Gen šampionů

16. března 2015, 00:00 - Michal Půr Vadim Fojtík
16. března 2015, 00:00

Peníze ani genetika úspěch vašeho potomka ve sportu nezajistí » Zná to každý, kdo má děti. Když váš potomek dovrší hranici tří let, začnete spekulovat, který sport by pro něj byl nejvhodnější. Samozřejmě ten, který ho bude bavit a vás nezruinuje. Málokterý rodič se hned zpočátku domnívá, že z jeho syna či dcery vyroste profesionální sportovec. Odborníci, které jsme oslovili, se shodují, že opravdový talent obvykle nepoznáte hned.

Ukáže se až třeba v šesti, sedmi, ale i v deseti letech. Dítě by však mělo začít sportovat brzy, aby mělo vůbec šanci. To neznamená hned v brzkém věku se specializovat a desítky hodin týdně dřít na trénincích, jak se někteří domnívají. Výchova sportovců má být naopak pozvolná a větší tréninkové objemy přicházejí až ve vyšším věku.

Výběr a ti druzí Vybrali jsme pro vás celkem čtyři sporty, o nichž se domníváme, že mohou vás i vašeho potomka zajistit na stáří – pokud dokáže prorazit. Fotbal, golf, tenis a hokej se určitě na nejvyšších úrovních vyznačují dostatečnými příjmy, aby tuto podmínku splnily. Biatlon a florbal jsme přidali z prozaických důvodů: biatlon je na vzestupu nejen v Česku a díky diváckému zájmu do něj jde čím dál víc peněz a florbal je už nyní nejoblíbenějším sportem na českých školách. Mimochodem řada sportovních profesionálů boom běhání s hokejkou po tělocvičně nevidí ráda. Domnívají se, že je to příliš komfortní sportování, které vyžaduje nevelké úsilí a běžné dovednosti. Florbal nabízí tu výhodu, že jej může hrát prakticky každý a v podstatě nehrozí zranění. Je to ovšem také sport, na němž ve skutečnosti ještě nikdo nezbohatl.

V Česku se lze celkem slušně živit i jinými sporty, než kterým se detailněji věnuje týdeník Euro, i když šance, že se jimi zajistíte do konce života, je mnohem menší než třeba u hokeje. V Česku jsou to tradičně například lehká atletika, volejbal nebo basketbal, tedy sporty s dlouhou historií a širokou členskou základnou. Sem tam se objeví i nějaký úspěšný „exot“ v netradičním sportu, jako například Martina Sáblíková v rychlobruslení.

Obecně platí rovnice, čím větší členská základna (hlavně v mládežnických kategoriích), tím větší je šance, že se čeští sportovci budou ve světě výrazněji prosazovat a úkazy typu Sáblíková budou častější. Bez podpory státu, respektive veřejných rozpočtů to ale nepůjde. Vysychající prameny Zatímco výdaje na sport v rámci Evropské unie stále rostou a pomalu se blíží 0,5 procenta HDP, Česko vsadilo na zcela opačný trend, za poslední čtvrtstoletí výdaje eráru klesly takřka 2,5krát, zhruba na tři miliardy korun.

Třeba Slovensko vydává na sport pětkrát víc. „Pokud by měl český sport stejné podmínky jako na Slovensku, měl by dnes místo tři miliard korun ze státního rozpočtu dostávat patnáct miliard korun,“ uvádí se ve studii České unie sportu (dříve Český svaz tělesné výchovy a sportu), kterou má týdeník Euro k dispozici.

Aktuální situaci již dlouhodobě kritizují sportovní svazy. Je pravda, že se o část zdrojů připravily samy. Ještě před několika lety proudily do českého sportu stovky milionů korun ročně ze zisku Sazky. Podnik, který ovládaly sportovní svazy v čele s ČSTV, ale nepřežil panování dlouholetého šéfa Aleše Hušáka a firmu dnes ovládá KKCG Karla Komárka mladšího.

Sportovní činitelé varují, že kvůli vysychajícímu přílivu peněz do sportu z eráru ubývá nejen členů ve sportovních spolcích, ale také sportovních celků. V Česku je organizována v oddílech zhruba pětina občanů, v sousedním Rakousku je to čtyřicet procent. Současně s tím roste i finanční spoluúčast domácností na sportu. „Celkový podíl domácností na financování základních článků sportu činí až 42 procent a podíl domácností na celkové spotřebě sportu tvoří až osmdesát procent,“ uvádí se ve zmíněné studii. Což, jak tvrdí autoři dokumentu, vede k tomu, že 23 procent rodin (ve kterých žije zhruba 450 tisíc dětí) není schopno uhradit dětem výdaje na sport.

Zastarávají i sportovní zařízení. Na rozdíl od západní Evropy má v Česku sportovní hnutí většinu sportovních zařízení ve svém majetku a správě. Bez navýšení státní pomoci je ale není schopno udržovat alespoň tak, aby dále nechátrala. Aktuální vnitřní dluh na sportovním zařízení, který vznikl v letech 1989 až 2015, dosahuje dvaceti až třiceti miliard korun.

Vedení České unie sportu nyní prosazuje, aby v příštím roce navýšil stát financování sportu ze svého rozpočtu o tři miliardy korun (zhruba na šest miliard). V roce 2017 by z eráru na sport mělo jít již sedm miliard korun.

„Záměrem je dosáhnout do roku 2025 úrovně ve výši zhruba 0,3 až 0,4 procenta HDP, což v cenách roku 2015 představuje zhruba dvanáct až patnáct miliard korun ročně,“ uvádí šéf unie Miroslav Jansta.

Geny nejsou všechno Jestli se sportovcům podaří tyhle peníze ze státu „vyždímat“, není v tuto chvíli ani zdaleka jisté. Podobně jako není jasné, jestli ty miliardy navíc dokážou zvrátit trend zvyšující se rodičovské spoluúčasti na sportování dětí. Co naopak jisté je, je čím dál větší sofistikovanost sportů a čím dál větší pronikání moderních technologií.

Tahle situace přímo volá po novátorských přístupech k včasnému odhalování nadání dítěte pro jednotlivé disciplíny. Například Institut bioorganické chemie v Uzbekistánu loni oznámil, že vyvinul jednoduchý krevní test, který odhalí sportovní vlohy malých dětí na základě 50 genů, jež údajně určují budoucí šampiony. V letošním roce chce tamní olympijský výbor testování zavést ve fotbale, plavání a veslování. Genetické testování sportovců má přirozeně řadu odpůrců, kteří mimo jiné poukazují na to, že se současnými poznatky jednoduše netušíme, co který gen přesně dělá. Ostatně samotný fakt, že průkopníkem na tomto poli má být Uzbekistán, vzbuzuje jisté pochyby.

Je zřejmé, že konečné rozhodnutí navzdory pokroku v genetice opět zůstane na rodičích.

Redakce týdeníku Euro však při zkoumání jednotlivých sportů dospěla k překvapivě jednoznačným závěrům. Pokud chcete sport, který vás nebude příliš stát a kde existují reálné šance na úspěch, vsaďte na fotbal. Zajímavý poměr cena/výkon ovšem nabízí i golf. Naopak pokud vás napadlo, že budete mít doma novou Petru Kvitovou nebo Tomáše Berdycha, dejte si raději studenou sprchu a dvakrát obejděte blok. Důvody se dočtete dále.

Sport v číslech 15 miliard korun má jít podle představ sportovců v roce 2025 ze státního rozpočtu na podporu sportu 60 miliard korun činí hodnota majetku, který obhospodařují sportovní organizace 20 procent dívek a 25 procent chlapců denně sportuje 37 miliard korun činí podíl sportu na příjmech státního rozpočtu 400 miliard eur je hodnota, kterou vytvoří ročně sport v EU, což odpovídá 3,7 procenta HDP 15 milionů osob v EU pracuje ve sportovním sektoru, v Česku kolem 200 tisíc lidí

O autorovi| Michal Půr Vadim Fojtík, pur@mf.cz fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče