druhý Tančící dům

16. března 2015, 00:00 - Hana Boříková
16. března 2015, 00:00

Zahraniční architekt sem přinese věci, které by nás prostě nenapadly, říká Petr Palička ze společnosti Penta Investments

Praha by měla v krátké době získat nový architektonický symbol. Vyroste na Masarykově nádraží, navrhne jej světoznámý architekt a zaplatí skupina Penta. Ta už pro svůj bratislavský projekt angažovala uznávanou architektku Zahu Hadid. Jméno pro Prahu zatím tají, neskrývá ovšem ambice postavit v metropoli skutečně mimořádnou stavbu. „Chceme vydělávat peníze, ale jsme ochotni trochu omezit zisk, když výsledek bude výjimečný a kvalitní,“ říká Petr Palička, který zaštiťuje tuzemské realitní projekty Penty.

* Jak si vybíráte architekty?

Pokaždé jinak. Většinou neděláme klasické soutěže, kam se hlásí desítky firem a vybírá je komise. Poptáme tak šest až osm architektů na konkrétní zakázku. Vybíráme si ty, kteří jsou zajímaví, jejichž práce se nám líbí a víme, že umějí. Tím se bráníme zbytečné práci s hodnocením nekonečného množství návrhů a zároveň se tím trochu bráníme nešvaru architektonických soutěží, kde se všichni odvolávají a řeší to komory a soudy. Možná je škoda, že nevyhlašujeme otevřené soutěže. Tím se může stát, že neoslovíme ateliér, který by mohl mít mimořádný nápad, jen proto, že ho neznáme.

* Jak se vám podařilo na Slovensku získat asi nejznámější světovou architektku Zahu Hadid?

Na Slovensku jsme šli cestou kombinace. Vybrali jsme čtyři konkrétní zahraniční ateliéry a zároveň jsme dali všeobecnou výzvu. A do té se sama přihlásila Zaha Hadid, což nás překvapilo, protože jsme ji neoslovili. Skicovné bylo deset tisíc eur, takže nešlo o žádný převratný balík peněz. Odměnou byla samotná zakázka. Zájemců se ozvalo devadesát. Z těch jsme vybrali deset kanceláří, které jsme požádali o první studie a popis toho, jak by projekt řešily. V prvním kole jsme udělali shortlist, kde jsme zúžili počet na pět ateliérů. Zároveň paralelně běžela soutěž se čtyřmi oslovenými ateliéry. Do finále šlo tedy devět projektů. Z nich byly tři vyřazeny pro nesplnění požadavků, takže jich zbylo šest, které jsme detailně posoudili. Vybrali jsme Zahu Hadid. Celá soutěž trvala od nápadu do konce rok. V porotě seděli čtyři zástupci Penty a hlavní architekt Bratislavy a jako poradce byl přizván hlavní architekt Hamburku.

* Pomohlo to? Bude se projekt realizovat?

Připravuje se. Vypadá velmi zajímavě a avantgardně, ale zatím se nepodařilo jej prosadit. Město jej zatím neakceptovalo.

* Praha zkouší prostřednictvím Institutu plánování a rozvoje (IPR) něco podobného. Spolu s developery se podílí na architektonických soutěžích. Developeři si od toho asi slibují, že se jim budou projekty snáze prosazovat.

Marek Dospiva má pro to hezký výraz – dělat věci po srsti. Je zbytečné válčit tam, kde se dá dohodnout. Prostředí musí být ale takové, že prostor pro dohodu je. To si myslím, že platí obecně. Nikdo se nechce zbytečně hádat, když jde najít kompromis. Jestliže mají úřady, se kterými se musí projekt projednávat, zájem najít konsenzus, všichni se o něj budou snažit. Je to snazší a energeticky méně náročné než válčit. Na obou stranách je dobré omezit aroganci, i když každý přirozeně hájí své zájmy. Já vkládám hodně nadějí do nového šéfa IPR. Je vzdělaný a respektovaný architekty, což je důležité.

* Proč jste se v případě slovenského projektu rozhodli oslovit zahraniční ateliéry?

Ze stejného důvodu, proč o tom přemýšlíme v Česku. Rybník tady je malý. Možná někteří mladí kluci, kteří byli po škole venku a přičichli k novým věcem, ti asi mohou přinést něco nového, ale my všichni cítíme, že tu chybí světová architektura. Také si všichni nekupujeme škodovky, i když jsou dobré. Já nechci vůbec pomlouvat české architekty, ale jiné impulzy zvenčí jsou důležité. Naše Florentinum navrhl Jakub Cigler a je to dobrá budova… Právě Jakub je český architekt, který má světový rozměr, protože hodně cestuje, vzdělává se, když se s ním bavíte, vysype vám fotky x budov ze zahraničí, které ho zaujaly. Ale takových je málo. U architektů je přitom světový rozhled snad ještě důležitější než u všech ostatních profesí v developmentu.

* Marek Dospiva mluvil o tom, že kvůli Masarykovu nádraží osloví světové architekty. Stalo se?

U Masaryčky jsme oslovili šest českých ateliérů. Jejich přístupy byly podobné. Nebyla to bomba, ale ani jeden návrh nebyl špatný. Nakonec jsme se ale rozhodli přizvat také zvučChceme ná jména. Přestože u zahraničních architektů nebyl důvod, aby přistupovali k projektu stejně, protože každý byl z jiného konce světa, jejich řešení bylo podobné, stejně jako bylo podobné řešení českých architektů. A čeští a zahraniční architekti zároveň přistoupili úplně jinak k celkovému prostorovému uspořádání, pohybu lidí a využití prostoru. Dumali jsme proč. Část řešeného území je v Praze 1 a část v Praze 8.

Čeští architekti podle mého soudu k tomu přistoupili tak, že jednička je to ono a na osmičce už něco postavíme. Ale ti zahraniční to viděli naopak: Florenc je to místo. Tam se kříží dvě metra, je tam autobusové nádraží – to je to přirozené nové centrum. Samozřejmě Praha 1 musí být zajímavá, ale lidé půjdou na Florenc.

*

Proč myslíte, že zvolili jako centrum Florenc?

Myslím, že nejsou zatížení tím, že my máme osmičku zažitou trochu jako méněcennou čtvrť. Oni se tím nenechali rušit. Viděli město. Viděli, že Florenc je jedno ze tří míst, kde se kříží metro, a na Můstku nebo na Muzeu už nic nepostavíte. Není to tedy o tom, jestli jsou zahraniční architekti horší, nebo lepší, ale nejsou zatížení lokálním stereotypem. To je ta slepota. Vždyť to znáte ze života. Řešíte problém a cítíte, že to stále není ono. Pak přijde někdo cizí a vy se divíte, že jste ten nápad neviděli sami. To je ten důvod, proč zvát cizí architekty. Ne proto, že jsou lepší.

* Tak kdo bude kreslit Masaryčku?

Už jsme se dohodli. Jméno ale oznámíme, až budeme mít materiál, se kterým budeme moci jít ven a říci: To je ono. Chceme se vyhnout blamáži…

* Až to oznámíte, sedneme si na zadek? Postavíte další Tančící dům?

Pohybujeme se v centru Prahy, což samo o sobě přináší jistá omezení… Ale jistě, na druhé straně, když už tu pracuje někdo ze zahraničí, chceme, aby to bylo vidět na první pohled. Chtěli bychom dát Praze druhý Tančící dům, jak říkáte. Vyplývá to trochu už ze strategie, kterou Penta v developmentu má. Chceme vydělávat peníze, ale jsme ochotni trochu omezit zisk, když výsledek bude výjimečný a kvalitní. Myslím, že akcionáři už jsou bohatí dost a chtějí, aby po nich zůstaly hezké věci. Stavby tu jsou na desítky let. Takže ano, tu ambici máme.

* Neobáváte se, že pokud bude návrh vybočovat z průměru, vzbudí zase nekonečné diskuse a odpor – podobně třeba jako blob nebo i Tančící dům předtím, než se postavil?

To já si samozřejmě pamatuji a myslím, že dodnes jsou lidé, kterým se Tančící dům nelíbí. Nic nerespektuje, vybočuje z uliční čáry, očividně je ale světově uznávaný a mně se líbil od začátku. Když si vezmete ve Vídni Hundertwassera, jehož stavby také nic nerespektují, a jaké jsou to atrakce! Město nemusí být fádní. U Tančícího domu je důležitý čas, řekl bych. Dvacet let stavbu prověřilo. Dnes víme, že tam patří, vůbec se mu nedivíme. Nakonec vzpomeňte na známé historky s Obecním domem – dobové noviny přinášely titulky Zničená Praha. Když je stavba kvalitní, může být kontroverzní a budit emoce. Lepší než hmota, která je všem lhostejná.

* Nesuplujete v architektuře tak trochu úlohu veřejných investorů? Takovými stavbami jsou často muzea, koncertní sály, knihovny…

Veřejný sektor má u nás problém, že musí všechno tendrovat na nejnižší cenu. Asi se dá najít cesta, ale je jen pro statečné a osvícené, a to zdaleka není každý. Když si vezmete, že jakmile přijde nová politická sestava, všechny zažaluje, není se co divit. Najděte někoho, kdo bude mít odvahu udělat něco výjimečného, když hned uslyší, že se to dalo udělat za půlku. Nevím, jak vznikají v Americe nebo ve Španělsku výjimečné koncertní sály nebo muzea. Když si vzpomenete na šéfa Sazky Hušáka… Asi všechno nebylo, jak mělo, ale ta hala je krásná. Každý zahraniční host, se kterým tam jdu, zůstane koukat. A taky se dala postavit jiná hala za míň. Když se podíváte na vilu Tugendhat, jistě to nebyl nejlevnější dům, a dnes jsme z něho paf.

* Mají zahraniční architekti jiný přístup k ekonomice projektu? Prý umějí více přemýšlet jako developeři a potlačit vlastní ego.

Máme velmi dobrou zkušenost s Jakubem Ciglerem. Ten takto postupoval. Vždy musíte architekta držet zkrátka. Má tendenci použít něco, co ještě nikdo nepoužil. Že to stojí pětkrát tolik, to ho nezajímá, ale to chápu. Od toho developer je, aby udržel náklady v mezích a zároveň to nezkazil architektovi. Někteří architekti ale nemají žádné ohledy. Pamatuji si na jednu stavbu z minulosti, u které architekt vůbec nerespektoval, že developer má od začátku omezený rozpočet a čas, který je pro něj klíčový. Když jsem mu říkal, že nemůže navrhovat to, co chce, odpověděl: Já nenavrhuju žádné srágory, mě peníze nezajímají. Já chci, aby to bylo kvalitní. Ta stavba byla kvalitní o rok později a stála ranec peněz, protože to developer neuřídil. A to je totální průšvih. Takovým architektům se snažíme vyhýbat. Zahraniční architekti jsou zvyklí, že si developer náklady řídí, na druhé straně ovšem na úplně jiné úrovni než u nás. Jenomže materiálové náklady jsou stejné, ale příjmy venku úplně jiné. Úlohou developera je nastavit od začátku mantinely každému architektovi a udržet ho v nich, to prověří kvality obou. Nemůžete dát nesmyslné zadání a chtít prvky, co má maserati, a mít na to 600 tisíc.

* Nejsou Čechy pro zahraniční hvězdy moc malé?

Oba oslovené ateliéry u Masarykova nádraží měly velký zájem. My se občas se slovenskými kolegy smějeme, že když už jsou ochotní stavět i v Bratislavě, Prahou rozhodně nepohrdnou.

* Oslovujete stále ty stejné ateliéry?

Ne. Třeba na Waltrovce jsme se dohodli s architektem Krátkým, který se nám líbil. Ten navrhuje další administrativní budovy kromě Aviatiky. My jsme projekt koupili, když už na hlavní budovu Aviatica bylo stavební povolení. Váhali jsme, jestli stavět rychle a pokračovat, nebo všechno vyhodit. Po prověření jsme se rozhodli projekt akceptovat a dnes jsme spokojení. Na rezidenční část Waltrovky jsme poptali osm ateliérů, které dostaly za úkol navrhnout celkový urbanismus. Nakonec se spojilo studio Kryštof Chybík architekti, kteří pracovali spolu s ateliérem Rudiš a Rudiš, s kanceláří ADR, která má hodně zkušeností se samotnými rezidenčními domy. Teď budeme oslovovat architekty pro další fáze, což je zhruba 650 bytových jednotek.

*

Jaké jsou náklady na zahraniční architekty?

Není to až tak dramatické, ale řekl bych velmi zhruba dvojnásobek oproti našim. Náklady na zahraniční architekty jsou vyšší i z toho důvodu, že vedle nich potřebujete ještě lokálního architekta, který má razítko a dělá samotnou stavařinu. Většinou to končí tak, že zahraniční ateliér dělá koncepční práci a domácí ateliér projektuje. Do výběru lokálního ateliéru ten zahraniční velmi výrazně mluví, musí se s ním shodnout a věřit mu.

* Myslíte si, že budete moci nasadit vyšší nájemné, když se vám povede postavit architektonicky výjimečný dům?

Asi ne vyšší nájemné. To ne. Ale máme zkušenost s tím, že jedna z velkých firem, která bude zvažovat stěhování, nám řekla, že kdyby měla možnost přestěhovat se do výjimečného domu od výjimečného architekta, asi by své rozhodnutí urychlila. Je to součást image. Nebydlet ve škatuli. Od agentů víme, že klienti nechtějí hnusné budovy. To nás potěšilo. Jestli se uvažování nájemníků vydá tímto směrem a budou požadovat kromě lokality a nájemného i nějakou celkovou úroveň projektu, je to dobrá zpráva pro architekturu. I baráky by zkrátka měly mít ducha.

Petr Palička (56) • Profesní dráhu začínal v roce 1982 jako projektant v Pragoprojektu. • Pracoval jako projektový manažer v domácích i zahraničních firmách, měl na starost například přestavbu Kongresového centra Praha před zasedáním MMF. • Před nástupem do Penty v roce 2007 sedm let řídil tuzemskou kancelář Bovis Lend Lease. • Realitní divize Penty má pod jeho vedením v plánu stát se jedním z nejvýznamnějších tuzemských developerů a ročně dodávat na trh až 20 tisíc metrů čtverečních kanceláří a 150 bytů. Dokončila administrativní centrum na Florenci a v různé fázi realizace má nyní pět projektů. Jestli budou nájemníci požadovat kromě lokality a nájemného i nějakou celkovou úroveň projektu, je to dobrá zpráva pro architekturu. I baráky by zkrátka měly mít ducha.

O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče