Hlavou proti dluhovému stropu

21. října 2013, 00:00 - Tomáš Plhoň
21. října 2013, 00:00

Bankrot největší ekonomiky světa se zatím odkládá. Další kolo přijde po Novém roce

Ve středu v 11 hodin večer se Spojené státy těsně vyhnuly finanční katastrofě a spolu s nimi i celý svět. Tak zní zpráva agentury Reuters z minulého týdne. Podobně nadšené výkřiky přinesla i jiná média a není se čemu divit. Navýšením dluhového stropu, na němž se po adrenalinových vyjednáváních shodli demokraté a republikáni v obou komorách parlamentu, ukončí 16denní uzavření většiny státních úřadů USA. Co víc, alespoň načas se zabránilo hrozbě technického bankrotu největší ekonomiky světa, což podle některých ekonomů mohlo způsobit řetězovou reakci rozměrů srovnatelných s tou v roce 2008 po pádu Lehman Brothers.

DVA BILIONY DENNĚ

Na úlevné povzdechy je však ještě brzy. Zaprvé, jde jen o krátkodobé řešení. Už na začátku příštího roku se může celá situace opakovat, protože američtí zákonodárci navýšili dluhový strop jen do té míry, aby vláda mohla bez omezení fungovat do poloviny ledna. Zadruhé, a to je mnohem horší, ruská ruleta s americkým defaultem si své dluhy vybírá bez ohledu na šťastný konec.

Optimista by poukázal na jásavou reakci finančních trhů. Je skutečně pravda, že světové burzy, v posledních týdnech viditelně nervózní z vidiny hrozícího krachu, den po zveřejnění zprávy raketově rostly. Kupříkladu index S&P 500 vzrostl o 2,4 procenta. Vcelku logicky se efekt projevil i na dluhopisových trzích, když výnosy z amerických desetiletých bondů poklesly téměř o desetinu procenta. Právě v dluhopisovém trhu se však skrývá klíč k hlavnímu „ale“.

Americké vládní dluhopisy totiž nikdy nebyly tak rozšířené jako dnes. Po zhroucení trhu před čtyřmi lety se k nim coby nejbezpečnějším aktivům na světě uchýlili samotní investoři, penzijní fondy, banky, firmy, zkrátka každá větší instituce fungující na finančním trhu. Příklad za všechny: dle údajů americké centrální banky se každý den zobchodují jen v repo operacích (poskytnutí úvěru oproti zajištění) bondy v hodnotě dvou bilionů dolarů. Pro představu, jde asi o 12násobek hodnoty celé české ekonomiky.

V těchto operacích fungují dluhopisy jako kolaterál, zjednodušeně řečeno záloha. Pokud ze dne na den výrazně ztratí svou hodnotu, trh může úplně zamrznout.

Svou roli hraje také Čína. Ta za poslední dekádu nashromáždila ve svých rukou vůbec největší objem amerického dluhu a jeho znehodnocení by ji silně zasáhlo. Zpomalení největší asijské ekonomiky se investoři bojí jako čert kříže. Čínský faktor by v případě bankrotu celou reakci jen urychlil.

MALÁ ŠANCE NA HARAKIRI

To se pochopitelně zatím nestalo, rozbušku v podobě všudypřítomných amerických dluhopisů však v dohledné době nikdo neodjistí. Do té doby se Spojené státy i tak budou muset potýkat s následky tohoto cvičení v pokrytectví.

I když uzavření úřadů a vládních institucí trvalo jen něco přes dva týdny, jejich znovuotevření a uvedení do provozu bude během na dlouhou trať. Někteří analytici odhadují, že proces bude trvat měsíce. Podle agentury Standard & Poor’s lze dosavadní škody vyčíslit na 0,6 procenta HDP. Z americké ekonomiky tak odplulo 24 miliard dolarů. Náklady na uvedení úřadů do běhu se mohou pohybovat v podobných částkách.

Navíc mějme na paměti, že hlasování z minulého týdne není izolovanou událostí. Boj mezi oběma politickými stranami probíhá už dva roky, a zatímco tentokrát prezident Obama nemusel díky své taktice ustoupit ani o píď, v minulosti jej republikáni donutili zavést řadu úsporných opatření. Jde například o zrušení daňových odpočtů z příjmů, což bylo výrazné prorůstové opatření. Snížila se také podpora v nezaměstnanosti a sociální výdaje poklesly na téměř předkrizovou úroveň. Známý ekonom Paul Krugman (je třeba zmínit, že je silným stoupencem Obamy) na svém blogu vypočítává, že tyto kroky připravily americké hospodářství až o čtyři procenta HDP a o dvě procenta navýšily nezaměstnanost.

Jedna bitva možná skončila, ale soudě podle výroků některých republikánů, válka zatím trvá dál. Snahy o zmírnění Obamových zdravotnických reforem a jeho politiky budou pokračovat a osud světové ekonomiky bude zřejmě dál hrát roli rukojmí. I když možnost, že by jedna ze stran skutečně spáchala harakiri s tak obrovskými následky, není reálně příliš veliká, jen samotná hrozba si už dnes vybírá obrovskou daň. A bude vybírat dál – přinejmenším do Nového roku.

Jedna bitva možná skončila, ale soudě podle výroků některých republikánů, válka zatím trvá dál.

O autorovi| Tomáš Plhoň • plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče