Exekuční past

10. srpna 2015, 00:00 - Václav Herz
10. srpna 2015, 00:00

Odvrátí pády dlužníků do dluhové spirály drobné úpravy zákonů? Časté změny zákonů týkajících se exekucí, které přicházejí již dvakrát třikrát ročně, způsobily od dob populisty a bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila naprostou nesrozumitelnost, kdy v záplavě přechodných ustanovení není zřejmé, co může být vymáháno a po kom. Poslední zrušení přechodného ustanovení k postihování majetku manžela povinného Ústavním soudem z dubna 2015 je od 1. července zase novelou zákona částečně obnoveno. Ani experti ministerstva spravedlnosti nejsou schopni porozumět novelám, a proto je na světě nový, letos již třetí návrh novely zákonů týkajících se exekucí, který však opětovně řeší změny již letos přijaté.

Novelu ministerstvo uvádí jako zásadní dílo, bohužel se jedná o podobnou kvalitu jako u téměř všech předcházejících trháků – insolvenčního zákona, o státním zastupitelství a podobně. V poslední době je v módě psychologický nátlak na příbuzné a přátele povinných, kdy je nabízena možnost půjčky ke splacení dluhu za povinného. Tím vznikají nové pohledávky a případně nové exekuce, které by nikdy nevznikly. Současný systém pohledávkového byznysu umožňuje nadužívání exekucí a eliminuje riziko věřitele. Tento nátlak však žádná změna zákona neodstraní.

Obchod roku

Personální vybavení ministerstva je po léta bohužel stejné kvality, a proto snaha každého ministra postihovat velké exekutorské úřady zcela vázne. V kárných řízeních u Nejvyššího správního soudu zaměstnanci ministerstva, tedy kární žalobci, zmateně vystupují jako svědci a protokoly o kontrole chtějí během soudního jednání doplňovat svědeckou výpovědí. Žaloby připravené ministerstvem spravedlnosti obvykle vedou k jejich zamítnutí. Snahy o politické procesy, jako byl případ nesmyslné kárné žaloby na propagátora teritoriality Petra Polanského, také končí nezdarem. Úporná snaha ministrů spravedlnosti zavést kárnou praxi exekutorů (a v budoucnu jistě všech právních profesí i soudců) prostřednictvím správního řízení padá na neúrodnou půdu neústavnosti a odporu všech právních profesí. O to více je nutné sledovat prohlášení ministra Pelikána ke kárné žalobě na největší a nejdrsnější exekutorský úřad JUDr. Tomáše Vrány. Navrhuje se odvolání z exekutorského úřadu. Zbraněmi harašil i ministr Pospíšil, ale úspěšné žaloby také nepodal.

Proslýchá se, že exekutor Vrána z úřadu odstoupí ještě před zahájením soudního řízení. Nástupnictví jeho úřadu, který má obrat ve stamilionech a zisk v desetimilionech, je již nyní předmětem zájmu několika skupin. Výběr nástupníka je svěřen komisi, kde zasedají zaměstnanci exekutorské komory, soudci a zaměstnanci ministerstva.

Ovšem samotná změna ve vedení tohoto úřadu pro povinné nic neznamená, resp. nelze očekávat, že by se způsoby vymáhání změnily. Roční nápad pohledávek v počtu 60 tisíc zcela vylučuje osobní dohled exekutora.

Navíc úřadem vládnou vlivné „pohledávkové“ lobby, jejichž cílem je vydolovat z pohledávek co nejvíce. A jakkoli. Ve spojitosti s nástupcem přerovského úřadu se v kuloárech hovoří o bývalém kandidátovi JUDr. Mohylovi a o šumperském exekutorovi Kubisovi, také bývalém kandidátovi u JUDr. Vrány.

Zásadní změnou v oblasti exekucí, ke které se vládní strany zavázaly v koaliční smlouvě a v programovém prohlášení, je teritorialita exekutorů, což je princip přidělování činnosti (například pohledávek) exekutorům stejně jako u soudů, tedy rovnoměrně v příslušném okrese, a nikoli podle úvahy věřitele. Přídělem podle určitého rozvrhu (první, druhý…) se omezí úzké vazby pohledávkových mafií na exekutory, přetnou se drancovací kolečka a tím se ukončí doba navyšování nákladů, nezákonných způsobů vymáhání, zruší se dosavadní korupční systém a výrazně se uleví dlužníkům. Také se značně omezí vytváření umělých pohledávek. Obžalovaní nebo poškození trestním činem si nemohou vybrat „svého“ soudce a obdobně si nemůže dlužník vybrat svého exekutora, kterému bude diktovat, co má dělat.

Ano teritorialitě

Ministr Pelikán teritorialitu prosazuje, začal u insolvenčních správců. Také vyhověl tlaku svého stranického kolegy Jaroslava Faltýnka, který jako prostějovský poslanec a po ministrovi Babišovi nejvlivnější postava hnutí ANO tvrdě bojuje proti teritorialitě. K senátnímu návrhu teritoriality zaslal negativní stanovisko. Své stanovisko zakládá na analýze z března 2015 od docenta Smrčky, kterou ministerstvo spravedlnosti ani nezadalo, ani nezaplatilo, a ani se k ní ministr nehlásí, když uvádí, že se musí dopracovat.

Autoři analýzy tvrdí, že teritorialita sníží vymahatelnost. Zcela překvapivá informace je založená pouze na tvrzení zpracovatelů a jejich úsudku spočívajícím v tom, že exekutoři, které si vybral nejmenovaný telekomunikační operátor nebo banka či splátková společnost (všechny nejmenované – anonymní), jsou ti úspěšní a všichni ostatní exekutoři – zhruba 139 – jsou schopni vymáhat vždy hůře než ten nejhorší z vybrané sestavy. Toho, že není jasné, jakou veličinu úspěšnosti vymáhání poměřuje, zda vymoženou částku, nebo celou pohledávku či počet pohledávek, a proč si vzorová splátková společnost drží exekutora, který vymáhá 6,8 procenta, což je 4,5krát méně než její nejlepší exekutor, nebo proč telefonní operátor přestal spolupracovat s nejvýkonnějšími exekutory, zatímco ty nejméně výkonné si ponechal, si autoři nevšímají. A způsob výběru exekutorů je zcela opomenut, takže nevíme, zda vzoroví správci pohledávek oslovili všechny exekutory, či zda spolupracují jenom ti, kteří slíbili úplatek.

Autoři Smrčka a Plaček efektivitu vymáhání porovnávají na zcela odlišných portfoliích pohledávek. Navíc u kulatého stolu za účasti mnoha kapacit právního světa v rámci Pražského právnického podzimu, organizovaného Karlem Havlíčkem v červnu 2015, pod záštitou Pavla Rychetského, předsedy Ústavního soudu, zpochybnil Plaček svou práci spolutvůrce analýzy, že práce trpí zásadním nedostatkem dat, což je koneckonců uvedeno hned v úvodu analýzy.

Autor docent Smrčka se však před zpracováním analýzy vyjadřoval k teritorialitě značně negativně již i v jednom polemickém textu (Kde končí rozum, tam začíná politika, Lidové noviny 29. 4. 2014), tudíž výběr autora předesílá výsledek jeho práce. Smrčka prohlašuje, že mu nešlo o peníze, ale o data o exekutorech, takže mu ani nevadí, že ministerstvo analýzu nezaplatilo. Ministr Pelikán analýzu kritizuje, že uplatňuje pouze ekonomické hledisko, a považuje ji za zaujatou: „Proto jsme ji museli vyhodnotit opatrně a kriticky, ale i tak nám přinesla velmi cenné poučení.“ (Lidové noviny 11. 5. 2015, str. 14) Lze dodat, že právě nepřesvědčivá analýza, kterou někteří zaměstnanci ministerstva a exekutoři protlačují, nejvíce pomáhá snahám o zavedení teritoriality. l

V poslední době je v módě psychologický nátlak na příbuzné a přátele povinných, kdy je nabízena možnost půjčky ke splacení dluhu za povinného. Zásadní změnou v oblasti exekucí je teritorialita exekutorů, což je princip přidělování činnosti exekutorům rovnoměrně v příslušném okrese, nikoli podle úvahy věřitele.

O autorovi| Václav Herz • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče