Hacienda poslední záchrany

15. října 2012, 00:00 - Milan Ballík
15. října 2012, 00:00

Pokud budete bloudit v uličkách sousední vilové čtvrti a přepadne vás smrtelný hlad, podnik nedaleko Havlíčkových sadů může uspokojit

Za každým okolním rohem je restaurací, hospod i hospůdek řada, Steak & Club však stojí na začátku parkové stráně nad Francouzskou třídou osamocen. Kromě sympatické zastřešené venkovní terasy nemá ani mnoho co nabídnout, zdálo by se. Kdyby se městem neroznesla pověst o znamenité kvalitě tamních steaků.

Přicházeje k podniku, sledoval jsem dav, který měl zjevně stejný cíl. Zmocnily se mne obavy, zda zbude místo, neboť restaurace není velká. K mému překvapení jsem se však v místnosti ocitl sám. Kam se všichni poděli, jsem měl zvědět až při odchodu.

TePlOTní vÝkYvY Interiér Steak & Clubu není oslnivý, nicméně snaha o přiblížení lokálu středoamerickým haciendám se vystopovat dá. Trámová konstrukce pod stropem, tapety dvou barev na stěnách, vysoké přepážky mezi stoly – to vše předestírá atmosféru mexického venkova a navíc nabízí soukromí. Holé, časem notně poznamenané stolní desky bez založení pocit zastávky na cestě pampou ještě umocňují stejně jako tajemné pološero.

Lístek je pojednaný velice jednoduše až provizorně. Part hlavních jídel vlastně zastupují pouze steaky z různého masa v různých úpravách, s rozmanitým doprovodem. Pár předkrmů, polévka dne, něco příloh a nějaký ten dezert. Zkrátka nabídka prostá jako podnik sám. Zajímavý pořad večeře se přesto dal vcelku dobře poskládat.

Coby úvodním pozdravu z kuchyně se mi zalíbilo v opečeném kozím sýru se slaninou a toasty. Když přistál přede mnou, budil laskominy. Bochánky sýra obklopené saláty – listovým a jakýmsi zelným – se dvěma zlatistými toasty však co do chuti takový sukces nezaznamenaly. Sýr hrudkovité konzistence chtěl ještě nějaký čas na ohni. Nebyl ani syrový, ani opečený, jen prohřátý. Jak se mělo ukázat později, kuchař s temperaturou pokrmů zápasil až do posledního chodu.

Ze dvou druhů salátu se valně nepodařil vlastně žádný. Listy byly sice slušně oprané, ovšem bez sebemenší kapky oživujícího dresinku. Takže si jeden mohl připadat jako koza pasoucí se na zeleném pažitu. Jedinou chutí byl trávovo-chlorofylový projev čerstvě utrženého lupení, což se dá vydržet u jednoho, možná dvou soust. Lépe jsem nepochodil ani s podivuhodnou variantou salátu zelného.

Tam však z důvodů opačných. Kořeněn byl nejen silně, ale navíc neobvykle. Kromě příslušné karotky a cibule byl součástí chuti nejspíš rozmarýn v sušené formě, a to s výraznou převahou nad ostatními komponentami.

Nejlépe se předvedla slanina, vonná a akorát tučná, zkrátka hvězda celého předkrmu.

Být jen o chloupek propečenější a občas křupnout mezi zuby, byla by bývala bezchybná. Vyrovnal jsem se tedy jakž takž se sýrem a vyhnul se oběma salátům v truchlivém očekávání věcí příštích.

Osamocená hovězina Biftek z mladého býka chmury na chvíli odehnal. Řádný kus masa s tmavými pruhy na povrchu, obestřený slušnou hromádkou nadrobno posekaných fazolek, mezi nimiž občas zazářila leskem tuku kostička slaniny.

Partnery byly opět dva druhy salátů, jak se ukázalo, týchž jako u předkrmu, a mistička provokativně rudé chilli omáčky. Pro oko opět potěšující podívaná, ovšem tentokrát jsem své nadšení pro jistotu tlumil.

Učinil jsem správně jen zčásti. Hlavní protagonista se předvedl v bezvadné formě.

Uprostřed krvavý – jak jsem si přál – při okrajích žárem zpracovaný do chuti plné šťáv.

Podle lístku šlo o maso nizozemské, vonělo mírně nasládle po krvi, zatímco taková ta výraznější stopa po kořenité pastvě, jakou slynou kusy původem z Latinské Ameriky, chyběla. Vůbec to ovšem nebylo na škodu, vynikl aspoň animální odér čistého masa. Až pastózní konzistence byla snadno zpracovatelná, vlastně pouhým přitisknutím hověziny jazykem k patru. Rozradostňující vyznění úpravy bifteku dalo za pravdu tvrzením o kvalitní práci zdejších kuchařů. Ovšem je třeba opět zdůraznit – pouze co se masa týká.

Fazolky byly jednak přesolené, jednak blátivé. Buď se na nich podepsal jakýsi nálev, v němž se patrně delší dobu macerovaly, anebo několikeré tepelné zpracování. Hlavní úkol, který má mladá zelenina v partnerství s proleželým masem, totiž vnést do chuti jarost a svěžest, tak nezvládly. Působily těžce, ovadle, navíc ta sůl a o salátech už řeč šla…

Z omáček jsem zvolil chilli proto, aby přinesla masu větší porci pikantního vzruchu. Ani tenhle pokus ale nevyšel. Cílenou a uměřenou ostrost zatlačila úplně do autu nechvalná pachuť kečupu třetí ligy. Masu v žádném případě neprospěla.

Poslední doušek Dezertem měl být čokoládový muffin s levandulovým krémem. Tohle netvrdím najisto, ne úplně dobře jsem pojmenování zaslechl a v chuti nebylo k poznání nic. Šlo evidentně o polotovar, což nevadí, protože kdo by se s moučníkem pekl, když předpřipravené bývají zhusta opravdu dobré. Muffin byl však uvnitř ještě zmrzlý. Krém potom vzhledem víc odrazoval, než lákal. Vybledlou šeříkovou barvu angorského svetru praného šedesátkrát v mýdle s jelenem doplňovaly růžové bobečky čehosi, co jsem při nejlepší vůli nedokázal identifikovat. Kdepak levandule, a jestli, tak stoletá a dávno vyčichlá.

Ovšem kalich hořkosti nebyl ještě dopit do dna. Posledním douškem byla ochutnávka „domácího“ portugalu, jediného rozlévaného vína. Původně byl určen k masu, ale tam bylo podprůměrných průvodců dost. Nechal jsem si proto sklenku na závěr. Přičichl jsem, smočil špičku jazyka a poslal ji za muffinem.

Je s podivem, že když zdejší kuchař umí tak vnímavě připravit maso, proč totéž nečiní i s ostatním. Sebelepší steak sám nic nezmůže, výsledný dojem dává až komplexní spojení všech zúčastněných složek. Podnik přitom nepůsobí svým vzhledem zle, jen to jídlo…

Před odchodem jsem také zjistil, kam se poděli všichni ti, kdo do lokálu vstoupili přede mnou. Spustili se po schodech do podzemí, aby shlédli některou ze zdejších travesti show. Nevím, zda byla zrovna na pořadu Pity a Naděžda Krupská. Spíš bych ale tipoval Kočky – Pekelná kuchyně. l

HODNOCENÍ přívětivá předzahrádka a neurážející interiér vcelku pečlivý, starostlivý obsluhující príliš jednostranně zaměřený lístek kromě steaku nezvládnutá práce kuchyne, zejména teplota podávaných jídel absence slušných vín zjevné zaměření restaurace mimo koncentraci na kuchyni Steak & Club Slovenská 19 101 00 Praha 10 tel.: +420 739 393 448 e-mail: golovleva@seznam.cz http: www.steak-and-club.cz Otevírací doba Po–Pá 11.30–23.00, So–Ne 15.00–23.00

Kuchyně zaměřená na steaky Země původu nabízených vín Česká republika Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. Výběr z jídelního lístku • Výběr domácích nakládaných sýrů • 64 Kč • Polévka dle denní nabídky • 39 Kč • Kuřecí steak s jablkem, skořicí a vermutem • 95 Kč • Vepřová krkovice na černém pivu a česneku, fazolky • 105 Kč • Mix grill (hovězí svíčková, vepřová panenka, kuřecí maso) • 195 Kč • Rumpsteak z mladého býka (Brazílie) • 245 Kč • US Flank steak – pupek • 225 Kč • Losos na špenátovém lůžku • 185 Kč • Řecký salát s olivami a zakysanou smetanou • 95 Kč • Opilá hruška (čokoládová, vanilková zmrzlina, šlehačka) • 55 Kč Výběr z nápojového lístku Pivo • Pilsner Urquell 12° • 33 Kč • Gambrinus 11° 0,3 l • 19 Kč • Master 18° tmavé • 48 Kč • Hoegaarden 0,25 l • 38 Kč • Birrel nealko 0,33 l • 28 Kč Víno • Ryzlink vlašský 2010, jakostní, suché • 190 Kč • Moravský Muškát 2009, pozdní sběr, suché • 280 Kč • Rulandské šedé 2009, výběr z hroznů, polosladké • 390 Kč • Zweigeltrebe rosé 2010, jakostní, suché • 210 Kč • Frankovka 2009, jakostní, suché • 190 Kč • Cabernet Sauvignon 2010, jakostní, suché • Neronet 2009, jakostní, suché • 690 Kč

O autorovi| Milan Ballík, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče