Exekuční obchod roku

31. srpna 2015, 00:00 - RENÉ MOHYLA
31. srpna 2015, 00:00

Pokud nechceme jít o spoustu kroků zpět, musejí zde soudní exekutoři zůstat

V nedávném vydání týdeníku Euro jsem si se zájmem přečetl článek Václava Herze nazvaný Teritorialita soudních exekutorů a obchod roku. Exekutorské profesi se již nějakou dobu věnuji a jako asi většina kolegů se potýkám s neustále se zhoršujícími podmínkami, které výkon rozhodnutí provázejí. S velkou zvědavostí a vervou jsem se tudíž jal inhalovat vzácné informace či návod, jak být u tohoto velkého „obchodu roku“.

tRatolIŠtĚ KRve

Velká očekávání bývají obvykle následována ještě větším zklamáním, což se bohužel do poslední tečky vyplnilo i tentokrát. Nejenže jsem se nedopátral, kde na mne onen obchod roku čeká, ale také jsem se o sobě, stejně jako o dalších z oboru dozvěděl, jací jsme vlastně doopravdy. Krvelačné zrůdy, ovládané mafiánskými gangy advokátů, útočící v hordách na nevinné občany, kteří nikdy nic a nikomu nedlužili. Nejprve náš gang vyrobí pohledávky a poté s využitím praktik příslušících spíše sicilskému podsvětí tyto pohledávky v tratolišti krve vymáhá.

Nevím, kdo a co autora inspirovalo k takovému náhledu na náš profesní stav, ale to už se dostáváme do roviny spekulací. Autor totiž uzavírá své apokalyptické podobenství optimisticky, a to nalezením léku proti této mafiánské sebrance. Lék se jmenuje územní působnost exekutora, zkráceně teritorialita. Účinnost léku spočívá v tom, že exekutor bude moci působit pouze v přiděleném regionu, a tudíž se nebude muset jakkoli o přidělování případů k vymáhání starat. Načež tedy rozváže styky s mafií, stane se lidovým poradcem svých dlužníků, se kterými se bude osobně znát, a tím pádem citlivě posuzovat jejich životní situaci.

Nechci posuzovat vhodnost či nevhodnost zavedení územního principu, názory na tuto zásadní změnu se různí a já nemám ambici pasovat se do role nejpovolanějšího.

Spíše bych se ještě vrátil k tomu, jaký má původní článek smysl a co má býti jeho posláním. To podstatné sdělení se totiž dozvídáme až na konci, kdy autor nachází onen teritoriální lék na barvitě popisované mafi án ské praktiky.

Na samotném konci přichází pro mě ten největší šok, který také vyvolal moji potřebu na článek reagovat, když si uvědomím, že v zájmu prosazování teritoriality exekutorů je autor schopen takovým způsobem dehonestovat toto velmi náročné povolání – exekutorskou profesi a celý exekutorský stav.

Tyto nízké metody absolutně odmítám, a to bez ohledu na to, jestli mají zavedení územního principu podporovat, či před ním varovat. Prosazování nějaké dílčí změny metodou pošpinění a degradace celého profesního stavu je neslušné, nekolegiální, neprofesionální a hlavně nebezpečné. Taky se totiž může stát, že po vydání takového hanopisu skutečně nastanou změny, ale nikoli žabomyšího teritoriálního charakteru, ale daleko větší. Třeba odebrání dalších pravomocí soudním exekutorům nebo zrušení celé této profese. Ještě pár takových zavádějících článků, které nejsou podloženy jediným faktem, ale pouze manipulujícími domněnkami, a myslím, že zrušení exekutorů jako celku na sebe nenechá dlouho čekat.

lepŠí vYMaHatelnoSt

Institut soudních exekutorů jako soukromých subjektů, na které stát přenáší některé pravomoci, vznikl v roce 2001. Běží a funguje tedy patnáctým rokem. Poté, co začali soudem přiznané pohledávky vymáhat soudní (soukromí) exekutoři namísto soudních úředníků, raketově vzrostla úspěšnost vymáhání pohledávek. Z úspěšnosti dvě procenta najednou bylo 30 procent. Platební morálka, která byla na přelomu milénia žalostná, doznala výrazné nápravy. Ano, pro dlužníky začaly obtížnější časy, protože nebylo tak jednoduché se placení dluhů vyhnout. Naopak věřitelé si oddechli, že konečně vzrostla vymahatelnost jejich práv.

Jsem přesvědčen, že profese soudního exekutora musí mít své pevné místo v právním řádu. Pokud nechceme jít o spoustu kroků zpět, pokud nechceme do společnosti vysílat signály, že dluhy se platit nemusejí a ten, kdo se stará o jejich vymáhání, je zloduch či mafián, musejí zde soudní exekutoři zůstat a musí zůstat někdo, kdo vůbec najde odvahu toto náročné povolání vykonávat.

O autorovi| RENÉ MOHYLA Exekutorský úoad Poerov

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče