Hledání cest pro český export

18. února 2013, 00:00 - TOMÁŠ HRON
18. února 2013, 00:00

O úspěchu českých exportérů dnes rozhoduje výrazná poptávka subdodávek do Německa. Už zítra ale může rozhodovat náš vzdělávací systém

Vzhledem ke klesající domácí spotřebě a státním škrtům je hlavním hnacím motorem naší ekonomiky export. Třetina našeho současného vývozu směřuje do Německa. Za posledních deset let se objem zboží a služeb určených na tento trh zdvojnásobil.

Jde zejména o subdodávky pro automobilový průmysl, což je výsledek privatizace českého průmyslu i logické geografické provázanosti.

Za zmínku stojí fakt, že německé firmy při využití našich subdodávek vyvážejí již hotové výrobky (90 až 95 procent veškerého vývozu). Český úspěch je tím pádem svázán s exportními výsledky Německa.

Kam ale vyváží Německo, které v roce 2011 vyvezlo zboží za 1,061 bilionu eur? Naši západní sousedé diverzifikovali svůj obchod významně lépe než my. Osm největších partnerů odebírá 51 procent německého vývozu.

Jsou to Francie (9,6 procenta), USA (7 procent), Nizozemsko (6,5 procenta), Velká Británie (6,2 procenta), Čína (6,1 procenta), Itálie (5,9 procenta), Rakousko (5,4 procenta) a Švýcarsko (4,5 procenta). My jsme až na 13. místě (2,9 procenta).

Důležitá není jen Evropa Pro srovnání: 80 procent českého exportu směřovalo ještě loni do zemí Evropské unie. Po zavedení nové exportní strategie tento podíl sice klesá, zejména ve prospěch Ruska a Ukrajiny, ale zatím jen pomalu, řádově o několik procent.

Při pohledu na současnou výkonnost německé ekonomiky můžeme být mírně optimističtí - celková suma německého obchodu za loňský rok poprvé v historii překročí dva biliony eur a nezaměstnanost je nejnižší od sjednocení Německa v roce 1990. Síla německé ekonomiky je postavena na správné kombinaci rozpočtových opatření vlády a tradičně výkonném průmyslu. Svou roli sehrála i vládní opatření na podporu zkrácených pracovních úvazků, což se v loňském roce aplikovalo i u výrobních firem s dočasným výpadkem zakázek v České republice a mělo to pozitivní dopad kromě jiného i na zachování zaměstnanosti.

Naše závislost na Německu nám v současné době sice pomáhá, ale do budoucna musíme dosáhnout dvou cílů. Lépe diverzifikovat náš export a zvýšit podíl hotových výrobků na celkovém exportu. Oba cíle jsou závislé jeden na druhém. Dokud nezvýšíme podíl hotových výrobků vlastních značek, potřebujeme Německo jako prostředníka na cestě na velké světové trhy.

Němci disponují silnými globálními značkami, které nabízejí osvědčené, žádané produkty. Konkrétně v automobilovém průmyslu to platí dvojnásob, vždyť mezi stovkou nejcennějších značek světa je hned pět německých automobilek. Němci jsou ale silní i v jiných průmyslových odvětvích - chemickém průmyslu, výrobě léků a v informačních technologiích. Českých korporátních značek známých mimo tuzemský (regionální) trh je jako šafránu. Západní země včetně USA rovněž efektivně využívají své ekonomické diplomacie. Hillary Clintonová neváhá přijet do Prahy v zájmu americké jaderné energetiky a nijak se tím netají, lucemburský ministr financí je zase předním ambasadorem tamního sektoru finančních služeb. Od obou se můžeme učit.

Jiné země, které nedisponují silnými značkami nebo silnými osobnostmi, rozšiřují svá zahraniční obchodní zastoupení. Zatímco evropské země včetně Česka přistoupily k plošným škrtům a rušení či sloučení poboček, Turecko chce jejich počet zvýšit na trojnásobek, a to především na rostoucích trzích Asie i Afriky. Cílem tureckých diplomatů jsou především dohody o volném obchodu. Očekává se, že turecký zahraniční obchod vzroste v příštích 15 letech trojnásobně. Turecká cesta určitě vybízí k zamyšlení. Jako efektivní řešení se jeví společná diplomatická zastoupení Česka a Slovenska, o kterých před nedávnem jednali premiéři Nečas a Fico a která by mohla přinést synergie nejenom v optimalizaci nákladů, ale především v rozšíření přeshraniční spolupráce.

Na rozvojových trzích má v každém případě záštita státní autority svůj smysl. Zejména v arabských či asijských zemích výrazně zvyšuje šanci na uzavření obchodu.

Stejně jako státní záruky je v mnoha případech nezastupitelná role exportní pojišťovny EGAP, podobně jako má Německo svou pojišťovnu Hermes - mnoho exportních zakázek bez státní podpory nelze vůbec realizovat.

Kvalita a cena stále rozhodují A jak to bude vypadat s vývozem v příštím období? To základní zůstává - k úspěchu potřebujete jen tři věci, dobrý produkt za dobrou cenu a dobrý marketing. Splnit plán v globální konkurenci však bude stále těžší.

Co je třeba?

Dobrý produkt: My Češi jsme vždy měli určité nadání na přírodní vědy a techniku. Což jsme často dokazovali i tím, že jsme si doma bez nářadí a náhradních dílů dokázali opravit skoro všechno. Bohužel zrušení maturity z matematiky, rušení učňovských oborů a zaplavení škol hodinami různých výchov na úkor přírodních věd naši konkurenceschopnost v technice nezvýší. Potřebujeme vzdělávací systém, kde výsledkem bude vzdělání a dovednosti, ne pouze diplom bez znalostí.

Progresivní firmy už situaci řeší po svém: financují konkrétní učební obory, podporují stáže, u méně atraktivních oborů vhodným uchazečům plně hradí náklady spojené se studiem, dokonce i zakládají vlastní odborná učiliště. To si ale nemůže dovolit každý.

Dobrá cena produktu: Prakticky do všech výrobků se promítají například ceny energií a paliv. Zatímco Amerika zvyšuje svoji nezávislost těžbou břidlicového plynu a Čína mocně lobbuje za jejich dodávky z Ruska, Austrálie a nově i afrických zemí, Evropa v tomto ohledu zůstává podivně lehkovážná - díky spotřební dani máme pohonné hmoty v Evropě dražší než ve zbytku světa. Zvyšováním podílu obnovitelných zdrojů energie zvyšujeme zase cenu elektřiny. Můžeme si to dovolit? Dnes možná, ale pokud nic neuděláme, zítra zaplatíme ztrátou konkurenceschopnosti. V této souvislosti čeká na přehodnocení vztah ke zmíněným africkým zemím, vždyť Evropa s Afrikou obchodovala po staletí. Jde o trh, který je sice roztříštěný, ale jako celek generuje kolem dvou bilionů dolarů HDP. V polovině zemí kontinentu je menší korupce než ve státech východní Evropy. Ve třetině z nich jsou lepší podmínky pro podnikání než v Brazílii nebo Indii. Žije tu 300 milionů příslušníků střední třídy se zajímavou kupní silou. V regionu je obrovská poptávka po spotřebním zboží, strojích pro zemědělství i průmysl, rozvoji infrastruktury, ale třeba i mikropůjčkách, to vše české firmy umějí nabídnout. Stejně palčivá je v Evropě poptávka po palivech a nerostných surovinách, které může na oplátku nabídnout zase Afrika. Prostor pro obchodní spolupráci je tedy veliký. Zvítězí přidaná hodnota Dalším faktorem je levná pracovní síla. Česko mělo pověst země s kvalifikovanými a relativně levnými zaměstnanci. Zejména druhá část výroku už dávno neplatí. A nemůžeme se spoléhat na to, že naše pracovní síla vyrobí lepší kvalitu než například v jihovýchodní Asii a zejména Číně. V 70. letech minulého století se západní země usmívaly nad kvalitou japonských aut. V 90. letech nad kvalitou korejských aut. Aktuálně nad kvalitou čínských aut. A v současné době Toyota i Hyundai dokazují, jak bláhové to bylo. A přestože se v posledních letech náklady na pracovní sílu v Číně významně zvedají, zůstává i tak Čína i celá jihovýchodní Asie levnou a stále více kvalitní výrobnou.

Potřebujeme dobrý marketing: I když Češi nejsou zrovna národ obchodníků, začínají růst v Čechách zajímavé značky, které se prosazují i za hranicemi, například AVG, Linet či znovuobjevené Kofola a Zetor. Ale stále více se pouštíme i do složitých exportních transakcí, jako jsou technologické celky pro důlní průmysl, sklárny či elektrárny.

Pro Čechy to znamená jediné - plánovat v Česku výrobu na export s vysokým podílem lidské práce i vysokým tlakem na cenu nedává smysl. Zvítězí určitě přidaná hodnota, nové inovativní produkty či technologie a orientace nejenom na země Evropské unie, ale i směrem na východ a jihovýchod, kde má Česká republika dobré renomé a dovede nabídnout firmám kvalitní řešení.

Alespoň v jednom ohledu však mají Češi velmi významnou výhodu. Na rozdíl od většiny zemí v Evropě je český bankovní sektor velice stabilní, očištěný od problémových aktiv. České banky tak mohou efektivně podporovat české exportéry. Přístup ke kapitálu může v každém případě silně ovlivnit úspěch či neúspěch v mezinárodním obchodu.

Sečteno podtrženo, nemůžeme už spoléhat jen na Německo a výrobu aut, jak jsme byli zvyklí po celé roky. Je třeba hledat (staro)nové cesty a nová odvětví, kde můžeme uspět. Historicky silné obchodní vazby, na které lze navázat, máme v Rusku a na Blízkém východě, kde jsou nerostné suroviny a vysoká poptávka po spotřebním zboží a nových průmyslových technologiích. l

O autorovi| TOMÁŠ HRON * ředitel Global Transaction Banking, UniCredit Bank

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče