Důchodová komise: Mission Impossible

30. června 2014, 00:00 - MIROSLAV ZÁMEČNÍK
30. června 2014, 00:00

Bez zajištění dlouhodobé udržitelnosti českých financí jsou plány na penzijní reformu jen krásnou, ale falešnou iluzí

Když dostanete politické zadání vymyslet penzijní systém, který se obejde bez druhého pilíře, ale zároveň bude dlouhodobě udržitelný, zajistí důstojný život důchodců, posílí zásluhovost, bude motivovat k dobrovolným úsporám v doplňkovém třetím pilíři a narovná transfery mezi rodinou a společností, tak je vám jasné, že jde o Mission Impossible. Ještě se nenarodila taková parta, která by to za pár měsíců dokázala. Svým způsobem jde o politický dopis Ježíškovi…

Pojďme to trochu rozebrat: Důstojný život důchodců samozřejmě představuje legitimní cíl, stejně jako posílení zásluhovosti, tedy provázání výše důchodů s předchozími příspěvky či odvody. Jenže když na tom mají být lépe všichni, zároveň to znamená, že takový systém bude výrazně dražší.

Komise přitom zatím vůbec nepracuje se zásadním rozpočtovým omezením, jímž je udržitelnost veřejných financí – a to prosím v zemi, která se přihlásila k tzv. fiskálnímu kompaktu. Sice se vláda nehodlá vázat jeho nejpodstatnějším ustanovením – držet strukturální de? cit pod hranicí jednoho procenta HDP, zpřísněného po dosažení 60procentního poměru veřejného dluhu k HDP na 0,5 procenta HDP – nicméně vynalézat systém, který od tohohle omezení abstrahuje, je nejen chybné, ale velmi škodlivé zadání. V letech 1990 až 2008, která zahrnují i nejlepší růstový výkon, který česká ekonomika za mnoho desetiletí zažila a který se nebude dlouho opakovat, představovala složená míra ročního růstu HDP v přepočtu na obyvatele 2,03 procenta, po zahrnutí pětiletého následujícího období ještě o dost méně.

Co by komise měla vnímat v každém případě, jsou dvě podstatné věci: Zaprvé, dlouhodobé tempo růstu bude – již vzhledem k rostoucímu podílu seniorů starších 65 let na celkové populaci – v příštím čtvrtstoletí o něco pomalejší než v tom minulém. I při vysoké míře ekonomické participace lidí v produktivním věku to neznamená nic jiného, než že veřejné výdaje na starobní penze a předčasné důchody podle dlouhodobé prognózy sestavované v rámci každoročně aktualizovaného konvergenčního programu porostou. Aniž by se jakkoli zvýšila důstojnost života důchodců, zvedla se ekvivalence, tedy vazba mezi příjmem a příspěvkovou historií.

Zadruhé, veřejné finance nejsou dodnes nastaveny na dlouhodobou udržitelnost. K tomu bychom museli zvednout příjmy, nebo omezit výdaje o nějakých pět až šest procent HDP.

Jestliže si klade komise za cíl dosáhnout nejširšího politického konsenzu ohledně dalšího vývoje penzijního systému v České republice, pak by bylo zcela absurdním výsledkem, kdyby doporučila samá „hezká opatření“, jež by měla jedinou drobnou chybu: neřešila by otázku, kde na ně vzít. Ani nápady na financování nákladů reformy, které by oslabily tempo potenciálního růstu i pod tu nízkou úroveň, již všechny prognózy naznačují, by opravdu nebyly žádnou výhrou. Koneckonců ani transfery obyvatelstvu nemají v malé otevřené ekonomice bůhvíjak dobrý multiplikátor…

Vždycky to nakonec bude o tom nenáviděném makru a výpočtech. Můžete se vysmívat počtářsko­účetnímu pohledu na politické priority a zadání. Ale nemůžete vůbec očekávat, že by politika dlouhodobě mohla nad aritmetikou vyhrát. Kdokoli se o to v minulosti pokoušel, nakonec dosáhl jenom toho, že zanechal svoji vlastní zemi v horším finančním stavu, zadluženou a přitom podinvestovanou, s horšími růstovými výhledy do budoucna a se společností ve stavu hluboké frustrace. Kdyby se české ekonomické problémy související se stárnutím populace daly zapravit zrušením druhého pilíře, to by bylo až příliš krásné. Jenže nebude a tím nejhorším výstupem celé důchodové komise by bylo vytváření falešných iluzí. A že k tomu má opravdu nehezky našlápnuto.

Přitom stačilo zarámovat její mandát jasnými mantinely, dlouhodobým ekonomickým a fiskálním výhledem a jednoznačným zastřešujícím principem: Cokoli má být výstupem komise, v žádném případě nesmí oslabovat dlouhodobou stabilitu veřejných financí. Nikdy není pozdě se k tomu přihlásit, případně by to vláda mohla komisi jasně sdělit.

O autorovi| zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče