Dlouhá cesta z Woodstocku

24. srpna 2015, 00:00 - Daniel Deyl
24. srpna 2015, 00:00

Festivalové miliardy částečně vynahrazují hudebnímu průmyslu propad tržeb z prodeje nahrávek

Už to chvíli vypadalo, že hudební producenti, promotéři a vůbec bossové, zkrátka Františkové Janečkové tohoto světa, budou muset prodat svoje rolls-royce a jít do práce. To když internet na přelomu tisíciletí začal stavět na hlavu dlouholetý obchodní model produkce populární hudby, jemuž kralovaly nahrávací společnosti podle vzorce „moderní účes vyselektovaného interpreta + televizní vystoupení = komerční hit“. Globální hudební průmysl přišel podle časopisu Rolling Stone od roku 1999 o polovinu tržeb z prodeje nosičů. Co však čert nechtěl, oné branži se povedlo úspěšně oprášit starší model – hudební festivaly. Podle téhož zdroje loni vynahradily příjmy z festivalů až čtyřicet procent úbytku prodeje studiové hudby.

„Nemám čas, jedu na fesťák do Plzně,“ odpověděl autorovi tohoto textu letitý kamarád na návrh setkání. „Kdo tam bude? Ani nevím, jedu tam zachlastat,“ dodal k tomu. Představa, že předražené pivo chutná člověku lépe, když mu zároveň trhá uši Jay-Z nebo Krucipüsk, je natolik rozšířená, že velmi slušně vydělává.

Jak je to možné? Nechme odpovědět jednoho z protagonistů festivalového fenoménu.

Festivalový boom

„Pořád posíláte textovky, netelefonujete, nepíšete vzkazy, nestavíte se za kamarádem u něho doma. Jste na Skypu. Jeden druhého se nedotýkáte,“ shrnul své pocity stran potřebnosti festivalů americký raper Murs týdeníku LA Weekly, jenž v Los Angeles před devíti lety založil festival Paid Dues. „Technologie nás natolik oddělují jeden od druhého, že pociťujeme přirozenou potřebu se setkávat, a festivaly tomu vycházejí vstříc,“ dodal. Osud Paid Dues jeho slova potvrzuje: z původních pěti tisíc návštěvníků jediného podniku se festival rozrostl do několika akcí o celkově stovkách kapel a statisících návštěvníků.

A to je řeč o Kalifornii, kde je obrovská konkurence. Tamní podnebí je pro vícedenní akce jako dělané. Ne nadarmo tam produkční agentura Goldenvoice, dnes již součást nadnárodního gigantu AEG Live, v jediném městečku Indio pořádá hned dva obří festivaly, Coachella a Stagecoach (ve skutečnosti jsou to festivaly čtyři, protože program obou se opakuje ve dvou po sobě následujících víkendech).

Coachella je typickým představitelem této nové vlny festivalů, která se v 21. století rozšířila z Nového světa do Evropy. Loni byla se 78 miliony dolarů nejvýdělečnějším festivalem v celých Spojených státech (viz graf); jejích 180 tisíc lístků s průměrnou cenou přes 200 dolarů se prodalo během dvaceti minut. V roce 2013 utržili organizátoři 47 milionů; loňské tržby tak představují téměř padesátiprocentní nárůst.

Atraktivita festivalů je dána několika faktory: zaprvé se náklady na aparatury, stavbu jeviště a vybavení de facto dělí počtem vystupujících.

Zadruhé za pronájem pozemku v Horní Dolní zaplatíte podstatně méně než za Vladislavský sál nebo Carnegie Hall, ale cenu vstupného můžete díky počtu účinkujících držet relativně vysoko. Zatřetí hudebníci sami mají zájem se festivalů účastnit, protože je jim jasné, že na nich jedním vystoupením osloví několikanásobně početnější publikum, než by se kdy sešlo na sólovém koncertě; organizátory to staví do šikovné vyjednávací pozice o výši honoráře.

To samozřejmě funguje i z druhé strany: korporátní sponzoři festivaly vyhledávají. „Naše společnost má dlouhou tradici podpory populární hudby,“ řekl časopisu Fortune na to téma Paul Chibe, viceprezident pivovaru Anheuser-Busch pro marketing. Se značkou Budweiser zachází jeho firma ještě dál než za běžný rámec sponzoringu: sama přímo organizuje vlastní festival Budweiser Made in America v pensylvánské Filadelfii. Podnik, který po umělecké stránce řídí hudebník-podnikatel Shawn Carter, známý ve svých kruzích pod pseudonymem Jay-Z, slušně vydělává (na rozdíl od jiných Carterových projektů, jako je streaming).

Hudební festivaly mají to štěstí, že těží z dobré propagace, již jim vtiskl praotec všech moderních festivalů Woodstock. Vděčí za to, jak už to bývá, sérii podvodů a omylů. Organizátoři podniku z města New York slíbili v srpnu roku 1969 úřadům v pořadatelském městečku Bethel, že návštěva nepřesáhne padesát tisíc lidí. Prodali nicméně načerno 250 tisíc lístků po 18 až 24 dolarech (dnes 150 až 200 dolarů), a když viděli, že fanoušků přijel dvojnásobek, raději od vybírání vstupného upustili. Nechtěli totiž od lidí, kteří se sjeli z celé Ameriky s cílem najít tam lásku a mír, dostat namláceno. Podobně tomu bylo s účinkujícími: polovina kapel odmítla vystoupit, než dostala zaplaceno, a Jimi Hendrix si dokonce vytrucoval dvojnásobný honorář než ostatní (26 tisíc dolarů). Láska a mír nebyly zadarmo ani tehdy, ale hudební fandové na to ve všeobecném oparu z LSD rádi zapomněli.

Jde se zachlastat

Dnešní organizátoři mají v tomto směru roli jednodušší. „Nikdo na tom nezbohatne, ale všichni dostanou zaplaceno dobře,“ řekl serveru The Business Insider Sam Hunt z agentury Windish Agency, jež organizuje – opět ve Filadelfii – Mad Decent Block Party. „Lidem prostě dnes nevadí korporátní sponzoring tolik, jako by jim vadil před lety,“ dodal.

Že nikdo nezbohatne, není ovšem vždycky docela pravda. Podle britského deníku The Guardian si ekonomika jihozápadu Anglie živou hudbou loni polepšila o 221 milionů liber, přičemž rovná třetina z toho je zásluhou festivalu v Glastonbury, v řečené branži nejvýdělečnějšího podniku planety.

A konečně jsou tu ti, kteří to zaplatí, tedy fanoušci. Málokdo je ochoten jen předstírat, že zvládne dva nebo více dnů v kuse soustředěně poslouchat hudbu – ale to nemusí být nutně to nejdůležitější. Jestli je prožitek festivalové atmosféry definován jako naplnění touhy po setkávání, nebo „se jde zachlastat“, je celkem vzato jedno. Hudební bossové si ještě své rolls-royce mohou nějakou chvíli ponechat.

Největší festivaly roku 2014 Tržby organizátorů světových festivalů (v mil. USD)

19,1 Outside Lands Music & Arts Festival San Francisco, USA

38,4 Austin City Limits Music Festival Austin, USA

28,8 Lollapalooza Chicago, USA

101 Glastonbury Festival Británie

48,0 Mysteryland Nizozemsko

8,3 Hurricane Festival Scheeßel, Německo

16,3 Bravalla Festival Norrköping, Švédsko

6,3 Southside Festival Tuttlingen, Německo

9,2 Osheaga Festival Montreal, Kanada

7,7 Lockn’ – Interlocking Music Festival Arrington, USA

13,0 Bluesfest Ottawa, Kanada

9,3 Corona Capital Festival Mexiko

78,3 Coachella Valley Music & Arts Festival Indio, USA

18,6 Stagecoach Indio, USA

10,8 Electric Daisy Carnival Las Vegas, USA

16,8 Lollapalooza Santiago, Chile

15,5 Pinkpop Festival Landgraaf, Nizozemsko

10,2 Lollapalooza Sao Paulo, Brazílie

10,7 Lollapalooza Buenos Aires, Argentina

14,4 Rock am Ring/ /Rock im Park Německo

Zdroj: Statista 2015, Rolling Stone, wikipedia.org Hudební bossové si ještě své rolls-royce mohou nějakou chvíli ponechat.

Festivalový byznys v číslech 10 000 diváků je považováno za minimum pro komerční úspěch. 180 000 diváků loni dorazilo na festival Coachella. 20 minut trval tamtéž předprodej vstupenek. 150 kapel vystoupilo během tří dnů. 1149 USD stál VIP lístek pro dva. 1,34 mld. USD utratily v roce 2014 firmy za sponzoring festivalů. 447 velkých značek podporovalo 300 festivalů s více než 10 000 návštěvníků. 27 % z uvedených festivalů mělo za partnera Coca-Colu. 4,8 mld. USD a 9,5 milionu návštěvníků si loni připsal britský trh s živou hudbou (koncerty a festivaly). 900 USD činila průměrná útrata na nejdražším festivalu planety v dánském Roskilde. 2000 festivalů (jakkoli formálnějšího charakteru) bylo loni k dispozici fanouškům vážné hudby. Zdroj: Rolling Stone, IDE, Frukt, Fortune, The Business Insider, Bruno Frey: The Economics of Music Festivals

financování Odkud berou festivaly peníze (v %)

Vstupné 60

Sponzoring 30

Prodej licencí, pronájem prodejních prostor 10

Zdroj: FLA Weekly

O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče