Hledá se partner v USA

19. listopadu 2012, 00:00 - Josef Tuček
19. listopadu 2012, 00:00

Z komerčního hlediska je to jednoznačně nejúspěšnější český výzkumný ústav. Léky, které zde vznikly, se používají všude ve světě

Začneme zdánlivě protismyslně: představíme Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR v Praze jedním neúspěchem. Nejlépe se na něm ukáže, jak ošidná bývá cesta k úspěchu. V létě roku 2008 pronikla na veřejnost zpráva o tom, že americká společnost Gilead Sciences začala v USA a v Česku klinické testy látky označené jako GS 9219. Klinické zkoušky znamenají, že potenciální lék uspěl při pokusech na zvířatech a podává se lidským dobrovolníkům. Předpokládalo se, že bude léčit některé formy rakoviny krve.

Novináři zprávu pořádně rozmázli – preparát GS 9219 totiž obsahoval chemickou látku z laboratoře profesora Antonína Holého, jednoho z nejproslulejších českých vědců (zemřel letos v červenci). Holý byl autorem několika medicínsky i ekonomicky superúspěšných léků a laici automaticky počítali s tím, že se rodí další. Sám profesor tehdy klinické zkoušky nechtěl komentovat s tím, že preparát už je výrobkem společnosti Gilead Sciences.

Předchozí laboratorní pokusy ve zkumavce ukazovaly, že látka narušuje nukleové kyseliny (DNA a RNA), tedy ty, které v jádře buňky uchovávají a přenášejí dědičnou informaci. Tím buňky ničila. Avšak projevovala se tak jen v jádru poškozených lymfocytů, což je skupina bílých krvinek specializovaná na imunitní obranu. Zdravé krvinky nechávala na pokoji.

Zdálo se, že to je lék na rakovinu lymfatických uzlin a chronickou lymfatickou leukemii, což jsou choroby, v jejichž rozvoji hrají roli právě nádorové bílé krvinky. „Preparát jsme vyzkoušeli na psech trpících nádory mízních uzlin. Bylo to fantastické, během pěti dnů všechny nádory zmizely,“ říkal tehdejší ředitel ústavu Zdeněk Havlas. Ale hned také dodával: „Co pomáhá zvířatům, ještě nemusí prospívat lidem. To se teprve musí prověřit.“ Lidem nedávat První dobrovolníci ve Spojených státech a v Česku tedy začali dostávat preparát infuzí do žíly. V srpnu 2010 však společnost Gilead Sciences oznámila, že preparát se pro léčbu lidí nehodí. Byl příliš toxický a vyvolával mnoho vedlejších účinků – nemocným bylo nevolno, měli horečky, lék poškozoval i kostní dřeň. „Všechny látky tohoto typu mají nějaké nežádoucí účinky, ale tady to bylo nad všechna kritéria,“ hodnotil tehdy profesor Pavel Klener, hematolog, který se na klinických zkouškách podílel.

„Musíme počítat s tím, že z deseti látek, které se dostanou do klinických studií, se jako vhodná ukáže tak jedna,“ smutně pokrčil rameny ředitel Havlas. Jeho nástupce Zdeněk Hostomský to shrnuje bonmotem: „Neúspěch je typickým výsledkem nadějných výzkumů.“

Z preparátu GS 9219 nový lék proti rakovinným lidským bílým krvinkám nebude. Stále však zůstává možnost, že se z něj stane léčivo pro zvířata, kterým tolik nevadí. Anebo ještě najde po úpravách uplatnění i v lidské medicíně. Kdo ví… Na vědě je fascinující právě to, že v ní sice velké naděje příliš snadno střídá zklamání, ale také že její možnosti jsou téměř nepředstavitelné.

Půldruhé miliardy za licence I když se naděje spojené s jedním preparátem nesplnily, z Ústavu organické chemie a biochemie už vzešlo šestnáct lidských i veterinárních léčiv. Z nich například loni získal 1,4 miliardy korun na licenčních poplatcích.

Po zaplacení daní, odměn autorům a podobně zbyl ústavu zisk 800 milionů korun, které směřují na bádání. To jsou peníze, o nichž se jiným českým vědeckým institucím ani nesní. Celá Akademie věd, která zahrnuje 52 pracovišť, má na letošní rok ze státního rozpočtu 4,6 miliardy.

Nejúspěšnější léky jsou založeny na látkách, které v ústavu vyvinul zmiňovaný profesor Antonín Holý. Dají se použít například proti virům HIV, zastavují jejich množení v těle. Profesor Holý totiž díky čtyřiceti letům práce v laboratoři objevil novou kategorii chemických látek, které zastavují množení různých virů. Zablokují tvorbu nukleových kyselin ve viru, a tím mu znemožní, aby se v napadené buňce množil. Viry však nejsou zcela zničeny – musejí být stále blokovány pomocí protivirových látek.

A co je důležité: HIV postihuje spoustu lidí v chudých i bohatých zemích. Takže se vyplatí lék vyrábět. „Měli jsme štěstí. Kdybychom našli léčivo použitelné proti nemoci, kterou trpí jen pár tisíc lidí, nikdo by od nás licenci nekoupil, protože takový lék se nevyplatí vyvíjet. Podobně jako léky proti nemocím rozšířeným jen v chudých zemích – tam je také nikdo nezaplatí. Je to smutné, ale je to tak. Naše preparáty jsou však využitelné v lécích, které se výborně prodávají v bohatých státech,“ shrnuje Zdeněk Havlas.

Nového ředitele dodal byznys Když Zdeněk Havlas letos v létě po dvou funkčních obdobích odcházel z postu ředitele, Ústav organické chemie a biochemie překvapil. Komise, která vybírala nového šéfa, rozhodla na české poměry neobvykle. Nový ředitel, biochemik Zdeněk Hostomský, totiž nepochází z českého akademického rybníčku. V osmdesátých letech opustil tehdejší Československo a po odborné stáži na Kalifornském technologickém institutu působil jako vědec a pak vedoucí pracovník v biotechnologickém a farmaceutickém průmyslu, naposledy v mamutí společnosti Pfizer. Jeho vidění výzkumu je proto trochu jiné než v čistě akademických sférách. Ví, že firma si na sebe musí vydělat.

„Ideální vědec je takový, kterého pohání touha přijít na něco neznámého. A v tu chvíli nemůže vědět, jestli to bude k něčemu dobré. Třeba se snaží uměle syntetizovat nějakou složitou chemickou látku. Když se mu to podaří, publikuje to ve vědeckém časopise a pro mnohé z nich to tím také skončí,“ popisuje Hostomský.

„V tomto ústavu už v minulosti chtěli ještě něco navíc a na to budeme navazovat. Chceme, aby si ten vědec – nebo jeho kolegové, protože on může být hodně zabraný do svého problému – všímal i dalších souvislostí. Toho, k čemu praktickému se výsledek může hodit. A aby si uvědomil, že i při samotné cestě k výsledku se třeba podařilo objevit nové reakce, nové katalyzátory, které se mohou využít k něčemu, co předtím nikoho ani nenapadlo,“ dodává.

Páteční večírky nebudou Ve výzkumu ve farmaceutickém průmyslu je ve Spojených státech obvyklé, že se vědci každý pátek odpoledne neformálně scházejí a povídají si o tom, co kdo dělá. Tím se navzájem inspirují, poznají, kdo s kým může spolupracovat, případně si řeknou potřebné poznatky, jak připomíná Zdeněk Hostomský.

„Na takové večírky jsou někdy zváni lidé nemocní nebo uzdravení novým lékem, což povzbudí vědce i laboranty. Pro ně jsou pokusy, které provádějí, často monotónní a ubíjející.

Takhle vidí, že mají opravdu smysl a pomáhají konkrétním nemocným lidem,“ líčí doktor Hostomský.

Jedním z jeho prvních rozhodnutí bylo, že bude takové neformální večírky v ústavu také pravidelně pořádat. „Rychle jsem pochopil, že je nemůžu svolávat na pátek, to se v Česku nedělá. Ale čtvrtek je také dobrý,“ říká.

Ústav už má několik let vlastní firmu, v níž pracují lidé, kteří prošli vědou i komerční sférou. Sledují, co se v laboratořích děje, a přemýšlejí, jak by se to dalo zužitkovat v praxi.

Sepisují s autory patenty, hledají partnery v průmyslu.

Mají velkou výhodu: jejich instituce má dost peněz, aby si mohla dovolit udělat spoustu laboratorních ověřovacích pokusů.

Když nevyjde první hypotéza, vědci zkoušejí dál, jestli by se nová látka dala zužitkovat jinak. „V jiných laboratořích taky narazí na ledacos zajímavého, ale už nejsou schopni zkoumat tolik možností, jak by se to dalo zužitkovat. Třeba ani nezjistí, že měli v ruce geniální věc, a ta pak zapadne,“ popisuje exředitel Havlas. Záruka teplého místa není V Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR pracuje pět set lidí, mnozí z nich, například studenti doktorského studia, jen na částečný úvazek. Kromě laborantů tu však své pracovní místo má v současné době jisté pouze jeden jediný vědec. Je jím profesor Pavel Hobza, světová špička v oblasti výpočetní a teoretické chemie, což je disciplína, která umožňuje předem v počítači modelovat chemické reakce a předpovídat, co při nich vznikne.

„U něj vycházíme z toho, že už tolikrát prokázal své odborné schopnosti, že není třeba jej znovu a znovu hodnotit,“ vysvětluje ředitel Hostomský. Všichni ostatní vědci procházejí podle svého postavení hodnocením každé tři roky nebo pět let. Kdo neprokáže, že měl za uplynulé období dostatečné vědecké výsledky, novou smlouvu nedostane.

„Tak se to tady už zavedlo v minulosti a tak je to i dobře,“ tvrdí Hostomský. „Systém se musí obměňovat, a to nejde jinak než příchodem jedněch a odchodem jiných lidí. To, že někdo odejde, nemusí být nic strašného. Už prostě potřebuje změnu a může být úspěšný zase jinde, v jiných podmínkách.“

Připouští ovšem, že jako ředitel má právo rozhodnout i jinak. „Je to nesystémové, vím, ale povinností ředitele je nedat si vzít člověka, u něhož cítí, že má něco v sobě a bude přínosný, i když se mu třeba teď nedařilo. Platí to zejména pro mladé vědce. V takovém případě mu mohu smlouvu prodloužit na svou odpovědnost,“ uvádí.

Desetimiliony nehrají roli Existenční tlak, který tady vědci cítí, je na druhou stranu vyvážen možnostmi, které v jiných českých ústavech neexistují. Když v ústavu potřebují nový přístroj, koupí ho a není pro ně podstatné, jestli stojí milion, nebo desítky milionů. Když má vědec vynikající nápad a nesežene na jeho uskutečnění dostatek peněz z veřejných grantů, ústav mu na bádání dá peníze z vlastních zdrojů.

Takové podmínky jsou pro badatele přitažlivé. A proto tady působí například profesor Josef Michl, vždy půl roku je v Praze a druhou půlku roku v USA. Vytváří obdobu elektronických součástek, ovšem z organických molekul, což by mohlo úplně změnit nové technologie. Však byl také už několikrát navrhován na Nobelovu cenu za chemii. A ze světa přicházejí další. Vedení ústavu říká, že když chce vynikajícího odborníka, dokáže jej zaplatit.

Platnost hlavních patentů, z nichž ústav žije, skončí v roce 2017. Do té doby potřebují zdejší vědci někomu prodat nové nápady.

V tuto chvíli doufají, že se komerčně vydaří jejich patent na látku, která by mohla pomáhat při léčbě mozkové mrtvice. Anebo že se ujme preparát, který by měl léčit poruchy imunity. Případně že ekonomický úspěch přinesou jimi vyvíjené organické sloučeniny, z nichž by mohla být barviva, která zvýší účinnost solárních článků při přeměně slunečního záření v elektřinu.

V USA se lépe jedná Přenos nových nápadů do praxe má v ústavu na starost profesor Martin Fusek. „Upřímně řečeno, lépe se nám o využití našich patentů jedná s firmami v Kalifornii než v Česku,“ říká. „Ve Spojených státech je podnikání pružnější než v Evropě.“

I léky, ze kterých ústav zbohatl, se vyrábějí v USA. V Česku ani v Evropě se nenašel nikdo ochotný vzít na sebe podnikatelské riziko. A tak v Praze chemikové syntetizují nové látky. Jejich biologické účinky zkoumají na buňkách ve zkumavce nebo na laboratorních zvířatech vědci z Katolické univerzity v belgické Lovani, ale léky vyrábí kalifornská společnost Gilead Sciences. Parta amerických vědců a byznysmenů, kteří ji v devadesátých letech převzali, byla schopná jít do rizika. Pochopili potenciál českých preparátů, půjčili si peníze a zaplatili klinické zkoušky na lidských pacientech, což vyjde asi na 800 milionů dolarů.

Firma Gilead Sciences se díky tomu zařadila do seznamu nejrychleji rostoucích společností, který sestavuje ekonomický časopis Fortune. Léky založené na preparátech z českého Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR stále patří mezi její hlavní produkty. A profesor Fusek, když shání výrobce pro další nápady z ústavu, rád míří právě do USA.

Zdálo se, že v ústavu vynalezli lék na rakovinu lymfatických uzlin a chronickou lymfatickou leukemii Platnost hlavních patentů, z nichž ústav žije, skončí v roce 2017. Do té doby potřebují zdejší vědci někomu prodat nové nápady.

Zlatonosné léky z Česka Nejúspěšnější léčiva z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR vyráběná společností Gilead Sciences

• Vistide: vyrábí se od roku 1996 a působí proti skupině virů, které vyvolávají řadu obtíží, od žaludečních vředů po záněty oční sítnice • Viread: zastavuje množení viru HIV, vyrábí se od roku 2001 • Hepsera: působí proti viru sérové žloutenky typu B, v léčebné praxi je od roku 2002 • Truvada: vzniklo kombinací léku Viread s dalším medikamentem v roce 2004 jako lék proti množení viru HIV v organismu nakažených lidí; v červenci 2012 byl v USA schválen k použití také jako první preventivní prostředek pro lidi, kteří jsou ohroženi nákazou HIV, ale nejsou dosud nakaženi; v roce 2010 byl tento lék schválen i k používání proti žloutence • Atripla: základem je lék Truvada kombinovaný v roce 2006 s dalšími léčivy, takže rozšiřuje škálu prostředků proti HIV; nemocný nemusí užívat celý komplex léků, stačí mu jediná tableta Atriply denně • Complera: základem je opět Truvada kombinovaná s jiným lékem; jako lék byla uznána v roce 2011 proti HIV; obdobně jako u Atriply stačí podávat jedinou tabletu denně

O autorovi| Josef Tuček • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče