Evropská energetika se bez obrovských investic ke spolehlivosti nevrátí

16. června 2014, 00:00 - BEATA HOLEČKOVÁ
16. června 2014, 00:00

Novou politickou reprezentaci čeká nelehký úkol – revize energetické politiky EU. Výsledkem té dosavadní je příliš drahá energie a odkládání potřebných investic

Evropská energetika prošla v poslední dekádě přeměnou, kterou předtím nezaznamenala desítky let. S nástupem obnovitelných zdrojů se změnila její struktura a zvýšily požadavky na přenos. Evropská unie tak sice zhruba plní cíle, které si stanovila ve své politice boje proti klimatickým změnám, její energetika se však dostala do problémů, které bude těžko řešit.

Vysoká cena energií Průmyslové podniky i drobné spotřebitele dnes trápí vysoké ceny energií, v energetickém sektoru se naopak odkládají potřebné investice. Paradoxní situace, v níž se přes vysokou cenu pro zákazníka nevyplatí budování nových výrobních kapacit, se nejvíc vyhrotila u elektřiny. Přestože na trhu její cena klesá, zákazníci za ni platí čím dál víc (viz box).

Evropská komise sice už vloni v listopadu připustila, že bude nutné dosavadní politiku revidovat, nová doporučení však zatím nepřinesla žádné výsledky. „Evropa by měla do své elektrárenské soustavy do roku 2035 investovat dva biliony dolarů, jinak bude ohrožena spolehlivost dodávek elektřiny,“ uvedla tento měsíc ve své nové zprávě Mezinárodní energetická agentura (IEA). Podle IEA budou Evropě drahé energie škodit dalších minimálně dvacet let. Vedoucí ekonom agentury Fatih Birol odhaduje, že starý kontinent přijde během té doby až o třetinu vývozu z produkce energeticky náročných odvětví. Nebude schopen konkurovat cenou a příliš vysoké náklady jej postupně vytlačí z trhu. Snížený odbyt tak ohrozí zhruba 30 milionů lidí, již pracují například v železárnách, hutích nebo petrochemických provozech. „Aktuálně jsou ceny plynu pro evropské podniky trojnásobné oproti cenám v USA, ceny elektrické energie dvojnásobné,“ vysvětluje Birol.

Evropští průmyslníci z tohoto vývoje viní především přemrštěně silnou podporu obnovitelných zdrojů elektřiny, nadiktovanou z Bruselu v rámci politiky ochrany klimatu, a také drahé dovozy plynu z Ruska. Podle IEA je jedinou možnou obranou další rozvoj těžby základních energetických surovin z mořských šelfů, rozvoj těžby břidlicové ropy a plynu a budování nových jaderných reaktorů. Další možností by bylo nalezení dohody s Ruskem o zlevnění jeho dodávek, což je však při současných napjatých vztazích málo pravděpodobné. První návrhy Evropská unie si stanovila do roku 2020 tři „dvacítkové“ cíle. Snížení emisí CO2 o dvacet procent, dvacetiprocentní podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energií a dvacetiprocentní zvýšení energetické efektivity. Na stanovení cílů pro rok 2030 se zatím čeká, ale nová politická reprezentace by se jim měla věnovat už v příštích týdnech.

Komise v dokumentu z ledna letošního roku navrhla dva cíle – čtyřicetiprocentní snížení emisí CO2 oproti roku 1990 a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 27 procent. V poslední době k nim přibyl požadavek na zvýšení energetické účinnosti. I když stanovení konkrétní podoby tohoto cíle ještě čeká velká diskuse, komise podle informací z Bruselu uvažuje o hodnotě navýšení v rozmezí 30 až 35 procent v porovnání s rokem 1990. Jedním z argumentů, které mají tento záměr podpořit, je snížení závislosti na dovozu ruského plynu.

Stanovení cílů, ať budou jakékoli, nebude stačit. Dosavadní vývoj je v přímém rozporu s hlavním cílem energetické politiky EU, podle něhož musí trh zajistit pro občany bezpečné dodávky cenově dostupné energie. Evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger minulý měsíc zopakoval, že Evropa celosvětové klima nezachrání. Klíčovým prvkem je podle něj zlepšení energetické infrastruktury, větší propojení soustav jednotlivých zemí a dokončení vnitřního unijního trhu.

Podmínky zajištění spolehlivosti Oettinger už vloni vyzval státy EU, aby přehodnotily svůj přístup k obnovitelným zdrojům. Zdůraznil, že větrná ani solární energie už podporu nepotřebují a národní vlády by se naopak měly soustředit na to, jak zajistit dostatečnou kapacitu přenosových sítí a potřebné záložní zdroje. Zastavení podpory nemá jít cestou retroaktivních změn. To znamená, že se evropští spotřebitelé musejí smířit s tím, že jim dotované výkupní ceny, zaručené ve smlouvách s investory někde i na více než dvacet let, budou elektřinu zdražovat ještě hodně dlouho.

Další tlak na růst cen energií pro spotřebitele vyvolají obrovské investice, které by měly eliminovat následky výkyvů způsobených povinnými odběry energie z větrných a solárních elektráren. Například Německo bude muset podle odhadů postavit téměř pět tisíc kilometrů nových sítí. Ty nynější nedokážou dopravit přebytky ze severu k odběratelům na jihu a elektřina ze solárů a severoněmeckých větrných parků komplikuje situaci i v sousedních zemích. Nizozemsko a Polsko se už přetokům z Německa brání transformátory, které v případě přetížení národní sítě nadbytečnou elektřinu odpojují.

Česko jejich instalaci plánuje a toto opatření si během přístích dvou let vyžádá investici kolem dvou miliard korun.

Snaha o řízení evropského energetického trhu selhala.

V systému 28 různých energetických koncepcí nepomohly jednotné normy ani zvolené nástroje. Emisní povolenky, které měly mimo jiné zajistit dostatečnou kapacitu nízkoemisních

záložních zdrojů, dnes žádnou motivaci neposkytují. Podle velkých energetických společností se v Evropě během posledních měsíců odstavily konvenční zdroje o celkové kapacitě přes 50 GW. Provoz přerušily nebo nezahájily hlavně moderní nízkouhlíkaté paroplynové jednotky.

Objem emisí CO2 se tak zcela v rozporu s cíli energetické politiky EU zvýšil v posledních dvou letech o 2,4 procenta. l

„Tržní“ cena silové elektřiny, což je ovšem zároveň to, co za tuto energii inkasuje výrobce využívající klasické tj. nedotované zdroje, klesla od roku 2008 na polovinu. I když se tato změna částečně promítla i do účtů pro koncové zákazníky, jiné platby a poplatky – za podporu obnovitelných zdrojů, za přenos a distribuci atd. – rostly mnohem rychleji. Celkové platby za elektřinu se tak podle Eurostatu evropským odběratelům zvyšovaly až do loňského roku. Domácnostem v EU elektřina v průměru podražila jen v období 2010 až 2012 o čtrnáct procent, průmyslovým odběratelům o dvanáct procent. l Evropští spotřebitelé se musejí smířit s tím, že jim dotované výkupní ceny elektřinu budou zdražovat ještě hodně dlouho

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče