Grossovo kvarteto

12. ledna 2014, 16:53 - Jan Štětka
12. ledna 2014, 16:53

Premiér chce oddémonizovat pověst poradního sboru

Všichni poradci v úřadu vlády si budou rovni, čtyři z nich si však budou rovnější. Tým superporadců premiéra Stanislava Grosse, jenž by měl v budoucnosti formálně spadat pod křídla sekčního šéfa úřadu vlády Zdeňka Šarapatky, dostal minulý týden konkrétnější podobu. Po exministrovi obrany Miroslavu Kostelkovi a poslanci Janu Mládkovi definitivně přijal Grossovo pozvání i sociolog Ivan Fišera. Otazník tak visí už jen nad účastí současného českého velvyslance v Rakousku Rudolfa Jindráka, který prý stále nedostal jasnou nabídku. Jindrák týdeníku EURO řekl, že na téma jeho angažmá se má začátkem tohoto týdne uskutečnit v Praze jednání. Informace od koaličních politiků uvádějí, že se čeká na to, zda dosavadního šéfa české mise u OSN Hynka Kmoníčka jmenuje svým prvním náměstkem (za nestraníka Jana Winklera) ministr zahraničí Cyril Svoboda. Pokud ne, mohl by se prý superporadcem pro zahraniční otázky stát právě Kmoníček.

Zatím nic neříkat.

O tom, jak bude vypadat jejich práce, budoucí superporadci moc mluvit nechtějí - tak se údajně dohodli s Grossem. „Tyto věci chce premiér řešit, až jeho vláda dostane ve sněmovně důvěru. Vždycky říkal, že instalovat superporadce nemá smysl, dokud vláda nebude potvrzena,“ řekl týdeníku EURO poslanec a někdejší náměstek ministra financí Jan Mládek (ČSSD). „Nějakou představu mám, ale nejsem si jistý, zda je to přesně ta, kterou má pan premiér,“ odmítl podrobně popsat náplň práce v nové funkci.
Zdeněk Šarapatka, který v roce 2001 po aféře Olovo musel opustit post poradce premiéra Miloše Zemana a po letech ve službách vicepremiéra Grosse nyní dostal ve Strakově akademii na starost sekci předsedy vlády, tvrdí, že o týmu superporadců je předčasné mluvit. Vše je prý zatím ve stadiu úvah Stanislava Grosse. Pro týdeník EURO Šarapatka ovšem zdůraznil, že se rozhodně necítí být jakýmkoli šéfem poradců. A to přesto, že se prý bude snažit, aby dotyční měli možnost kdykoli mluvit přímo s premiérem, nikoli jen prostřednictvím jediného šéfporadce, jak tomu bývalo za časů Miroslava Šloufa a Miloše Zemana. O nové roli nechce mluvit ani Ivan Fišera. „S panem premiérem jsem jednal a s jeho nabídkou vyslovil souhlas. Ale ještě bych se rád na to vše podíval z výšky a vyčkal na programové prohlášení vlády,“ uvedl někdejší „předklausovský“ předseda Občanského fóra, který by měl Grossovi pomáhat s orientací v problematice vzdělávání a lidských zdrojů.

Jediné privilegium.

Mezi normálními poradci a superporadci předsedy vlády má být jediný, zato důležitý rozdíl, spočívající v možnosti promluvit na zasedáních vlády. Zatímco běžní poradci mohli i v minulosti schůze vlády jen navštěvovat a tiše seděli v zadní řadě, kvůli superporadcům má být upraven jednací řád kabinetu. Hlasovat však budou mít i nadále právo jen ministři.
Jan Mládek tvrdí, že právo mluvit ve vládě je součástí Grossovy představy, že superporadci by měli aktivně komunikovat i s veřejností. „Aby permanentně nebyl ten problém, že se neví, co je to vlastně za lidi a co radí. V tomto byli stejní Miloš Zeman i Vladimír Špidla: Zeman měl Šloufa a jeho partu, což dávalo spoustu podnětů k různým spekulacím, Špidla měl zase ty podivuhodné ženy…,“ komentuje Mládek praxi bývalých premiérů. „Představou pana Grosse bylo zabránit podobnému démonizování poradců,“ dodává budoucí poradce pro ekonomiku s tím, že plánovanou otevřenost považuje za jakousi podmínku, s níž nabízenou pozici přijal. Kdyby prý pocítil tlak, aby jednotliví poradci nemluvili s médii, a aby jejich názor zazníval jen ústy Stanislava Grosse, neví, zda by za takových okolností funkci vzal.

Kompetence a odpovědnost.

Zatím není stanoveno, zda se superporadci stanou přímo zaměstnanci úřadu vlády. Jisté naopak je, že ve Strakově akademii budou mít své kanceláře. Šarapatky říká, že se tam ovšem ještě žádný z nich fyzicky nevyskytuje. Oficiální náplní činnosti superporadců má být oponentura politiky jednotlivých ministerstev, aby údajně do Parlamentu odcházely kvalitnější předlohy. Jenže právě tato poněkud nejasná role v politickém systému se nelíbí jak pravicové opozici a prezidentu Václavu Klausovi, tak koaličním lidovcům. Vadí jim příliš veliké pravomoci a nulová odpovědnost poradců. Šéflidovec Miroslav Kalousek se premiérovu nápadu posmívá jako zbytečnému opatření a zdůrazňuje, že sám by si takové řešení nevybral. Klaus se zase bojí, že mezi poradci a ministry bude docházet ke zbytečným sporům. „Jisté riziko existuje,“ připouští Mládek. „Samozřejmě je to věc, která je v českém politickém systému nová, zatím tu nic takového nebylo,“ dodal. O křížení kompetencí však soudí, že se dá posuzovat nejen jako negativum, ale i jako pozitivum. Mládek si myslí, že jiný problém by mohl nastat, pokud by zamýšlené kompetence superporadců narazily na zavedený systém kompetence šéfporadce, jímž formálně bude Šarapatka. „Jde o to, do jaké míry to vedení bude čistě administrativní, zda se tam nezačne uplatňovat nějaká linie,“ vysvětlil.
Lidovci, kteří za vytvořením systému superporadců cítí snahu ČSSD kontrolovat koaliční partnery, těžko mohou Grossovi v jeho úmyslu zabránit. Ke změně jednacího řádu kabinetu totiž stačí souhlas nadpoloviční většiny ministrů, a tou sociální demokraté disponují.

Zůstanu poslancem.

Mládek, který je významným členem rozpočtového a zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, je přesvědčen, že i přes angažmá v úřadu vlády zůstane poslancem. „Zřejmě to bude slučitelné s poslaneckým mandátem,“ řekl týdeníku EURO. Rudolfovi Jindrákovi by však nezbylo než opustit Vídeň, byť by asi i nadále zůstal zaměstnancem ministerstva zahraničí s čestným titulem velvyslanec.
V případě Jindráka probíhá mezi Stanislavem Grossem a Miroslavem Kalouskem druhé kolo bitvy o Černínský palác. Gross musí do 24.srpna uspokojit zemanovce ve své straně, na něž nevybyla ministerská křesla. Jinak hrozí, že například šéf sněmovního zahraničního výboru Vladimír Laštůvka nebo exministr zahraničí Jan Kavan nedají důvěru jeho kabinetu. Cyril Svoboda o „supervizi“ nestojí, nikoli náhodou preventivně prohlásil, že jednoho sociálnědemokratického náměstka už na ministerstvu má (Vladimíra Müllera, který nahradil Jana Kohouta po jeho odchodu do Bruselu) a je s ním prý velice spokojen. Přesto ministra zřejmě nemine spolupráce se zástupcem ČSSD buď v podobě Hynka Kmoníčka nebo Rudolfa Jindráka, z nichž ani jeden nepatří k příznivcům jeho proamerické politiky. Jindrákova i Kmoníčkova oponentura Svobodovy linie by ovšem mohla vést k tvrdým střetům uvnitř koalice.

Čtyři nebo víc?

Ještě minulý týden kolovaly divoké úvahy o tom, kdo všechno by se také mohl stát Grossovým superporadcem. Spekulovalo se, že šéfem týmu superporadců by mohl být bývalý ředitel Národního bezpečnostního úřadu Tomáš Kadlec, ten však týdeníku EURO řekl, že takovou nabídku nikdy nedostal. Za budoucího superporadce někteří sociální demokraté považují například i partajního ideologa Otto Novotného, jiné hlasy jsou však přesvědčeny, že do nejužší čtyřky poradců patřit nebude.
Gross při obsazování superporadcovských křesel rád využívá jako alternativy velvyslaneckých postů. Lidové noviny uvedly, že v případě, kdy by Miroslav Kostelka odmítl post poradce pro národní bezpečnost, byla pro něj připravena funkce velvyslance v Kanadě. Také odvolaný český eurokomisař Pavel Telička dostal na výběr poradcovské místo ve Strakovce nebo pozici ambasadora ve Washingtonu a Laštůvka možná vystřídá Borise Lazara (EURO 32/2004) na ambasádě v Berlíně. ===== ===== Superporadci premiéra Grosse
Miroslav Kostelka
(53), problematika národní bezpečnosti.
Absolvoval Vojenskou akademii v Brně, do roku 1989 člen KSČ. Strmou vojenskou kariéru ukončil vstupem do politiky loni počátkem června, kdy jako nestraník vystřídal Jaroslava Tvrdíka ve funkci ministra obrany Špidlovy vlády.

Jan Mládek (44), ekonomika.
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, člen KSČ v letech 1987 až 1989. V Zemanově vládě si jej ministr financí Pavel Mertlík vybral za svého prvního náměstka. Od roku 2002 poslanec, v ČSSD jsou jeho názory na ekonomiku považovány za liberální.

Ivan Fišera (63), problematika vzdělávání a lidských zdrojů.
Vystudoval sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po roce 1989 se angažoval v Občanském fóru (poslanec Federálního shromáždění), v roce 1990 byl jeho předsedou. Později působil v ČSSD, v době dělení československé federace důrazně požadoval referendum. Když se předsedou sociálních demokratů stal Miloš Zeman, přešel do odborů. V poslední době působí jako pedagog v Graduate School of Business (CMC) v Čelákovicích.

Rudolf Jindrák (40), zahraniční politika.
Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy v roce 1985 nastoupil na ministerstvo zahraničí. Loni se stal náměstkem ministra, od letošního května je českým velvyslancem v Rakousku. O jeho názory na středoevropskou politiku projevoval zájem už premiér Vladimír Špidla.

Zdeněk Šarapatka (46), ředitel sekce předsedy vlády na Úřadu vlády.
Vystudoval speciální pedagogiku. Jako člen poradního týmu expremiéra Miloše Zemana se zviditelnil v roce 2001 při objasňování aféry Olovo, když na Úřadu vlády vznikl hanopis na Petru Buzkovou. Později si jej Gross vybral za šéfa své vicepremiérské kanceláře. Před čtrnácti dny ho čerstvě jmenovaní ministři nainstalovali do funkce ředitele sekce předsedy vlády. Formálně by neměl být přímo superporadcem, tým však má spadat do jeho kompetence.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče