Elektřina na leasing

29. července 2013, 00:00 - Blahoslav Hruška
29. července 2013, 00:00

Energetické projekty pro Afriku mají nový trend. Místo rozvojových darů sázejí na solární systémy splácené mikroplatbami

Jedním z paradoxů elektřiny z obnovitelných zdrojů je fakt, že v zemích, kde jsou pro ni nejlepší přírodní podmínky, je jí také nejméně. Keňa a Tanzanie patří mezi politicky i ekonomicky nejstabilnější země Afriky a slunce tu svítí téměř nepřetržitě. Metr čtvereční fotovoltaiky dokáže vyrobit denně až šestkrát více elektřiny než v našich podmínkách. Krajinu posetou solárními panely ale ve východní Africe nehledejme. A zdaleka za to nemůže příliš malá vládní podpora výkupních cen elektřiny, která nezaručuje dobrý výnos solárním baronům. Třeba Keňa vloni zrušila DPH na fotovoltaické panely a slunečními minielektrárnami osazuje všechny vládní budovy. Důvod pro relativně sporé využití elektřiny ze slunce je mnohem prozaičtější. Z téměř 45 milionů Keňanů je na elektrickou síť připojeno jen 15 procent. Ostatní se musejí doma obejít bez zásuvek a místo drátů jim do domu vede v lepším případě kabel z naftového generátoru na dvorku.

Což ovšem neznamená, že by východ Afriky nebyl zajímavým místem pro byznys evropských i amerických světlonošů. Se střešními panely, které nejsou připojeny na síť, se v poslední době roztrhl pytel. Zvlášť spojení rozvojové pomoci s čistou a decentralizovanou energií zapadá do ideových rámců světových organizací, a tak o nejrůznější „sluneční“ platformy není nouze.

Světová banka provozuje projekt Lighting Africa, který distribuuje solární svítilny, jež se ve dne nabíjejí a za tmy vydávají umělé světlo. Projekt byl odzkoušen v Keni a loni se začal rozvíjet také v Senegalu a Mali. Společnost SolarAid zase v červnu dostala od Googludotaci ve výši půl milionu britských liber (přes 15 milionů korun) na obecní osvětlovací tělesa pro africký venkov. V Zimbabwe slaví úspěchy lampa LittleSun, která nahrazuje mihotavé světlo petrolejek úspornými LED diodami, jež pohání sluncem dobíjený akumulátor.

Přínos je to zejména pro školou povinné děti, které si nekazí oči při psaní úkolů. I ostatní jména výrobků, které doporučuje Lighting Africa, se narážkami na slunce jen hemží: Sun King, Sun Transfer, Solar Mine.

Nefunkční šrot Světlo pro Afriku má ale jeden zásadní problém.

Ze svítilen nelze odebírat proud a poskytnou právě jen světlo. Pokud chce africká domácnost ze slunce napájet třeba malou televizi nebo ledničku, má jen dvě možnosti. Buď investovat do opravdových solárních panelů, nebo takový systém dostat zdarma coby rozvojovou pomoc – nejčastěji z USA nebo západní Evropy.

Potíž je v tom, že na první řešení začínající v přepočtu na stovce amerických dolarů nemá drtivá většina Afričanů peníze a to druhé připomíná danajský dar. Střešní fotovoltaické soustavy bývají poruchové, a pokud se rozbijí, nikdo je neopraví a většinou končí jako šrot v příkopu za vesnicí.

„Afrika je plná podobných nefunkčních solárních panelů,“ upozorňuje Bruno Wenn, šéf Německé investiční a rozvojové společnosti (DEG). „Možná největší problém je v tom, že v Afričanech nevidíme potenciální zákazníky, ale chudáky, kteří potřebují naši pomoc,“ dodává. Ne všichni ale v Africe spatřují jen region, v němž se může zbytečně utrácet rozvojová pomoc, která dá načas vydělat nějaké západní firmě a vzápětí je zapomenuta. Třeba německý podnikatel Thomas Gottschalk, který v Berlíně založil společnost Mobisol, jde na věc čistě obchodnicky. Chtít po afrických zákaznících, aby si za drahé peníze pořizovali zboží, které z Číny mohou mít mnohem levněji, je nesmysl. Když jim fotovoltaický panel ale někdo nabídne na leasing, a ještě se postará o servis, může jít o lákavou alternativní energii. Nejen ekologicky, ale i ekonomicky.

„Téměř každá rodina v Keni, Tanzanii nebo Ghaně, kde působíme, beztak za energii utrácí, i když není připojena na síť. Provoz naftového generátoru přijde v přepočtu až na půl dolaru denně. A to není málo,“ vypočítává Gottschalk.

Podle odhadů Světové banky utratí celá subsaharská Afrika ročně za naftu, petrolej a svíčky 10,5 miliardy dolarů. Dost velkou sumu na to, aby část šla přesunout na jiné energetické zdroje – třeba právě na slunce.

Mobisol nabízí za měsíční nájem od 60 amerických centů až po 1,5 dolaru fotovoltaické soustavy o výkonu 20 až 200 wattů doplněné o akumulátory. Silnější minielektrárny jsou schopny pohánět i televizi nebo malou lednici, slabší utáhnou tři diodové žárovky a notebook. A především se z nich může nabíjet až deset mobilních telefonů najednou.

Povolání: dobíječ Pro východní Afriku, která nabízí levné a kvalitní hlasové i datové služby, je běžné, že lidé sice mají mobil, ale nikoli elektřinu na jeho dobití. A tak patří mezi nejžádanější služby právě dobíjení mobilních telefonů. Běžná cena je v přepočtu 30 amerických centů za jeden přístroj, stejně obvyklý je i rozvoz dobitých telefonů majitelům třeba na kole nebo na motorce, a to až do vzdálenosti několik desítek kilometrů.

„Vyrábíme i jakousi podnikatelskou verzi naší soustavy, která je určena právě dobíječům mobilů, protože má deset elektrických zásuvek,“ říká Gottschalk.

S tím není sám, ve východní Africe slaví úspěchy třeba solární dobíjecí stanice Mobi od britské firmy Azuri. A podobné panely jako Mobisol nabízí i keňská společnost M-Kopa, která využívá platformy americké D. Light Energy. Jenže oba konkurenční systémy vyžadují vysokou vstupní splátku. A chybí jim velkorysá záruka, kterou nabízí Mobisol – tři roky na akumulátor a 20 let na solární panely. „Můžeme si to dovolit, protože nepoužíváme ty nejlevnější díly,“ vysvětluje Gottschalk.

S mobily úzce souvisí i další zlepšovák od Mobisolu. Účty se platí výhradně přes SMS. Díky službám, jako je M-Pesa, je možné využívat v Keni a Tanzanii mobilní telefon jako elektronickou peněženku. A to nejen bez aktivního bankovního účtu, ale i bez nahrané aplikace, a tím také smartphonu.

Bez M-Pesy se ostatně neobejde nejen Gottschalkův Mobisol, ale žádný podnikatel ve východní Africe, jehož byznys je založen na mikroplatbách. Přes systém spravovaný mobilními operátory Vodafone a Safaricom protéká přes 10 procent keňského HDP, oblíbený je i v Tanzanii nebo Jižní Africe. Kvalitní mobilní síť ostatně využívají také panely Mobisolu, které jsou osazeny modulem GSM, jenž sám reportuje chyby.

Úspěšný příběh Mobisolu, který zaměstnává 30 lidí v Berlíně a 50 techniků v Africe, má přesto jednu vadu na kráse. Jako čistě komerční projekt by nikdy nemohl vzniknout.

Už jen proto, že třeba používá značkové LED žárovky, čímž se prodražuje. Především ale po klientech nechce žádnou vstupní investici a břemeno přesouvá na samotný Mobisol. A ten zase podnikatelskou nejistotu přehodil na granty od neziskových organizací. Kromě zmíněné německé DEG podporuje Mobisol také finské ministerstvo zahraničí, rakouská a britská státní rozvojová agentura a soukromý Africa Enterprise Challenge Fund. Jeho zřizovateli jsou další agentury placené z rozpočtů Dánska, Nizozemska nebo Austrálie.

S rozvojovkou v zádech Gottschalk přiznává, že bez grantů z veřejných peněz by do projektu nešel. Odmítá ale, že by byl jen dalším v řadě, který se chce přiživit na krátkodobém projektu pro Afriku.

„Naším cílem je do tří let vydělávat. Na projekt máme i komerční úvěry od bank, které samozřejmě chceme včas splatit,“ upozorňuje majitel berlínské firmy, který má v Africe už tisícovku zákazníků. Číslo se to zdá malé, ale v rámci roztříštěné konkurence jde o úspěch.

Zda se Mobisolu podaří prorazit začarovaný kruh rozvojových dotací na zelenou revoluci v Africe a uchytit se na africkém trhu i komerčně, závisí naštěstí pouze na zákaznících.

A ti dokážou být v záplavě konkurence vybíraví.

„Afričanům už různé organizace naslibovaly kdeco a nakonec z toho nebyl užitek. Naše soláry jsem vyhozené v příkopu zatím neviděl,“ dodává optimisticky solární podnikatel Thomas Gottschalk.

Afrika bez zásuvek

Elektrifikace vybraných východoafrických zemí

Keňa Tanzanie Uganda

Obyvatelstvo (v mil.) 43 46,9 35,8

Instalovaný výkon (v MW) 1533 1051 550

Elektrifikace měst (v %) 71 40 50

Elektrifikace venkova (v %) 12 2 5

Zdroj: Světová banka

Spojení rozvojové pomoci s čistou a decentralizovanou energií zapadá do ideových rámců světových organizací, a tak o nejrůznější „sluneční“ platformy není nouze. 10,5 miliardy dolarů utratí celá subsaharská Afrika ročně za naftu, petrolej a svíčky, odhaduje Světová banka.

10 % HDP Keni představuje systém mikroplateb spravovaný mobilními operátory Vodafone a Safaricom.

„Možná největší problém je v tom, že v Afričanech nevidíme potenciální zákazníky, ale chudáky, kteří potřebují naši pomoc,“ říká Bruno Wenn, šéf Německé investiční a rozvojové společnosti.

O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče