Drahý daňový experiment

29. září 2014, 00:00 - ZUZANA KOLLÁROVÁ
29. září 2014, 00:00

Ztráta hodnoty firem, na něž by dopadla sektorová daň, by sedmkrát přesáhla případný přínos do státního rozpočtu

Státní rozpočet na příští rok a střednědobý výhled státního rozpočtu na léta 2016 a 2017 má za sebou jednání vlády a míří do Poslanecké sněmovny. Ministerstvo financí jej navrhuje se schodkem sto miliard korun. Počítá s celkovými výdaji přes 1,2 bilionu a příjmy 1,1 bilionu korun. Daňové příjmy včetně sociálního a zdravotního pojištění by měly činit 976 miliard korun, přičemž mandatorní, tedy ze zákona povinné, výdaje by měly příští rok stoupnout na 715 miliard korun.

Přestože sociální demokraté mají v současné době, stejně jako ostatní politické strany oči i uši především a pouze pro cvalem se blížící komunální volby, nelze zapomenout na to, co v jejich programu číhá již od loňského roku – záměr zavedení druhé sazby daně z příjmů právnických osob pro „velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru“. Po volbách se totiž toto téma může stát více než aktuálním. A možné dopady jejího zavedení na českou ekonomiku tím pádem rovněž.

Varovná čísla Za více než varující považuji závěry aktuální analýzy dopadu zvažovaného zavedení sektorové daně, kterou vypracovali analytici společnosti Cyrrus, obchodníka s cennými papíry. Analýza hodnotí vliv zvažované daně na bankovní, energetický a telekomunikační sektor, konkrétně na společnosti z těchto oborů kotované na burze, tedy ČEZ, Komerční banku a O2 Czech Republic.

Dodatečné příjmy do státního rozpočtu, které by zajistila sektorová daň, by podle propočtů Cyrrusu v hrubém výnosu dosáhly sedmi až 14 miliard. Přitom hodnota jmenovaných společností by v důsledku zavedení daně klesla o 40, respektive téměř 80 miliard korun. Tento účinek by pocítili jak všichni akcionáři na dividendách a vývoji cen na burze, tak celá společnost snížením svého blahobytu. Každý podnikatel vyvíjí svou činnost za účelem generování zisku, bez něj by jeho existence na trhu postrádala smysl. Subjekty, kterých by se zavedení sektorové daně dotklo, jsou akciovými společnostmi, v nichž se management zodpovídá svým akcionářům. Povinností každého managementu je společnost řídit profitabilně.

Výnos se rozplyne v rozpočtu Co považuji rovněž za sporné, je skutečnost, že příjmy státu ze sektorových daní, kterých by mělo být dosaženo, nemají být dle plánu politiků účelově vázány. V rámci státního rozpočtu by tak mohly být využity zcela libovolně. Varianta vytvoření podpůrného fondu pro případ špatné situace finančního sektoru a hrozby krize bohužel nebyla zvažována. Získané prostředky by byly použity na běžné provozní výdaje státu. Nedošlo by k jejich investičnímu využití a multiplikačnímu efektu, tyto peníze bychom jednoduše „projedli“.

Zřejmým kandidátem číslo jedna na zavedení zmíněné daně je bankovní sektor. Společnosti z oblasti výroby a distribuce elektřihyde ny a plynu mají svůj byznys u nás z hlediska povolených výnosů poměrně jasně regulovaný, daň by se v této oblasti týkala především společnosti ČEZ. Ovšem tady by stát sám sobě podrážel nohy tím, že zavedením daně by si snížil příjem z každoroční nemalé dividendy této společnosti, kterou z většiny vlastní. Navíc zmíním jeden varující fakt – přímým důsledkem zavedení daně by bylo snížení hodnoty společnosti ČEZ, která by se mohla propadnout podle propočtů firmy Cyrrus až o deset procent, tedy o více než 50 miliard korun.

V telekomunikačním sektoru dlouhodobě klesají tržby i zisky, navíc je toto odvětví hodně náročné na investice, také bude mít i v budoucnu dost starostí samo se sebou. Dodatečná daň by znamenala jen další problém.

Nižší zisky by snížily disponibilní zdroje telekomunikačních společností, které by musely hledat náhradu – velmi pravděpodobně ve zvýšení cen, případně omezení investic, což by zřejmě mělo dopad na kvalitu nabízených služeb. To je přesně to, čemu se snažila vláda a Český telekomunikační úřad před pár měsíci zamezit.

propaD ÚVĚroVání To, jaký vliv na ekonomiku může zavedení sektorové daně pro bankovní sektor mít, lze demonstrovat na příkladu Maďarska. Po zavedení sektorového zdanění zde bankovním institucím během tří měsíců vznikla ztráta přes 1,5 miliardy dolarů, banky byly nuceny uzavírat pobočky, a dokonce zcela opustit místní trh.

Zavedení sektorové daně v České republice by mohlo některé tuzemské banky postihnout obdobně jako ty v Maďarsku. Podle závěrů analýzy by se navíc nové daňové opatření neobešlo bez zvýšení cen úvěrů pro klienty. Lze rovněž očekávat, že banky budou nuceny přistoupit ke snížení úročení vkladů, jelikož s ohledem na novou daňovou povinnost by pro ně poskytování současné úrokové míry nebylo rentabilní. Dostupnost bankovních úvěrů by poté byla v důsledku zavedení sektorové daně nižší.

Snížení objemu poskytovaných úvěrů velmi pravděpodobně zpomalí ekonomiku právě tak, jak k tomu došlo nedávno v Maďarsku.

V konečném důsledku by v České republice podle propočtů analýzy mohlo dojít k poklesu objemu úvěrů v celém bankovním sektoru v roce 2016 o téměř 60 miliard a v roce 2018 až o 134 miliard korun, což by představovalo 3,4 procenta HDP.

Dalším dopadem zavedení sektorové daně by bylo snížení kapitálové přiměřenosti bank. Banky totiž budou nuceny přistoupit ke snížení objemu vlastních zdrojů o částku, kterou využijí ke krytí daně. Snížením hodnoty tohoto vlastního kapitálu bank se zmenší jejich odolnost vůči případnému negativnímu výdaňová voji trhů a celé odvětví bude náchylnější ke vzniku obdobné krize, jaké jsme byli v nedávné době svědky.

neŽáDouCí opatŘení Dle politiků, zejména z řad ČSSD, by přínosem sektorové daně bylo získání dalších prostředků do státního rozpočtu. Jak ovšem zkušenosti se zaváděním nových daňových opatření ukázaly, efekt prostého zvýšení daně bez zohlednění jeho komplexního účinku je často v konečném zúčtování záporný.

Výnos ze sektorové daně – podle analýzy mezi sedmi a 14 miliardami korun ročně – by s sebou nesl řadu negativních očekávání.

Vedle poklesu ceny akcií dotčených společností kotovaných na burze (a očekávaných dividend) a výrazného snížení hodnoty těchto společností je to především snížení dostupnosti a zvýšení ceny úvěrů, a tím bohužel i snížení růstového potenciálu celé ekonomiky.

V současné době se tedy zcela jistě jedná o nežádoucí ekonomické opatření. Za cenu zajištění dalších prostředků do rozpočtu, jež budou bez jakéhokoli zhodnocení utraceny, může daň způsobit dalekosáhlé negativní důsledky v celé ekonomice.

Dostupnost bankovních úvěrů by byla v důsledku zavedení sektorové daně nižší.

O autorovi| ZUZANA KOLLÁROVÁ ekonomka a daňová specialistka

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče