Cynické partnerství

10. září 2012, 00:00 -
10. září 2012, 00:00

Peking má spadeno na německé firmy. Prosperita Německa zase závisí na masivním exportu do Číny

Solární byznys byl celou poslední dekádu exportním šlágrem německé ekonomiky. Spojoval v sobě technickou dovednost, inovace a také kus novodobé historie našich sousedů. Nejednu z firem vyrábějících sluneční panely vedli jako manažeři bývalí alternativci, kteří v mládí protestovali proti americkým raketám a atomovým elektrárnám. To ale netušili, že se slibného obchodu jednou chytí Číňané a s německou rozvojovou dotací v zádech srazí evropské solární průkopníky na zem. Tím ale dávka cynismu v tomto případě nekončí – před dvěma týdny kancléřka Angela Merkelová přijela do Číny a prohlásila, že to tak bylo v pořádku. Zasadí se prý o to, aby Evropská komise odložila antidumpingovou žalobu na Peking, který své výrobce masivně protežuje.

Překvapeni z takové vstřícnosti byli nakonec i hostitelé. „Existují v Číně v otázce rovnoprávného zacházení také nějaké nedostatky?“ rýpl si nenápadně premiér Wen Ťia-pao poté, co si na zahájení ekonomického fóra v Tchien-ťinu vyslechl téměř devótní projev šéfa Siemensu Petera Löschera. Před dvěma lety si přitom Jürgen Hambrecht, tehdejší šéf chemičky BASF během návštěvy středočínského Si’anu postěžoval, že pod slovem partnerství si představuje úplně něco jiného než způsob, jakým Peking přispívá k nekalé konkurenci.

Za dva roky se ale mnohé změnilo. Čína překonala Německo v čele největších světových exportérů a především už není jen levnou výrobní základnou a montovnou pro německé firmy. Čím dál více se naopak poohlíží po německých společnostech, do nichž by mohla majetkově vstoupit a uchytit se tak na nejdůležitějším evropském trhu přímo. Německo je hned po USA pro čínské investory nejlákavější destinací, i když absolutní čísla zahraničních investic jsou zatím nesouměřitelná. V roce 2010 investovali Němci v Číně celkem 29,5 miliardy eur, zatímco obráceně doputovalo z Číny k našim západním sousedům pouhých 629 milionů, což Číňany řadí až na 28. příčku mezi zahraničními investory. Výmluvnější než bilance jsou ale jména firem, které dnes spravují čínští manažeři.

Plné peněženky Počátkem letošního roku koupila strojařská firma Sany za 300 milionů eur tradičního výrobce betonářských pump Putzmeister. Koncem srpna skončil v rukou Shandong Heavy Industry wiesbadenský Kion, který vyrábí vysokozdvižné vozíky. Číňané investují také do solárního průmyslu, který přitom sami pomáhali potopit. Většinovým majitelem kostnické firmy Sunways je tak čínský holding LDK Solar. Nevyhýbají se ani IT branži. Medion, který dodává levné počítačové sestavy do německých hypermarketů a diskontů, je součástí skupiny Lenovo. „Pokladny čínských investorů jsou nacpané k prasknutí. Financování velkých nákupů za hotové není žádný problém,“ říká Alexander Kron, partner poradenské společnosti Ernst & Young.

Velký zálusk mají Číňané na subdodavatele automobilového průmyslu. Společnost Saargummi, která vyrábí těsnění také ve své české pobočce v Červeném Kostelci, spadá již rok pod Chongqing Light Industry. Čínští investoři koupili i další výrobce, kteří mají své dcery v Česku. Kapitál z říše středu je tak například za dveřními zámky Kiekert nebo hliníkovými odlitky z KSM Castings. Zatímco byl Volkswagen před třiceti lety vůbec první automobilkou, která v Číně investovala a dnes tu má jedenáct závodů, v současnosti se karta obrací. Číňané paradoxně investují do drahé výroby koncernových součástek v Evropě. V každé nové škodovce jsou tak ukryty nejen investice v eurech, ale i jüanech. Automobilový průmysl je podle studie Ernst & Young hned po strojírenství nejoblíbenější branží pro čínské investice v Evropě. Neznamená to ale, že by se němečtí dělníci měli bát, že jejich práci nahradí čínská továrna se stejným výrobním programem. Číňané by o nálepku „Made in Germany“ neradi přišli. „Většina investorů chce hledat nové zákazníky na evropských trzích a nestojí za každou cenu o levnou domácí produkci,“ konstatuje Yi Sun, která v Ernst & Young vede kancelář China Business Services. Vlakem do Čchung-čchingu Přesto to na žádnou velkou invazi ze země draka zatím nevypadá. Číňané hrají nejen v Německu, ale i prakticky v celé Evropě jen oblastní ligu. Ani jména firem, které skupují, ani jejich výrobky mezi evropskou špičku nepatří. Žádné terno nejsou čínské investice ani z hlediska zaměstnanosti – 45 tisíc míst v celé Evropě je mizivý počet. Za několik let ale může být všechno jinak. První průlom nastane, až se Pekingu podaří proniknout i do oborů, které jsou technologicky vyspělejší, než je pásová výroba automobilových součástek – třeba do sektoru jemné mechaniky nebo lékařské techniky. Není pochyb o tom, že si pro takovou firmu přijdou do Německa.

Mnoha Němcům mohou být takové praktiky proti srsti – stejně jako likvidace výroby solárních panelů. Na druhou stranu Merkelová nemá moc možností, jak dát Číňanům najevo, že investiční strategie by mohla mít přívětivější tvář než jen požírání konkurence. Německá ekonomika totiž roste právě díky zvýšeným exportům do Číny, kam od našich západních sousedů loni doputovalo zboží v dvakrát vyšší hodnotě než v roce 2009, celkem za 65 miliard eur. Pro srovnání: je to stejný objem, který Německo prodá do Česka a Polska dohromady.

Export do Číny je vyšší, než kolik Berlín ročně vyveze do Velké Británie nebo do Rakouska.

Není proto divu, že se Merkelová v Číně snažila především o zajištění dalších obchodů. A to se jí podařilo. Čínská banka ICBC bude financovat nákup padesáti letounů Airbus A320 vyráběných evropským konsorciem EADS, což by mělo přinést 3,5 miliardy eur.

Telekomunikační společnost Vitec z Mohuče bude zase v rámci joint venture prodávat software pro videokonference vytvořený čínským gigantem ZTE. Čaj s p remiérem Mnout si ruce může i Deutsche Bahn, která v Číně představila svůj obří logistický projekt. Od loňského listopadu vypravuje DB Schenker každý den 44 vagonů z lipského závodu BMW do montovny v čínském Čchung-čchingu, odkud z pásů sjíždí třeba oblíbené modely X3. Trať dlouhou jedenáct tisíc kilometrů urazí vlak za tři týdny, dvakrát rychleji než kontejner poslaný po moři. Šéf drah Rüdiger Grube si od toho slibuje velkou budoucnost.

Německo by se tak mohlo stát výhradním přepravcem po souši a navíc zajistit mnohem větší pružnost dodávek, než kterou zajišťuje námořní doprava. A protože prosperita dnešního Německa záleží ve velké míře na stále větších a flexibilnějších dodávkách přes půl zeměkoule, může tak Deutsche Bahn udržet pověst své země jako ostrova stability v rozbouřené eurozóně. Prozatím je k vypravení každého superdlouhého vlaku ale potřeba záplava tiskopisů a razítek.

Být ve vládní delegaci s kancléřkou se podle všeho Grubemu vyplatilo. V Číně získal se skupinkou dalších pěti topmanažerů šanci postěžovat si přímo premiéru Wenovi. Ostatně stejně jako firma Knorr-Bremse, která by ráda dodávala brzdové systémy do čínských lokomotiv nebo medicínská společnost Institut Fresenius, jež se v Číně potýká s licenčním právem. Takové privilegium dostali jen Němci, třeba Britové nebo Francouzi si o podobném povídání u čaje se samotným soudruhem Wenem mohou nechat jen zdát.

Německo má štěstí, že i v dobách krize eura platí v Číně za původní, bohatý a prosperující Západ. Stejně tak i jeho výrobky – třeba zmiňované BMW. „Německé značky mají výbornou pověst,“ potvrzuje analytička Yi Sun. Opravdový Západ ale podle všeho pro Číňany končí hned za Rýnem. Potvrdil to i průzkum Ernst & Young: z firem, které jdou do Evropy, si jako svou základnu volí Německo 63 procent, Francie je na druhém místě s pouhými třinácti procenty.

Už vůbec si Číňané prosperitu nespojují s jednotným trhem EU. Zatímco polovina firem oslovených tazateli z Ernst & Young si myslí, že EU je na tom hůře než před lety, Německo vidí negativně jen 17 procent z nich.

Ochota naslouchat kancléřce Merkelové, která v Tchien-ťinu mluvila o nutnosti zachránit společnou evropskou měnu, nepřekračuje rozměr zdvořilosti a kromě konverzačních frází žádný čínský politik nějakou intervenci ve prospěch eura nikdy nepřislíbil. Číňané mají zájem o jednoduché obchody – když něco ve velkém kupovat, tak s jasně daným partnerem. A nejlépe výměnou za to, že se finální výrobek smontuje v Číně, a část know-how tak evropský podnik bude muset vyvézt. Eurobondy? Děkujeme, nechceme Ani eurozóna jako celek není pro Číňany přitažlivá. Státní investiční skupina China Investment Corporation (CIC) počátkem června přehodnotila své investice v Evropě a dala jasně najevo, že se na nových způsobech záchrany eura podílet nebude. „Riziko je příliš velké a zisk příliš malý,“ prohlásil šéf CIC Lou Ťi-wej na otázku, zda Peking zvažuje nákup eurobondů, pokud se eurozóna na takových společných cenných papírech domluví. Pro CIC, jež v cizině rozpouští drobky z čínských rezerv v zahraničních měnách, jsou důležitější jiné plány: především investice do evropské infrastruktury. Letos v lednu tak státní fond nakoupil téměř devítiprocentní podíl ve společnosti Thames Water, která zásobuje vodou devět milionů Britů.

Na vzájemném, poněkud cynickém partnerství mezi Německem a Čínou se tak v brzké době sotva něco změní. Obě země budou mít zájem na vzájemném masivním exportu a Číňané si budou své investice v Německu pečlivě pomalu „vyzobávat“. Nic na tom nezmění ani chystaná podzimní rošáda v Pekingu, kdy by na místo Wena měl jako nový premiér přijít Li Kche-čchiang, zatímco křeslo prezidenta pravděpodobně po Chu Ťin-tchaovi převezme Si Ťin-pching. „Mladá garda“ (Liovi je 57 let) se řídí především pragmatickými obchody, které velí udržovat Evropu v napětí. Během své letošní inaugurační cesty do Evropy slíbil Li Bruselu „efektivní ekonomickou spolupráci“, což může znamenat cokoli. Třeba to, že Číňané „zefektivní“ podobně jako německý solární průmysl i jinou evropskou branži, která už nebude schopna konkurovat asijskému tlaku.

Graf

Tam i zpátky na plný plyn

Německý zahraniční obchod s Čínou (v mld. eur)

pramen: Spolkový statistický úřad

Americký sen i v Německu

Jaké země jsou podle vás ve světě nejatraktivnější

z hlediska investic? (Procenta podle odpovědí

respondentů, možnost více odpovědí)

pramen: Ernst & Young

O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče