Dva týdny Kondora

13. května 2013, 00:00 - TOMÁŠ PERGLER
13. května 2013, 00:00

gloSa Milovníci špionážních příběhů si jistě vzpomenou na americký film z poloviny sedmdesátých let, ve kterém Robert Redford coby jeden z analytiků CIA se štěstím unikne smrti, když náhodou odhalí plán tajné služby na ovládnutí ropných polí na Blízkém východě. Hlavnímu hrdinovi s krycím jménem Kondor se nakonec podaří uniknout i ze smyčky nachystané jeho nadřízenými a předá zjištěné informace deníku The New York Times.

Česko prožívalo v uplynulých dvou týdnech příběh, který tvoří se z filmovaným románem Jamese Gradyho v jistém smyslu paralelu. I zdejší hlavní hrdina, bývalý právní konzultant Hradu Pavel Hasenkopf, zmínil obavy z ohrožení a nechybí ani nádech přítomnosti tajných služeb – v podobě „upřímné“ výzvy bývalého náměstka BIS, aby mlčel. Právníkovy motivy jistě nejsou společensky hrdinské jako u Redforda, to ale není v tomhle případě podstatné.

Film Sydneyho Pollacka neprozrazuje, zda noviny odhalený plán CIA skutečně otisknou. Hasenkopf si s něčím podobným nemusel vůbec lámat hlavu. Úspěšně přes média dávkuje dokumenty, které poodhalují vznik asi nejméně populárního kroku Václava Klause za deset let jeho prezidentování. Zjevně neočekávaný styl Hasenkopfovy sebeobrany dělá evidentně hodně vrásek nejen lidem z okruhu bývalého a současného prezidenta, ale hlavně na ministerstvu spravedlnosti. Pavel Blažek (ODS) se musel sám nepřímo usvědčit z ohýbání faktů. I autorovi této glosy ještě celkem nedávno tvrdil, že jeho přítel a „stážista“ Zdeněk Koudelka neměl na amnestii žádný podíl.

Všechno by nejspíš zůstalo dál v skrytu, nebýt nešikovnosti prezidentského kancléře Vratislava Mynáře, jenž Hasenkopfa zjevně dobře neodhadl. Stačilo se přitom podívat na jeho publikované texty a veřejně dostupné informace, aby Mynář zjistil, že mu v kanceláři zůstal sice názorově vzdálený (Hasenkopf se označuje za libertariána a individualistu), ale loajální úředník.

Připomeňme, že po vyhlášení amnestie Hasenkopf na webu vytrvale bránil Klause i Koudelku.

Současně platí, že se nemusíme s bývalým hradním právníkem denně potkávat, abychom si udělali obrázek, že tenhle člověk hodně dbá na svoje ego a nenechá si nic moc líbit. Milovníka kocourů, který se s oblibou vymyká právnickému „main streamu“, spojuje s bývalým prezidentem také další povahová vlastnost – rád svoje názory dává na odiv a provokuje.

Ať si o Hasenkopfovi či jeho motivech myslíme cokoli, pomohl odhalit zákulisí utajovaného procesu, který má veřejnost právo znát. A pozor, hra ještě nekončí. To nejzajímavější, tedy jak se do Klausova pardonu dostala kritizovaná abolice, zůstává pořád zahaleno tajemstvím.

O autorovi| TOMÁŠ PERGLER • pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče