Drahá past na hlupáky

27. ledna 2014, 00:00 - Daniel Deyl
27. ledna 2014, 00:00

Mladý guru internetových podvodníků vylákal z lidí miliony dolarů, přesto vyvázl jen s tučnou pokutou

Až bude někdo sestavovat encyklopedii prvoligových podvodníků počátku třetího tisíciletí, nemůže jméno Jesseho Willmse zůstat stranou. Samorostlý internetový podnikatel z Kanady ošidil miliony lidí o celkem téměř půl miliardy dolarů, zamotal hlavu americkým federálním regulátorům i soudům, rozdělil lidi na tábory obdivovatelů a nepřátel a dotáhl k dosud nejvyššímu stupni dokonalosti internetový marketing.

To všechno stihl za pouhých šest let, a přitom ani nedostudoval střední školu.

V prosinci mu nicméně americký civilní soud definitivně potvrdil astronomickou pokutu 359 milionů dolarů. Willmsův příběh je však ještě neuvěřitelnější než tato suma.

Kdo se občas dostane k internetu (tedy třetina lidí na světě, ovšem v Evropě prakticky každý, kdo chce), nejspíš na Willmse a jeho působení naráží často, aniž si toho je vědom. A to i v Česku. Jak to poznáte? Jednoduše: vždy, když narazíte na webový inzerát, který slibuje naprostou pitomost, je slušná šance, že máte co do činění právě s tímhle chlapíkem.

„Jeden trik, jak shodit 10 kilo za 10 dnů“, „Vydělávejte 100 000 měsíčně z domova!“ a cokoli „zdarma“ patří k obratům, o nichž je známo, že je Willms často využívá.

Jak se však takový inzerát dostane z nenápadné hochštaplerovy kanceláře v kanadském Edmontonu právě na stránky českého Googlu – a jak je vůbec možné, že je česky?

Odpověď na tu otázku je zároveň klíčem k pochopení Willmsova zázračně rychlého zbohatnutí i fascinace, kterou mezi internetovými marketéry (tedy ve společenství, jež právě nesluje přílišnými skrupulemi) vyvolal.

Miliony z ničeho Na podzim roku 2009 si kdosi v americké Federal Trade Commission (FTC) – orgánu, v jehož rukou se zhruba mísí pravomoci antimonopolního úřadu a úřadu na ochranu spotřebitelů – všiml, že se jeho e-dveře netrhnou se stížnostmi na jeden konkrétní typ nekalé obchodní praxe. Postup byl následující: člověk surfuje na internetu a zaujme ho inzerát nabízející zhubnutí, levnou půjčku, omládnutí, takřka bezpracný výdělek v úžasné výši a podobné věci. U drtivé většiny z nich figuruje prominentně umístěný nápis vyvedený nepřehlédnutelně velkým písmem: „Na zkoušku zdarma“.

Dotyčný na inzerát naivně klikne. Dostane se na profesionálně vyhlížející stránku, na níž jsou pečlivě popsány všechny výhody inzerovaného produktu či služby. Ještě jedno kliknutí a objeví se formulář na vyplnění detailů kreditní karty – buď pouze za účelem ověření věku, nebo na zaplacení symbolické částky, třeba 1,99 dolaru. Vše působí zcela standardním dojmem. Vedle formuláře jsou v rolovacím okně obchodní podmínky, s nimiž je třeba souhlasit zatrhnutím příslušného okénka; právě jako v kterémkoli jiném e-shopu.

Až po několika stránkách drobného písma je tam napsáno, že si klient schválením podmínek zároveň objednává to či ono. Obvykle to bylo členství v jakémsi spotřebitelském klubu, za něž mu bude z kreditky odečítána platba ve výši x dolarů měsíčně, a sice až do výslovného zrušení objednávky. Alternativně se totéž upozornění objevuje přímo na stránce s formulářem, ale tak nevýrazným písmem, že je téměř nemožné si ho všimnout.

Ťuky ťuk, a číslo karty už putuje éterem.

Pak obvykle dotyčnému přijde výrobek (například „dietní“ čaj) a potvrzení o členství v klubu, o němž nemá ani tušení. Dál už nic. Až za měsíc najednou z kreditní karty zmizí třeba necelých pět, ale také 40, nebo i 120 dolarů, podle toho, čemu konkrétně se dotyčný upsal. Za co že to pan Willms účtoval takové peníze? Inu, obvykle právě za členství ve spotřebitelských klubech; jeho výhody spočívají v tom, že jednou za čtvrt roku přijde klientovi e-mailem reklamní zpráva.

Jak vyšlo najevo, první takovou ztrátu člověk většinou ani nezaznamená. Průměrně muselo „klientům“ zmizet skoro 400 dolarů, než si toho všimli a rozhodli se stěžovat si. V tu chvíli nasadil Willms další taktickou zbraň: ztěžoval zrušení objednávky způsobem, za nějž by se nemuseli stydět ani telekomunikační operátoři. Musíte zavolat za hodinu; ne, musíte napsat fyzický dopis a poslat ho poštou; ne, měli jste to poslat doporučeně. A platby mezitím běží. Mnoho lidí raději kreditku zrušilo, aby se tomu martyriu vyhnulo – a stále víc se jich začalo obracet na FTC.

Komisi trvalo dva roky, než připravila civilní žalobu o již zmíněných 359 milionů dolarů.

Další rok trvalo, než zákruty konání internetového vykuka pochopil soud, a ještě další rok se Willms právně bránil. Kauza se táhla dlouho – ovšem výsledek stál za to.

Mladistvý profesionál Když bylo Willmsovi 16, objevil zlatý důl. Naučil se shánět levné kopie běžně dostupného softwaru (nejčastěji Microsoft Office) a prodávat je dráž například na eBay. Dařilo se mu natolik, že si do půl roku založil firmu o deseti zaměstnancích s názvem eDirect. Do posledního ročníku střední školy už nenastoupil; když jeho spolužáci končili, potkával je v černém Lamborghini Murciélago.

Problém byl v tom, že aby mohl obchodovat v dostatečném objemu, musel mít stálý přísun velmi levného zboží. A Willms ukázal, že má čich na moderní obchod: skupoval kopie Windows od kdekoho (například i sérii několika tisíc licencí od jordánské vlády, původně určených pro vzdělávací účely), kopíroval i kradené kopie a podobně. Bylo mu srdečně jedno, že programy fungují špatně nebo vůbec ne.

Když se stížnosti začaly množit (to mu bylo 18), podaly si jej ve společné žalobě softwarové firmy Microsoft a Norton. Vymohly si od Willmse vyrovnání v symbolické výši jednoho milionu dolarů a ujištění, že už nikdy nebude s jejich výrobky mít nic společného.

To Willms rád přislíbil, protože už měl v merku jiný byznys s podobně svébytnými etickými pravidly. Prostudoval si vše, co mohl, o online marketingu a vytipoval si odvětví s největším potenciálem pro napálení naivních potenciálních zákazníků. Odtud hubnutí, recepty na rychlé zbohatnutí, vodičky na vlasy, pohádkově snadno dostupné půjčky, přípravky na zlepšení erekce a tak dále.

Založil firmu Just Think Media, jež jistojistě vejde do příslušných učebnic. Nad ostatními hochštaplery toho typu měl navrch v několika ohledech. Prvním z nich byla kvantita. V prvních měsících přibývala na web snad každý den nová stránka propagující řečené

produkty. Nebo – a tady měl navrch v drzosti – klidně i jiné produkty s cizí značkou, kterou si prostě „půjčil“. Za takovým účeinternetová lem měl vždy založenou firmu, kterou nevedl přímo on sám; když začalo být stížností hodně, prostě ji zase zrušil. A když šlo opravdu do tuhého, s poškozeným se vyrovnal mimosoudně. Další díl náskoku si získal metodičností a zásadou dobře platit své spolupracovníky.

Jako mnoho internetových marketérů využíval i on systému affiliates: jeho partner dostal produkt za dva dolary, prodal jej za 20 a všech 18 dolarů rozdílu mu šlo do kapsy. Nebylo divu, že se partneři mohli přetrhnout a hrnuli se ze všech stran. Tak se také některé z inzerátů dočkaly i českých mutací. A Willms mezitím vydělával na opakovaných platbách z kreditních karet nic netušících klientů.

Robin Hood naruby Konec příběhu je jednoduchý. Willms dostal velkou pokutu, i když optikou trestního práva je jeho jednání v pořádku. Zdánlivý rozpor v postoji soudů je důsledkem amerického práva. To umožňuje, aby i člověk, jehož soud shledal v trestním procesu nevinným, byl za totéž uznán odpovědným v civilní při. Je to dáno rozdílnými požadavky na míru jistoty, že se porota nezmýlila. V trestních případech musí porota hlasovat jednomyslně, zatímco v civilních přích se porotci musejí pouze přiklonit k jedné straně sporu a porotě pak k usnesení stačí dosáhnout většinového výroku.

Firmy, které věděly, že Willmsovy inzeráty jsou lživé, a pomáhaly mu zákon co nejlépe obcházet, například Google, jsou z obliga úplně (to by vydalo na samostatný text). A časopis The Atlantic, který příběh jako první důkladně popsal, o něm mluví tónem „sice někdo může nesouhlasit s etickou úrovní jeho byznysu, ale šidit lidi o peníze je také svého druhu umění“. A lidé v diskusích pod články o Willmsovi píšou jako o lumpovi-hrdinovi, jakémsi Robinu Hoodovi naruby, který trestá lidi za to, že jsou hloupí a naletěli mu.

Odkud přišlo nejvíc útoků

(za poslední rok, v tisících)

133 Japonsko

143 Izrael

162 Polsko

168 Čína

185 Argentina

255 Austrálie

288 Itálie

337 Brazílie

350 Rumunsko

355 USA

367 Maďarsko

566 Ukrajina

780 Německo

907 Tchaj-wan

2400 Rusko

V diskusích o Willmsovi píšou jako o lumpovi-hrdinovi, jakémsi Robinu Hoodovi naruby, který trestá lidi za to, že jsou hloupí a naletěli mu. Firmy, které věděly, že Willmsovy inzeráty jsou lživé, a pomáhaly mu zákon co nejlépe obcházet, například Google, jsou z obliga úplně.

Zločin na síti

Není-li uvedeno jinak, všechny údaje jsou za rok 2012 a vztahují se k USA.

Oběti podle pohlaví (v %, odchylku od 100 procent způsobují sdílené počítače, obvykle v domácnostech)

71

Muži

63

Ženy

Útoky podle sektorů (v %)

Bankovnictví, finance

5,4

Zdravotnictví

38,9

Komerční podnikání

35,1

Školství

10,7

Ozbrojené síly a státní sektor

9,9

Kdo tratí nejvíc

Když banka odhalí pokus o digitální útok za účelem krádeže peněz z klientského konta, stane se následující (v %)

Útok se bance podaří odvrátit

22

39 Banka – uhradí částku klientovi

Ukradené peníze se získat zpět nepodaří (v takovém případě utrpí škodu)

68

61 Klient

Banka získá ukradené peníze zpět

10

Největší distributoři malwaru Podle rezidence (v %)

40,9 zbytek světa

39,4 Rusko

19,7 USA

Zdroj: Go-Gulf.com, Wired

O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Víte, kdo vlastní vaši banku? Ital, Rus, Rakušan, nebo Čech?
Jak napsat správně CV, aby vás pozvali na pohovor
Jak přijímat a posílat balíky do zahraničí aneb kdy se platí DPH a clo?
Která 3 slova zachránila před pěti lety euro?
Zdraží v roce 2018 energie? A je dobré si cenu elektřiny nebo plynu fixovat?
Auta
Hyundai ukázal nástupce vodíkového crossoveru ix35. Příští…
Volvo, Peugeot, Fiat a další vynechají autosalon ve Frankfurtu. Jsou to pro ně vyhozené peníze
Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví
Sháníte dvanáctiválcové kombi? Aston Martin vám ho prodá, praktické ale moc není
Galerie na středu: Nejlevnější rychlá kombi s výkonem od 200 koní na českém trhu
Technologie
Firefox x64 už je pro uživatele Windows výchozí. Je bezpečnější a stabilnější
AMD Ryzen 3 1200 a 1300X – Čtyřjádra za skvělé ceny (uživatelská recenze)
Nejprodávanějším smartphonem světa je iPhone 7, nezměnil to ani Galaxy S8
Nokia 8 je tady. Znovuzrozená značka konečně představila špičkový telefon
GeForce na bázi Volty letos nebudou. Masová výroba na 12nm procesu začne koncem roku
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít