Dobrá kopie platí za umění

15. dubna 2013, 00:00 - Jakub Křešnička
15. dubna 2013, 00:00

Studio pro vytváření reprodukcí přineslo do Česka pro umělce nezvyklý koncept obchodování

Nechat za sebou jisté zaměstnání a vrhnout se do podnikání v prakticky neznámých vodách oboru i cizí zemi, to chce odvahu. Rodilá Rumunka Flavia Parvu se svým manželem Razvanem Pirvem po 13 letech života v Kanadě rozjeli podnikání v Česku. Se svým studiem Art Imaging přinesli na místní trh v Americe běžný byznys. Vytvářejí věrné reprodukce uměleckých děl a jejich tvůrcům poskytují příležitost k obchodu.

Bojují ale s českou konzervativností.

STUDIO MÍSTO DŮCHODU

Podobný zvrat pro ně není nic nového. Manželé Flavia Parvu a Razvan Pirvu se seznámili v rodném Rumunsku při studiu fyziky na univerzitě v Bukurešti. Společně pak v 90. letech odešli do Kanady. Flavia se zaměřila na finančnictví a risk management v bankovním sektoru, její manžel na kariéru v informačních technologiích. Od IBM přešel do společnosti SITA, která se věnuje počítačovým systémům pro letecký průmysl. A právě tato práce ho i s celou rodinou přivedla v roce 2009 do Prahy.

„Po nějaké době jsem se začala ohlížet po práci. Když jsem zjistila, že bych získala obdobné místo jako v Kanadě, zarazila jsem se, jestli není čas na změnu. Chtěla jsem se věnovat umění. Hledali jsme něco na způsob franšízy a našli koncept Američana Garyho T. Kerryho,“ přibližuje začátky Flavia Parvu. Nešlo ovšem o klasickou franšízu. Zaplatilo se za koncept a trénink, pravidelné poplatky spojené s běžnou franšízou se neplatí. Následoval zhruba týdenní kurz reprodukce umění podle postupů Kerryho studia Fine Art Impressions, v čemž se pak manželé postupně vzdělávali zhruba další rok.

Jádrem je metoda giclée. Jde o tisk reprodukcí v archivní kvalitě, která zaručuje nezměněnou podobu kopie minimálně na 70 let. Kombinuje v sobě možnosti inkoustového tisku na papír nebo plátno včetně závěrečného nanesení laku podobného tomu, jaký dostávají originály.

Prodej kopií může být dobrý byznys. „Jeden z našich umělců prodal giclée za 33 tisíc dolarů. Součástí byla i desetistránková smlouva o tom, jakým způsobem se obraz může pověsit. Šlo o jednu z reprodukcí z limitované edice o třinácti kusech,“ popisuje Kerry, jak podobný byznys funguje v USA.

Investice do licence byla asi nejvyšší položkou pro rozjezd podnikání. Spolu s výbavou studia se vyšplhala v přepočtu zhruba na čtyři miliony korun. „V podstatě jsme použili všechny naše úspory. Vzali jsme všechno, co jsme v Kanadě za těch 13 let nastřádali v penzijních fondech, takže tohle jsou vlastně naše úspory na důchod,“ vysvětluje Razvan Pirvu uprostřed dvoupokojového ateliéru Art Imaging v paláci Austria na pražském Smíchově.

NEJEN KOPÍRKA

Výhodou pořizování reprodukcí v jejich studiu mimo jiné je, že na rozdíl od klasického tisku si zákazník nemusí pořizovat kopie najednou nebo ve velkém, ale může je objednávat postupně. Ceny se pohybují od pěti do 208 eur (asi 130 až 5360 korun) za kus. Celý proces probíhá na trojlístku fotoaparát – počítač – tiskárna. Ta je asi nejmasivnější součástí studia, zvládne šířku do jednoho a půl metru. Místo běžnějšího šestipigmentového pak používá dvanáctipigmentový inkoustový systém. „Kompletně se zařízení kalibrují minimálně jednou za rok, ale probíhá to prakticky pokaždé, když je větší změna. Když se mění náplň v tiskárně, zářivka a podobně,“ vysvětluje Flavia.

Snímek pořízený fotoaparátem Better Light je podobně jako scanner snímán po řádcích, pixel po pixelu. Snímání jedné předlohy zabere šest až 20 minut. Po úpravě barevnosti v počítači se tiskne testovací kopie pro porovnání s originálem. Celý proces se několikrát opakuje, dokud nejsou majitelé studia spolu s klientem spokojeni, což může trvat i týden. Závěrečný tisk probíhá na materiálech německých papíren Hahnemühle nebo amerických Breathing Color.

Moc konkurence na českém trhu majitelé studia nepozorují, ostatní studia používají jiné metody nebo se liší v kvalitě. Koneckonců když studio v roce 2011 otevírali, přinášeli metodu giclée do střední Evropy jako první. Nejbližší taková konkurence je v Německu.

ČESKÉ PŘEKÁŽKY

Začínat s podnikáním v Česku nebylo nic jednoduchého. Česká byrokracie jim po zkušenostech z Kanady způsobila doslova kulturní šok. Jazyková bariéra vše komplikuje ještě více. Rumunští manželé se sice kromě rodného jazyka domluví i anglicky či francouzsky, jejich čeština ale zatím stačí spíše na běžnou komunikaci. „Rozhodli jsme se proto využít profesionálních služeb od právníků přes účetní až po komunikační agenturu i pronajímatele prostor. Sice platíme více, ale mámě jistotu, že všechno je, jak má,“ tvrdí Razvan Pirvu.

Překvapením byla pro manžele i konzervativnost místního trhu. Věděli, že prorazit s prakticky novým konceptem byznysu pro umělce nebude jednoduché, ale Česko se ukázalo ještě konzervativnější, než čekali.

Umělci bývají třeba nervózní, co se s reprodukcemi bude dít dál. „Mají obavy, jestli si data neschováme a kopie nebudeme někde prodávat za jejich zády,“ vysvětluje Pirvu.

S manželkou tak uvažují o tom, že by spustili sérii seminářů. Jejich pomocí se chtějí pokusit místnímu prostředí ukázat, jak spolupráce v uměleckém podnikání mezi tvůrci a „kopírovacím“ studiem může fungovat.

Uvádějí i příklady z Kanady a především z USA. „Tam je běžnější, že tvůrci část svého času na umění věnují i obchodu. Aby se v kariéře posunovali dál, potřebují dostatečné cash flow. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je vytvořit limitované edice reprodukcí, které umělci prodávají, zatímco originál si nechají, případně ho používají na výstavy,“ nastiňuje Flavia.

Umělci jsou sice největší cílovou skupinou klientů, ale ne jedinou. Vedle nich služby využívají i sběratelé nebo muzea a galerie. Služeb amerického předobrazu pražského studia Fine Art Impressions využil například i pařížský Louvre. Z komerčního prostředí pak hotelový řetězec Ritz-Carlton. Ostatně firmy jsou dalším možným zákazníkem pro podobné služby, často samy investují do umění, drahé originály přitom nemusejí věšet do recepcí.

Vrácený lesk Přes obrovský potenciál nejde rumunskému páru byznys tak rychle, jak čekali. Aby studio vydělávalo, potřebovalo by zhruba 40 stálých klientů, aktuálně jsou někde za polovinou. Z umělců se mezi jejich klienty počítají především expati nebo cizinci tvořící nejen v Česku, například Caroline Zenteno, Magali Queiroz, Miguel Alonso nebo Paul Pacey.

Jedním z nejnovějších kontraktů studia Art Imaging je spolupráce s jedním z největších rumunských muzeí Brukenthal. Reprodukce z Prahy využívají například do expozic, když originály putují po výstavách ve světě.

Spolupráce s muzeem ale ukazuje na další možná využití – pomocí digitálních technologií je možné například bez zásahu do 150 let starého originálu, na němž barvy už trochu ztmavly, obnovit u reprodukce původní lesk. Pro studium umělců se také díky vysoké kvalitě nabízí možnost zvětšovat kopiemi malé originály a sledovat na nich například tahy štětcem.

Investice do rozjezdu podnikání představuje pro Flavii Parvu a Razvana Pirva prakticky všechny úspory na důchod. Věří, že na konzervativním trhu prorazí.

O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče