Haló, tady Krnda

04. ledna, 00:00 - Hana Boříková
04. ledna, 00:00

Je lepší být dobrým amatérem než příšerným profesionálem, tvrdí pražská primátorka, které se po roce rozpadla koalice

Za těch pár posledních týdnů se hodně změnilo. Ještě na začátku prosince nepůsobila Adriana Krnáčová nervózně ani vyčerpaně, přestože na pražské radnici naplno běžely nekonečné námluvy každého s každým. „Konečně jsem zase začala psát… zřídila jsem si web, na který dávám svoje články,“ libovala si, když vítala novinářskou návštěvu ve své pracovně na Mariánském náměstí. Chvíli předtím přitom dala pražským koaličním i opozičním politikům ultimátum: „Buď podpoříte můj rozpočet a nebudete jej prznit pozměňovacími návrhy, nebo jej vůbec nepředložím a Praha pojede v rozpočtovém provizoriu.“

Tohle je pro Krnáčovou charakteristické, neortodoxní vyjádření a nestandardní politické prostředky. Z pohledu oponentů to nevypadá vůbec dobře: Primátorce chybí elementární míra sebereflexe. I kdyby to myslela nakrásně dobře, v čele metropole nemá co dělat, protože na to prostě nemá. Tuhle úvahu (ještě s otazníkem: Má na to?) si kladl už na začátku jejího panování v Praze prestižní týdeník Economist. Po roce s Krnáčovou v čele není odpověď moc lichotivá. Praha připomíná loď, které někdo ustřelil kormidlo, a „ta ženská“ reaguje jenom tím, že ze sebe dělá poslední spravedlivou.

Jsem tak jiná… „Já nejsem politik jako ti přede mnou,“ hlásá Krnáčová s oblibou. Otázku, jestli to neznamená, že je spíše než „jiným politikem“ amatérem, soudě podle agonie, ve které se Praha nachází po roce jejího primátorování, ovšem odrazila s úsměvem slovy: „Když chce někdo něco měnit, organismus navyklý na určitý modus operandi se přirozeně brání a chce ten cizorodý prvek vypudit. Je lepší být dobrým amatérem než příšerným profesionálem.“ Jenomže politiku nejde dělat „nepoliticky“. V půlce prosince – dva týdny po rozhovoru – už primátorce úsměvy došly. Půl hodiny poté, co Trojkoalice – bývalý partner koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice – „její“ rozpočet sice odhlasovala, ale pak jako chytrá horákyně prosadila spolu s opoziční ODS, TOP 09, Piráty a s klubem Nezávislí Tomáše Hudečka jeho změny. V tu chvíli bylo jasné, že půdorys nové vlády nad Prahou je narýsovaný a že první rok primátorky Krnáčové bude zároveň tím posledním. Před Vánocemi se už Krnáčová chovala trochu jako lovená srna, která netrefí do obory.

Do povědomí běžného Pražana se Krnáčová asi nejvýrazněji zapsala výrokem o debilech a spiknutí kokotů (rozuměj těch, kteří projektují a stavějí tunel Blanku). Jaká tedy byla první žena v čele metropole, které všichni nejdříve vyčítali, že jen mlčí, a když posléze promluvila, nestačili se divit?

Žvanit se prostě musí

Po osobním setkaní mění často lidé na Krnáčovou názor. Ta arogantní, přisprostlá, impulzivní osoba, kterou znají z médií, se mění ve vtipnou, chytrou ženu, která bez výbušných emocí odpovídá trpělivě na jakoukoli otázku a ty nepříjemné glosuje. Stejně jako poté, co se jí začalo přezdívat Krnda, začala brát telefony se slovy: „Haló, tady Krnda.“ I když občas utrousila, že je jí bližší její stará přezdívka Tapír odkazující k jejímu nosu…

Se stejným důrazem, jaký dává na distanc od „klasických pražských politiků či spíše politikářů“, Krnáčová tvrdí, že se nikdy nevzdává a jde za svým cílem. Primátorka je zkrátka do poslední chvíle skálopevně přesvědčená o své pravdě. To je ale jen jeden rys její osobnosti. I přes sebejisté vystupování a kategorické soudy (často bez dostatečně hlubokých informací) je schopna se s těmi, které veřejně vypeskovala jako neposlušná děcka, znovu začít bavit a spolupracovat. Už také zjistila, že nestačí „makat místo žvanění“ a nic nevysvětlovat, protože přece jen hlupák to nevidí. Místo ostentativních tvrzení, že kašle na to, co o ní kdo napíše do médií, začala v průběhu roku komunikovat s novináři a zřídila si stránky, na které vkládá svoje vlastní články a popisuje svůj život.

Adriana Krnáčová je Slovenka s českým občanstvím. Odejít do Čech se rozhodla v roce 1995, „protože to, co tam dělala Mečiarova vláda, se opravdu nedalo“. Její rodnou řečí ale není slovenština, nýbrž němčina a maďarština. Česky se naučila tady, prý má dobrý hudební sluch po tatínkovi. Kariéru v Transparency International, kde šest let šéfovala, musela Krnáčová skloubit s výchovou tří dětí, se kterými odešla do Čech ze Slovenska sama. „Vedla jsem je k tomu, že se musejí postarat o sebe samy, nikdo jiný to za ně neudělá. Ony měly na starost domácnost, já peníze a větší opravy. Aby zavládl klid a spravedlnost, měli jsme rozdělené úkoly a služby jako třeba myčka, vynášení koše, nákupy… Na všechno jsme měli excelové tabulky, vyhodnocovali jsme, jaké kdo dostane kapesné, všechno bylo nějak bonifikované. Naučila jsem děti ekonomice v rodině,“ vzpomíná.

Na profilu stále ještě primátorky se dočtete, že jejím vzorem je Marie Curie-Skłodowská. Její životopis si přečetla poprvé v devíti letech a pak ještě mnohokrát. „Protože se nikdy nevzdala, přestože v devatenáctém století se zdálo, že v mužském světě nemá šanci. Něco vymyslela, musela to několikrát dokázat, měla svůj cíl a šla za ním i přes mnohé neúspěchy… Byla tak skálopevně přesvědčená, že má pravdu. I když v konečném důsledku na to umřela,“ vysvětluje Krnáčová. Ani ona se nikdy nevzdává, jak ukázala v posledním roce několikrát. Ke škodě své i všech Pražanů, dodává opozice. „Je zkrátka nepoučitelná… I žížala pochopí, když dostane ránu, že už by tam neměla lézt. Krnáčová ne,“ říká jeden z opozičních politiků, který se jako jeden z mála (kromě pražských Pirátů) s primátorkou pokoušel najít společnou řeč.

Od vlastních to bolí…

Jestli se někdo bytostně přesvědčil o tom, že největším nepřítelem politika není opozice ani koalice, ale spolustraník, byla to ona. Snad žádný primátor nečelil tolika pokusům o odvolání. Pokusy opozice sundat jí primátorský řetěz se jí nijak zvlášť nedotkly. „Možná to ukazuje i na neschopnost opozice,“ komentovala to. Když ale přijde řeč na to, že se ji pokusili „zaříznout“ zastupitelé vlastní strany, poprvé během rozhovoru zvážní a váží každé slovo. „To bylo nešťastné a nepříjemné… Člověk musí bojovat na dvou frontách – držet v šachu opozici a spolupracovat s někým, kdo nechce… To je velmi náročné,“ říká.

Zákopová válka Krnáčové s předsedkyní pražské organizace a místopředsedkyní celého ANO Radmilou Kleslovou nakonec zlomila koalici vaz. Bývalá lobbistka a dlouholetá funkcionářka ČSSD, kterou Andrej Babiš před dvěma lety povolal, aby mu postavila stranu, chtěla Prahu řídit po svém za pomoci bývalého parťáka z ČSSD Karla Březiny, který se kvůli pravomocnému odsouzení za podvod nemohl posadit oficiálně do rady (zato na její zasedání pravidelně docházel jako jediný její nečlen). Když Krnáčová odmítla být jen jejich navoněnou dekorací, ponoukla bývalá aparátčice Kleslová lidi, které osobně dosadila na kandidátku do pražského zastupitelstva, ke vzpouře.

Poněkud přestřelila, protože jaksi opomněla se svým plánem seznámit svrchovaného vládce ANO Andreje Babiše – a ten Krnáčovou podržel.

„Já ani přesně nevím, co Radce na mně vadilo. Vždycky jsme slyšela zástupné důvody: že nekomunikuju, že mám špatné poradce, pak mi ukázali průzkum, že nejsem oblíbená hejtmanka… Nakonec jsem pochopila, že jsem jí vadila prostě já. Všichni ale věděli, jaké mám principy a názory, a ty nemůžu změnit, protože bych popřela samu sebe…“ přemítá Krnáčová. Kleslová se nakonec sama musela stáhnout, když se provalilo, že si udělala z několika státních a městských firem dojnou krávu. Rozkol v pražském ANO se už ovšem přenesl do celé koalice a pak už stačilo opozici jen trochu přitopit. Návrhu TOP 09 na odvolání sebestředného a v konfliktech si libujícího zeleného Matěje Stropnického tradičně prodevelopersky naladění sociální demokraté neodolali, přidalo se kleslovské křídlo ANO a skončilo to v říjnu známou „pražskou zabijačkou“. Rozpolcené ANO se stalo pro potenciální nové koaliční partnery nečitelné, TOP 09 si padla do náruče se starou dobrou ODS (ano, i tyhle dvě strany už to spolu v minulosti zkusily a vydrželo jim to zhruba rok) a začaly skládat koalici HBA („Hlavně Bez ANO“).

Později to modifikovaly na HBK („Hlavně Bez Krnáčové“).

Změňme to

„Pokud to jen trochu půjde, novou koalici podpořím. Horší než sebestředná, vychytralá a hlavně líná paní v čele to nebude. Lepší asi taky moc ne,“ píše na Twitteru exprimátor Tomáš Hudeček. Jestli někdo primátorku opravdu nemusí, tak on. A ta animozita je vzájemná. Přitom Hudeček s Krnáčovou mají hodně společného – dost sil místo řízení města museli věnovat boji s vlastními lidmi (u Hudečka skončily kohoutí zápasy s Jiřím Vávrou vyobcováním ze strany), nelibují si v politikaření, nekradou, oba jsou silné osobnosti, které se nebojí jít proti proudu, a občas jsou příliš „prostořecí“. A oba baví vize města. V hovorech s architekty z Institutu plánování a rozvoje města (IPR), který Hudeček vydupal ze země, unikala primátorka z reality, kdy se nemohla spolehnout ani na svoje vlastní radní, jejichž schopnosti a míra bystrosti nebyly jemně řečeno nikterak excelentní. Fotografií se šéfem IPR Petrem Hlaváčkem u stolečků a židlí, které by mělo město rozmístit do pražských parků a ulic, ostatně primátorka otevírá své stránky. „Pojďme jednou začít od toho, co je jednoduché, není to megalomanské a má okamžitý efekt – tedy od židlí,“ píše tam Krnáčová.

Jenomže těsně před volbami zveřejnila Krnáčová SMS od Hudečka, který jí nabízel setkání, čímž si k sobě tihle dva zavřeli dveře. Hudeček sice takovou zprávu poslal všem lídrům kandidujícím do zastupitelstva, ANO z toho ovšem vyrobilo aférku. Ale možná si už tehdy Hudeček myslel to, co dnes říká veřejně a co tehdy ještě jako primátor v dresu TOP 09 kvůli rivalitě Kalouska a Babiše nemohl: stabilní vláda nad Prahou vznikne až ve chvíli, kdy dva nejsilnější kluby TOP 09 a ANO „znormální“ a začnou spolupracovat. „Ona TOP 09 vznikla proto, aby zničila stranu lidovou. ANO vzniklo proto, aby zničilo TOP 09. Dneska jde ODS v zastupitelstvu hlavně o to, aby se TOP 09 zdiskreditovala. TOP 09 jde hlavně o to, aby se ANO rozpadlo. A v tomhle máte v Praze udělat koalici?“ líčí Hudeček současnou situaci. Zda vydrží slepenec pěti stran – TOP 09, Trojkoalice, Pirátů, tří Hudečkových nezávislých s tichou podporou ODS – déle než bývalá koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice, je docela dobrou otázkou. Klade si ji Hudeček a klade si ji patrně i Krnáčová. Asi jediné, v čem se exprimátor a dosluhující primátorka shodnou, je, že současný volební systém, v němž voliči drobí svoje hlasy mezi řadu stran, je zralý do hrobu.

„Víte, ono myslet si, že schopnosti primátora jsou přímo úměrné tomu, co je za ním momentálně vidět, je trochu scestné,“ přemýšlí primátorka, které opozice i média vyčítají, že vlastně za ten rok nic neudělala.

„Já nejsem CEO… Bohužel. Kdybych byla, garantuju vám, že by to byl hukot a vypadalo by to tady jinak. Tady to ale není jako v byznyse, kde někoho vyhodíte a druhý den si najmete schopnějšího. Kdyby byla přímá volba starosty na minimálně šest let a ten by si mohl vybrat svůj tým, bylo by to také jiné. A já doufám, že k tomu dospějeme,“ soudí Krnáčová. To, jak se dnes skládají koalice, je asi fakt nemocné a dlouhodobě neúnosné. Praha, kde se během minulého volebního období vystřídaly tři koalice, ta poslední vydržela rok a nová se těžce rodí už třetí měsíc, budiž toho důkazem.

„Víte, ono myslet si, že schopnosti primátora jsou přímo úměrné tomu, co je za ním momentálně vidět, je trochu scestné,“ přemýšlí primátorka, které opozice i média vyčítají, že vlastně za ten rok nic neudělala. Zákopová válka Krnáčové s předsedkyní pražské organizace a místopředsedkyní celého ANO Radmilou Kleslovou nakonec zlomila koalici vaz.

O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče