Dluhy z jedu

16. prosince 2013, 00:00 - Tomáš Plhoň
16. prosince 2013, 00:00

Syn předlistopadového premiéra Adamce vydělá na pohledávkách za likvidaci toxických látek ve Spolaně

Zakázka na likvidaci pesticidů v areálu chemičky Spolana Neratovice měla pro malou britskou firmu TCSR podnikatele Grahama Hamiltona v podstatě ideální parametry. Jako exkluzivní držitel evropské licence na doporučenou dekontaminační technologii (BCD) zakázku získala před deseti lety od českého státu bez výběrového řízení za 3,5 miliardy korun. Nic ani vzdáleně srovnatelného tehdy v Evropě nebylo. Nakonec však kvůli Spolaně málem zbankrotovala a zakázku místo ní dotáhne syn předlistopadového premiéra Ladislava Adamce – Ladislav ml. A celkem snadno na ní vydělá stovky milionů korun.

Od Vietnamu po povo dně Adamcova skupina B. G. M. Group (resp. její dceřiná firma B. G. M. Capital) v průběhu loňského léta odkoupila společnost BCD CZ. Ta měla vysoké pohledávky za ministerstvem financí, jež vyplynuly z chaosu známého jako ekotendr. Na něm a na tlaku ministerstva financí prosadit kritizovanou masivní zakázku na likvidaci ekologických odpadů si Angličan Grahame Hamilton vylámal zuby. K pochopení všech příčin je třeba vrátit se o několik let zpět, kdy potíže ve Spolaně Neratovice začaly.

Konkrétně do roku 1961, kdy chemička zahájila výrobu pesticidů a insekticidů. Jedovaté látky z české chemičky sloužily jako jeden z hlavních prvků při výrobě smrtícího koktejlu Agent Orange, defoliantu, který americká armáda rozprašovala ve Vietnamu, aby si v džungli „posvítila“ na severovietnamské vojáky. A s jeho strašlivými následky se tamější obyvatelstvo vyrovnává dodnes. Tehdejší inženýři ve Spolaně ovšem neznali některé chemické reakce, a rozprášili do polabské půdy smrtelně jedovaté dioxiny. Znát je ani nemohli, pro tehdejší chemii šlo o dosud neobjevený fenomén. Na vlastní kůži je však pocítili pracovníci chemičky – podle dostupných informací 78 z nich vážně onemocnělo a několik zemřelo. Když komunisté konečně pochopili, že ve Spolaně mají zásadní problém, výrobu v roce 1968 uzavřeli. Ta ležela ladem až do roku 2002. Ničivé povodně na začátku dekády prohnaly neratovickým areálem mohutnou záplavovou vlnu a ta rozroznesla jedy do okolí. Bylo jasné, že se zneškodněním toxických látek se už déle otálet nemůže.

Expertní posudek Fondu národního majetku tehdy jednoznačně doporučil americkou technologii BCD vyvinutou pracovníky Agentury USA pro životní prostředí. Zmíněná metoda je dodnes považována za jednu z nejúčinnějších. Jediný, kdo měl na tuto technologii pro užití na evropské půdě licenci, byla britská společnost TCSR (Thermal and Chemical Soil Remediation) podnikatele Grahama Hamiltona. Protože nešlo o příliš velkou firmu, spojila se s mezinárodním koncernem Suez (resp. její českou dcerou SITA) a společně vytvořili joint venture v podobě BCD CZ. „Šlo o obrovskou zakázku, která v podobném rozsahu neměla v Evropě obdoby,“ popisuje deset let staré události Bert Stiers, Belgičan, který tehdy za Suez na práce ve Spolaně dohlížel. Celkem se cena vyšplhala až na 3,5 miliardy korun.

Kalouskův pokus Zprvu šlo všechno bez problémů. Mezinárodní firmy skutečně zlikvidovaly toxické jedy ve dvou hlavních budovách, o jejichž zamoření se vědělo, a ze strany ministerstva financí a dalších zainteresovaných státních úřadů se dočkaly spokojených reakcí. Ovšem pak přišel první zádrhel. Jedovaté dioxiny se našly ještě ve třetí budově pod označením A1400. Nebylo jich málo – v půdě leželo (a z valné většiny dodnes leží) až 10 tisíc tun jedovatých pesticidů. Ty se navíc mohou spodními vodami šířit do okolí. Vcelku logicky začala společnost BCD na odstranění těchto škodlivin pracovat, ale přišel zádrhel číslo dvě. Koncem roku 2008 vyhlásil Miroslav Kalousek coby ministr financí největší veřejnou zakázku v dějinách České republiky. Slavný ekotendr, s nímž bývá neoddělitelně spjaté sousloví „korupční potenciál“, měl zahrnovat i zbytek prací ve Spolaně. A Grahamu Hamiltonovi přišel z téhož ministerstva vzkaz – vaše práce tady je hotová. Sbalte si nářadí a opusťte prostor.

Tehdy se Hamilton nacházel v situaci, kdy mu z celkové částky ministerstvo ještě nevyplatilo 350 milionů korun. Kdyby se skutečně sbalil a odešel, mohl je možná získat. Ovšem jeho právní pozice nebyla zcela jednoznačná. Jiné úřady mohly snadno rozhodnout o tom, že nedokončením prací v budově A1400 nesplnil smluvní podmínky.

Nemluvě o jedovatých látkách, které se mohly a stále ještě mohou skrze spodní vody dále šířit. Rozpoutala se spletitá úřední přetahovaná, která trvala několik let. Mezitím Hamilton pomalu přicházel o peníze a banky mu odmítly nadále poskytovat úvěr, protože neměl čím ručit. Komunikace s úřady se zvolna proměnila v soudní při a nakonec Hamilton zažaloval český stát v mezinárodní arbitráži, v níž se soudil o 550 milionů korun. Neuspěl a tehdy se jeho finanční situace

stala neudržitelnou.

Zapomenutá půlmiliarda Britský podnikatel, připravený o jakoukoli chuť pokračovat v byznysu v Česku, se dostal do úzkých. Český stát odmítal vyplatit zbytek peněz přidělených za zakázku, dokud BCD neprovede dokončovací práce. Na ty však Hamilton neměl prostředky, neboť ban ky jeho konta blokovaly. Ohlížel se proto na trhu po vhodném kupci, který by společnost BCD převzal a zakázku dokončil za něj. „Pan Hamilton mě požádal o spolupráci při hledání investora, neboť jsme spolu již ohledně Spolany spolupracovali. Setkali jsme se však s velkým odmítnutím. Všichni se obávali propojení s ekotendrem,“ říká Belgičan Bert Stiers.

Tehdy se na scéně objevil Ladislav Adamec mladší, jenž souhlasil s akvizicí Hamiltonovy společnosti. Cena transakce nebyla zveřejněna. Proč Adamec do BCD vstoupil, je celkem jasné, stejně jako fakt, že na transakci solidně vydělá. Naznačuje to mimo jiné výroční zpráva B. G. M. Group za rok 2012, v níž se píše, že Adamcova skupina bude dál „využívat volných finančních prostředků v procesu obchodování s pohledávkami a v této souvislosti pokračovat v postupné likvidaci BCD CZ“. To se mu zatím daří víc než dobře. Těsně před koupí evidovala firma BCD CZ pohledávky v hodnotě 570 milionů korun, většinu z toho za českým státem (resp. ministerstvem financí).

O rok později je to „pouhých“ 32 milionů. Ani ne za rok a půl tak Adamec mohl vydělat až půl miliardy korun.

Hodnotu čistého výdělku, kterou český podnikatel dokázal z transakce vytěžit, lze jen odhadovat, protože není známa prodejní cena BCD CZ. Navíc nelze dohledat hodnotu úvěrů, které měla společnost u bankovních institucí. „Mám pocit, že Adamec na tom nějak zvlášť nevydělal. Ale pro obě strany je to win–win situace, pro Hamiltona i pro Adamce,“ tvrdí zdroj dobře obeznámený s Adamcovým podnikáním, který si nepřál být jmenován. Lyže a jachty Pro Ladislava Adamce mladšího však bezpochyby muselo jít o zajímavou investici, jinak by se do neznámého odvětví nepouštěl. Podnikání v ekologické rekultivaci totiž jeho dosavadním zájmům nemůže být vzdálenější. Patří mu například loděnice ve Chvaleticích, betonářská firma Tanex nebo výrobce lyží Sporten (dříve Artis). Důležitou část skupiny tvoří také klinické středisko Medical Laser Centre a společnost B. G. M. Export, která vyváží průmyslové stroje do zahraničí.

Původ peněz, s nimiž Adamec jakožto syn předlistopadového prominenta začal v 90. letech podnikat, je dodnes dost nejasný. Dle informací časopisu Týden vydělal v roce 1995 na pádu Banky Bohemia, v jejíž dozorčí radě tehdy seděl. Poté, co zkrachovala, od likvidátora odkoupil její kuponové fondy téměř za desetinu jejich ceny. Z jeho posledních aktivit by rozhodně neměla uniknout politická ambice. V posledních volbách do Poslanecké sněmovny spolufinancoval nově založenou stranu Češi, která ve Středočeském kraji kandidovala společně s SPOZ (Strana práv občanů – Zemanovci). Ke všem těmto aktivitám nyní přidal ještě obchody s pohledávkami po státních zakázkách.

Docela jiný obrázek nabízí současný pohled na původního majitele BCD CZ Grahama Hamiltona. Kvůli neratovické zakázce několik let žil v Praze. Po kolapsu svého zdejšího podnikání ovšem Českou republiku definitivně opustil, stejně jako původní obor podnikání.

Alespoň malou stopu se týdeníku Euro podařilo najít v PR agentuře JWA Prague, která Hamiltonovi dříve zajišťovala styk s médii. „Pan Hamilton se odstěhoval zpátky do Velké Británie a skončil s podnikáním. Je v penzi.

S médii nekomunikuje,“ vzkázala Joanna Weaverová, majitelka JWA Prague.

Adamcovo impérium Skupina B. G. M. Group, kterou Adamec vlastní, se skládá z rozličných firem, obvykle spojených s vývozem zboží do zahraničí. Výjimku tvoří hotel na Barrandově a laserová klinika ve Vršovicích. • Šmeral Brno – akciová společnost s historií sahající až do roku 1861 se zabývá výrobou průmyslových tvářecích strojů a metalurgií. Má tržby 680 milionů korun. • TOS Svitavy – vyrábí dřevoobráběcí stroje a sklíčidla. Loni skončila ve ztrátě 37 milionů korun, ovšem s výkony přesahujícími 117 milionů. • WICO B. G. M. – původní fabrika Koh-I-Noor Děčín dnes pod novým názvem vyrábí zdrhovadla a kovoobrábění s tržbami okolo 70 milionů. • B. G. M. Export – teprve tři roky fungující společnost vyváží stroje a zařízení pro potravinářský průmysl a podporuje export zbylých částí skupiny. • ESCES – další část exportního řetězce Adamcovy skupiny, která v Praze provozuje svobodný celní sklad. • Medical Laser Centre – laserové pracoviště se zaměřením na ošetřování kožních problémů lasery, řízené primářkou Hanou Adamcovou. • Hotel Smaragd – ztrátový hotel (za rok 2012 ztráta 467 000 korun) stojí na pražském Barrandově a pyšní se dobrou dostupností z letiště. • Trade B. G. M. – další stěžejní společnost Adamcova impéria, vyvážející textil do zahraničí. Kromě toho v roce 2010 spustila závod na těžbu a zpracování kaolinu ve Vietnamu. S projektem měla však potíže kvůli subdodavateli. Aktiva společnosti jsou oceněna na 833 milionů korun. • Loděnice Chvaletice – v tradiční loděnici staví Adamec lodě až do délky 86 metrů. Loni skončila ve ztrátě 10 milionů korun. Ladislav Adamec ml. (56) • Před rokem 1989 pracoval na ministerstvu financí. • Stál za založením podniku zahraničního obchodu PZO Finex, který ještě před revolucí vyvážel do zahraničí. • Objevuje se v dozorčích orgánech mnoha exportních firem, například Kovo, Merkuria, Motokov International nebo Motokov. • V letech 1994 až 1997 byl členem dozorčí rady Omnipolu. • V letech 1993 až 1997 byl členem dozorčí rady Banky Bohemia. • Po jejím krachu koupil od likvidátora (bývalého komunistického ministra financí Jiřího Nikodýma) za 42 milionů korun dva fondy z kuponové privatizace. • Ty měly na účtech 290 milionů korun – a obhospodařovaly také podíly ve společnostech TOS Svitavy a Šmeral Brno, tedy dvou současných Adamcových firem.

Těsně před koupí evidovala BCD CZ pohledávky v hodnotě 570 milionů korun, většinu z toho za českým státem. O rok později je to „pouhých“ 32 milionů. Ani ne za rok a půl tak Adamec zbohatl o půl miliardy korun.

O autorovi| Tomáš Plhoň • plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče