovídající Česku, by měl být dopad globálního oteplování negativní, v tropických zemích obzvlášť.

SIESTA JAKO ADAPTACE

Siesta, klasické mediteránní polední odumření všech ekonomických aktivit a jejich přesun do časných ranních hodin, pozdního odpoledne či večera a noci, produktivitě za těchto klimatických podmínek prokazatelně pomáhá. Je to také jediná levná adaptabilní varianta, která ovšem není kompatibilní s pracovní dobou obvyklou na Západě.

Kdysi jsem kolem třetí odpoledne procházel jednou podhorskou thajskou vesnicí, která rozhodně nebyla chudá, protože se zabývala pěstováním tropických okrasných rostlin na vývoz, a co domek, to nějaký pick-up od Toyoty. Bylo po monzunu, takže horko, ale sucho. Na stinných verandách měli dřevěná lehátka a na nich na matracích blaženě relaxovali muži, ženy i děti. Občas po mně štěkl pes, občas se někdo z nich probudil. Uviděli „faranga“, usmáli se a spali dál. Lepší definici toho, co znamená „mír a bezpečí“, už nikdy neuvidím. Za dvě hodiny byli všichni nastaveni na svůj čas a provozní teplotu a pracovali koordinovaně jako stroje v japonské fabrice. To bylo v tropech.

Možná se jich brzy dočkáme i my. Siesta jako geniálně levná a příjemná adaptace na „posuny letní izotermy na sever“ nás kulturně pohoršuje. Zkusme to znovu, vnímejme klima, přizpůsobme rytmus, a ono to půjde. l

O autorovi| Miroslav Zámečník • zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče