Do plynovodů dáme dalších 15 miliard

Vadim Fojtík 02. dubna 2013, 00:00
02. dubna 2013, 00:00

Spojíme plynárenský trh Rakouska, Česka a Slovenska v jeden velký, tvrdí jednatel společnosti Net4Gas

Provozovatel tuzemské tranzitní soustavy zemního plynu, společnost Net4Gas, hodlá do roku 2020 do výstavby nových plynovodů a dalších projektů investovat zhruba 15 miliard korun. „Jen do zefektivňování naší kompresorové kapacity investujeme v následujících pěti až sedmi letech miliardu korun ročně,“ tvrdí jednatel společnosti Net4Gas Thomas Kleefuß.

* V médiích se objevuje stále více informací o nově budovaných alternativních trasách plynovodů, které mají spojit jednotlivé regiony Evropy se zdroji zemního plynu. Znamená to, že za této situace význam a hodnota tradičních přepravců plynu, jako je společnost Net4Gas, upadá?

Domnívám se, že je to přesně naopak. Význam společnosti Net4Gas v posledních letech velmi výrazně stoupl. Z Česka se stalo takové regionální překladiště zemního plynu. I kvůli třem investicím, které jsme v posledních letech učinili. Patrně nejvýznamnější investicí je výstavba a zprovoznění nového plynovodu Gazela. Na projektu jsme pracovali od roku 2007. Gazela propojila severní a jižní transportní trasy zemního plynu, které vedou na českém území.

* Jak se zvedla transportní kapacita tuzemské plynárenské soustavy po dokončení nových projektů?

Po zprovoznění plynovodu Gazela jsme schopni přepravovat ročně o 30 miliard kubických metrů plynu více, naše transportní kapacity vzrostly o 30 procent. To je ovšem jen teoretická kapacita.

* Před nedávnem představila vaše společnost svůj strategický investiční plán…

Investiční plán se odvíjí z analýz trhu a potřeb zákazníků. Díky tomu například vidíme nutnost rozšíření přepravní soustavy na Moravě prostřednictvím plynovodu Moravia. Z časové perspektivy příštích pěti až osmi let se totiž ukazuje, že bude zapotřebí dodatečných přepravních kapacit především pro zajištění zásobování severu zmíněného regionu. Současné potřeby severní Moravy jsme schopni pokrýt pouze koordinovanou součinností se zásobníky. Projekt Moravia jsme do našeho rozvojového plánu zařadili v letošním roce, jeho investiční náročnost činí pět miliard korun. Plánovaný začátek stavby je rok 2017. K tomu, aby bylo možné tento projekt zainvestovat, je ale nutné splnit ještě jeden předpoklad: stabilní regulační systém ze strany Energetického regulačního úřadu. To se však vzhledem k jeho posledním návrhům zdá ohroženo. Jinak řečeno jde o to, aby bylo možné tento projekt financovat prostřednictvím tarifů za přepravu plynu. Jsme připraveni investovat do projektu Moravia proto, že je nutné zajistit nějakou dodatečnou potřebu konkrétního regionu České republiky, ale investice je tak vysoká, že by bylo zapotřebí skutečně velmi dlouhého období růstu, abychom ji byli schopni pokrýt sami.

* To znamená prostřednictvím navýšení konečné ceny plynu?

Ano, přesně.

* Hodně?

Ne víc než o dvě procenta, což pro takovou investici není mnoho. Musíme rozlišovat mezi tranzitem a transportem. Tedy to, co máme v tuzemsku, je transportní nebo přepravní tarif. Zde funguje systém, kterému se mimo jiné říká cost plus, kde neexistuje žádné cenové ani množstevní riziko. Tady je prostě regulátorem stanovená fixní marže z provozování vnitrozemské přepravní soustavy. Velká část, 80 procent, tuzemské tranzitní soustavy je dimenzováno na mezinárodní přepravu plynu. Aby riziko související s přepravovanými objemy nemusel nést domácí zákazník, funguje v téhle oblasti jiný systém.

* V posledních měsících se nejčastěji hovoří o novém plynovodu Mozart, který má více propojit rakouský a český trh se zemním plynem…

Projekt Mozart je v tuto chvíli poháněn vpřed soukromými investory. Myšlenku propojit rakouský plynárenský trh s českým a vytvořit konkurenceschopnější prostředí považuji za srozumitelnou a racionální a my sami na tom pracujeme také. Naopak pro mě není pochopitelné jeho umístění a trasa. Dokonce jsme s potenciálními investory projektu o tom už diskutovali, stejně tak jako o tom, kde má být plynovod Mozart připojen na přepravní soustavu v Rakousku a v České republice. Další, pro mě zatím málo srozumitelná věc je, kdo převezme odpovědnost za jeho financování a provoz. Logicky by to měly být národní provozovatelé přepravních soustav, v Česku společnost Net4Gas a v Rakousku firma Gas Connect Austria. Již dva roky v rámci našich plánů regionálního rozvoje hovoříme o výstavbě paralelního plynovodu, který bude zhruba 50 kilometrů západně od plánovaného projektu Mozart a měl by směřovat k hraničnímu přechodu mezi Rakouskem a Německem k přípojnému bodu Oberkappel. Pevně věřím, že jej v blízké budoucnosti začneme stavět, protože má mnoho předností.

* Které přednosti to jsou?

Plynovod mezi rakouským Baumgartnerem a Oberkappelem je zcela vytížený. Pokud přivedete nový plynovod doprostřed mezi tyto body, může být skutečně velmi těžké se na tento vytížený plynovod napojit a to je klíčový problém projektu Mozart. V případě našeho konkurenčního projektu Oberkappel je tento problém odstraněn. My bychom se připojovali na konec zmíněného už existujícího plynovodu. Celou českou soustavu, která by byla v danou chvíli volná, bychom tak velmi flexibilně mohli nabídnout Rakousku. Zmíněný plynovod do Oberkappelu by navíc stavěly společnosti Gas Connect a Net4Gas, takže by zároveň odpadla otázka, kdo by jej směl provozovat a kdo by jej provozoval.

To je případ, kdy za pomoci relativně malé investice vytvoříte velké nové kapacity.

S tím, že volba místa napojení, Oberkkapelu, v sobě skrývá i další možnosti rozvoje – třeba jak se dostat přes rakousko-německou hranici dále do Bavorska.

* V některých médiích se ale již objevilo, že Net4Gas je finančním partnerem projektu Mozart…

Ne, to zcela určitě nejsme. Nicméně podporujeme projekt plynovodu do Oberkappelu, protože to je důležitý předpoklad pro jakousi fúzi propojení českého, rakouského a slovenského trhu.

* Můžete být konkrétnější?

Zhruba 18 měsíců se zabýváme projektem CEETR (Central East European Trading Region), tedy propojením plynárenského trhu České republiky, Slovenska a Rakouska. Na konci roku bychom měli mít na stole studii proveditelnosti, tedy analýzu toho, jaké technické, regulatorní a právní předpoklady musejí být vytvořeny, aby tyto trhy mohly být obsluhovány z jednoho odchozího místa. Dnes například Gazprom transportuje plyn na Slovensko, z něj následně do Česka, kde surovina buď zůstane, nebo jde dál do Německa. Zde jsou dnes zapotřebí nejméně dvě rezervace. V budoucnu by měl existovat jen jeden společný vstupní bod a díky tomu jen jeden rezervační krok pro tržní region Rakouska, Česka a Slovenska. Jednotliví provozovatelé sítí by si pak pouze mezi sebou museli nějakým způsobem vyúčtovat tranzitní poplatky. Samozřejmě, pokud má takový systém fungovat, musejí se pro to vytvořit zejména právní předpoklady.

* Kdy by měl jednotný trh Česka, Rakouska a Slovenska se zemním plynem začít fungovat?

Dovedeme si představit, že studie o proveditelnosti bude hotova ještě letos, právní, technické a další předpoklady budou vypořádány v příštím roce. V roce 2015 bychom mohli s tímto jednotným regionálním trhem začít.

Pokud se to podaří, nebudeme mít tři jednotlivé plynárenské trhy s potřebou někde mezi pěti a devíti miliardami kubíků zemního plynu ročně, nýbrž jeden velký trh s potřebou kolem 20 miliard kubíků. Nicméně, je zde i předpoklad dalšího rozvoje na další trhy v jihovýchodní Evropě, ke zvyšování jejich likvidity, protože dnešní Maďarsko, Bulharsko nebo Rumunsko ještě nejsou v oblasti tranzitu plynu zdaleka tak rozvinuty.

* Jaké jsou výhody takového propojení trhů?

Vznikne větší konkurence a z nabídky a poptávky se mohou odvíjet flexibilnější ceny. Podobné výhody je možné vidět například v Rakousku a Itálii, které se vzdaly 20 procent ze svých tranzitních kapacit. Výsledkem takového rozhodnutí bylo, že jen v Itálii klesly ceny dodávek zemního plynu o 20 procent. Je zde vidět výhoda ekonomické konkurence velkého prostoru, ale v malém teritoriu něco takového moc reálné není.

* Vraťme se ještě k investičnímu plánu společnosti Net4Gas pro léta 2013 až 2022. V něm se mimo jiné počítá s posilováním propojovacích tras k nově stavěným elektrárnám. Většina těchto projektů ale skončila. Jak musí firma přehodnocovat svoji strategii s ohledem na aktuální vývoj?

S výjimkou Moravy nepotřebujeme žádné další rozšiřování naší tranzitní soustavy. Plánovali jsme potenciální propojovací vedení například k plynové elektrárně, s tím, že v případě takových přípojek financujeme jen menší část těchto projektů, větší pak investor konkrétního energetického celku. Jenže plyn ve srovnání s elektřinou nevede v tuto chvíli k požadované hospodárnosti.

* Co to znamená, že plyn nevede k požadované hospodárnosti?

Počty jsou jednoduché. Megawatthodinu zemního plynu můžete aktuálně koupit za 25 až 26 eur, megawatthodinu elektřiny pak za 44 až 45 eur. Ve velmi efektivní plynové elektrárně, která pracuje s 50procentní a vyšší účinností, potřebujete na výrobu jedné kilowatthodiny proudu zhruba dvě kilowatthodiny plynu. Z toho vyplývá, že z ceny elektřiny nezaplatíte ani polovinu výrobních nákladů, a to nemluvím o personálních nákladech, odpisech, provozních nákladech a podobně.

* A co se týká původních plánů na výstavbu nových zásobníků?

Rozdíl mezi takzvanými letními a zimními cenami za skladovací kapacity skoro zmizel. Samozřejmě máme finanční plán, na jehož základě máme připraveny prostředky pro napojení zásobníků zemního plynu, tedy pokud naši zákazníci takové přání projeví. S ohledem na aktuální situaci na trhu ale není příliš pravděpodobné, že se tak stane.

* Takže z oněch tak oslavovaných plánů na výstavbu nových a nových podzemních zásobníků nebude nic?

Aktuálně je na trhu převis skladovací nabídky nad poptávkou. Z toho důvodu nejsou provozovatelé zásobníků ochotni investovat dále do jejich rozšíření.

* Existují tedy nějaké větší projekty, do kterých budete v nejbližších letech investovat?

Máme před sebou tři důležité investice. O projektech Moravia a Oberkappel jsme již hovořili. Třetím důležitým investičním projektem je rozšiřování a zefektivňování naší kompresorové kapacity. Upravujeme ji tak, abychom byli ve zvýšené míře schopni přepravovat plyn směrem na východ. Předpokládáme, že jen do této oblasti investujeme v následujících pěti až sedmi letech zhruba miliardu korun ročně. Takže když vše sečteme, vychází nám, že do roku 2020 počítáme s investičním programem ve výši 15 miliard korun.

Aktuálně je na trhu převis skladovací nabídky nad poptávkou. Z toho důvodu nejsou provozovatelé zásobníků ochotni investovat dále do jejich rozšíření. Plynárenství Net4Gas má nového majitele

Rozhodnuto: novým majitelem společnosti Net4Gas je konsorcium německé pojišťovny Allianz a kanadské investiční firmy Borealis. Uskupení nabídlo za Net4Gas, jež spravuje tuzemskou páteřní síť plynovodů, ze všech uchazečů nejvyšší cenu – 1,6 miliardy eur (přes 41 miliard korun). O vítězi soutěže bylo de facto rozhodnuto již před několika týdny. Dosavadní majitel tuzemského provozovatele plynovodů, společnost RWE, totiž dal již před časem jasně najevo, že upřednostňuje jednání právě s Allianz a Borealis. Vitásková zasahuje Allianz s Borealisem však kupují Net4Gas v době, kdy se možná velmi výrazně změní podmínky na plynárenském trhu a s tím i doba návratnosti miliardové investice. Šéfka Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková totiž oznámila, že plánuje plynařům zkrátit o rok tzv. třetí regulační období a změnit způsob oceňování jejich aktiv. Hodlá tak přinutit plynárenské firmy ke zlevnění poplatků za distribuci a přenos zemního plynu. Vitásková argumentuje tím, že plynárenské firmy investují méně, než kolik vyberou na poplatcích za přenos a distribuci. Jen za léta 2010 až 2013 dosáhlo podle šéfky regulačního úřadu jejich investiční saldo výše 5,1 miliardy korun. A největší díl z toho připadá právě na Net4Gas. ERÚ plánuje, že již 5. dubna zveřejní nové regulační podmínky. Jejich přesná výše zatím není známá, již teď je ale zřejmé, že úřad sníží poplatky za přenos plynu. Pro nového majitele společnosti Net4Gas, uskupení Allianz Borealis, je to jasný vzkaz: Snížíme vám marže i návratnost vaší investice. Změna na trhu může být jen malou útěchou pro další zájemce, kteří se o koupi Net4Gas ucházeli. Druhá v pořadí skončila společnost Energetický a průmyslový holding (EPH), která se o plynovody ucházela společně s australskou finanční skupinou Macquarie. Pro holding, je to již druhá citelná porážka v posledních týdnech. Firma neúspěšně soutěžila i o elektrárnu Chvaletice. EPH, jenž počátkem roku získal 49 procent a manažerskou kontrolu ve Slovenském plynárenském priemyslu, po neúspěšné snaze získat Net4Gas navíc přišel o výhody, které mohl získat ze součinnosti české a slovenské plynárenské sítě. Dalšími neúspěšnými uchazeči o koupi tuzemské tranzitní plynárenské soustavy byla společnost KKCG podnikatele Karla Komárka mladšího a uskupení amerického investičního fondu Global Infrastructure Partners spolu s belgickým operátorem plynovodů Fluxys. 42 let zkušeností Společnost Net4Gas se zhruba 500 zaměstnanci se na tuzemském zisku svého dosavadního vlastníka, skupiny RWE, podílela v roce 2011 přibližně z 11 procent. Ve zmíněném roce navíc společnost oslavila 40 let své existence. První úvahy o exportu ruského zemního plynu do střední a západní Evropy byly zveřejněny v polovině 60. let. Samotná výstavba plynovodů vedoucích přes území tehdejšího Československa byla schválena o více než deset let později, až v říjnu 1970. V návaznosti na dohodu se Sovětským svazem byl zhruba o rok později založen národní podnik Tranzitní plynovod Praha (Transgas). Do sousedního Rakouska začal ruský zemní plyn proudit přes české území koncem roku 1972, do tehdejšího východního Německa na jaře 1973 a do západního Německa na podzim téhož roku. V současné době česká část tranzitní soustavy zahrnuje více než 2400 kilometrů plynovodů, pět kompresních stanic, dvě hraniční předávací stanice a dispečerské centrum v Praze. Přepravní kapacita české části plynovodů je zhruba 50 miliard kubíků ročně, z toho je přibližně 20 procent pro potřeby České republiky a 80 pro tranzit zemního plynu do západní Evropy. V roce 2002 koupila německá společnost RWE od Fondu národního majetku ČR za 4,1 miliardy eur většinový podíl v akciové společnosti Transgas a podíly v distribučních plynárenských společnostech. Roku 2010 RWE vyčlenila provozovatele tuzemské plynárenské soustavy do samostatné společnosti Net4Gas. Nyní se RWE rozhodla Net4Gas prodat v rámci celokoncernového programu, kterým chce snížit svoji celkovou zadluženost. l Thomas KleefuSS (50) Studoval business administration na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Má více než 20letou zkušenost s ropným a plynárenským průmyslem. Svoji profesní dráhu začal roku 1990 u společnosti Deminex v Essenu, kde nastoupil do postu kontrolora a později vedoucího auditora. V roce 1996 byl přidělen do Egypta, kde pracoval v oblasti upstream operací pro společnost Deminex a později pro RWE Dea jako finanční manažer. Roku 2000 se stal vedoucím oddělení marketingu ropy a zemního plynu v RWE Dea v Hamburku. Od roku 2004 zastával pozici vedoucího divize nákup plynu západ v RWE Energy a byl odpovědný za nákupy zemního plynu z Norska a Nizozemska pro kontinentální trh RWE. Od ledna 2006 je jednatelem společnosti Net4Gas.

O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz

Musíte si přečíst

Komentář: Pohled venezuelským periskopem

Komentář: Andrejův marketingový náskok

Staveniště Krkonoše. Národní park zažívá stavební boom

Jan Žůrek z KPMG: Česko je někde uprostřed peletonu

Bankovní hackeři útočili v New Yorku. Odnesl to…

Itálii čeká v sobotu státní pohřeb. Počet obětí stoupl…

Michal Horáček: Jen já a lidi
Michal Horáček, známý textař a možný prezidentský kandidát, v pořadu Euro TV slibuje, že se v kampani obejde bez politických stran i sponzorů. Agituje za pragmatický vztah k Číně, ale zároveň zůstává zastáncem EU. Islám je podle něj s českým prostředím nekompatibilní.
Zhlédnout další videa