Dalibor Dědek: Jablotron klidně nabere víc imigrantů, ale bude problém je sehnat

 Weikert 21. února, 06:50  -  Petr Weikert
21. února, 06:50

Tichý miliardář Dalibor Dědek o sobě s úlevou říká, že je poloviční důchodce. Přesto jeho Jablotron nepůsobí dojmem dožívající firmy. Společnost pořizuje nové akvizice, představuje novinky, jako je stolní smartphone, a bude otevírat střední odbornou školu. Zúžit Dědka jen na figuru úspěšného podnikatele ale nestačí. Čerstvý držitel státní medaile Za zásluhy také otevřel domov důchodců a pozval do Jablotronu uprchlíky ze Sýrie.

Jablotron v poslední době koupil 45 procent společnosti eMan, která vyvíjí mobilní aplikace. Co si od té akvizice slibujete?

Rádi bychom se dál rozvíjeli v oboru zvaném internet věcí. A k tomu mobilní aplikace bezpodmínečně potřebujeme. Je pro nás klíčové, aby věci, například v domácnosti, mohly komunikovat se zákazníkem.

Takže máte na mysli takzvanou chytrou domácnost, tedy dálkově ovládané spotřebiče?

To ano, ale v dnešní době si nemyslím, že je dobré pitvat se v tisících detailů. Řeknu to asi takhle. Kdo si koupil mikrovlnnou troubu s více než dvěma tlačítky, tak udělal hloupý krok a naletěl módní vlně. Stačí přece jen navolit výkon a čas.

A jakou mikrovlnnou troubu máte vy?

Přesně tu s dvěma knoflíky. Koupil jsem ji už před časem a společnost Mora je myslím vyrábí dodnes.

Jablotron vyrábí všechno možné od oběhových čerpadel přes zdravotní alarmy pro kojence až po zabezpečení a monitoring aut a stolní smartphone. Není to na jednu firmu až moc?

Nechtěl bych dělat ve firmě, která by vyráběla jeden jediný produkt. Pro nás je sice klíčová produkce zabezpečovacího zařízení, ale podstatné je se rozkročit a vyrábět i návazné věci. Lépe se tak odolává výkyvům na trhu a kdoví, třeba přitom vymyslíme něco, co bude tahounem v příštích letech. Koneckonců i kvůli tomu širokému portfoliu jsme přešli na koncept holdingu.

Když se podíváme na čísla, jak důležitá jsou pro Jablotron zabezpečovací zařízení?

Za uplynulý rok odhadujeme obrat 2,6 miliardy korun. A zhruba 1,6 miliardy z toho tvoří zabezpečovací zařízení. Je to tedy podstatná část.

Jak vlastně vznikl nápad na stolní smartphone?

Kdysi si nás na veletrhu všimla televize CNN a za týden snad dvacetkrát odvysílala spot o našem stolním mobilu pro seniory. Brali to spíš jako srandu. Reportáž ale vzbudila ve světě obrovský zájem. Telefony vyrábíme dodnes. Samozřejmě jdeme s dobou a náš dnešní velký stolní mobil je něco mezi pohodlným tabletem a telefonem.

Vy sám také přicházíte s novými nápady?

Ano, snažím se. Většinou všechno konzultujeme v kolektivu a pro to dobré se rozhodneme.

Odmítli kolegové někdy váš nápad?

Několikrát se mi to stalo. Zpětně musím uznat, že pokaždé měli kolegové pravdu. A je dobře, že se mi nebojí oponovat. Musejí mít vlastní názor, a ne jen odkývat, co řekne šéf.

V říjnu jste dostal medaili Za zásluhy z rukou prezidenta Miloše Zemana. Jaké to bylo, když vám deset dní předem z Hradu zavolali a oznámili tuhle zprávu?

Nepatřím k těm, kteří volili Miloše Zemana, a musím přiznat, že jsem měl v první chvíli dost smíšené pocity. Převážilo ale to, že mě chtěl pan prezident vyznamenat jako podnikatele, což má vlastně docela přesah. Víte, nejsou dávno doby, kdy slovo podnikatel bylo pomalu sprostým slovem. Znamenalo, že je někdo skoro jako zloděj a podvodník. Oproti tomu být politik značilo mít popularitu a úspěch. Pokud se dnes situace obrací a slovo podnikatel znamená, že se někdo stará o své okolí, tak tomu rád pomůžu.

Vy jste nepřemýšlel o vstupu do politiky?

Ne, nikdy. Nebavilo by mě to. Chci mít přímý vliv na to, co se děje, a pracovat, když se má. Dlouhé hodiny bojovat proti hloupým argumentům bych nezvládl. Proto se třeba divím panu Babišovi, že to vydržel.

Na Babišově místě bych bojoval o co nejrychlejší zavedení eura. Myslet si, že je správné stát mimo tak velký trh a mít v desetimilionové zemi své platidlo, je podle mě chyba

Andreje Babiše jste také před parlamentními volbami podpořil. Jak si podle vás vede?

Líbí se mi ten koncept, že by se stát mohl řídit jako firma. Ale na Andreji Babišovi nikdo nenechá nit suchou, každý se do něj kvůli něčemu hned pouští, a vlastně tak zaniká to, co je podstatné. Na politice se mi nelíbí, že se nedá vládnout s pečlivě vybraným týmem schopných lidí. Kdyby zaměstnance firmy poskládaly volby, tak okamžitě zkrachuje. Se špatným týmem kolem sebe se většina času zmaří v nesmyslných tahanicích. Tohle Andreji Babišovi nezávidím.

O co byste bojoval vy, kdybyste byl ministrem financí?

Asi o co nejrychlejší zavedení eura. Pokud mohu mluvit za nás, velice by nám to pomohlo. Všechny reporty stejně děláme v eurech, vyvážíme v eurech, přepočítáváme ceny. Myslet si, že je správné stát mimo tak velký trh a mít v desetimilionové zemi své platidlo, je podle mě chyba.

Dostal jste nabídku jít do politiky?

To ano a vždycky jsem ji odmítl z těch důvodů, které jsem vám říkal.

Oslovilo vás hnutí ANO?

Ano, i je jsem zklamal. Raději řeším věci přímočaře, a to v politice nejde.

Medaili od prezidenta republiky jste ale nezískal jen proto, že jste podnikatel. Prezident určitě přihlédl i k vaší společenské roli. Opravil jste Prezidentskou chatu v Jizerských horách, podporujete nemocnici, otevřel jste domov důchodců, zrenovoval kostel v Hejnicích, nakoupil louky v Jizerských horách kvůli ochraně přírody a udělal spoustu dalších věcí. Podle čeho si tyhle projekty vybíráte?

Když jsem v roce 1994 vyhrál titul Podnikatel roku, mělo to jen jeden velký výsledek – hromadu dopisů se žádostmi o sponzoring. Některé byly vyloženě mimo, nad jinými jsme přemýšleli. Už tenkrát v devadesátých letech jsme si proto museli říci, co budeme podporovat. Je to tedy zdravotnictví, školství a věda. K tomu pak přibudou nárazové věci. Třeba jsem tady z okna viděl, jak auto přejelo tatínka s kočárkem. Člověka pak hned napadne, že by bylo dobré nasvítit přechody. Nebo jsem přišel na Prezidentskou chatu, objednal si boršč a oni řekli, že není a už nikdy nebude. Proto jsem si vzal do hlavy, že to tak nenechám.

Jsme velká firma, a když někoho potřebuji, vždycky ho dokážu najít. Je třeba ale přiznat, že s technickými profesemi je to těžké

A v září otevřený domov důchodců specializovaný na lidi trpící Alzheimerovou chorobou?

Chtěli jsme tak trochu dokázat státu, že obdobné zařízení může fungovat bez dotací, když se vybere dobrý provozovatel. A po pár měsících to vypadá, že jsme měli pravdu, že se to povedlo. Hlavní důvod byl ale ten, že společnost obecně stárne. Prodlužuje se díky vědě sice věk obyvatel, ale s kvalitou života už je to horší. Jednou bohužel přijde doba, kdy se o rodiče nemůžete starat čtyřiadvacet hodin denně odbornou péčí. Takových životních příběhů bude bohužel přibývat. Proto jsme chtěli dát ostatním podnikatelům signál, že není fér nechat péči o generaci našich rodičů na státě.

Také otevíráte vlastní školu. To už ale řešíte trochu i svůj problém s nedostatkem pracovních sil, ne?

To bych neřekl. Jsme velká firma, a když někoho potřebuji, vždycky ho dokážu najít. Je třeba ale přiznat, že s technickými profesemi je to těžké. Škola nebude sloužit jen Jablotronu, ani bychom všechny absolventy nedokázali zaměstnat, je to zejména přínos pro region. I kolegové z vedení jiných firem to velmi přivítali.

Přemýšleli jste o tom, převzít záštitu nad obory v některé stávající škole, nakonec budete stavět vlastní střední odbornou školu. Proč?

Nedokázali jsme se dohodnout. Paní ředitelka měla trochu pocit, že jí chceme vzít její dítě. Nakonec mohu říci, že si myslím, že je lépe postavit školu novou než převzít mlýn i s čerty. Máme podporu kraje, a navíc přestal platit stop stav pro zakládání soukromých škol s technickým zaměřením. Podle mě je zdravé přímé propojení průmyslu a technického školství. Stačí si jen připomenout věhlas Baťových škol. Nejde nám o rychlost, o překotné otevření školy. Vše se musí důkladně připravit a otevření vidím v horizontu nejméně dvou let.

Na pracovní síly jsem se ptal i proto, že zástupci byznysu ohlásili, že mají pro uprchlíky tisíce volných pozic. Jak jste na tom vy?

Uprchlická vlna už v Evropě je a musíme se jí přizpůsobit. Já jsem podal žádost a máme tu jednu syrskou rodinu. Pán u nás pracuje zatím v dělnické pozici, ač je vysokoškolským profesorem. Učí se ale rychle česky a existuje slušná šance, že to dotáhne podstatně výš. A to je přesně to, čeho bychom se neměli vzdát – vybírat si ty, které potřebujeme.

Plánujete přijmout takových lidí víc?

Ano, ale bohužel stávající procedury v přijímání uprchlíků tomu brání. Vytváření ghett, kde lidé nemají co dělat, je velká chyba.

Co budete jednou dělat vy, až odejdete do důchodu?

Dvacetiprocentní důchodce jsem už teď. Před několika lety jsem si naordinoval volné středy. Nicméně nemyslím si, že bych byl jednou ten, kdo sedí se založenýma rukama. Věnuji se třeba vnukům, a to je super aktivita i relax. A když jsem v kanceláři, snažím se konzultovat s těmi, kdo dnes firmu řídí, další vize a být jim takovou vrbou, která je vyslechne. Dobrá firma nemůže záviset na jediném člověku. Je to vlastně zapálená pochodeň, kterou ti, co ji nesou, musejí stále předávat dál.

Tedy došlo k převodu vašeho podílu?

Značnou část podílu jsem opčním programem převedl na lidi, kteří firmu řídí nebo v ní zastávají klíčové role. A osvědčuje se to. Ten, kdo pracuje na svém, má větší odpovědnost. Na vrcholné úrovni dnes vlastním šedesát procent skupiny firem Jablotron.

Dalibor Dědek (58)
Vyučil se elektrikářem ve Sklostroji Turnov, maturoval na SPŠE v Jičíně. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT, promoval v roce 1983. V letech 1983 až 1990 pracoval v závodě Liaz Jablonec jako vývojový inženýr. V roce 1990 založil Jablotron. V roce 1994 vyhrál titul Podnikatel roku. Má dceru Terezu a syna Jana. Má rád hudbu, jízdu na kole a koloběžce a filmy Zdeňka Svěráka.

Čtěte také:

Jablotron vstupuje do vývojáře aplikací eMan

Jablotron otevřel domov seniorů, investice se obešla bez dotací

Mohlo by vás zajímat

Praha  tramvaj T3

Praha chce ulehčit Újezdu. Pomoci má studie

Kontejnery v hamburském přístavu

Český vývoz do EU loni dál rostl

Obálka časopisu Rolling Stone s bostonským atentátníkem Tsarnajevem na titulní straně vzbudila před třemi lety kontroverzi.

Magazín Rolling Stone míří do Asie. S expanzí pomůže miliardářský synek

Ztohoven na Pražském hradě vyvěsil rudé trenýrky

Případ červených trenýrek na Hradě se vrátí k soudu

 Tomáš Plekanec (vpravo) během přípravného utkání Česka s Ruskem na Světový pohár

Světový pohár je jen začátek. Sport ovládne virtuální reklama

Praha  Vizualizace depo Písnice

Hlavní město bude ladit podobu stanic metra D

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče