druh na vyhynutí

28. července 2014, 00:00 - Adéla Čabanová
28. července 2014, 00:00

Lékárnický byznys v Česku se mění. Řetězce zabírají čím dál větší část trhu a mladí lékárníci o vlastní podnik už nestojí

Letitá pravda, že mít vlastní lékárnu je výborný byznys, přestává platit. Menší lékárny se dostávají pod čím dál větší tlak. „Už deset let se jen bráníme, s čím dál větším úsilím pracujeme na tom, abychom se měli alespoň stejně,“ říká Karel Blecha, majitel Lékárny pod Javořicí v Počátkách. „Náklady nám prudce rostou a tržby stagnují. Zaměstnávám tři lidi, jsme na hraně, abychom zaplatili provoz. Co se týká budoucnosti, začínám být mírný pesimista. První zásah bude, že bych někoho musel propustit, jinde už šetřit nemůžu,“ shrnuje.

Po revoluci se lékárníci pokusili navázat na tradici samostatných živnostníků, vážených majitelů lékáren. Tomu je, zdá se, konec. Pod dohledem politiků a pod vlivem neúprosné ekonomické reality se lékárenská profese zásadně mění. Lékárníci ze staré školy se stávají ohroženým druhem.

Magistr Blecha mluví zejména o silném tlaku řetězců. Tak jako na konci devadesátých let převzali žezlo maloobchodu hypermarkety a diskonty, tak v lékárenství nyní hrají prim silné řetězce. Milí pánové v bílém plášti a košili s motýlkem, kterým profesní čest nedovolí vzít do ruky kalkulačku a spočítat si výnosnost své lékárny, nemají proti dravcům z lékárenských řetězců velkou šanci.

Lékárníci se podle Blechy kvůli ekonomickému tlaku za poslední roky hodně zlepšili ve všem, co souvisí s podnikáním a obchodem. „Problém je, že prostředí se nechová ke všem stejně. Řetězec je dnes schopen prodávat za tolik, za kolik my nakupujeme,“ stýská si. I když ho občas napadne, že by jako zaměstnanec měl méně starostí, zabalit provoz nehodlá: „Cítím se zodpovědný za lékárnu. Chci mít klidný spánek a rozhodovat sám o sobě.“ Zasíťování Z 2816 lékáren v Česku jich podle informací lékového ústavu patří 510 řetězcům, z toho přes 320 má největší síť Dr. Max ze skupiny Penta, následovaný 150 lékárnami pod hlavičkou Benu, patřícího silnému nizozemskému koncernu. Řetězce se rozrůstají o desítky lékáren ročně. V reakci na to se další lékárny spojují do sdružení, která mají společný marketing, mohou společně nakupovat, ale stále patří různým majitelům. V takzvaných virtuálních řetězcích jich může být odhadem kolem 900, dominuje jim síť Moje lékárna s 380 lékárnami. Polovina českých lékáren je tedy součástí nějaké sítě.

Že by nezávislé lékárny z Česka zcela zmizely, se ovšem nepředpokládá. „Český trh je už dnes prakticky konsolidovaný.

I na trzích, kde řetězce dosahují největšího rozmachu, je vždy místo pro nezávislé lékárny,“ říká obchodní ředitel sítě Dr. Max Luboš Korbelář.

Patrně jich ale bude ubývat. Dlouhodobě jejich tržby totiž stagnují. „V letech 2012 a 2013 došlo v tržbách za léky na recepty, které pacienti vyzvedávají v lékárnách, k propadu o 3,5 miliardy korun. V letošním roce už pan ministr avizoval, že chce ušetřit další dvě miliardy,“ počítá prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.

Právě v těchto dnech vláda rozhoduje o budoucnosti lékárníků. Respektive o tom, jak lékárnám vykompenzuje masivní výpadek v příjmech; když si zrušením regulačApatykář, ních poplatků socialisté splnili předvolební slib.

Zatím není jasné, jaká varianta projde. Nejjednodušší by bylo v cenovém předpisu prostě zvýšit marži, kterou lékárna z ceny léku dostává. Lékárníci ale cítí příležitost odpoutat svoje živobytí od marže z léků. Chtěli by proto v zákoně zavést výkonové ohodnocení, tedy platbu od zdravotní pojišťovny za výdej léků a odbornou konzultaci. Ministerstvo zdravotnictví tuto možnost zvažuje.

Pro lékárníky je, minimálně v symbolické rovině, zásadní rozdíl, jestli se dočkají jistého ohodnocení své odborné zdravotní péče, nebo jim zůstanou jen marže, což je staví na úroveň „obyčejných“ obchodníků.

Mladí vlastní lékárnu nechtějí České lékárenství se dramaticky mění i bez dohadů o náhradách. Souvisí to se stárnutím lékárníků, kteří se po revoluci nadšeně vrhli do soukromého podnikání.

„V posledních pěti letech pozorujeme, že stárnou vlastníci lékáren a své lékárny prodávají řetězcům nebo zanikají. Mladí majitelé lékáren, to je rarita. Když jsem se na farmaceutické fakultě ptal přítomných studentů, přihlásila se jen jedna dívka z dvou set potenciálních farmaceutů, že by chtěla mít vlastní lékárnu,“ říká Marek Hampel, předseda představenstva Grémia majitelů lékáren.

Přichází nová generace profesionálů, kteří se nechtějí rozčilovat provozními starostmi a chtějí na sto procent uplatnit své odborné znalosti. O vlastní lékárnu nemají zájem. Jejich představa o ideálním zaměstnání zato zahrnuje odborné konzultace s pacientem.

Dovedou poradit se samoléčbou i s dodržováním léčebného režimu nastaveného lékařem. Lékárníci mají vlastní doporučené postupy pro práci s obézními pacienty, s lidmi, kteří se snaží přestat kouřit, a pro další skupiny pacientů. V některých velkých lékárnách fungují oddělené prostory pro individuální konzultace s lékárníkem, vhodné třeba pro pacienty, kteří užívají více léků.

Část konzultací dobrovolně zařadily do svých preventivních programů zdravotní pojišťovny a finančně je podporují. Pro lékárníky jsou ale inspirací zahraniční modely, ve kterých jsou podobné lékárnické služby jasně ohodnoceny.

Omezená nabídka V čem je vlastně rozdíl, když se lékárníci přesouvají z vlastních lékáren do zaměstnaneckých poměrů? Pro pacienty to může mít výhody i nevýhody. Výhodou řetězcových lékáren, pokud vznikají v obchodních centrech, je dlouhá provozní doba. Nevýhodou méně osobní přístup a často užší sortiment léků. Důležitou součástí ekonomického úspěchu lékárenských řetězců totiž je takzvaná optimalizace skladových zásob. Pokud je u některého léku k dispozici více variant od různých výrobců, řetězce nakoupí výhodně ve velkém dva nebo tři z nich a nesnaží se mít k dispozici co nejširší množství značek. Pacientům, kteří přijdou s receptem na jiný lék, nabízejí jeho záměnu, což za určitých okolností mohou.

Pro lékárníky ze staré školy je ale nepředstavitelné, že by se nesnažili držet co nejširší sortiment léků, a vyhovět tak co nejvíce pacientům. Především těm, kteří neradi střídají značky léků – kdo bere víc pilulek během dne, obtížně si zvyká, že místo červené si má ráno a večer brát zelenou a místo zelené v poledne bílou. I když mají garantovanou stejnou účinnost.

Odborné služby v řetězcových lékárnách nemusejí být nutně horší. Koneckonců Dr. Max se oficiálně pyšní propracovaným vzdělávacím systémem pro své zaměstnance. Řetězce jsou ovšem přísně obchodně vedeny a nedělají nic, co se jim dlouhodobě nevyplatí. I proto je koneckonců správné nastavení odměňování lékáren dnes důležitější než kdy jindy.

Lékárníkům ze staré školy se křiklavé poutače na slevové akce příčí. Řetězcům vyčítají, že zdravotnický aspekt práce lékárníka odsouvají do pozadí. „Jejich ekonomických úspěchů je dosahováno především uplatňováním fundamentálně ekonomického pohledu na činnost lékárníka a farmaceutická péče a ryze zdravotnický pohled lékárnického povolání ustupuje do pozadí,“ napsal loni v odborném tisku tehdejší děkan hradecké farmaceutické fakulty Alexandr Hrabálek. U Dr. Maxe to vidí obráceně. Prý přibližují obor pacientům. „Dnes již nejsou lékárny snadnou oblastí, kde se dá s minimálním úsilím dobře podnikat. Je znát pozitivní vliv vstupu řetězců na daný trh. Před zahájením naší činnosti nebýval pacient zdaleka na prvním místě zájmu a například slevy či nadstandardní služby byly spíše ojedinělou aktivitou vizionářů. Dnes je marketing a ekonomické myšlení nezbytnou součástí dobrého fungování lékárny či sítě lékáren,“ čte dnešní vývoj Korbelář.

Když se nevyplatí vlastní laboratoř Ukázkou toho, jak se řetězce dokážou zorientovat ve zdánlivě ekonomicky nevýhodné situaci, jsou individuálně připravované léky.

Z velké části se jedná o mastičky a kapky, lékárníci mohou individuálně připravovat ale i tobolky na migrénu. Pro lékárníka je vysoce prestižní držet si svou laboratoř a v ní míchat přípravky podle receptur. Když ale dojde na obnovu přístrojů, čeká ho dilema. Úhrady od zdravotních pojišťoven nejsou totiž nijak štědré. Ovšem když výrobu individuálních léků soustředíte do centrální laboratoře, náklady na lidskou práci jdou dramaticky dolů. Výroba kilogramu masti nestojí desetkrát více času než výroba 100 gramů. Když se navíc nejběžnější přípravky vyrobí v malých šaržích místo po jednotlivých kusech, nemusejí se pak jednotlivě testovat.

To znamená, že co je v samostatné lékárně přítěž, je s jedinou velkou laboratoří vysoce zisková investice. Když si to spočítali v lékárnách Dr. Max, rozhodli se investovat do právě V některých menších obcích už to znají a vzniklé vakuum částečně suplují internetové lékárny. A v blízké budoucnosti situaci možná změní i nový společný projekt České pošty a majitele poliklinik Euroclinicum. Pošty by fungovaly jako objednací a výdejní místo lékáren Euroclinicum. Samozřejmě jenom tam, kde nezavřeli i poštu.

Kompenzace pro všechny? Letos na Silvestra vyberou české lékárny poslední regulační poplatky. Místo nich mají slíbeny náhradní příjmy, o nich se ale zatím mnoho neví. „Výpadek z regulačních poplatků by měl být kompenzován všem poskytovatelům lékárenské péče, kteří jej v souladu s právními předpisy vybrali a vykázali,“ uvádí mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová. Zdá se, že ministerští úředníci hledají způsob, jak se vypořádat s mnohými lékárnami, které si na poplatcích postavily marketing a pacientům dávaly třicetikorunové bonusy za každý recept. Zní to logicky, kdo regulační poplatky nevybíral, nedostane kompenzace. Jenže ve skutečnosti papírově poplatky vybíraly všechny lékárny. A všechny také žádají náhradu. „Kdyby měly být některé lékárny diskriminovány proto, že uplatňují běžné marketingové metody (což třicetikorunový bonus v kombinaci s klientskou kartou je), tak by to byl dost ojedinělý precedens,“ říká obchodní ředitel sítě lékáren Dr. Max Luboš Korbelář.

Když jsem se nedávno na farmaceutické fakultě ptal studentů, přihlásila se jen jedna dívka z dvou set potenciálních farmaceutů, že by chtěla mít vlastní lékárnu. Výhodou řetězcových lékáren, pokud vznikají v obchodních centrech, je dlouhá provozní doba. Nevýhodou méně osobní přístup a často užší sortiment léků.

O autorovi| Adéla Čabanová, cabanova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče