Daníme cigarety správně?

08. prosince 2014, 00:00 - LUKÁŠ KOVANDA
08. prosince 2014, 00:00

Je třeba prověřit, zda už vláda dalším zvyšováním daně nevytváří podmínky pro bujení černého trhu

V polovině září podepsal prezident Miloš Zeman novelu zákona o spotřebních daních. Potvrdil tím zvýšení daně z cigaret – krabička může zdražit o tři až čtyři koruny a kuřáci cenové navýšení pocítí nejpozději v únoru příštího roku. Čeští zákonodárci zvýšením spotřební daně vycházejí vstříc požadavkům směrnice Evropské unie. Ta ukládá, že celková spotřební daň nesmí být nižší než 90 eur na tisíc kusů cigaret (připouští se ovšem pětiprocentní toleranční pásmo).

Kvůli loňské intervenci České národní banky za oslabení koruny ale hrozilo, že závazek, uvedený striktně v eurech, nesplníme. Proto dochází k navýšení, v jehož důsledku nyní celková spotřební daň činí 86,18 eura z tisícovky cigaret. Toto navýšení přitom zjevně není poslední. Další novelu zákona o spotřební dani už ministerstvo financí plánuje. Platit by mohla začít od ledna 2016. Už před tímto navýšením ovšem celkové zdanění cigaret, které kromě spotřební daně zahrnuje i daň z přidané hodnoty, dosahovalo 76,6 procenta konečné ceny.

Černý trh Pokud by letošní novela nezačala platit do konce září, zdražily by cigarety nejspíše ještě více, a sice až o sedm korun. Vláda by totiž musela navrhnout ještě vyšší zdanění, protože by už vycházela z kurzu, který intervence ovlivnila. Zákonodárci se proto snažili vše stihnout „včas“ a brali si přitom evidentně k srdci varování ministerstva financí, že je třeba zabránit růstu černého trhu s cigaretami, který by podle něj při citelnějším navýšení cen hrozil.

Otázkou však je, zda tento trh již nějaký čas nebují. Výnosy z tabákové spotřební daně, které vykazuje ministerstvo financí, totiž poslední dobou klesají. V roce 2012 dosáhly 47 miliard, loni klesly na 46,8 miliardy korun. V letošním roce budou podle našich odhadů činit pouze 45 miliard, což je vrátí na úroveň roku 2011.

V roce 2012, kdy výnosy z tabákové spotřební daně dosáhly své nejvyšší hodnoty, přitom minimální sazba daně činila pouze 2,10 koruny za kus. Letos před tím, než 1. prosince začala v souladu se zmíněnou novelou platit nová sazba daně, pak 2,25 koruny za kus. Nyní činí minimální sazba daně 2,37 koruny za kus. Navzdory růstu sazby minimální daně tedy celkový výnos z tabákové daně klesá. Připomeňme, že minimální sazba daně představuje sumu, která musí být z krabičky zaplacena vždy. Jde o nejnižší možnou úroveň zdanění.

Z hlediska ekonomické teorie není klesající celkový výnos z daně při její rostoucí sazbě ničím neznámým. Při vyšší sazbě daně totiž vzrůstá motivace spotřebitelů přecházet k levnějším produktům, nebo se dokonce uchýlit na černý trh, a daň tak zcela obcházet. Při určitém kritickém množství takto uvažujících spotřebitelů pochopitelně daňový výnos pro státní kasu významně klesá. Grafické znázornění vztahu mezi sazbou daně a celkovou výší výnosu z této daně nese název Laff erova křivka a má přibližně tvar obráceného písmene U. Je totiž zřejmé, že při stoprocentní sazbě daně bude celkový výnos z ní nulový.

LAFFer VArUJe Americký ekonom Arthur Laffer, autor zmíněné křivky, ve své nové knize Handbook of Tobacco Taxation: Theory and Practice varuje před nevhodně nastavenou daňovou regulací tabákového trhu. Daňové zatížení tabáku totiž nemusí mít za cíl pouze prosté zvýšení příjmu státní pokladny. Stát také zdaněním odrazuje od spotřeby zdravotně prokazatelně škodlivého produktu, a usiluje tedy i o snížení svých předpokládaných pozdějších nákladů spojených s veřejnou zdravotní péčí.

Zvolenou podobou zdanění ale pochopitelně může sledovat i další cíle.

Sledovaný cíl daňové regulace tabákového trhu je reflektován strukturou zdanění. Spotřební daň z tabáku, cigarety nevyjímaje, se v zemích EU povinně skládá ze dvou složek zdanění, a sice zdanění specifického a zdanění valorického.

Specifická (neboli pevná) daň představuje peněžní částku odváděnou za určité množství tabákových výrobků, například za krabičku nebo karton cigaret. Při použití tohoto zdanění tedy platí stejná daň pro dražší i levnější značky cigaret. Naopak valorická (neboli procentní) daň se vypočítává jako procento z ceny výrobku, a to buď ceny výrobní, nebo maloobchodní. Dražší značky cigaret tedy pochopitelně podléhají vyššímu valorickému daňovému zatížení než značky levnější. Výsledná spotřební daň je pak součtem dvou položek. Nepřevýší-li minimální sazbu, uplatňuje se právě tato její minimální sazba. V České republice je nyní procentní část sazby spotřební daně nastavena na 27 procent.

Řadíme se mezi členské státy EU se spíše vyšším vlivem valorické složky. Nejčastější výší procentní složky je v EU úroveň 23, resp. 25 procent.

VYSOKÁ DAŇ nIČÍ ZDrAVÍ Nabízí se tak zásadní otázka, zda je poměrně vysoká tuzemská sazba valorické daně z cigaret opravdu nejlepším možným řešením.

Ministerstvo financí se rádo zaklíná tvrzením, že je třeba zlepšit výběr daní. Přitom, jak ve své zmíněné knize uvádí Laffer, specifická spotřební daň z cigaret představuje stabilnější a lépe kontrolovatelný zdroj daňového příjmu. Tento příjem totiž není závislý na tom, jakou cenu producent nebo obchodník té či oné značce cigaret určí. Z dlouhodobé perspektivy je silnější preference specifické spotřební daně, než jaká je realitou v současnosti, kýžená i z dalšího podstatného důvodu. Při specifickém zdanění je totiž celkové daňové zatížení cigaret rozprostřeno zcela rovnoměrně, stejně je zdaněna jedna každá cigareta. Je tedy pravděpodobnější, pokračuje Laffer, že spotřeba cigaret klesne spíše při zvýšení specifické sazby daně než při zvýšení sazby valorické.

Pokud se totiž zvýší sazba valorická, spotřebitelé mohou na vzniklou situaci reagovat nikoli snížením své spotřeby, nýbrž jednoduše přechodem k levnějším značkám cigaret. Při jasném upřednostnění specifické složky zdanění před tou valorickou je zato pravděpodobnější, že spotřeba cigaret při zvýšení spotřební daně klesne, a tedy že se dlouhodobě sníží i nemocnost obyvatelstva spjatá právě s kouřením, ať už aktivním, či pasivním.

Ministerstvo financí a zákonodárci proto čelí dvěma základním výzvám. Zaprvé je třeba prověřit, zda už vláda dalším zvyšováním daně v podstatě jen nevytváří podmínky pro bujení černého trhu, a to navíc při klesajícím výnosu pro státní kasu. A zadruhé je nutno nastolit debatu nejen o samotné výši zdanění, nýbrž i o jeho struktuře.

Podstatné indicie ukazují na to, že v českém kontextu může být kýženější redukovat valorickou složku daně – a tento krok kompenzovat odpovídajícím zvýšením specifické složky nebo minima spotřební daně. Evropská unie nic takového nezapovídá. Vždyť Dánsko či Švédsko mají tuto valorickou sazbu stanovenou na jedno procento.

Při vyšší sazbě daně vzrůstá motivace spotřebitelů přecházet k levnějším produktům, nebo se dokonce uchýlit na černý trh, a daň tak zcela obcházet.

O autorovi| LUKÁŠ KOVANDA hlavní ekonom inanení skupiny Roklen

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče