Hledání objeveného

11. února 2013, 00:00 - Tomáš Pergler
11. února 2013, 00:00

Zeman svůj návod na konfiskaci nelegálního majetku neprozradil, opozice mezitím vymýšlí kočkopsy. Přitom se stačí rozhlédnout po Evropě

Hezky se to poslouchá. Vždyť kdo by nesouhlasil se zabavením majetku těch, kteří nejsou schopni dokázat, že ke svému bohatství přišli ve vší počestnosti?

Majetková přiznání a konfiskace nelegálních příjmů jsou v české politice osvědčený evergreen. Není divu, že na ně vsadil i vítězný prezidentský kandidát Miloš Zeman. „Zákon o prokázání původu příjmů a majetku“ by rád prosadil ještě před příštími parlamentními volbami. Teoretická šance tu je, pro takovou legislativu je většina současné opozice. Navíc v Senátu ovládaném ČSSD by měl podporu téměř jistou.

Pozorovatel české politiky, vybavený ze zkušenosti hlubokou skepsí, ale zůstává při zemi. Vždyť pokusů o uzákonění majetkových přiznání už tady bylo, dokonce i za Zemanovy vlády. Jestli má teď zákon konečně projít, musí být pečlivě šitý. Nic podobného se ale zatím nerýsuje. Budoucí prezident zůstává u obecných proklamací. Týdeník Euro se v uplynulém týdnu marně domáhal po Zemanově týmu, aby aspoň hrubě nastínil, jak má zákon vypadat.

Opozice špatně, vláda vůbec Jedno je předem jisté, prezident a jeho spojenci nemusejí vařit z vody. Stačí se podívat do sněmovny, i když jde spíše o negativní příklady. Jenom v tomto volebním období dostali poslanci na stůl už čtyři předlohy, dvakrát od sociálních demokratů, jednou od KSČM a naposledy od Věcí veřejných. Ve všech případech se navrhuje, aby bohatší spoluobčané, respektive firmy (komunisté a VV) sami oznamovali finančním úřadům přehled svého majetku. Pokud správce daně zjistí, že část prostředků nepochází z legálních příjmů, vyměří daň (76 procent u ČSSD, 100 procent u komunistů) nebo skončí až propadnutím majetku státu (VV). Problém těchto návrhů je nízká kvalita. Nemusíme číst odmítavá stanoviska vlády, abychom došli k závěru, že poslanecké návrhy v sobě nesou konflikt s ústavním právem (nerovné postavení vlastníků majetku) a navíc jsou mnohdy nedomyšlené a zmatečné. Sporné je také faktické schovávání konfiskací pod mimořádnou daň z příjmu.

Vládní legislativci se sice při kritice opozičních návrhů činili, koaliční strany ale podnikly ještě mnohem méně. Pravda je, že ODS a TOP 09 nezakrývají, že se jim taková legislativa vůbec nezamlouvá. Ministr financí Miroslav Kalousek ji třeba nedávno označil za „populistickou hloupost“. Chytila se pouze vicepremiérka Karolína Peake, která na podzim 2011 prohlásila, že „myšlenku majetkového přiznání přijala za svou“ a chce přijmout „kvalitní zákon“. V nedávno schválené vládní protikorupční strategii ale takový návrh chybí. Podle dokumentu chce kabinet majetková přiznání zpřísnit novelou zákona o střetu zájmů. Ten se vztahuje pouze na veřejné činitele a konfiskaci majetku nechává stranou.

Inspirace od sousedů V Evropě přitom existují zavedené recepty, mezičasem posvěcená i nejvyššími soudními instancemi. Kromě jiného z nich vyplývá, že majetková, tedy nadstavbová daňová přiznání a zabavení nelegálně pořízeného majetku jsou dvě různé věci a není praktické je zahrnovat do jedné normy. Hlavně ale ukazují, jak nastavit konfiskaci, aby nehrozila kolize se základními lidskými právy.

Pro řešení, jak na takovou překážku vyzrát, nemusíme chodit daleko. Právnička Marica Pirošíková, která zastupuje slovenskou vládu u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP), napsala před necelými pěti lety novinový článek o italském zákonu proti mafiánským zbohatlíkům. Text zaujal premiéra Roberta Fica, pro kterého je prokazování původu majetku jedním z nejoblíbenějších voličských témat. Předseda levicového Smeru musel v roce 2008 spolknout hořkou pilulku, když jeho první schválený zákon zrušil ústavní soud s odkazem na retroaktivní účinek a přesun důkazního břemena na fyzické a právnické osoby. Pirošíková vypracovala na Ficův popud věcný záměr zákona, který zohlednil průchodnost konfiskací podle judikatury ESLP a zasadil je do mantinelů občanského práva. Právě toto zastřešení je klíčové - zabavení majetku se chápe jako „preventivní opatření“ ve veřejném zájmu, nikoli jako „trest“ před právoplatným rozsudkem.

„Návrh zákona nebude porušovat presumpci neviny a nebude se na něj vztahovat ani zákaz retroaktivity v trestním právu,“ zdůrazňovala tehdy Pirošíková. Její návrh ale slovenští politici nakonec ohlodali. Zůstali sice u občanského práva, výsledek je ale nepoužitelný. Jak týdeníku Euro potvrdila mluvčí slovenské generální prokuratury, za dva roky, co zákon platí, nedošlo k ani jedné konfi skaci. Finanční policie posunula prokuratuře pouze jediný podnět, ten se jí ale navíc vrátil k došetření. Zato ještě před účinností zákona se na prokuratuře nahromadily desítky sousedských udání. Už od samého přijetí se proto mluví o novelizaci, zatím ale nic není na stole. Pokud se tam objeví, Pirošíková se na ní pravděpodobně nebude podílet, je totiž horkou kandidátkou na funkci soudkyně ve Štrasburku.

biČ na tuneláŘe Základní otázka zní, jestli Česko vůbec potřebuje zvláštní úpravu pro konfi skaci nelegálně nabytého majetku. Kritici přijímání zákonů na politickou objednávku mohou namítat, že propadnutí majetku mohou nařídit soudy podle trestního zákoníku a policie má právo obstavit majetky už před rozsudkem (viz příklad manažerů Mostecké uhelné nebo částečně poslance Davida Ratha). Cesta k takovým postihům ale zpravidla bývá komplikovaná, v druhém případě jde navíc pouze o „zmrazení“, nikoli o konfi skaci. Pádné argumenty se dají najít pro i proti takovým zákonům. Namísto odborných názorů ale nejspíš rozhodne veřejné mínění, respektive pomalu se blížící volby do sněmovny. Voliči na tohle téma uslyší. Novoroční amnestie oživila trpký pocit z privatizačních tunelů, úvěrových podvodů a záhadných zbohatnutí ve veřejných funkcích. Zeman pravděpodobně nemá v ruce určitý návrh, k nějakému zákonu se ale časem patrně dospěje. Kéž by se aspoň inspiroval tím, co už jinde funguje.

Jak nastavit konfiskaci majetku, aby nebyla v rozporu se základními lidskými právy?

RŮZNÉ PŘÍSTUPY

Zkušenosti vybraných zemí s konfiskací nelegálně nabytého majetku

itálie Na Apeninském poloostrově jsou možnosti zabavování nelegálního majetku propracované kvůli letitému boji proti mafiím. Vedle různých možností konfiskace založených na trestním právu italské úřady postupují i podle zákona z roku 1965, jenž umožňuje obstavit majetek ve formě preventivního opatření. Může se uplatnit na osoby, které jsou podezřelé z členství v mafiánských organizacích nebo žijí viditelně nad poměry v porovnání se zdaněnými příjmy. Evropský soud pro lidská práva v roce 2001 zamítl argumenty stěžovatele, že tento postup porušuje jeho práva na užívání majetku podle prvního protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Velká británie a irsko Britský Proceeds of crime act z roku 2002 upravuje možnost konfiskace majetku, u něhož se předpokládá nabytí trestnou činností. Nezávisí na tom, jestli bylo v této souvislosti zahájeno trestní řízení. Podobná úprava existuje už od roku 1996 také v Irsku. Evropský soud pro lidská práva potvrdil, že konfiskační úkony podle tohoto zákona odpovídají občansko-právnímu, nikoli trestnímu jednání. Jiný typ postihu prostřednictvím trestního práva se dá v Británii uplatnit na majetek pocházející z drogové trestné činnosti. Podle zákona Drug traficking offences act z roku 1996 může soud nařídit takto odsouzené osobě konfiskaci majetku získaného během šesti let před odsouzením. ESLP však v této souvislosti upozornil na absolutní zákaz retroaktivity v trestním právu. německo Spolková republika zahrnuje konfiskaci majetku do trestního práva. Německý trestní kodex (Strafgesetzbuch) stanoví, že soud v případě spáchání trestného činu nařídí konfiskaci věci, která byla použita nebo určena ke spáchání trestného

činu nebo kterou pachatel získal trestný činem. Zvláštní ustanovení o rozšířeném propadnutí majetku umožňuje, aby soud nařídil zabavit i věci pouze patřící pachateli nebo spolupachateli, jež nebyly pořízeny ke spáchání nebo ze spáchání konkrétního trestného činu. nizozemsko Z trestního práva vychází také konfiskace nelegálního majetku v zemi tulipánů. Od roku 1996 tam funguje zvláštní Úřad prokuratury pro odnímání majetku z trestné činnosti (BOOM). Nizozemci rozlišují všeobecné zabavení majetku, což je trestní sankce zaměřená na předměty z trestné činnosti obviněných, a zvláštní zabavení majetku, jehož podmínkou je uznání viny dotčené osoby z trestného činu určité kategorie. V druhém případě nemusí jít o majetek z páchání trestné činnosti, za který byla osoba odsouzena, stačí indicie, že majetek pochází z podobného trestního skutku. ESLP však v roce 2007 rozhodl (případ Geerings versus Nizozemsko), že taková konfiskace je založená na presumpci viny, a odporuje tak jedné z hlavních zásad trestního práva. Slovensko Zákon o prokazování původu majetku platí od začátku roku 2011. Impulzem pro případné konfiskace mají být písemná oznámení, která podávají fyzické nebo právnické osoby na finanční policii. Pokud policisté zjistí, že majetek prověřovaného člověka nebo firmy překračuje 1500násobek minimální mzdy, což odpovídá více než 11 milionům českých korun, předají podnět na prokuraturu. Ta potom navrhuje soudu, aby nařídil konfiskaci. Zákon vychází z občanského soudního řádu, současně ale také reaguje na případné trestní řízení. Pokud je podezřelý obžalován kvůli trestné činnosti, jež se týká nabytí dotčeného majetku, jednání o konfiskaci se přeruší až do právoplatného rozsudku trestního soudu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče