I cena musí dozrát

05. listopadu 2012, 00:00 - Blahoslav Hruška
05. listopadu 2012, 00:00

Víno není kabelka, kterých se dá vyrobit dvakrát víc než loni. Obchodníky si proto pečlivě vybíráme, říká ředitel vinařství z Bordeaux

Povolání by Ericu Gettenovi, obchodnímu řediteli vinařství Domaines Barons de Rothschild Lafite (DBR), leckdo mohl závidět. Jezdí po světě a prezentuje dobré jméno jednoho z nejslavnějších výrobců vín z hroznů rostoucích nejen v Bordeaux, ale i v Chile a Argentině. Bohužel se však na přehlídkách ušlechtilých vín nesetkává jen se znalci, ale také s vyloženými snoby. I pro ně ale má pochopení. „Nijak nezazlívám Číňanům, že si láhev Lafite vystaví na poličce. Je to pro ně prestižní značka ze staré dobré Evropy,“ tvrdí usměvavý Francouz. Ani cestování mu nevadí. Když začal před téměř čtvrtstoletím pracovat pro Rothschildy, vlastně jen vyměnil lůžkové vozy za letadla. Kariéru totiž začínal jako manažer skupiny Wagon-Lits, která se stará o to, jak se na kolejích dobře najíst a vyspat.

* Když si otevřete jakéhokoli průvodce po Česku, pravděpodobně hned na začátku narazíte na informaci, že se u nás vypije nejvíc piva na hlavu na světě. Je pivařská kultura velkou konkurencí?

Neřekl bych. Především ta hranice mezi pivem a vínem není nijak pevná. Sám mám pivo rád. Česko neznám tak dobře, ale řekl bych, že zdejší trh bude podobný tomu bavorskému nebo dánskému, což jsou tradičně pivařské země. Má práce ale hodně souvisí právě s kulturou, kterou zmiňujete. Strategií není prodat pokud možno co nejvíc lahví Lafite, i když to je samozřejmě vždy skvělé. Spíš jde o to, šířit dobré jméno značky a nabídnout lidem, že se tady takový produkt dá koupit. Beru to jako přípravu trhu, který má budoucnost. I když realisticky viděno, Česko nikdy nebude hrát pro naši značku prim.

* Co jsou vaše nejdůležitější trhy v regionu střední a východní Evropy?

Především Německo a Švýcarsko, kde má rodina Rothschildů velkou tradici v bankovnictví.

* Ne Rusko?

Rusko samozřejmě také, ale to je mimořádně nepřehledný trh. Ne snad, že by tu byli Eric Getten (58) • Vystudoval práva na pařížské Sorbonně. • Po povinné vojenské službě, kterou strávil u námořnictva, nastoupil ke společnosti Wagon-Lits, postupně se vypracoval na obchodního manažera zodpovědného za sekci hotelů a cateringu. • V roce 1988 přešel do týmu Château Lafite Rothschild, později se stal obchodním ředitelem celé skupiny Domaines Barons de Rothschild Lafite (DBR). • Před jedenácti lety se přestěhoval z Paříže do Bordeaux, aby mohl dohlížet na obchodování s vínem na místě. • Je ženatý, má dvě děti. jiní zákazníci. Každý rok tam narážíme na nový systém povolování, licencí a kolkování lahví. Pro mě je Rusko trochu zklamáním.

* Většina vaší produkce se neprodává v lahvích, ale v sudech. Kupci si pořizují ještě mladé víno, nechávají ho vyzrát ve vašich sklepích a potom čekají, jak se jim zhodnotí. Jakou má takový systém výhodu?

Obchodování en primeur, jak se metoda nazývá, je výhodné pro nás i obchodníky. Zatímco vinařství hned prodává, kupci mohou spekulovat na cenu, která se vytvoří po nalahvování. Nám to úžasně šetří náklady na obchodní zastoupení. Když si odmyslím pobočky v USA a Japonsku, kde lidé hodně dají na místní zastoupení, pak nám na celý svět stačí dva zástupci. Čili žádné hordy obchodníků.

* Zhodnocení je lákavé. Nebylo by ale nakonec výhodnější, kdybyste přece jen celý obchod řídili sami? Nepřicházíte o zisk, který přenecháváte jiným?

Ta úspora není jen v obchodu a distribuci, ale i v reklamě a marketingových nákladech. Podívejte, prodat víno jako en primeur mi zabere dva měsíce. O všechno ostatní se starají négociants, tedy prvotní kupci mladého vína. Nás to nestojí ani cent.

* Kolik vína z vaší produkce se prodá formou spekulace na budoucí cenu?

Jako en primeur prodáváme devadesát procent sklizně z Bordeaux. U naší vlajkové lodi, což je Lafite Rothschild, je to o něco méně, protože máme ve sklepích lahve, které zrají desítky let.

* Nemáte strach, že se tímto způsobem víno dostane do rukou opravdových spekulantů, kteří k němu nebudou mít žádný vztah? Co kdyby třeba přišel nějaký investor ze zahraničí s tím, že dá dvojnásobek toho, co mohou nabídnout ostatní?

Takový člověk by se k našemu vínu vůbec nedostal. Obchodování je totiž velmi uzavřené. Pracuji jen s prověřenými obchodníky, celkově je našich négociants necelá stovka. Většinu z nich znám osobně a vybírám si je. Pro ně jsem zkrátka pan Lafite. Kritériem není jen to, kolik do vína chtějí kupci vložit peněz, ale i kde s ním potom budou obchodovat. Snažíme se to dělat tak, abychom měli pokud možno pokrytý celý relevantní světový trh. Pak mám seznam stovek dalších obchodníků, kteří by se chtěli zapojit. Počet sudů s vínem je ale každý rok víceméně stejný, takže nemá cenu lákat do byznysu s nimi více lidí.

* Mají nováčci vůbec nějakou šanci koupit si vaše víno ještě nenalahvované?

Máme pořadníky, ale občas se nějaká šance naskytne. Někdo přepustí místo jinému nebo se zrovna ten rok poohlídne jinde v Bordeaux. Sami négociants si ale nasmlouvané sudy nedrží, čile s nimi obchodují dál. Takže šance přes prostředníky tu určitě je.

* Nezkoušejí na vás obchodníci trochu zatlačit, aby se dostali mezi privilegovanou skupinu?

To víte, že ano. Mám hodně telefonátů s doporučením přizvat různé lidi. Ale ze zásady to nedělám. To bych si sám musel zdůvodnit, proč má dostat šanci konkrétní obchodník.

* Vína od Rothschildů zdaleka nejsou jen Bordeaux. Patříte mezi průkopníky nových trhů, byli jste mezi prvními, kdo investoval do chilského vinařství. Co vás k takové expanzi vedlo?

Bylo to rozhodnutí barona Érica de Rothschild, který hledal nový perspektivní trh. A protože se znal s rodinou Echenique, která provozovala chilské vinařství Los Vascos, investoval právě tam. Před čtvrtstoletím o jihoamerických vínech věděl málokdo, ale mnoho lidí tušilo, že budou perspektivní. Sázka na Chile se vyplatila, vysázeli jsme novou révu a Los Vascos tak pěstuje na 580 hektarech.

* Je dnes nějaká země, která by byla stejně nadějná jako kdysi Jižní Amerika?

Jistě, Čína. Máme tam všehovšudy jen 25 hektarů v Penglai ve východočínské provincii Šantung. Budujeme tam ve spolupráci s čínským partnerem terasovou vinici a zakládáme místní château, nebo jak to v Asii nazvat. První sklizeň očekáváme za dva roky.

* Pod jakou značkou se bude prodávat?

Na to je ještě brzy. Počkejme si nejprve na to, jaké to víno bude. Ostatně rozhodnutí o značce je plně v rukou barona de Rothschild.

* Co si od takové malé vinice slibujete?

Čína je trhem budoucnosti, stejně jako kdysi Chile. Roste tu dobře vydělávající střední třída, která touží nejen po dovezených vínech, ale i těch místních, která budou v péči nejlepších odborníků s vynikající reputací.

* Existují nějaké hranice investování do nových vinic, ať už obchodní či politické?

Především jsou tu omezené geografické možnosti. Vínu se nedaří všude a třeba na Měsíci nikdy neporoste. Ale vážně – je třeba si uvědomit, že peníze vkládané do nových vinic jsou během na dlouhou trať. To nejsou žádné rychlé peníze. Než vylisujete první hrozny, trvá to nejméně tři roky. A to už ani nemluvím o tom, že se z něj nejprve musíte naučit vyrábět dobrá vína.

* Stalo se někdy, že jste prodali vinici?

Ano, v Kalifornii jsme prodali Chalone Wine Group, protože nezapadala do naší strategie. My ale nejsme obchodníci s půdou. Nenakupujeme s tím, že si zaspekulujeme a za pár let prodáme dráž.

* V turbulentních dobách, jaké prožívá současná EU, lidé hledají možnosti, jak dobře a bezpečně uložit své peníze. Nakolik je rozumné investovat do vína?

Klidně mi tu láhev, co jste si koupil, přineste a já vám řeknu, jestli jste udělal dobře. Když se podíváte na zlato, diamanty nebo třeba těžbu dalších nerostů někde na Sibiři, všude jsou tam rizika. Cena může spadnout, a už vůbec nemluvím o geopolitické situaci. Oproti tomu je víno komoditou, jejíž objem nelze uměle navyšovat. Třeba Louis Vuitton může klidně kabelek vyrábět dvojnásobek, což žádný vinař udělat nemůže, i když by často chtěl. Přirozené limity vyprodukovaného vína ochraňují nejen spotřebitele, ale i obchodníky, kteří berou víno jako investici. Oproti jiným komoditám má obchodník větší možnosti. Vlastnictví byť i několika desítek beden s určitým vínem může za pár let znamenat, že si jejich majitel bude diktovat cenu, protože bude držet největší zásobu. Oproti zlatu je ukládání peněz do vína také o něco náročnější. Neobejdete se bez sklepa, zatímco cihlu zlata můžete mít klidně doma v šuplíku, kde se jí nic nestane. Investice do vína má ale i jiná úskalí. Trh s vínem začíná být opravdu globální, a tak hrozí, že toho kvalitního, řekněme sběratelského, bude čím dál méně. Počet lidí, kteří si dopřávají kvalitní vína, roste. Na vzestupu je Čína a za pár let i Indie. Tam jsou miliony malých obchodů, ale chybějí distributoři evropského vína. Společnosti jako třeba Tesco se proto chytají příležitostí a chtějí v Indii budovat nákupní centra s butiky, kde budou k dostání i kvalitní vína.

* A kde se budou vychovávat i vaši noví zákazníci. Jak byste popsal průměrného zákazníka, který si kupuje vaše víno? Existuje vůbec taková kategorie?

To je opravdu těžké, protože tady musíme poměřovat nejen kvalitu vína, ale i Lafite jako obchodní značku. Vždy tu budou lidé, kteří si kupují Lafite stejně jako značkový notebook nebo kabelku. Například Číňané ještě nedospěli k tomu, aby se z nich stali zkušení konzumenti vína. Situace se nicméně lepší, protože ho sami začínají ve větším množství pěstovat a kultura pití vína jde nahoru. Dokonce manažerské školy mají v osnovách degustační kurzy, což před pěti lety vůbec neexistovalo. Na druhou stranu Lafite znamená v Číně pořád především luxusní značku, třeba jako Vuitton. Kdyby zítra z etiket zmizelo jméno Rothschild, zas tak moc by se nestalo. V Číně prodává logo Lafite. Hodně to také souvisí s kulturou darů a obdarovávání. Mnoho lidí, kteří v Číně láhev Lafite otevřeli, si ji nekoupilo. Dostali ji jako luxusní dar. Dar, který často hrdě vystavují na poličce v obývacím pokoji.

* Není vám ale líto, když tihle zákazníci berou láhev Lafite jako luxusní produkt a moc se nezajímají o to, co v ní je?

Jsem optimista a věřím, že si tu láhev nakonec otevřou a řeknou o ní, že je to dobré víno. Nebo že bylo dokonce lepší než to, které pili jinde.

Sázka na Chile se vyplatila, vysázeli jsme novou révu a Los Vascos tak pěstuje na 580 hektarech Jméno, které prodává

Příběh firmy

Rothschildové patří mezi několik málo rodin, které se zapsaly do dějin vícero evropských zemí. Původně židovská rodina z německého Frankfurtu nad Mohanem vydělala první peníze na bankovnictví – koncem 18. století spravovala majetek hesenského lankraběte. Slovo peníze je tu namístě, bankovky se jako platidlo po Evropě rozšířily především zásluhou Rothschildů. Jejich rod proto britský historik Niall Ferguson označuje za „proroka peněz“. Později rodina začala podnikat také v Paříži, Neapoli, Londýně a ve Vídni, odkud Salomon Mayer Rothschild mimo jiné spravoval i Vítkovické železárny. Byl také hlavním investorem Severní dráhy císaře Ferdinada, po níž dodnes jezdí vlaky na Moravě a ve Slezsku. K vínu se Rothschildové dostali relativně pozdě. Až v polovině 19. století. Dva bratři tehdy nezávisle na sobě získali dvě vinařství v Bordeaux. K Château Mouton a Château Lafite tak přibyl přídomek Rothschild. Ke spojení obou značek nikdy nedošlo, a tak obě větve Rothschildů podnikají ve vinařství dodnes odděleně. „Neřekl bych, že jsme soupeři na trhu, koneckonců od roku 2005 vyrábíme společně šampaňské pod značkou Barons de Rothschild. Možná ještě není tak známé, to ale přijde,“ říká Eric Getten, kterého jako manažera do firmy zlákal baron Éric de Rothschild, majitel Domaines Barons de Rothschild Lafite (DBR). Vinařský byznys ale zůstal vždy spjat s finančnictvím. Baron Éric je předsedou dozorčí rady poradenské a investiční skupiny Paris-Orléans, která až do předloňského listopadu držela čtvrtinový podíl v DBR. Hodnotu vinařství Lafite při prodeji francouzsko-britská skupina vyčíslila na 76,2 milionu eur. Většinový podíl v DBR zůstává v rukou dynastie Rothschildů, i když přesná čísla vinařství tají. Ročně vinařský holding vyprodukuje 850 tisíc sudů vína, což odpovídá 191 milionům litrů, z nichž vznikne 143 milionů lahví. Ty se prodávají ve velkém cenovém rozpětí – od nejlevnější kolekce Légende za deset eur až po astronomické částky za ročníková Château Lafite. Loni byla jediná láhev ročníku 1869 vydražena v přepočtu za čtyři miliony korun. Nijak nepřekvapí, že to bylo v Hongkongu. Pro tradiční francouzské vinařství v rodinných rukou je totiž Asie trhem budoucnosti. Nejde jen o export – společnost DBR by se ráda na čínském trhu uchytila i se svým vlastním vínem pěstovaným v Číně. Mimo jiné proto, že originál z Bordeaux se často pančuje. Extrémní je to právě u nejdražších vín. Jen jedna láhev z deseti Château Lafite prodaných v Číně je pravá. Čínský trh má ještě jednu zvláštnost – víno si tu kupují koncoví zákazníci. To prodané v Evropě není určeno k vypití. Alespoň ne hned. Dobře uskladněná vína od Rothschildů vydělávají. Třeba cena bedýnky s dvanácti lahvemi Château Lafite 2005 koupené v červnu roku 2006 za čtyři tisíce dolarů se za pět let vyhoupla na 13 500. Kupců ovšem celosvětově přibývá, a tak se může stát, že zanedlouho bude o víno jako investiční příležitost nouze. l

O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče