Drzý žebrák pustne

21. ledna 2013, 00:00 - Zoltán Sidó
21. ledna 2013, 00:00

Navzdory dalším úsporným balíčkům je ekonomika v recesi. Navíc nastal masivní exodus mladých na Západ

Mezinárodní měnový fond (MMF) zažil ledacos, ale takovou absurditu snad ještě nikdy. Vláda, která otevřeně požádala o nový úvěr, zároveň financovala kampaň namířenou proti měnovému fondu. Maďarský kabinet nechce dohodu o finanční pomoci „za každou cenu“, reagoval ministr Mihály Varga, který je pověřen vyjednáváním s MMF a Evropskou unií. „Investoři samozřejmě vyžadují záruku za své investice. My ale tvrdíme, že maďarský stát už funguje tisíc let a to je dostatečnou zárukou,“ prohlásil ministr. Vláda, která zavedla nejvyšší bankovní daň v Evropě, trvá na pokračování své politiky. A to přestože podle MMF její recept brzdí investice a ekonomický růst.

Všechno začalo koncem roku 2011, kdy mezinárodní ratingové agentury poslaly Maďarsko do spekulativního pásma. Vláda premiéra Viktora Orbána proto narychlo zahájila jednání s MMF o záložním úvěru. Zpráva uklidnila trhy, ale postupem času se ukázalo, že snaha kabinetu nebyla upřímná. Jednání selhala loni na podzim, když představitelé Maďarska celostátní kampaní agitovali v novinách a na billboardech proti MMF.

Kampaň byla tím horší, že používala lživé argumenty. Záložní úvěr je v nedohlednu a Maďarsko churaví.

Stagflace na obzoru Zavádění dalších daní viditelně brzdí růst maďarské ekonomiky, přesto ministr národního hospodářství György Matolcsy spoluobčanům servíruje s deprimující pravidelností další úsporné balíčky. Poslední tři z roku 2012 by měly letos snížit výdaje, respektive zvyšovat příjmy v celkové hodnotě až o 830 až 840 miliard forintů, v přepočtu 75,5 až 76,4 miliardy korun.

Šetření není samoúčelné. Orbánova vláda tímto způsobem hodlá snížit deficit veřejných financí pod tři procenta hrubého domácího produktu (HDP). Maďarsko totiž od vstupu do Evropské unie v roce 2004 ještě ani jednou nedodrželo povolený deficit, takže Brusel loni na určitou dobu odmítl financovat maďarské projekty z kohezního fondu v celkové hodnotě až 500 milionů eur. Pro Budapešť to byla obrovská ostuda, ale ani ta vládu nepřiměla zrušit šestnáctiprocentní rovnou daň z příjmu (kvůli níž stát ročně ztratí na daních až 500 miliard forintů). Raději zpřísnila staré daně a zavedla nové.

Zmíněné poslední tři balíčky například zastavily růst mezd pro pedagogy, zvýšila se transakční daň na 0,2 procenta a rozšířila se také na platby bankovními kartami. Platnost bankovní daně původně zavedené na tři roky se posunula na dobu neurčitou. Banky pochopitelně zareagovaly pružně a zvýšily manipulační poplatky, podobně se zachovaly telekomunikační společnosti. Od června minulého roku totiž platí daň na SMS a na mobilní hovory (za každou minutu a za každou SMS stát inkasuje dva forinty).

Nikdo se nediví, že inflace v Maďarsku v roce 2012 překročila hranici pěti procent.

Podle nejčerstvějších lednových odhadů se sice loni skutečně podařilo snížit deficit veřejných financí na 2,1 až 2,3 procenta HDP, zároveň se však propadl průmysl, stagnuje úvěrování, investice jsou minimální, stavba nových bytů je na nejnižší úrovni od druhé světové války a místo mírného růstu se HDP snížil o 1,2 až 1,4 procenta. Výkonnost maďarské ekonomiky poklesla na úroveň roku 2005 a analytici ani v tomto roce nečekají zázraky, maximálně růst v rozmezí 0 až 0,5 procenta.

Je možné konstatovat, že hrozí stagflace, tedy rychlý růst cen v kombinaci se stagnující ekonomikou.

Ezoterik má zálusk na rezervy Kurz maďarské měny se během uplynulého půlroku pohyboval v rozmezí 280 až 290 forintů za euro, ale v prosinci se přiblížil psychologické hranici 300 forintů. Nervozitu vyvolala zpráva, že místo odstupujícího guvernéra Národní banky Maďarska Andráse Simora nastoupí „ezoterický“ ekonom György Matolcsy, pravá ruka premiéra Viktora Orbána. Pozice předsedy centrální banky je vlastně poslední vysokou funkcí, kterou orbánovci dosud neobsadili. Nyní netrpělivě čekají na 2. březen, kdy Simor odstoupí.

Dosavadní ministr národního hospodářství Matolcsy, vyznávající neortodoxní metody, už naznačil, že by mohl mobilizovat devizové rezervy centrální banky, aby se maďarská ekonomika konečně nastartovala. Vláda také uvažuje o tom, že rezervy použije na splacení některých dluhů. Orbánův kabinet totiž nadále vede s minimálním úspěchem urputný boj proti zadlužení, byť na něj padlo mimo jiné přes 3000 miliard forintů, které vláda získala zkonfiskováním nashromážděných úspor v penzijních fondech. Státní dluh se ve třetím kvartále pohyboval na úrovni 78,6 procenta HDP. Jen v loňském roce zaplatilo Maďarsko na úrocích dluhů 1200 miliard forintů (109 miliard korun), což je o 100 miliard více než v roce 2011. Ministr Matolcsy nicméně slibuje, že v roce 2015 klesne zadlužení na úroveň 65 až 70 procent HDP.

Koncem prosince maďarské rezervy dosáhly 33,88 miliardy eur. To je sice dostačující polštář, ale pokud z něj Matolcsy odkrojí několik miliard, trh patrně zareaguje velmi nervózně. „Bylo by smrtelným hříchem sáhnout na rezervy,“ konstatoval vlivný ekonom a zastánce Orbánovy politiky László Csaba.

„Trh Maďarsko potrestá, pokud nové vedení národní banky uskuteční příliš radikální změnu,“ míní Eszter Gárgyánová, analytička Citibank.

Nejistota, která negativně ovlivňuje kurz forintu, potrvá ještě minimálně měsíc. Až v únoru se totiž dozvíme, kdo se usadí do prezidentského křesla.

Útěk z beznaděje Jak reaguje obyvatelstvo na stále otevřenější vějíř daní, klesající životní úroveň, stagnující ekonomiku a na celkový úpadek Maďarska?

Kupodivu ne tak radikálně, jak by se dalo očekávat. Vládnoucí strana Fidesz má stále značnou podporu, třebaže se od parlamentních voleb v roce 2010 její obliba propadla skoro o 50 procent. Opozice je ovšem roztroušená a slabá, zároveň nedostává prostor v celostátních médiích a ve státní televizi a rozhlase. Přesto je postupná eroze podpory kabinetu zjevná a národní nebo nacionalistická hesla se u obyvatel setkávají s čím dál menší odezvou.

Skutečný odpor rozdmýchaly teprve poslední tři restriktivní balíčky. Hlavně snaha vlády omezit počet státem dotovaných studentských míst na univerzitách ze 45 tisíc na 10,5 tisíce. Návrh na brutální snížení počtu studentů, jimž je placeno školné, v prosinci vyvolalo bouřlivé demonstrace posluchačů vysokých škol. A přidali se i studenti gymnázií, což vládu překvapilo. V reakci na protesty Viktor Orbán rozhodnutí odvolal, nicméně přijatý rozpočet na rok 2013 s takovou radikální změnou nepočítal. Proto studenti v lednu pokračovali v protestech.

Druhý odpor je méně viditelný, ale o to bolestnější. Mladí masivně emigrují na Západ. „Odcházejí nejlepší. Vysoce kvalifikovaní diplomovaní lidé, kteří ovládají jazyky. Pružná mladší generace utíká z bezvýchodné situace, z beznadějného Maďarska,“ charakterizoval tento jev ekonomický týdeník HVG v posledním prosincovém čísle. Podle časopisu členské státy Unie registrují skoro 200 tisíc Maďarů, což je dvakrát více než v roce 2005.

„Utečenci“ preferují Německo, kde jich loni žilo a pracovalo 83 tisíc. Následovalo Rakousko s 50 tisíci Maďary (v říjnu 2012), což je o 30 procent více než v roce 2011.

A nejnovějším hitem je Velká Británie, kde sice neexistuje oficiální statistika, ale podle odhadů tam spolu s rodinnými příslušníky našlo uplatnění 120 až 150 tisíc emigrantů.

Průzkum institutu společenských věd Tárki odhalil, že 48 procent Maďarů mladších 30 let plánuje odchod ze země. Časopis HVG k tomu sarkasticky poznamenává, že se aspoň konečně uskuteční smělý plán Viktora Orbána, který svým spoluobčanům sliboval milion nových pracovních míst. Jenom s tím rozdílem, že za zaměstnáním Maďaři musejí do zahraničí.

Premiant na chvostu Smutný obraz čeká na návštěvníka, který po dálnici M1-M7 přijíždí do Budapešti. Opuštěné domy, nedokončené stavby, nevyužité logistické budovy a všude nápisy „na prodej“ a „k pronájmu“. Jak pokračuje přes Alžbětin most a blíží se do centra širokými ulicemi Kossuthovou a Rákócziho, vidí stále totéž: zavřené obchody, v jejichž prázdných výlohách se odráží maďarská stagnace. „Naproti tomu Praha kvete. Dálnici D1 obklopují pulzující logistické parky, magistrálu lemují efektní administrativní budovy,“ staví do kontrastu dvě středoevropské metropole týdeník HVG. Maďarsko, po roce 1989 premiant střední Evropy, je dnes na chvostu Visegrádské čtyřky.

Orbánova vláda nesplnila sliby. Nenastartovala ekonomiku, nevytvořila lepší obraz o Maďarsku v zahraničí a nestimulovala vznik nových pracovních míst, pokud nepočítáme veřejně prospěšné práce za směšné platy.

Během Vánoc televize ukázala nekonečné fronty lidí v srdci Budapešti, kteří u poboček charitativních organizací čekali na teplý oběd zdarma. Fronty zahraničních investorů však nejsou na dohled, ani když vláda snížila daň právnických osob. „Maďarsko je blízko k tomu, aby vypadlo ze skupiny stabilních demokracií,“ upozorňuje washingtonská organizace Freedom House. Dokud vládní experimenty s ekonomikou a demokracií neskončí, Maďarsko uzdravení nečeká.

O autorovi| Zoltán Sidó, spolupracovník redakce, deník Új Szó

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče