Feminacistky v akci

 Páral Pavel Páral 11. listopadu 2015, 12:48
11. listopadu 2015, 12:48

Skandál s odstraněním fotografií částečně obnažených žen pořízených jakousi historickou fotografickou technikou z Knihovny AV po nátlaku dvou obskurních ženských spolků posloužil k pobavení veřejnosti a vesměs úsměvným reakcím médií. Ono to ale tak úsměvné není. Když si někdo z nějakých veskrze ideologických pozic osobuje právo zasahovat do svobody projevu a svobod akademických, je třeba mít se velmi na pozoru.

Feministické hnutí svých původních cílů dávno dosáhlo. V civilizovaném světě mají prostě ženy stejná práva jako muži a nikdo to nezpochybňuje. To samozřejmě neznamená, že nedochází k hrubému chování k ženám v zaměstnání, sexuálním útokům, bossingu.

Dnešní úroveň právní ochrany je však už dlouho velmi vysoká a takové chování je běžně trestáno. A mimochodem neodehrává se jen ze strany mužů k ženám, ale i v obráceném gardu, a o chování žen mezi sebou by mohl každý, kdo má zkušenost s feminizovaným kolektivem napsat několik hororů. Je to o slušném chování a kultuře a nikoli o rovnosti pohlaví.

A podobné je to i s onou věčně kritizovanou nerovností v odměňování. Rozdíly v průměrných výdělcích mají své logické příčiny. Například ve státním sektoru je odměňování jednoznačně rovné. Jenže podle tabulek. Ty vycházejí nikoli z pracovního výkonu, ale délky odsloužené praxe, což ženy po mateřské prostě poškozuje. Škůdcem tedy nejsou zlí a nepřející muži, ale systém tabulkových platů, který by měl být odstraněn.

A v soukromém sektoru to opět není o genderu, ale o asertivitě při vyjednávání o mzdě a samozřejmě o pracovní pozici, o níž kromě samotných schopností a výkonnosti rozhoduje také ona asertivita a připravenost vést druhé i přijímat odpovědnost. Nicméně o všech těchto věcech mohou ve svobodné společnosti vést feministky veřejnou a jakkoli ideologicky předpojatou diskusi a nikdo nemůže nic namítat.

Sexuální objekt

Jakákoli diskuse ale končí v okamžiku, kdy si nějaké spolky osobují právo rozhodovat, co je vhodné kde vystavovat, jak je možné se veřejně vyjadřovat a vůbec se chovat tak, aby ženy „nebyly ponižovány“ či „nebyla jejich společenská role redukována na sexuální objekt“. A kdy jsou nositelé jiných názorů vykazováni ze slušné společnosti a označováni za tupé sexisty.

Spravedlivá touha po rovnosti šancí je jistě pozitivní emoce, stejně jako třeba láska k vlasti. Ale úplně stejně se může uplatňováním mýtů o stálém utlačování zvrhnout v perverzní a zhoubnou nahnědlou podobu.

A tak, dokud můžeme, tak si řekněme veřejně, že ženy jsou sexuálním objektem. Jinak by lidstvo vyhynulo. Množíme se totiž sexuálním aktem, jako většina živých tvorů, s výjimkou měňavek, jejichž mentální kapacitě tak zhruba odpovídá argumentace, na jejímž základě vedení Knihovny AV zrušilo onu inkriminovanou výstavu.

Ale jsou také, a vůbec ne zřídka, sexuálním subjektem a nakonec i čímkoliv jiným, čím chtějí v demokratické společnosti být a nikdo proti tomu nemůže nic namítat, natož to nějak „redukovat“.


Další komentáře autora:

Sobectví na dlouhém vedení

Český zázrak a fiskální slepota

A takhle to bude pořád

Musíte si přečíst

Zůstaňte v Praze! Průvodce víkendovou metropolí #17

Startup pomůže se žalobami. Prý má ušlechtilé cíle

Zbrojař Strnad se zajímá o zadlužený Kovosvit

Dělníci zákulisí. Kdo pracuje na volebním úspěchu…

Česko a Německo dál rozdělují kvóty, potvrdila…

Proti Merkelové v Praze protestovalo asi 200 lidí

Michal Horáček: Jen já a lidi
Michal Horáček, známý textař a možný prezidentský kandidát, v pořadu Euro TV slibuje, že se v kampani obejde bez politických stran i sponzorů. Agituje za pragmatický vztah k Číně, ale zároveň zůstává zastáncem EU. Islám je podle něj s českým prostředím nekompatibilní.
Zhlédnout další videa