Dvě tváře německého integračního nadšení

27. srpna 2012, 00:00 - Tomáš Pergler
27. srpna 2012, 00:00

EUROGLOSA

Proklamace a realita se v politice mnohdy rozcházejí.

Asi nepřekvapí, že to platí i pro přístup německé vlády k utužování evropské integrace.

Zatímco navenek kancléřka Angela Merkelová pléduje pro užší hospodářskou i politickou spolupráci, ve skutečnosti se Berlín k některým konkrétním návrhům, jež by firmám v Evropské unii skutečně umožnily fungovat jako na jednotném trhu, staví odmítavě.

Jedním z aktuálních příkladů, že vzletná slova a praxe k sobě mají daleko, je německý odpor vůči zřízení evropské eseróčky, neboli Societas Privata Europaea (SPE). Tato celoevropská právní forma by hlavně malým a středním podnikům usnadnila expanzi do dalších států unie. Dosud musí společnosti s ručením omezeným zakládat v každé zemi zvláštní pobočku a s tím se pojí spousta administrativy, času a finančních nákladů. Pokud by fungovala SPE, většina z této zátěže by odpadla. Firmě by stačilo založit si jedno sídlo a v základech podnikání by se ve všech státech řídila podle jednotných regulí.

Unijní eseróčka by navázala na již fungující model evropské veřejné společnosti (SE), který využívají hlavně velké koncerny nebo sítě poradenských firem. Z českého pohledu by šlo jistě o zajímavou příležitost, například pro středně velké stavební společnosti. Příslušný návrh ovšem leží už téměř rok a půl u ledu. Na jednání Rady ministrů v březnu 2011 ho potopily Německo a Švédsko, když odmítly kompromisní návrh tehdejšího maďarského předsednictví. Dohoda ztroskotala hlavně na neshodách o výši základního kapitálu, nastavení registrace firem či požadavku na souhlas od zaměstnanců.

Jak ale vypátral německý list Handelsblatt, Bruselu už došla trpělivost a komisař pro vnitřní trh Michel Barnier se hodlá obejít bez německého ano. Šušká se, že by chtěl využít takzvané „posílené spolupráce“. Tento instrument umožňuje podle Smluv o EU devíti a více státům Evropské unie pokročit s určitým opatřením, které považují za důležité, ale blokuje je menšina členských států. Ostatní země EU mají právo zapojit se do posílené spolupráce, kdy chtějí.

Němečtí politici se teď obávají, že utrpí budou blamováni před svými voliči. Vtip totiž tkví v tom, že ačkoli by se Berlín k nové legislativě nepřipojil, musel by strpět, kdyby si firmy SPE zvolily Německo za svoje sídlo. Národní úřady příslušné země by totiž nemohly zasahovat do registračního procesu. Ve skutečnosti ale Němci nejsou jednotně proti. Riziko „u nás bez našeho souhlasu“ vadí hlavně odborům, podnikatelské organizace zaměřené na exportní výrobu naopak pravidlo podporují. Například strojírenský svaz VDMA apeloval už loni otevřeným dopisem na poslance Spolkového sněmu, aby se o evropské s. r. o. zasadili. l

O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče