Do pěti let bez předbíhaček

02. prosince 2013, 00:00 - Pavel Páral
02. prosince 2013, 00:00

Až zvýšíme kapacitu střediska ve Špindlerově Mlýně, budeme připraveni na německé lyžaře, říká generální ředitel Tatry Mountain Resorts

Lyžařský areál ve Špindlerově Mlýně zahajuje druhou sezonu s novým provozovatelem, společností Melida. Ta vznikla jako společný podnik slovenské firmy Tatry Mountain Resorts (TMR) a české SMMR patřící do skupiny Snowhill. Generální ředitel TMR Bohuš Hlavatý v rozhovoru pro týdeník Euro slibuje, že už teď lidé uvidí na horách podstatné změny k lepšímu. Nejpozději do dvou let prý jeho firma zahájí výstavbu nových lanovek.

* Nakolik se naplnila očekávání, s nimiž společnost TMR před rokem přebírala Skiareál Špindlerův Mlýn? Je potenciál střediska takový, jaký jste předpokládali?

Jednoznačně se ukazuje, že Špindl má potenciál být hlavním horským střediskem nejen z pohledu českého, ale i širšího regionálního. Díky tomu, že město má svůj genius loci, přitahuje středisko návštěvníky i z Německa, Nizozemska či Polska. Jsme rovněž spokojeni s tím, jak místní přijali naši společnost jako nového provozovatele areálu. Vždycky když se mění vlastník podobného majetku, vyvolává to v regionu napětí mezi novým vedením a původními zaměstnanci i místními podnikateli. Zaměstnanci ale už zjistili, že každého, kdo něco umí, dokážeme ocenit. Mnozí dostali příležitost k dalšímu růstu. Ubytovatelé ve městě vědí, že se s námi dá dobře spolupracovat. Špindlkarta, kterou jsme společně zavedli, se ukázala pro všechny zúčastněné přínosná a vychytali jsme si na ní některé mouchy, které se při podobné spolupráci vždy vyskytnou. Ostatně plánujeme už další těsnou spolupráci. Chtěli bychom vytvořit společnou organizaci s městem a ubytovateli, která by zajišťovala destinační management. Osvědčilo se nám to na Slovensku a pomohlo to turistickému ruchu.

* A ekonomika fungování střediska?

Obecně musím konstatovat, že byla velmi dobrá zima. Náš vliv během prvního roku byl však omezen tím, že jsme se areálu ujali prakticky při startu sezony a nebyl prostor něco měnit či zlepšovat. Výsledek tak není jistě žádný zázrak, ale ani nemáme problémy. Dopadl podle očekávání. Základna, z níž se nyní rozbíhá investiční program, je velmi dobrá.

* Svahy ve Špindlerově Mlýně potřebují rozšířit podobně, jako jste to dělali na Slovensku. To vyžaduje spolupráci s národním parkem. Jak pokračuje?

Myslím, že si všichni včetně ochranářů uvědomují, že to nemůže fungovat dalších dvacet či třicet let jako dosud. Turistický ruch má v Krkonoších a ve Špindlerově Mlýně zvláště dlouhou a bohatou historii. Myslet si, že tam turistika nebude, je nereálné. Mám za to, že si to uvědomují i naši partneři z ochrany přírody či Krkonošského národního parku. Usilovně proto pracujeme na kompromisním řešení. Propojení Hromovky s Medvědínem je klíčový projekt, kterému se nyní věnujeme, a postupujeme podle očekávání. Není to sice vždy jednoduché, ale zatím jsme nenarazili na pozici typu „nechceme se o ničem bavit“. A první výsledky jsou už vidět. Nepochybuji o tom, že lyžaři, kteří letos dorazí na Medvědín, provedené úpravy ocení.

* Co kromě širších sjezdovek bude vidět?

Především to, co nevyžadovalo úmorná jednání a složitý schvalovací proces posuzování vlivů na životní prostředí úřadem Energy Information Administration (EIA). Lyžaři najdou kompletně rekonstruovanou restauraci na Pláních, kde bude standard služeb podobný tomu, jaký znají z alpských zemí. Na Hromovce a na Medvědíně jsme postavili nové apres ski bary, rovněž na velmi slušné úrovni. Takže co se týče gastronomie, bude letos vše jinak. Pokud jde o větší věci, ty musí schválit EIA. Nemá však smysl zahajovat tento proces, dokud nemáte vše předjednáno s odpovědnými orgány. My si vždy nejprve sedneme k jednacímu stolu, hledáme základní obrysy dohody a kompromisní řešení a pak teprve připravíme dokument, který nevyvolá nežádoucí překvapení a odmítavou reakci. Nyní jsme v této etapě a věříme, že již brzy budeme moci žádost u EIA podat. Ještě předtím budeme samozřejmě informovat veřejnost o tom, co a jak bychom chtěli stavět.

* Když se mluví o situaci ve Špindlerově Mlýně, vždy dojde řeč na pověstné předbíhačky. Vaším cílem je, aby nebylo koho předbíhat. Kdy podle vás ten okamžik přijde?

Pokud vše půjde podle našich záměrů, první lanovka by se mohla stavět příští rok v létě. Každopádně jsem přesvědčen o tom, že nejpozději do roku 2015 bude dokončen proces EIA a začne výstavba, která bude kompletně dokončena během dvou až tří, maximálně čtyř let.

* Jak velký je objem investic a jak je rozdělen mezi akcionáře společnosti Melida?

Letošní investice do gastronomie, nových pokladen a podobných zařízení činily zhruba sto milionů korun. Jde to k tíži každému akcionáři podle výše jeho kapitálu. Ale vše je momentálně financováno úvěrem.

* Takže financování neřešíte navyšováním kapitálu?

Zatím ne, ale je velmi pravděpodobné, že k tomu dojde, až se rozběhnou ty velké investice.

* Ve Špindlerově Mlýně provozujete jen lyžařský areál, kdežto na Slovensku vlastníte ještě síť hotelů a akvapark. Plyne z toho nějaký rozdíl?

V Tatrách máme ubytovací kapacity, které jsme tak nějak zdědili s lyžařskými středisky. Drobnou výhodou je, že v našich ubytovacích zařízeních můžeme některé produkty a služby otestovat a mnohem snáze díky tomu přesvědčujeme naše externí partnery o přínosech spolupráce. Ale to funguje i ve Špindlu. Modely spolupráce mezi ubytovateli a provozovateli lanovek jsou stejné na Slovensku, v Rakousku i v Česku. Jako provozovatelé hotelů si také lépe rozumíme s hoteliéry v Krkonoších, protože problémy, které musejí řešit, známe z vlastní zkušenosti.

Nevylučuji ovšem, že někdy v budoucnu budeme mít ve Špindlerově Mlýně hotel. Skiareál dokonce nějaké ubytování vlastní, ale nyní je v pronájmu.

* Ve Špindlerově Mlýně je ubytovacích kapacit hodně, některé byly postaveny s velkýma očima investorů a musejí mít vážné problémy s ekonomikou. Neuvažujete o nějaké akvizici?

Primárně nic takového nevyhledáváme. Pokud by však přišla zajímavá nabídka, určitě bychom ji zkoumali. Je ale pravda, že kapacity občas vznikaly s nerealistickými očekáváními. Aspoň tak mohu soudit podle některých nabídek, které dostáváme.

* Při uzavírání dohody s Českým svazem tělesné výchovy (ČSTV, nyní Česká unie sportu) se hodně hovořilo o spolupráci s dalšími krkonošskými středisky. Jak jste v ní pokročili?

Přejít od deklarací k činům bývá většinou dosti obtížné. Pár pokusů zde bylo, ale zřejmě pro to ještě nedozrála doba. Na Slovensku máme Slovakia Super Ski pas, který platí v pěti tamních lyžařských střediscích. Možná k tomu dojdeme i v Česku. Zatím to ale pro nikoho není aktuální téma. Na Slovensku se možná tato spolupráce prosadila i díky tomu, že tam všichni víme, že slovenští klienti by nás neuživili, a vše přizpůsobujeme potřebám českých a polských turistů. Až začneme i v Česku bojovat o německého a polského klienta, bude to třeba zajímavý produkt.

* Bude pro Němce zajímavé lyžování v Česku, když má doma Alpy?

Upřímně mě překvapil podíl německých lyžařů ve Špindlerově Mlýně, přestože tam neprobíhá žádný zásadní marketing. Dostat se v Německu do Alp po dobrých dálnicích je relativně jednoduché, blízkost Drážďan a dalších velkých měst za německou hranicí však způsobuje, že je Špindlerův Mlýn smysluplnou alternativou. Přece jenom je to dostatečně velké středisko, zatímco ostatní tuzemská horská centra jsou pro tuto klientelu příliš malá. Dnes lyžařské středisko ve Špindlu nicméně nemá kapacitu, která by odpovídala celkové kapacitě ubytovacích zařízení, a ta proto nejsou dostatečně vytížena. Teprve až proběhnou naše investice a zvýšíme kapacitu střediska, budeme na německé turisty připraveni. Podobně to může fungovat s velkými městy na západě Polska. Už teď je dobré dívat se, odkud bude možné přitáhnout další turisty. A bude to chtít aktivní marketing. Nyní ho neděláme, protože by to bylo kontraproduktivní. Abychom přitáhli klienta, a on potom čekal ve frontách, to není dobrá metoda.

* Jaký očekáváte hospodářský výsledek za první rok působení v Krkonoších? Budete úspěšnější, než byl ČSTV?

Jak jsem říkal, minulá zima byla nadprůměrně příznivá pro všechny provozovatele lyžařských středisek a do provozu jsme naskočili na začátku sezony, takže se naše aktivity nemohly příliš projevit. Pozitivní výsledek a mírný nárůst tam bude, ale zda jsme skutečně úspěšnější, vám řeknu až tak po třech sezonách. Letos jsme optimističtí kvůli novým gastronomickým provozům. Když vidíme, jak se tyto služby vyvíjejí na Slovensku, jak úspěšně rostou a mají opravdu velký potenciál, tak si od nich hodně slibujeme i v Krkonoších. Lidé totiž nejezdí do hor jen kvůli sportu. Berou to jako dovolenou, jedou si na hory odpočinout a k tomu patří úplně vše. Chtějí být v horské přírodě, lyžovat, ale také se dobře najíst, pobavit se a něco nakoupit. Zimní dovolená je navíc luxusnějším zbožím, takže přitahuje spíše střední a vyšší střední vrstvu, která má určitou kupní sílu. I proto očekávám, že gastronomický segment přinese společnosti Melida slušný nárůst provozního zisku.

* Ve Špindlerově Mlýně ale není zrovna nouze o restaurace…

Město je velmi dobře rozvinuté, konkurence je značná a provozovatelé musejí předvádět dobré výkony. Ale jakmile jste se posunuli padesát metrů nad dolní stanice lanovek, stav byl neúnosný. Kdo zná naše restaurace v Tatrách či standard v Alpách, tak ví, že to, co bylo ve Špindlu, nebylo srovnatelné. Pokud však letos zavítá na Pláně, zažije podstatnou změnu.

* Jak se daří mateřské společnosti Tatry Mountain Resorts?

Rozhodující je pro nás středisko Jasná v Nízkých Tatrách. Tam se potvrdila správnost naší strategie, když jsme novou lanovkou propojili severní a jižní svahy Chopku. Přineslo to zvýšení návštěvnosti o sto tisíc osob. Klienti naši investici evidentně ocenili. Loňský rok byl navíc přelomový i z hlediska celého regionu Liptov. V Tatralandii jsme otevřeli areál Tropický ráj se speciální fólií na střeše, pod níž se lidé mohou v zimě opalovat. Tyto dvě investice přinesly výrazný nárůst tržeb i provozního zisku TMR. A přitáhlo to také spoustu lidí do regionu, pro který je turistický ruch podstatný. Za úspěch považuji rovněž skutečnost, že přírůstek v Nízkých Tatrách nekanibalizoval naše provozy ve Vysokých Tatrách. I tam se podařilo mírně zvýšit návštěvnost a s ní tržby a ziskovost. Očekáváme tak provozní zisk celého TMR kolem 17 milionů eur. Loni to bylo čtrnáct milionů.

* Kde jste ještě investovali?

V Tatranské Lomnici jsme vyměnili lanovku ze Štartu na Skalnaté pleso a přidali jednu sjezdovku. Výrazně jsme tak zvýšili přepravní kapacitu, protože stará lanovka odvezla 900 lidí za hodinu, zatímco nová zvládne 2600. Navíc je schopná provozu i v silném větru, což dříve nebylo možné. Přidání sjezdovky zase přinese to, že středisko bude vyváženější z pohledu náročnosti sjezdovek. To by mělo do Lomnice přitáhnout další turisty. V Jasné jsme postavili šestisedačku z Lúček, což je nejnižší bod střediska s velkým parkovištěm. Lidé tak nemusejí používat skibus jako dosud, ale dostanou se lanovkou pohodlně na sjezdovky. Navíc bude dobudována horní stanice lanovky na Chopku s restaurací a čtyřmi apartmány, což bude taková lahůdka podobná našemu apartmánu na observatoři na Lomnickém štítu. Ten máme prakticky neustále obsazený a lidé odtud odjíždějí s krásnými zážitky. A to je důležité pro to, aby se vraceli.

* V létě jste snižovali kapitál společnosti. Proč?

Tatranské lanové dráhy jsme převzali již v roce 2006, ale následující tři roky to bylo spíše sbírání menších firem, které se nakonec spojily pod střechou Tatry Mountain Resorts. Společnost TMR tak začala fungovat v roce 2009, což byl asi nejhorší rok finanční krize. Jakékoli jiné financování než akcionáři prakticky nepřicházelo v úvahu. Všechny banky byly v potížích, a když slyšely slova zábavní průmysl, tak to byl úplně konec. Jedinou cestou, jak uskutečnit investiční program, který by zahájil novou éru Tater a ukázal se jako úspěšný, bylo financování equitou. Tehdy se vlastníci pomocí směnek a podobných instrumentů dopracovali k tomu, že jsme mohli náš program rozjet. Nyní se akcionáři rozhodli pro jinou finanční strukturu. Je také jiná situace. Když si vzpomenu na rok 2009 a provozní zisk na úrovni tří milionů eur a srovnám to s letošními sedmnácti, jsme někde jinde. Umožňuje to především nahradit financování vlastním kapitálem cizími zdroji. Navíc je dnes situace na trhu dluhopisů velmi příznivá a je výhodné jít si tam pro peníze. Kdyby to tak výhodné nebylo, asi bychom k tomuto kroku nepřistoupili. Výhled máme přitom optimistický. To, co jsme proinvestovali, vytvořilo potenciál pro extenzivní růst. Daří se nám zvedat výnos na návštěvníka a přitom jejich počet roste. Takže myslím, že ještě tak dva roky můžeme sklízet to, co jsme zaseli. A to vytváří velmi komfortní podmínky pro obsluhu dluhu.

* Plánovali jste velké investice v Polsku, z nichž nakonec sešlo. Pustíte se do hledání dalších příležitostí?

Ano, privatizace společnosti PKL byla neúspěšná. Je otázkou, kdo vlastně lanovky v polských Tatrách koupil. Místní obce tvrdí, že je to jejich, ale mají půl procenta společnosti, která PKL reálně kontroluje. Investiční fond, přes nějž jsou lanovky vlastněné, na tiskové konferenci prohlásil, že je chce do pěti let prodat. Bude proto zajímavé sledovat, co se v Polsku bude dít. Pro nás to hlavně znamená, že se v zemi rozhlížíme po dalších investičních příležitostech. Jeden malý projekt se již rozběhl. Jmenuje se Korona Ziemi a je to takový menší naučně-zábavní park v obci mezi Krakovem a Katovicemi. Nachází se v krásné krajině s výhledem na vrchol, který se jmenuje Babia hora, což je hraniční hora mezi Slovenskem a Polskem. V místě mají asi nejlépe připravený plán na rozvoj lyžařského střediska. Vidíme tam velký potenciál pro takzvané nové lyžaře. V Polsku totiž lyžuje relativně málo lidí, asi šest procent populace. V Česku je to sedmnáct a na Slovensku šestnáct procent. V Německu, které má území trochu podobné Polsku – tedy na jihu nějaké hory, ale na severu rozsáhlé nížiny, lyžuje čtrnáct procent populace. Proto věřím, že Polsko bude konvergovat k německým poměrům. A každé procento ze čtyřiceti milionů lidí je dost velké číslo. Takže tam je slušný potenciál do budoucna.

Letos očekáváme provozní zisk společnosti Tatry Mountain Resorts kolem 17 milionů eur. Loni to bylo čtrnáct milionů.

BOHUŠ HLAVATÝ (46)

• Předseda představenstva a generální ředitel Tatry Mountain Resorts (TMR) od roku 2009. • Ve slovenské společnosti působí od roku 2006, byl generálním manažerem Jasná Nízké Tatry, předchůdce TMR, a generálním manažerem Tatranských lanových drah. • Před příchodem do TMR pracoval na manažerských pozicích v Česku, například ve společnosti Vodní sklo Brno, a v Polsku, kde byl ředitelem prodeje ve společnostech Seagram Poland a Wyborova. • Na Slovensku pracoval jako ředitel prodeje ve firmě Seagram Slovakia a ve společnosti Bobi Slovakia (později Kimberley Clark).

O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče