Dej Bůh kostel

21. prosince 2015, 00:00 - Hana Boříková
21. prosince 2015, 00:00

Jedna z mála porevolučních sakrálních staveb v Praze vyroste na sídlišti. Chybí už jen maličkost – něco přes 70 milionů

Opakuje se to každý týden: „Pane, vyslyš naši touhu postavit ti na Barrandově kostel. Věříme, že je to tvá vůle a tvé dílo. Dej všem, kteří o stavbě rozhodují, pokorné srdce, jednomyslnost a odvahu. Prosíme tě, ať se tento dům stane místem modlitby a chvály, místem, kde jsou všichni vítáni, vyslyšeni a posilněni ve jménu Ježíše Krista, našeho Spasitele. Amen.“ Tato slova zaznívají na každé mši v kostele na pražském Zlíchově, kam se sjíždějí věřící i z nedalekého barrandovského sídliště. „Přemýšlím, že bych v létě dal ven před kostel reproduktory,“ říká místní farář Josef Ptáček. Kostelík s 80 místy totiž farníkům ze spádové 40tisícové oblasti už dávno nestačí. Převedeno do světské řeči Josef Ptáček je developerem plánovaného kostela za sto milionů. Stánek Boží na Barrandově by měl být jednou z mála nových sakrálních staveb, která v Praze vyroste.

Důstojný chrám pro sídliště

Po revoluci se postavily po republice desítky kostelů, většinou římskokatolických a převážně na Moravě. Ve městech vznikaly v naprosté většině v okrajových částech. Prvotní myšlenka na stavbu kostela na Barrandově je stará už více než sedm let. Když tam musela farnost Praha-Hlubočepy opustit misijní středisko sídlící v unimobuňkách – pozůstatku to zázemí pro dělníky budující v 80. letech sídliště na jihovýchodě metropole – zvedla se vlna protestů místních. Středisko fungovalo přes 15 let a obyvatelé sídliště si tam zvykli chodit na bohoslužby, misie sloužila zároveň jako nízkoprahové centrum a místo setkávání pro seniory nebo matky s dětmi, konaly se tam kroužky skautingu.

Pozemek odkoupilo od radnice Prahy 5 pro místní farnost Praha-Hlubočepy Arcibiskupství pražské. Provizorní misijní domky nechalo zdemolovat, což bylo technicky i finančně náročné, protože se v nich našel azbest. Zároveň však slíbilo, že místo nich vybuduje důstojný duchovní stánek. „Já jsem dříve pracoval ve výchovném ústavu a jezdil jsem do misie s dětmi. A vidíte, teď pracuju na tom, aby na tom samém místě vyrostl kostel s novým komunitním centrem,“ usmívá se farář Ptáček. Když před čtyřmi lety nastupoval do farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově, věděl, že bude mít na starost stavbu za desítky milionů. „Měl jsem možnost být u začátku provozu podobné stavby – Komunitního centra v Praze-Butovicích. Z těchto zkušeností chci čerpat. Ve farnosti také tvoříme dobrou partu. Pro stavbu barrandovského kostela máme zřízený akční výbor, kde jsou zástupci farnosti, arcidiecéze a další odborníci,“ říká farář. Kostel získal minulý měsíc územní rozhodnutí, jeho podoba je známá už dva roky.

Sámošky i odpalovací rampy

Architektonická úroveň porevolučních svatostánků není až na výjimky odborníky příliš ceněná. Často kritizují jejich nenápaditost na úrovni samoobsluhy, nebo naopak až přílišnou extravaganci – některé přirovnávají k odpalovacím rampám nebo vesmírným korábům. Vadí jim i to, že valná část návrhů kostelů nevzešla z architektonických soutěží. Plánovaný kostel na Barrandově však ano. Porota, do které přizvala arcidiecéze i konzultanty ze zahraničí, vybrala ze 14 přihlášených děl návrh mladých architektů Jakuba Zˇisˇky a Pavla Sˇmelhause z Ateliéru Zˇisˇka.

„Shodli jsme se jednoznačně,“ vzpomíná Ptáček, i když i jemu utkvěl v paměti výrazný konkurenční projekt architekta Petra Jandy. Ten pracoval s myšlenkou prolnutí sakrálního a profánního, symbolicky ztvárněného prohnutou věží ve tvaru dvou tyčících se tykadel. „Ten návrh byl krásný, ale asi ne přímo adekvátní pro tuto konkrétní lokalitu. Některým místním připomínal něco zcela jiného,“ říká farář. Konzervativnější návrh mladých architektů podle poroty lépe zapadne doprostřed paneláků a bude provozně méně náročný. Kostel, který pojme 220 lidí, bude mít věž se zvony odstíněnými směrem do Prokopského údolí. Do chrámu bude pronikat denní světlo prostřednictví kopule, odkud bude vidět nebe, a bude dvoupodlažní. Měl by totiž oslovit nejen věřící.

„Kostel se zázemím by neměl sloužit jen pro bohoslužby. Je místem, kde se tvoří místní komunita. Seznamují se tu rodiny s dětmi, starší generace s tou mladší. Letos už nás například jelo na farní dovolenou kolem osmdesáti,“ odmítá farář častý názor, že jsou Češi ortodoxní neznabozi. Součástí barrandovské stavby je i multifunkční sál pro zhruba 80 lidí, měly by se tam konat přednášky, oslavy, plesy, koncerty. Počítá se také se třemi klubovnami pro výuku náboženství, setkávání maminek a dětí, mládeže či seniorů, hudební zkoušky nebo akce charity či skautů. Součástí plánů je rovněž kavárna a čajovna.

Myslete na varhany

V místech, kde vyroste kostel, už provedla najatá firma během léta zkušební vrty. Kostel by měl být totiž vytápěn prostřednictvím tepelných čerpadel. „Zatím počítáme s tímto zdrojem, ne s plynem. Dle propočtů to vychází jako ekonomicky méně náročná varianta na provoz a navíc nedojde k narušení celkového dojmu ze stavby komínem,“ vysvětluje farář Ptáček. To, že jsou novodobé kostely vytápěné, vzbuzuje v jejich návštěvnících pocity, které neumějí hned definovat. Rozdíl je v tom, že na ně nedýchne obvyklý kostelní chlad. V polovině příštího roku by měl mít barrandovský kostel stavební povolení, to ale neznamená, že tam vzápětí najedou stavební stroje a za další rok dva bude v kostele sálat teplo z podzemních vrtů. Farnost musí nejprve vybrat stavební firmu na zakázku, která v kubíkových cenách vychází na sto milionů. A pak zbývá už „jen“ sehnat peníze.

Třetinu ze zhruba sta milionů slíbila zaplatit arcidiecéze. Finance se už scházejí i na transparentním účtu pro stavbu kostela.

Na internetových stránkách se může každý přesvědčit, jak s penězi farnost nakládá.

Na účtu, ze kterého se platí i průběžné náklady na přípravu stavby, je nyní zhruba 1,6 milionu korun. Všechny dary poslaly fyzické osoby. K nejštědřejším patří Pavel Čížek, jeden z majitelů IT společnosti OKsystem.

„O mně a firmě nepište. Sice můžu díky ní na kostel přispívat, ale mnohem důležitější je, že v kostele budou dobré varhany vyrobené na zakázku a výborná akustika, na což se často zapomíná,“ říká Čížek. V Česku patří k nejlepším varhaníkům a poté, co se přestěhoval na Barrandov, začal hrát na varhany také ve zlíchovském kostele. A teď si chce pohlídat, aby v novém chrámu na sídlišti dostaly varhany důstojný prostor.

Ukradené Záduší „Máme štědré farníky,“ pochvaluje si kněz Ptáček. I tak je ale patrné, že kdyby byla stavba závislá pouze a jen na příspěvcích od individuálních dárců, kostel v roce 2017 asi stát nebude. Nezdá se ovšem, že by Ptáček viděl v chybějících desítkách milionů nějakou nepřekonatelnou překážku. „Věřím, že když se staví stánek pro Pána Boha, pohlídá si to.

A štědré farníky, kteří si uvědomovali, že církev musí mít s čím hospodařit, aby mohla na druhé straně dávat, jsme měli i v minulosti,“ reaguje Ptáček. Historické dary věřících by se nakonec mohly stát právě tím chybějícím zdrojem pro nový kostel.

Farnost Praha-Hlubočepy totiž minulý měsíc vyhrála soudní spor o pozemky u barrandovských ateliérů, které Pozemkový fond vydal společnosti Barrandov Lands z impéria Tomáše Chrenka, ačkoli byly blokovány pro restituce. „I z úcty k zesnulým farníkům jsme to těm grázlům nemohli nechat, to bychom se zpronevěřili. Pozemky měly název Záduší chuchelské, a tak byly zapsány v pozemkových knihách. To je opravdu donebevolající… Jak vůbec může někoho napadnout privatizovat Záduší?“ kroutí farář hlavou nad zdánlivou světskou nesmyslností. Ptáček počítá, že než bude moci církev parcely zhodnotit, čeká ji patrně minimálně ještě jedno soudní kolečko, výsledkem si je nicméně jistý.

Po revoluci vyrostly v Praze tři nové kostely – na Jižní Městě, ve Strašnicích a v Butovicích. Kostel na Barrandově bude čtvrtý. Dá-li Bůh. A samozřejmě štědří farníci. l •

Kostel se zázemím by neměl sloužit jen pro bohoslužby. Je místem, kde se tvoří místní komunita. Seznamují se tu rodiny s dětmi, starší generace s tou mladší. Letos už nás například jelo na farní dovolenou kolem osmdesáti.

O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče