Dva grafy a jedna tabulka – dohromady skoro celá story

 Zámečník 05. listopadu 2015, 15:18  -  Miroslav Zámečník
05. listopadu 2015, 15:18

Na grafu sezónně očištěného čtvrtletního HDP oproti srovnávacímu základu v podobě 3.Q 2008, který pochází z posledního Makroekonomického výhledu ministerstva financí ČR (stejně jako ostatní údaje), vidíte mimořádně jasně, kolik toho má Česko k dohánění.

Žlutě vyvedená je skoro bez výkyvu rostoucí polská křivka, díky níž je Polsko o čtvrtinu bohatší než v roce 2008. Černá čára jsme my, a povšimněte si, že nikdo z našich sousedů se za tuto dobu nedostal do druhé recese. To ale v podstatě neznamená nic jiného, než že druhá česká recese odehrála podle domácího scénáře, protože i maličké Slovensko se jí dokázalo vyhnout.

Na druhém grafu, který sleduje roční tempa reálného růstu HDP v posledních dvaceti letech, se vám plasticky zobrazuje, že ve středoevropském regionu se Česko v roli „osamoceného recesisty“ za tuhle dobu ocitlo dvakrát. Poprvé v roce 1997, kdy neudržitelný deficit běžného účtu platební bilance vyvolal přes přijetí „balíčku“ run na korunu, což přineslo mimo jiné uvolnění jejího kurzu, ale hlavně dva roky mírně negativního růstu.

Najdete jiné epizody osamělé recese (Německo 2003, Slovensko 1999) a samozřejmě všechny země kromě Polska se velmi hluboko propadly v roce 2009.

Následující tabulka docela slušně vysvětluje, o čem je česká rozpočtová politika posledního desetiletí. Na začátku máte strukturální deficit i v letech vrcholící konjunktury, což je důkaz klasicky chybné procyklické fiskální politiky. Pak je rok 2009, kdy se HDP propadlo, a pád ve skutečnosti brzdily výdaje veřejných rozpočtů, tedy proticyklická politika. Pak si Česko vyzkoušelo rozpočtovou odpovědnost, kterou vidíte na řádku „fiskální úsilí“ počínaje rokem 2010 až do roku 2013, což mimochodem odpovídalo tomu, co viděla jako přiměřené Evropská komise. Roky 2012-2013 jsou přitom obdobím oné „osiřelé recese“.

Polsko a Slovensko se jí vyhnuly za cenu zhruba o deset procentních bodů vyšší zadluženosti. Při českém multiplikátoru veřejných výdajů, který je o dost nižší než v Polsku (ale asi o něco vyšší než na Slovensku) vzhledem k míře otevřenosti ekonomiky, je ten „trade-off“ jasný.

V Polsku to dávalo smysl, a bylo to povedené cvičení na téma aplikovaný neokeynesianismus. Té druhé recesi jsme se mohli vyhnout, stejně jako Slováci. V roce 2008 měli Češi i Slováci skoro nachlup stejný dluh-oba pod 30%. Dnes jsou Slováci na nějakých 54%, o 14 procentních bodů nad Českem. Zas tak super směna to není.


Více komentářů autora:

Doing Business v Česku

Velmi stará a zapomenutá Dieselgate

Konec nízkých sazeb v USA a konec levné práce v Česku aneb Odvrácená strana naplněných přání

Mohlo by vás zajímat

ilustrační foto

Důl Paskov se nebude zavírat dříve než v květnu 2017

Tony Blair

Blair končí s podnikáním, chce se věnovat neziskové činnosti

 Zateplení domů,

Vláda hledá nový zdroj peněz na zateplení veřejných budov

Je toto budoucnost? Páreček robotů na vycházce

Ilona Švihlíková: Robotizace otevírá dveře dystopiím

Chomejní na hlavním vlakovém nádraží v Teheránu.

Írán zavádí kreditní karty. Pomalu a jen pro „domácí užití“

 Ilustrační foto

Volný pád Deutsche Bank pokračuje

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče