Deus ex machina

03. listopadu 2014, 00:00 - MIROSLAV ZÁMEČNÍK
03. listopadu 2014, 00:00

Testy dopadly obecně lépe, než se čekalo, ale do očištění bilancí mají banky daleko

Rychle převezměte kontrolu nad bankou i jejími aktivy a prodejte, co se dá, protože zbytek je jenom trápení. Takhle zněla v kostce rada starého kozáka, amerického bankéře, který místo důchodu dělal likvidátora za předminulé bankovní krize v 80. letech minulého století. Tahle rada platila ve Spojených státech i po roce 2008. Trochu ve stínu záchrany systémově důležitých bank, které tamní úřady k rekapitalizaci doslova přinutily, zůstávají stovky bank, které šly přesně v duchu úvodní věty do likvidace v režii federální agentury pro pojištění vkladů FDIC. Ta totiž nejen vyplácí pojištěné vklady, ale i přebírá nad bankami kontrolu a rozprodává to, co se nedá udat investorovi jednou smlouvou, po částech. V roce 2008 sice bylo takových finančních ústavů jen 26, ale zároveň se jednalo o nejvyšší objem aktiv – přes 370 miliard dolarů. Následující rok FDIC vzala pod svá křídla 140 peněžních ústavů s celkovými aktivy ve výši necelých 164 miliard. Dohromady v Americe zavřelo od krize přepážky přes 500 bank, zatímco v pěti letech do roku 2008 jich bylo jen deset. Tahle rychlost a razance kontrastuje s tím, co se odehrálo na druhé straně Atlantiku, kde Evropská unie dodnes nemá žádný ekvivalent americké FDIC a něco vzdáleně podobného začne fungovat nejdříve od roku 2016.

Evropská centrální banka (ECB), která právě přebírá přímou odpovědnost za bankovní dohled nad systémově důležitými bankami v eurozóně, si nemohla dovolit začít blamáží v podobě zátěžových testů, kterým nikdo nevěří, což se „povedlo“ už dvakrát a pro některé národní regulátory to byla těžká reputační rána. Takže minulou neděli publikovaným výsledkům testů předcházelo neobvykle rozsáhlé a důkladné cvičení v podobě testování kvality aktiv (AQR), na němž ve špičce pracovalo šest tisíc lidí, kteří prověřili 800 portfolií ze 130 bank a jejich expozice vůči 119 tisícům bankovních dlužníků a valuace 170 tisíc zástav.

Výsledkem testování je, že ke stavu z konce loňského roku byla aktiva bank nadhodnocená o 47,5 miliardy eur, a navíc do kolonky klasifikovaných úvěrů, kde jsou problémy se splácením, bylo přeřazeno dalších 135,9 miliardy eur.

Lépe, než se všeobecně čekalo, dopadl druhý stupeň celého cvičení spočívající v testování kapitálové přiměřenosti prověřovaných bank. Měřeno dle ukazatele Core Tier 1 (tedy nejtvrdšího ukazatele kapitálové vybavenosti) měly banky vykázat nejméně osmiprocentní podíl kapitálu vůči rizikově váženým aktivům, zatímco v pesimistickém scénáři počítajícím s dalšími třemi roky recese byla hranice minimálně 5,5 procenta.

Vzhledem k tomu, že od konce roku se sledované banky snažily doplnit svůj kapitál, zbývá jim místo 25 miliard eur u 25 bank najít do šesti až devíti měsíců už jen 9,7 miliardy u 13 bank, vesměs soustředěných na jižním křídle. Pozoruhodné jsou přitom dlouhotrvající patálie nejstarší fungující banky na světě, toskánské Monte dei Paschi di Siena.

Nám známější jména z long listu zahrnují Axa Bank a rakouskou Volksbank, jež vyvíjely činnost i v Česku.

Makroekonomicky jsou tyhle částky víceméně drobné, ale nic si nenalhávejme – kapitálovou přiměřenost pod deset procent mělo 31 bank z eurozóny, což je skoro čtvrtina vzorku, a dalších 28 mělo kapitálovou přiměřenost pod 11 procent, čímž se dostáváme ke skoro polovině prověřovaných bank. Mimochodem, ke konci června letošního roku byla průměrná kapitálová přiměřenost v Česku působících bank podle kritéria T1 více než dvojnásobná – 17,5 procenta.

Druhou dimenzí problému je rozsah úvěrů v selhání – pokud se definice rozšíří na všechny, které nejsou spláceny po dobu nad 90 dní oproti splátkovému kalendáři, stoupne jejich objem na hodně vysokých 879 miliard eur.

Rentabilita bank bude i za předpokladu velmi nízkých úrokových sazeb tažena dolů tvorbou opravných položek a bez zázraku v podobě rychlého oživení se bude hromada pohledávek v selhání odbourávat jen pomalu.

Na rychlé čištění bilancí prostřednictvím jejich prodeje po balících nemají banky kapitálový polštář. Ledaže by se obětoval někdo, kdo by je byl schopen přeplatit a rekapitalizovat skrytě, jako to v přípravách na privatizaci bank udělala česká vláda, blahé paměti.

Takže o sekuritizaci aktiv a jejich nákupu ECB ještě uslyšíme, protože to je ten deus ex machina.

O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče