Hurikán Čchen na Manhattanu

14. července 2014, 00:00 - Daniel Deyl
14. července 2014, 00:00

Čínský multimilionář a filantrop posedlý sebepropagací dobývá Ameriku – a nejspíš přitom hraje roli ve vnitropolitickém boji v Pekingu

Tuňák v sezamovém těstíčku, čtvrtkilový biftek z pravé svíčkové a na závěr lesní plody se šlehačkou v noblesní restauraci Loeb Boathouse u jezírka v newyorském Central Parku – to zní jen málokomu jako špatný oběd, zejména v případě, že účet platí někdo jiný. Dvě stovky tamních bezdomovců, kteří k takové krmi přišli letošního 25. června jako slepí k houslím, přesto odcházely se smíšenými pocity. Každý z nich měl totiž slíbeno ještě 300 dolarů na ruku – a kde nic, tu nic.

Onen nevšední slib jim v předcházejících dnech dal jejich hostitel, výstřední čínský multimilionář Čchen Kuang-piao. Učinil tak velkoryse, v celostránkovém inzerátu v New York Times. (V druhém celostránkovém inzerátu, který Čchen zadal současně s tím prvním, vyzval Spojené státy k uznání sporného čínského nároku na souostroví Pinnacle Islands ve Východočínském moři.)

Bezdomovci se nestačili divit: ukázalo se, že Čchen nejen nežertuje, nýbrž že má v rukávu ještě další překvapení. Během oběda si vzal mikrofon a zazpíval jim We Are the World, charitativní hymnu z 80. let, a pak hned čínskou budovatelskou píseň oslavující Mao Ce-tunga. Až když mělo dojít na hotovost, vyšlo najevo, že pořadatel setkání, nadace China Foundation for Global Partnership, Čchena umluvila, aby dal peníze raději jí.

Koupím noviny, jedno jaké Čchen dorazil do Ameriky zhruba měsíc poté, co oznámil, že koupí New York Times – aniž by předtím ovšem majitele, rodinu Sulzbergerovu (jež vlastní na 90 procent The New York Times Company), byť jen kontaktoval.

Proč? „Velmi dobře se mi pracuje s Židy,“ odpověděl tehdy novinářům. Když jej následně Arthur Sulzberger mladší ujistil, že list není na prodej, řekl Čchen, že se tedy spokojí s konkurenčním titulem Wall Street Journal.

I od lidí Ruperta Murdocha se mu dostalo jednoznačného odmítnutí; zareagoval na ně údajně pouze pokrčením ramen a širokým úsměvem.

V Číně už Čchenovy kousky dobře znají.

Jednou prodává na pekingských ulicích plechovky čistého vzduchu (za jediný den jich prý prodal tisíc a utržil 800 dolarů), jindy postaví v televizním studiu zeď ze stojüanových bankovek, aby přitáhl trochu pozornosti. Na vizitce má jedenáct titulů, mezi nimi i takové perly jako „nejcharismatičtější čínský filantrop“ a „jeden z deseti nejzáslužnějších dobrovolníků Číny“. Čchenovi odpůrci tvrdí, že své dobročinné zásluhy nadsazuje a jeho hlavním motorem je touha po publicitě. Kdykoli se někde angažuje, neopomene předtím důkladně uvědomit média. Jeho fanoušci kontrují, že publicita nepublicita, Čchen skutečně lidem pomáhá a to se počítá. Když mu bylo 17, vydělal prodejem zmrzliny tolik, že zaplatil školu nejen sobě, nýbrž celé své vesnici v provincii Ťiang-su (tvrdí on sám). Po zemětřesení v provincii Si-čchuan v roce 2008 nasadil svých 60 buldozerů do záchranných prací a osobně z trosek vytáhl dvě stovky lidí (čínská média to zdokumentovala natolik důkladně, že to nikdo nezpochybňuje).

Americká nejistota Ve Spojených státech však o Čchenovi až do letoška slyšel málokdo – a alespoň novinoví komentátoři vypadali, že se baví podstatně méně než on sám. „Takhle budou vypadat naši noví pánové: jako Donald Trump, ale ještě méně úctyhodní,“ napsal například časopis New Republic. Společným jmenovatelem byla nejistota: Co to znamená? Proč se to děje?

Jedním z bodů Čchenova programu byla cesta do Kalifornie, kde sondoval možnost ucházet se o velkou zakázku – část proslulého mostu Bay Bridge mezi San Franciskem a Oaklandem, jednoho z nejdelších na světě, má být stržena a postavena znovu. Přestože není pravděpodobné, že by Čchen zakázku za 240 milionů dolarů dostal, jeho zájem dává smysl: na rozdíl od vydávání novin má v bourání staveb dlouhou a úspěšnou praxi. Jeho firma Jiangsu Huangpu Renewable Resources, která se zabývá ekologickou likvidací stavebního odpadu, má obrat kolem necelých dvou miliard dolarů ročně.

S majetkem, odhadovaným různými zdroji na zhruba tři čtvrtě miliardy dolarů, patří Čchen do třetí stovky nejbohatších Číňanů.

Kromě toho jej časopis Forbes pravidelně uvádí jako jednoho z 50 nejvlivnějších čínských filantropů. A tady začíná seriózní hádanka: byznysmen tohoto formátu už není pod rozlišovací schopností čínského vedení. A když se v zahraničí pustí do politických témat, těžko si představit, že by tak činil bez nějakého stupně koordinace s Pekingem.

V některých případech je to stejně zjevné jako s tím celostránkovým inzerátem v New York Times, který apeloval na uznání sporných územních nároků Číny. Třeba když v roce 2011 přijel na Tchaj-wan, aby tam po zemětřesení rozdával peníze chudým, předlight stavitelé Tchaj-peje se s ním odmítli setkat.

Čchen hledal, až našel pochopení v obzvlášť postižené oblasti Chua-lian; její šéf Fu Kunči mu dovolil akci provést. A skutečně, Čchen rozdal na ulicích 670 tisíc dolarů. Následující den ovšem přinesly noviny v kontinentální Číně titulky v duchu „jak čínský filantrop dobyl Tchaj-wan“.

Čchenova snaha pomáhat lidem v nouzi, žízeň po publicitě a zájem Pekingu – ať už namíchány v jakémkoli poměru – se překrývají. Zákulisní boj o moc v Pekingu O to více pozornosti zaslouží poslední bod Čchenova newyorského programu. Přivezl s sebou dvě šeredně popálené dámy. Prohlásil, že jsou to Chao Chi-ťun a Čchen Kuo, matka a dcera, které se v roce 2011 podpálily na náměstí Nebeského klidu na protest proti pronásledování členů hnutí Fa-lun kung. (Další dvě ženy při incidentu zemřely.) Do New Yorku přijely, aby se podrobily plastickým operacím, jež samozřejmě zaplatí Čchen.

O onom několikanásobném pokusu o sebeupálení se v Číně mluví jako o PR tahu tehdejšího prezidenta Ťiang Ce-mina, jenž v hnutí Fa-lun kung viděl hrozbu stabilitě čínského režimu a jeho členy nechal zavírat po tisících. K zoufalému činu údajně donutil několik členek hnutí pod hrozbou perzekuce jejich rodin. Incident byl natočen na video a stranické kádry jej používaly po celé zemi jako ukázku destruktivnosti hnutí.

Čchen i obě popálené ženy v jeho společnosti se vyhnuli odpovědi na otázky po okolnostech vzniku jejich zohavení. Bloggeři z Číny i zbytku světa, kteří se Pekingu věnují (Bad Bad China, The Other Side), spekulují, že Čchenova akce připomínající vnitropolitické napětí v Číně může být pokusem o diskreditaci exprezidenta Ťianga. Tomu je 87 let a veřejně prakticky nevystupuje, ovšem jeho lidé mají v Pekingu stále vliv, zejména v superdůležité Ústřední vojenské komisi. Čchen a jeho divadlo tak mohou být součástí snah lidí kolem současného prezidenta Si Ťin-pchinga tento vliv omezit.

Po zemětřesení v provincii Si-čchuan v roce 2008 Čchen nasadil buldozery své firmy a osobně vytáhl z trosek dvě stovky lidí. Čchenova snaha pomáhat lidem v nouzi, žízeň po publicitě a zájem Pekingu – ať už namíchány v jakémkoli poměru – se překrývají.

Čchen Kuang-piao (43) a peníze 4 centy (0,04 USD) stál jeden kousek vodové zmrzliny, kterou prodával v 80. letech jako adolescent o prázdninách 80 centů stojí plechovka čerstvého vzduchu, jež prodává dnes (ve velikosti 0,33 litru, s názvy jako Čisťounký Tibet nebo Postindustriální Tchaj-wan), aby upozornil na problém znečištění ovzduší 300 USD slíbil věnovat každému z 200 newyorských bezdomovců, jež pozval letos v červnu na oběd do luxusní restaurace v Central Parku (nakonec odevzdal 30 tisíc dolarů organizátorům setkání, nadaci China Foundation for Global Partnership, se kterou se nyní o tuto částku soudí, protože jej údajně podvedli) 1600 USD slíbil věnovat komukoli, kdo jej přistihne při pití alkoholu, kouření nebo hazardu 2000 USD stojí jedno balení jeho masti proti stárnutí, vyrobené z ovčí placenty 175 000 USD údajně zaplatil za každý ze dvou celostránkových inzerátů v NY Times; jedním vyzval USA, aby uznaly sporný čínský nárok na souostroví Pinnacle Islands ve Východočínském moři, druhým zval bezdomovce na oběd 670 000 USD rozdal během jediného dne chudým na Tchaj-wanu 15 mil. jüanů – stojüanové bankovky v hodnotě zhruba 2,3 milionu dolarů použil na vystavění zdi v televizním studiu v pořadu, jímž propagoval vlastní charitativní činnost 240 mil. USD – takovou hodnotu má zakázka na zbourání Bay Bridge mezi Oaklandem a San Franciskem v Kalifornii, o kterou se uchází 670 mil. USD – nejnižší odhad jeho majetku (Forbes, 2012) 820 mil. USD – nejvyšší odhad výše jeho majetku (Hurun Report, 2013) 1 mld. USD – tolik měl údajně nabídnout za New York Times 1,95 mld. USD – obrat Čchenovy recyklační firmy Jiangsu Huangpu Renewable Resources (2012) 5 mld. USD ročně vyberou čínské dobročinné společnosti (2013) 300 mld. USD ročně vyberou americké dobročinné společnosti (2013) Zdroj: Daily Mail, New Republic, The Wall Street Journal, wikipedia.org, Fast Company, Business Insider, Xinhua, New York Times

O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče