Doufám, že dojde k blackoutu

03. prosince 2012, 00:00 - Pavel Páral
03. prosince 2012, 00:00

Temelín potřebujeme, ale jeho dostavba negativně ovlivní českou politiku, soudí expremiér

Bývalý premiér Mirek Topolánek na nedávném kongresu ODS zkritizoval velmi ostře svou stranu, byť podpořil Petra Nečase i jeho vládu. Je nespokojen tak, že uvažuje o ukončení svého členství.

* Na kongresu ODS letos začátkem listopadu jste o straně hovořil jako o Titaniku. Co si myslíte nyní? Zrychlil po změnách ve vedení své potápění, nebo nabral lepší kurz?

To byla nadsázka a myslím, že jsem dokonce použil kondicionál. Nicméně platí, že dnes ODS neděsí, že má volební preference menší než patnáct procent. Pamatuji přitom na dobu, kdy mně poklesly preference pod třicet, a svolávaly se mimořádné volební kongresy, aby mě odvolaly. Takže vnímání se značně posunulo. Z velké strany se stala strana střední, tendující k tomu být stranou malou. Nic potěšujícího. Jak v Evropě, tak v České republice vidíme nárůst nespokojenosti, která je vlastně umělá, protože skutečná krize teprve přijde a s ní i odpovídající problémy. Kongres dopadl tak, jak jsem očekával, tedy bez zásadní změny, bez ustavení krizového managementu, který by řešil situaci a svolal skutečně regulérní kongres odrážející skutečný názor členské základny… To, že vláda zůstala, je dobře. Ale to, že ODS, která je shodou okolností jednou z vládních stran, žádný posun neudělala, to nemůže těšit žádného pravicového voliče. A když to trochu topolánkovsky nadsadím, tak jako pravicový volič začínám mít problém, koho v příštích volbách budu volit. Ač ještě člen ODS.

* To zní jako záměr vystoupit ze strany. Je tomu tak?

Nechci dělat žádná výhružná gesta, nota bene bych tím spoustu lidí potěšil, ale obávám se, že moje ochota zaplatit v březnu příštího roku další členské příspěvky, a tím demonstrovat pokračování svého členství, se bude limitně blížit nule.

* Říkáte, že pravicový volič nemá koho volit. Myslíte, že je zde poptávka po nějaké autentické pravici?

Můj názor je dlouhodobě ten, že střední Evropa byla vždy levicová, sociálně determinovaná, a ani oblíbený Masaryk a Beneš nebyli žádní pravičáci. Po historii agrárníků či národních socialistů zde byl po revoluci pokus zavést liberálně-konzervativní politiku anglosaského střihu v podobě ODS. Podle mne a i mou vinou se ten pokus asi úplně nedaří. Když se podíváte na strany, které prezentují opravdu pravicové myšlenky, s nimiž jsem schopen se ztotožnit, tak reprezentují naprosto mizivé procento občanů. Prostě mediánový volič se v celé Evropě posunul doleva. To, s čím vyhrála Angela Merkelová poslední volby v Německu, za to by se nemusel stydět ani její sociálnědemokratický předchůdce Gerhard Schröder. Historická zkušenost je taková, že v krizových dobách roste role státu. Přinejmenším narůstají keynesiánské tendence, které jsou u nás ještě umocňovány názory, že se přece můžeme dál zadlužovat, protože dluh není až tak veliký a nakonec se stejně nesplácí. Takže stranu, která by hájila mé zájmy, momentálně nemám. ODS to bezesporu není. Ani TOP 09. A to nevyčítám, na rozdíl od všech, skoro nic Miroslavu Kalouskovi. Po volbách přišel s návrhem okamžitě zmrazit důchody. To by znamenalo úspory v rozpočtu v prvním roce osmnáct miliard, v druhém třicet šest, v třetím padesát…. Bylo by na sociální dárečky a úlitby, ale přitom by se přirozeným způsobem deficit snižoval. Tehdy na to ještě vláda měla mandát. Nestalo se nic.

* Takže podle vás vláda nešetřila?

Na výdajové straně rozpočtu razantní změny neudělala. V kapitálových výdajích a úsporách ve státní správě jsou to kosmetické změny, které nejsou schopny zvrátit trajektorii. Na straně příjmů udělali kdeco, ale neprojevilo se to ve skutečném inkasu. Vláda je v úzkých, protože nemá žádný nástroj na razantní snižování deficitu. Vůbec jim to nezávidím. Po „škrtech“ teď bude rétoricky dominovat „růst“. Když se ještě vrátím k otázce poptávky po pravicové politice, tak zde jistě existuje poptávka po slušné politice, což nevylučuje, aby byla pravicová. Dnes se vše svádí na korupci a lidem uniká jedna podstatná věc, a to všude v Evropě. Lidé si zvykli na rozsáhlý stát blahobytu. Přerozdělování přirozeně přináší korupci. I tady byl sociální stát již za první republiky a na tom se ani 23 let po revoluci nic nezměnilo. Rakousko-Uhersko před vznikem současné podoby střední Evropy mělo míru přerozdělování 12,5 procenta, dnes je to 41 procent a říkáme, jak jsme bezvadní. Většina lidí je nyní závislá na státním rozpočtu. Jsou to všichni senioři, lidé závislí na sociálních transferech, lidé zaměstnaní v úřadech a institucích státu, vojáci, policajti, učitelé, doktoři. Ale také všichni podnikatelé závislí na dotacích a subvencích, jako Andrej Babiš, který dělá celý zisk z dotačních titulů. Také všechny firmy závislé na státních zakázkách. Dohromady je to nějakých sedmdesát procent voličů, kteří chtějí, aby daně byly vyšší, protože z nich žijí. To je situace, která zde nikdy nebyla, mění vzorce chování, limituje chování politiků. Nikdo ji neumí a ani nechce změnit. Takže když jsem na kongresu říkal, že chci, aby tahle vláda pokračovala, tak jen proto, že každá jiná by byla horší. Ne proto, že bych čekal cokoli pozitivního.

* Zabýváte se, kromě jiného, petrochemií. Jak vnímáte situaci, kdy Družbou neproudí ropa, odstavují se zde rafinerie? Ropovod z Německa nestačí atd.

To má několik rovin. Já pokládám privatizaci Unipetrolu, nejprve do rukou Andreje Babiše a potom do rukou státem vlastněného polského koncernu Orlen, za strategickou chybu. Ukazuje se to již dnes, kdy Paramo nejede, kdy Litvínov je bytostně závislý na ruské ropě, která je životně závislá na dodávkách ropovodem Družba, kdy Kralupy jsou zásobovány z Terstu ropovodem TAL a kdy je otázkou, zda budeme v různých havarijních scénářích mít vůbec vlastní výrobu pohonných hmot, zda budou fungovat naše rafinerie a na to navázané chemické provozy v Kaučuku, Spolaně a dalších. PKN Orlen zatím nesignalizuje odchod z ČR, ale na středoevropském trhu je velký nadbytek kapacit. Své problémy má maďarský MOL se Slovnaftem, své problémy má Schwechat, Leuna i další německé rafinerie, zkrachoval celý řetězec PetroPlus a rozinku Ingolstadt koupila ruská skupina Gunvor podnikatele Timčenka. A své potíže má i PKN Orlen. Přebytek kapacity způsobuje, že rafinerie nejsou schopny generovat ziskovou marži. V důsledku toho jsou české rafinerie podinvestované. Minimálně sedm let investují pod úrovní odpisů, což předjímá ztrátu konkurenceschopnosti. Myslím, že naše vláda by měla začít intenzivně jednat s polským státem o tom, jak získat buď kontrolu nad rafinerskými kapacitami, nebo garance pokračování rafinerské a petrochemické výroby do budoucna.

Pokud jde o Družbu, tak nemyslím, že snížené dodávky jdou na vrub nějaké ruské geopolitické

hry. Je to spíše důsledek vývoje na ruském trhu, kdy vertikální integrace velkých skupin vede k jejich vzájemnému souboji.

Předpokládám, že pokud Družba bude provozuschopná, nebudou dodávky do Litvínova omezovány. Na ruské straně o to nemá nikdo zájem. Nicméně životnost Družby je bez investic omezená.

* A jakou má tedy Družba budoucnost?

Existuje určitá možnost, o níž se začíná jednat na úrovni oficiálních autorit ruské i české strany, a to je využití Družby a ropovodu IKL do Ingolstadtu ve zpětném chodu, což by umožnilo dodávat ruskou ropu z ruských ložisek do ruských rafinerií na německém území. Pokud bychom se s Rusy dohodli, že bude možné poslat novým potrubím IKL z Litvínova ruskou ropu do Ingolstadtu a pak německým systémem dál, tak to prodlužuje životnost Družby o deset let, a možná i dál.

Pokud jde o TAL, už moje vláda se snažila nakoupit podíl na tomto ropovodu. Nešlo jen o majetkový a strategický cíl. Jde i o to, že výstavbou nové čerpací stanice lze urychlit chod hmoty v potrubí a tím i zvýšit přenosovou kapacitu potrubí. Je otázka dalších dohod, zda to budeme stavět sami či s ostatními. Kdybychom stavěli sami, měli bychom garantovánu naši potřebu ropy pro rafinerii v Kralupech.

* Vy si myslíte, že by se kabinet měl snažit získat zpět kontrolu nad českými rafineriemi?

My jsme se už s Martinem Římanem snažili spojit Mero a Čepro. Nebylo to možné kvůli miliardovému sporu mezi Čeprem a Tukovým průmyslem. Ten ale není stále vyřešen, byť si stát stojí lépe než tehdy. Bylo by dobré vytvořit holding, do něhož by bylo možné zapojit aktiva z Unipetrolu či České rafinérské. Možná do toho pustit i některé zahraniční hráče. Nejlepší řešení neznám, ale to, že český stát musí vnímat situaci, která se již v krátkém časovém horizontu může stát krizovou, je jasné. Mimochodem Unipetrol nemá podepsánu dohodu s Czech Coalem, obdobně jako elektrárna Opatovice. Také se zvyšují poplatky za přepravu ropy ze strany Mera. Zcela logicky, protože se mnoho let nepohnuly. To vše může urychlit rozhodování PKN Orlen, zda z českého trhu nemá odejít. A v takové situaci musí mít stát nějakou call opci a být první na řadě, aby zabezpečil strategické potřeby a zachoval při životě odvětví, které tu má tradici.

* Na trhu se hodně spekuluje o přípravě Orlenu na odchod z Česka.

Problém Orlenu je v tom, že obdobnou kapacitu, jako má tady, má i v Polsku. A pokud se Poláci hodlají orientovat na břidlicový plyn, tak je možné, že o naše kapacity ztrácejí zájem. A zde je role státu jasná. Ani na vteřinu nepochybuji o tom, že vláda se do toho musí vložit.

* Břidlicový plyn zřejmě změní brzy světovou energetiku. Co to může znamenat pro Česko s jeho kontrakty s Gazpromem, které nyní nemusejí být příliš výhodné?

Světová energetika se již změnila. Bavíme se ale o situaci za třicet, padesát či sto let. Že v Polsku existují odhadované zásoby, které by jemu samotnému stačily na 250 let a pro celou Evropu na šedesát let, je aktivum, které není nutné hned bezprostředně využít. Podstatné je, že břidlicový plyn existuje a existuje i technologie pro jeho těžbu, byť můžeme diskutovat o tom, nakolik je přátelská k životnímu prostředí. Již jenom tato alternativa znamenala snížení volatility cen. Když se k tomu přidá volná kapacita na terminálech a tankerech, tak to znamená, že trh se velmi diverzifikoval a není pod takovým tlakem jednotlivých dodavatelských zemí a případné místní nestability. Takže břidlicový plyn hraje již nyní pozitivní roli, přestože se netěží. V USA těžba plynu a ropy z břidlic znamená faktickou nezávislost Spojených států na importech. Američané tudíž asi ztratí zájem na řešení konfliktů v trianglu zájmů bývalé Osmanské říše, ruské ortodoxní a západoevropské civilizace, což jistě není dobře. Výhodou ale je, že všechny nesmysly o vyčerpanosti zdrojů hlásané Římským klubem a ekologisty celé Evropy se ukazují překonané přesně v tom smyslu, jak vždy argumentovali ekonomové. Když cena nebude deformovaná nesmyslnými poplatky a regulacemi a bude vyjadřovat vzácnost statku, tak náhrada zdroje energie se vždy najde.

* A co jádro? Zdá se, že pro ČEZ je v současnosti jeho ekonomická výhodnost velkou neznámou a dožadují se garancí ceny elektřiny z nově postavených zdrojů.

Gigantický boj Evropské unie s globálním oteplováním je nejen hloupý, ale také ekonomicky nesmyslný. Emisní povolenky a systém podpory tzv. obnovitelné energie vedou k tomu, že dotace převyšují vlastní cenu. V Německu již dnes je dotace vyšší než cena silové elektřiny. Doufám, že dojde k nějakému kolapsu a následné katarzi. Třeba tříhodinovému rolling blackoutu v Mnichově, kde berou elektrickou energii z baltských větrných elektráren a ženou ji přes českou přenosovou soustavu. Způsob, jak vrátit ekonomiku jaderné energetiky na přirozenou úroveň, je zrušit obchod s emisními povolenkami. Je to nesmyslný, vykalkulovaný a nefungující instrument. Nyní hodlá Evropská komise část povolenek kvůli nízké ceně stáhnout, což je třeba pro ČEZ krátkodobě výhodné, protože Temelín pak možná začne ekonomicky vycházet. Ale pro teplárny je to negativní, protože to zvyšuje cenu tepla. Standardní zdroje energie, které z ekonomických důvodů i díky povolenkám nemohou být obnovovány, jsou totiž likvidovány řazením zdrojů na spotovém trhu, kde vítězí dotované obnovitelné zdroje. Je fascinující, jak si Evropská unie vymyslela nástroj, kterým dokáže destruovat sebe samu. Já na přednáškách říkám, že pád říše římské pro nás současníky nebude historií. My to prostě zažijeme. Samotní Němci to asi zvládnou, ale ukončí se liberalizace energetiky v celé Unii. Mluví se o ostrovních a národních soustavách a dezintegraci evropské energetiky. Energetickou dezintegrací to začíná, pokračuje to chybnou alokací peněz, odstředivými tendencemi, se současně vzrůstající blbostí bruselské byrokracie a nakonec se dostaneme do situace, která bude podstatně horší než před vznikem EU. Mne, na rozdíl od dnešního „Tálibánu ODS“, to netěší. Právě Němci by měli mít zájem na dostavění Temelína, který by jim spolu s teplárnami pokrýval základ spotřeby, a ten by doplňovaly jejich baltské větrníky. Jinak bude nutné, abychom my i oni stavěli masivní a drahé sítě a řešili skutečnost, že dochází k vytěsňování komerčních zdrojů energie těmi nesmyslně dotovanými a absurdně drahými obnovitelnými zdroji. Alternativou je rozpad středoevropské soustavy. V Evropě víme, že musíme investovat bilion eur do obnovy zdrojů, které dožívají, a do náhrady jaderných zdrojů, které po ukončení provozu v Německu chybějí. Víme, kolik se musí investovat do sítí a interkonektivity. Přesto nikdo neinvestuje, protože neví co, za kolik, kam, a hlavně proč. A to si ještě my sami komplikujeme tím, že na rozdíl třeba od Němců nepodporujeme razantně kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, kdy lze dosáhnout zdaleka největší účinnosti. Už nás v tom předběhli i Maďaři a Belgičané.

* A jak by se to mělo s kombinovanou výrobou řešit?

Můžete si myslet o uhlíkové dani, co chcete. Je to sice další daň, ale vyrovnává cenovou distorzi mezi kombinovanou výrobou tepla a elektřiny a lokálními topeništi, která nejsou zatěžována ani daňově, ani neplatí povolenky apod., přestože evidentně zatěžují životní prostředí více než alternativy. Pokud nepůjdeme touto cestou, tak budeme plýtvat vzácnými zdroji na monovýrobu, bude nám chybět uhlí, vyvezeme biomasu, naskládkujeme odpad a nakonec budeme dovážet plyn a neskutečně drahý severní vítr z Německa.

* Říkáte, že jaderná energetika a kompetence v jaderném strojírenství má nesmírnou cenu pro český průmysl, jenže při dostavbě Temelína s vysokou účastí českých firem počítají jen Rusové a to je problém s jadernou bezpečností, kterou jste vy vždy obhajoval.

Dnes máme všechny bloky ruské provenience. V Temelíně jsme přešli z paliva Westinghouse na ruské palivo TVEL, protože Američané dlouhodobě nebyli schopni plnit kvalitativní požadavky. Ruské bloky v Temelíně podle mého názoru nezvyšují z hlediska strategické bezpečnosti riziko pro Českou republiku. Obávám se nicméně toho množství peněz, které proteče přes subdodavatelské firmy, zvyšující možnost ovlivňování české politiky. Otázkou je, zda to může být ještě horší… Už za mé vlády jsme začali v rámci hmotných rezerv řešit zásoby jaderného paliva a to by do značné míry eliminovalo problém bezpečnosti. Navíc je tu šance stavět v připraveném konsorciu i jiné bloky. Američané umocnili svým zájmem o Temelín sebedestrukci české politiky a justice. Pokud to mám říci natvrdo, tak velká část tzv. zbrojních kauz, které jsou spojeny s Američany (Pandury, Tatry), je podle mne vyvolána uměle právě zájmem a tlakem Američanů dodat sem stíhačky F16 místo gripenů a dostavět Temelín. Nemáme si moc z čeho vybírat. Rusi, nebo Američani? Co si dáte? Guláš, nebo polívku? l

Dohromady je to nějakých sedmdesát procent voličů, kteří chtějí, aby daně byly vyšší, protože z nich žijí

Mirek Topolánek (56) • Vystudoval strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně. • Pracoval jako projektant v závodu Automatizace a mechanizace OKD Ostrava, později v ostravském závodě Energoprojektu Praha. • V roce 1991 spoluzaložil a řídil obchodní společnost VAE zabývající se energetickými projekty. • V roce 1996 byl zvolen senátorem za obvod Ostrava–město, ve funkci senátora působil do roku 2004. • Působil v Občanském fóru, v roce 1994 vstoupil do Občanské demokratické strany, v listopadu 2002 se stal po Václavu Klausovi předsedou ODS, na tento post rezignoval v dubnu 2010. • Od srpna 2006 do května 2009 byl předsedou vlády ČR a poslancem Parlamentu ČR. Nechci dělat žádná výhružná gesta, ale obávám se, že moje ochota zaplatit v březnu příštího roku další členské příspěvky se bude limitně blížit nule

O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče