Dobrý den, Evropo

17. září 2012, 00:00 - Johanna Grohová
17. září 2012, 00:00

euroglosa

Byl to týden důležitých zpráv a událostí. Tedy hlavně pro ty, kteří sní o ještě propojenější Evropě a přetrvávající krize eurozóny se v jejich očích stala sice pomalým, ale praktickým autíčkem k jejímu dosažení.

Za prvé dal německý ústavní soud ve středu podmíněné ano stálému záchrannému fondu pro eurozónu ve výši 700 miliard eur. Padla tak překážka jeho uvedení v život. Euro začalo posilovat, trhy růst a německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že „je to dobrý den pro Evropu“.

Evropská centrální banka navíc získala souhlas Berlína nakupovat nelimitované množství dluhopisů zemí nacházejících se v ekonomických potížích. Portugalsko pak více času plnit tvrdé podmínky v podobě škrtů a nepříjemných reforem.

A o řeckém odchodu z eurozóny se už nemluví tak často, i když trojka věřitelů rozhodne o uvolnění dalších milionů až koncem měsíce.

Dalším testem byly volby v Nizozemsku coby lakmusový papírek pro celou eurozónu. Navzdory obavám nizozemští občané nezvolili v parlamentních volbách minulou středu euroskeptické strany propagující vystoupení země z unie. Při této příležitosti je ovšem třeba připomenout, že vítězná Lidová strana pro svobodu a demokracii premiéra Marka Rutteho dala před volbami jasně najevo, že z kapes nizozemských daňových poplatníků už žádné peníze do Řecka nepůjdou. A tím zřejmě vzala vítr z plachet Geertu Wildersovi.

Unijní federalisté se spokojeně usmívali, když poslouchali slova o vzniku „federace národních států v Evropě“ z úst předsedy Evropské komise Josého Barrosa. Něco takového by bylo ještě před několika lety vnímáno jako čiré bláznovství. Od Barrosa se sice očekávalo, že předloží návrh na takzvanou bankovní unii, v jejímž rámci by jeden regulátor dohlížel na evropské banky, on šel ale mnohem dál.

Pouhá slova o federativní Evropě pronesená před europoslanci jsou snadno vyslovitelná. Zda jsou realistická, je věc druhá. Barroso mluví o změně smluv, na jejichž základě unie funguje, počínaje rokem 2014. Něco takového nebylo nikdy nic jednoduchého a naopak roky hádek a smlouvání kompromisu Evropskou unii spíše rozkližovaly. Stačí si vzpomenout na dnes polozapomenutou euroústavu. Ani tisíce oslavných projevů a článků na její adresu jí nepomohly. Lidé euroústavu v referendech ve Francii a Nizozemsku hodili politikům na hlavu.

Přesdvěčit v dnešní době skepse, že lidé potřebují „více Evropy“, bude těžší než kdykoli jindy.

V Bruselu u mnohých přirozeně převládá romantické pohnutí, že mnohé pozitivní aspekty unie lidé pochopí a státy se tváří v tvář krizi více semknou. Výsledkem může být pravý opak, a to už nyní čím dál zřetelnější několikarychlostní Evropa.

Na první pohled se může zdát, že se rozbouřené vody díky událostem minulého týdne uklidnily. Ale takové pocity se politici snažili v posledních měsících více či méně úspěšně vyvolat už mnohokrát. Krize je vždy usvědčila ze lži.

O autorovi| Johanna Grohová, spolupracovnice redakce, Brusel

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče