Dva grafy a jedna tabulka – dohromady skoro celá story

 Zámečník Miroslav Zámečník 05. listopadu 2015, 15:18
05. listopadu 2015, 15:18

Na grafu sezónně očištěného čtvrtletního HDP oproti srovnávacímu základu v podobě 3.Q 2008, který pochází z posledního Makroekonomického výhledu ministerstva financí ČR (stejně jako ostatní údaje), vidíte mimořádně jasně, kolik toho má Česko k dohánění.

Žlutě vyvedená je skoro bez výkyvu rostoucí polská křivka, díky níž je Polsko o čtvrtinu bohatší než v roce 2008. Černá čára jsme my, a povšimněte si, že nikdo z našich sousedů se za tuto dobu nedostal do druhé recese. To ale v podstatě neznamená nic jiného, než že druhá česká recese odehrála podle domácího scénáře, protože i maličké Slovensko se jí dokázalo vyhnout.

Na druhém grafu, který sleduje roční tempa reálného růstu HDP v posledních dvaceti letech, se vám plasticky zobrazuje, že ve středoevropském regionu se Česko v roli „osamoceného recesisty“ za tuhle dobu ocitlo dvakrát. Poprvé v roce 1997, kdy neudržitelný deficit běžného účtu platební bilance vyvolal přes přijetí „balíčku“ run na korunu, což přineslo mimo jiné uvolnění jejího kurzu, ale hlavně dva roky mírně negativního růstu.

Najdete jiné epizody osamělé recese (Německo 2003, Slovensko 1999) a samozřejmě všechny země kromě Polska se velmi hluboko propadly v roce 2009.

Následující tabulka docela slušně vysvětluje, o čem je česká rozpočtová politika posledního desetiletí. Na začátku máte strukturální deficit i v letech vrcholící konjunktury, což je důkaz klasicky chybné procyklické fiskální politiky. Pak je rok 2009, kdy se HDP propadlo, a pád ve skutečnosti brzdily výdaje veřejných rozpočtů, tedy proticyklická politika. Pak si Česko vyzkoušelo rozpočtovou odpovědnost, kterou vidíte na řádku „fiskální úsilí“ počínaje rokem 2010 až do roku 2013, což mimochodem odpovídalo tomu, co viděla jako přiměřené Evropská komise. Roky 2012-2013 jsou přitom obdobím oné „osiřelé recese“.

Polsko a Slovensko se jí vyhnuly za cenu zhruba o deset procentních bodů vyšší zadluženosti. Při českém multiplikátoru veřejných výdajů, který je o dost nižší než v Polsku (ale asi o něco vyšší než na Slovensku) vzhledem k míře otevřenosti ekonomiky, je ten „trade-off“ jasný.

V Polsku to dávalo smysl, a bylo to povedené cvičení na téma aplikovaný neokeynesianismus. Té druhé recesi jsme se mohli vyhnout, stejně jako Slováci. V roce 2008 měli Češi i Slováci skoro nachlup stejný dluh-oba pod 30%. Dnes jsou Slováci na nějakých 54%, o 14 procentních bodů nad Českem. Zas tak super směna to není.


Více komentářů autora:

Doing Business v Česku

Velmi stará a zapomenutá Dieselgate

Konec nízkých sazeb v USA a konec levné práce v Česku aneb Odvrácená strana naplněných přání

Napravená chybička Pavel Páral

Musíte si přečíst

Brazilci sesadili Rousseffovou. Zastoupí ji…

Podniky chtějí, aby jednání o TTIP pokračovala

OPEC v srpnu vytěžil rekordně ropy

Jedno euro za jednu libru? Realita britských letišť

Irský precedens může spustit „korporátní“ exodus

Integrace migrantů za půl miliardy? Vláda posvětila…

Michal Horáček: Jen já a lidi
Michal Horáček, známý textař a možný prezidentský kandidát, v pořadu Euro TV slibuje, že se v kampani obejde bez politických stran i sponzorů. Agituje za pragmatický vztah k Číně, ale zároveň zůstává zastáncem EU. Islám je podle něj s českým prostředím nekompatibilní.
Zhlédnout další videa